5 Tdo 518/2011-I. -37
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
27. dubna 2011 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T
19/2009, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. K. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11.
2010, sp. zn. 41 T 19/2009, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní
zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen
„trestní zákoník“), za což byl podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho
soud zařadil do věznice s dozorem podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku.
O odvolání obviněného proti citovanému rozsudku Městského soudu v
Praze, které podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Jankrleho,
rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011,
tak, že je odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř.
Obviněný P. K. uvedené usnesení vrchního soudu napadl
prostřednictvím svého nového obhájce JUDr. Jaroslava Filipa dovoláním, které
opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., tedy proto, že
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a
dále z toho důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho
první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Uvedl, že Městský soud v Praze vyzval k doplnění odvolání do pěti dní od jeho
doručení pouze jeho tehdejšího obhájce JUDr. Jaroslava Jankrleho. Ten však
dovolatele o této skutečnosti ani o opětovné, tentokráte telefonické výzvě
soudu uskutečněné dne 3. 1. 2011 neuvědomil, a především ani sám řádně
nedoplnil blanketní odvolání. Obviněný byl proto přesvědčen, že podmínky pro
odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny, neboť v souladu s
ustanovením § 254 odst. 4 tr. ř. nelze odmítnout odvolání, pokud oprávněná
osoba nebyla řádně poučena podle § 249 odst. 1 tr. ř., přičemž za oprávněnou
osobu zákon považuje obviněného a nikoli jeho obhájce /§ 246 odst. 1 písm. b)
tr. ř./. V této souvislosti obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu „č.
666 ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003“. Současně také zažádal o
navrácení lhůty ve smyslu ustanovení § 61 tr. ř. K důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívalo
v nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, jež městský soud vedly k
nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Závěrem podaného dovolání obviněný P.
K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný P. K. podal dovolání jako
oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím
obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na správném místě (§ 265e
tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné /
§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, a obsahuje všechny náležitosti stanovené v
§ 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že konkrétní námitky obviněného odpovídaly první
alternativě uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
neboť bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i
odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení odvolacího soudu, v
rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i předcházející řízení a
zjistil, že napadené usnesení je skutečně zatíženo vytýkanou vadou a nemůže
proto obstát.
Jak Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu sp. zn. 41 T 19/2009, obviněný P.
K. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslav Jankrleho napadl rozsudek soudu
prvního stupně tzv. blanketním odvoláním, jež bylo městskému soudu doručeno dne
24. 11. 2010 (č. l. 2406). V tomto svém podání obhájce vyjádřil jménem
obviněného vůli využít zákonného oprávnění k podání řádného opravného
prostředku s tím, že konkrétní důvody doplní po poradě s ním. Městský soud v
Praze následně zaslal písemnou výzvu JUDr. Jaroslavu Jankerlemu ve smyslu § 251
odst. 1 tr. ř., aby doplnil odvolání, současně stanovil lhůtu k odstranění vad
podání a to pět dnů od doručení výzvy s poučením o možném následku odmítnutí
odvolání. Tuto výzvu však soud zaslal výhradně obhájci obviněného, jemuž byla
doručena dne 13. 12. 2010. Na listině obsahující text výzvy k doplnění odvolání
založené v trestním spise na č. l. 2407 je zachycena rukou psaná poznámka, že
dne 3. 1. 2011 byl JUDr. Jaroslav Jankrle kontaktován i telefonicky, kdy slíbil
doplnit odvolání o jeho odůvodnění nejpozději do 7. 1. 2011, což ale nesplnil.
Za takového stavu věci předložil Městský soud v Praze dne 13. 1. 2011 odvolání
obviněného spolu s trestním spisem Vrchnímu soudu v Praze, který v neveřejném
zasedání konaném dne 25. 1. 2011 odvolání obviněného P. K. odmítl podle §
253 odst. 3 tr. ř., jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího
soudu.
Podle ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §
248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně
podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je
rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku
předcházelo; o tom musí být oprávněné osoby poučeny. Poučení oprávněné osoby o
obsahových náležitostech odvolání ve smyslu citovaného ustanovení § 249 odst. 1
tr. ř. však nestačí poskytnout pouze obhájci obviněného, ale musí být dáno i
samotnému obviněnému (srov. č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Osoba obviněného je
zákonem považována za oprávněnou osobu k podání odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká /srov.
§ 246 odst. 1 písm. b) tr. ř./. Pokud má obviněný obhájce, ten je mj. oprávněn
podávat za něho i opravné prostředky (§ 41 odst. 2 tr. ř.), avšak vždy tak činí
jménem obviněného, jedná vždy v zastoupení obviněného a není proto osobou se
samostatným odvolacím právem jako např. osoby uvedené v ustanovení § 247 odst.
2 tr. ř.
Odmítnout odvolání, které nesplňuje jeho obsahové náležitosti (§ 253 odst. 3
tr. ř.), může odvolací soud pouze tehdy, pokud oprávněná osoba byla řádně
poučena podle § 249 odst. 1 tr. ř. nebo byla oprávněné osobě, jež nemá obhájce
či zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (srov. § 253 odst. 4
tr. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný P. K. , ačkoli se jedná o
osobu oprávněnou podat odvolání, nebyl řádně poučen o náležitostech obsahu
odvolání ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., a proto nebyly dány ani
procesní podmínky stanovené v § 253 odst. 4 tr. ř. pro odmítnutí odvolání podle
§ 253 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud nemohl odmítnout podané odvolání bez věcného
přezkoumání podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť u soudu prvního stupně neproběhlo
v souladu se zákonem řízení podle § 251 tr. ř., a nebyla tak splněna podmínka
uvedená v § 253 odst. 4 tr. ř. Jestliže vrchní soud nevrátil věc soudu prvního
stupně k dokončení řízení podle citovaného ustanovení a sám rozhodl o tzv.
blanketním odvolání, postupoval nesprávně a dovolací důvod podle písm. l) §
265b odst. 1 tr. ř. v jeho první alternativě uplatnil obviněný právem. Vzhledem
k tomu Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011,
sp. zn. 3 To 2/2011, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože k vadnému postupu městského soudu došlo až po podání odvolání, tj. po
vyhlášení odsuzujícího rozsudku, nezrušil Nejvyšší soud také rozsudek soudu
prvního stupně. Věc se tak vrací do stadia po podání řádného opravného
prostředku, který nemá veškeré zákonem stanovené náležitosti, a bude proto
záležet na odvolacím soudu, aby zajistil dokončení řízení u Městského soudu v
Praze tak, aby byl obviněný P. K. řádně poučen ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř.
o obsahových náležitostech odvolání a poskytnuta mu lhůta k doplnění podaného
odvolání, resp. jeho novému obhájci.
Nejvyšší soud není příslušný k rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty k
podání odvolání podle § 61 odst. 1 tr. ř., proto se jí věcně nezabýval.
Vzhledem k rozhodnutí dovolacího soudu však tato žádost obviněného pozbyla
významu. Ze stejného důvodu bylo také nadbytečným zabývat se v tomto dovolacím
řízení naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve
věci totiž dosud neproběhlo řádné odvolací řízení, v jehož rámci může obviněný
uplatnit své konkrétní námitky proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního
stupně i jeho procesnímu postupu a případné vyjádření dovolacího soudu ještě
před konáním odvolacího řízení není reálné.
O podaném dovolání mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání,
neboť byly splněny zákonné podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: 265b/1g
Spisová značka: 5 Tdo 518/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 265l odst. 4 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
5 Tdo 518/2011-II. -40
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 v
trestní věci obviněného P. K. , v řízení o dovolání obviněného, které podal
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 41 T 19/2009, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. K. , n e b e r e do vazby.
O d ů v o d n ě n í
Obviněný P. K. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 41 T 19/2009, ve
spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To
2/2011. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením z 27. 4. 2011,
sp. zn. 5 Tdo 518/2011-I., zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. citované usnesení
Vrchního soudu v Praze, jímž bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání
obviněného P. K. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu
soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že obviněný P. K. vykonává trest odnětí svobody, který mu
byl uložen výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze, bylo nutné po
zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze rozhodnout o vazbě
obviněného ve smyslu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. (ve znění zákona č.
200/2002 Sb.). Trest, který obviněný v současné době vykonává totiž ztratil
svůj zákonný podklad, neboť rozsudek, jímž byl tento trest uložen, dosud
nenabyl právní moci. Ve věci bude teprve probíhat řádné odvolací řízení.
Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že v současném stadiu trestního řízení
není u obviněného dána konkrétní skutečnost vzbuzující důvodnou obavu ve smyslu
§ 67 písm. a) až c) tr. ř., tedy že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby
se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté
svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných
pro trestní stíhání, nebo že by opakoval trestnou činnost, pro níž je stíhán. V
dosavadním trestním řízení nebyl obviněný ve vazbě a v průběhu dovolacího
řízení rovněž nenastala žádná skutečnost zakládající důvodnost omezení osobní
svobody obviněného.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný P.
K. nebere do vazby.
Poučení : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová