5 Tdo 536/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
května 2008 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. K. , proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 409/2007, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T
155/2006, t a k t o :
Z podnětu dovolání obviněného Ing. M. K. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu
z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8
To 409/2007, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne
16. 3. 2007, sp. zn. 29 T 155/2006.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Obvodnímu soudu pro
Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný Ing. M. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 3.
2007, sp. zn. 29 T 155/2006, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o
stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil
tím, že jako jednatel obchodní společnosti A. M. s. r. o., se sídlem P. , N.
V. , v období od 31. 8. 2003 do 22. 3. 2005, kdy byla usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 59 Cm 8/2005, nařízena likvidace této
obchodní společnosti, neprovedl žádná opatření k obnovení průkaznosti jejího
účetnictví, které mu bylo v době od 16.00 hod. dne 30. 8. 2003 do 11.00 hod.
dne 31. 8. 2003 odcizeno z jeho osobního motorového vozidla. Obviněný ve shora
uvedeném období rovněž nevedl účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady způsobem
stanoveným zákonem o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Popsaným
jednáním tak obviněný ohrozil včasné a řádné vyměření daně, neboť z důvodu
nevedení předepsané účetní evidence ani nepodával ve lhůtách uvedených v § 40
odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, ani později žádná daňová přiznání, takže výše daňové povinnosti
obchodní společnosti A. M., s. r. o., nemohla být věrohodně zjištěna.
Obviněný tímto způsobem jednal přesto, že si byl vědom své povinnosti
vyplývající z ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a spočívající v zajištění řádného vedení
předepsané evidence a účetnictví.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. M. K. odsouzen podle § 125 odst. 1 tr.
zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58
odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20
měsíců.
Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 podal obviněný Ing. M.
K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10.
2007, sp. zn. 8 To 409/2007, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako
nedůvodné.
Obviněný Ing. M. K. podal dne 15. 2. 2008 prostřednictvím svého obhájce
proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které opřel o
dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Podle názoru
obviněného se soudy nižších stupňů pečlivě nezabývaly otázkou, zda mohl
fakticky vést účetnictví, když není možné vyvozovat trestní odpovědnost toliko
ze zjištění, že obviněný neobnovil účetnictví, neboť obviněný považuje takový
výklad ustanovení § 125 odst. 1 tr. zák. za nepřípustně extenzivní. Obviněný
zaměřil své výhrady též proti skutkovým závěrům, protože je přesvědčen, že
soudy obou stupňů neprovedly několik důležitých důkazů, které navrhoval. Jak
dále v této souvislosti obviněný namítá, účetnictví obchodní společnosti A. M.
, s. r. o., v níž v inkriminované době působil jako jednatel, mu její bývalý
jednatel Ing. V. H. předal nekompletní. Podle obviněného se proto soudy obou
stupňů měly zabývat i okolnostmi převzetí a vrácení účetních dokladů, neboť by
tím byla vyvrácena jeho vina. Obviněný nesouhlasí ani s posouzením subjektivní
stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §
125 odst. 1 tr. zák., protože neměl k dispozici žádné podklady pro řádné vedení
účetnictví a nemohl ani podat pravdivé daňové přiznání. Obviněný se domnívá, že
pokud by za této situace podal tzv. nulové daňové přiznání, porušil by zájem
společnosti (státu) na ochraně pravdivosti informace o stavu hospodaření a
jmění. Dále se soudy nižších stupňů podle názoru obviněného nedostatečně
vypořádaly s posouzením stupně nebezpečnosti jeho činu pro společnost, když
přehlédly, že se pokusil řešit vzniklou situaci alespoň podáním návrhu na
prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti A. M. , s. r. o. Podle
obviněného odvolací soud pochybil i v tom směru, pokud ho nezprostil obžaloby v
části, v níž je obviněnému kladeno za vinu neobnovení účetnictví.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek (správně jde o usnesení) odvolacího soudu a aby sám
obviněného zprostil obžaloby, anebo aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. M. K.
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jeho názoru námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud jimi zpochybnil skutková zjištění soudů
nižších stupňů. Státní zástupce ovšem považuje za relevantní námitku
obviněného, kterou poukázal na skutečnost, že opomenutí zrekonstruovat odcizené
účetnictví nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o
stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. Tuto vadu ovšem podle
státního zástupce nelze považovat za natolik závažnou, aby bylo třeba zrušit
rozhodnutí soudů nižších stupňů. Pod další uplatněný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. řádu pak obviněný nepodřadil žádnou námitku, takže se
jím nelze vůbec zabývat.
Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl
dovolání obviněného Ing. M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť
je zjevně neopodstatněné, nebo aby ho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr.
řádu, jelikož je zcela zřejmé, že projednání dovolání by zásadně nemohlo
ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena,
není po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný Ing. M. K. podal dovolání jako oprávněná
osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§
265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm.
h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1
tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. M. K. opírá jejich existenci o
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Protože dovolací námitky obviněného Ing. M. K. zčásti odpovídají dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném
v § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného
usnesení Městského soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po
přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je částečně
důvodné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může být naplněn jen
tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje
znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů,
anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení
skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují
dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem,
popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném
hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá
skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na
ni dopadalo.
Obviněný Ing. M. K. však s poukazem na citovaný dovolací důvod zčásti
zpochybnil některé zjištěné skutkové okolnosti, zejména pokud poukazuje na
nedostatečné zjištění skutkového stavu, na neprovedení jím navrhovaných důkazů,
především doplňujících výslechů svědků Ing. V. H. a M. F. , a dále na postup
likvidátorky obchodní společnosti A. M. , s. r. o., a namítá neúplnost
účetnictví předaného mu Ing. V. H. Těmito námitkami tedy podle názoru
Nejvyššího soudu obviněný v podstatě zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších
stupňů, přičemž tvrzení o neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění,
případně námitka vytýkající nedostatečný rozsah provedeného dokazování a způsob
hodnocení důkazů nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, jak byl výše vymezen, protože taková případná vada by mohla být jen
procesní povahy, ale nemá charakter vady spočívající v nesprávném právním
posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší
soud tudíž nemohl přihlížet k uvedeným námitkám obviněného.
Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak odpovídá tvrzení
obviněného Ing. M. K. , že nesplnění povinnosti obnovit účetnictví nelze
považovat za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §
125 odst. 1 tr. zák. a že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily subjektivní
stránku tohoto trestného činu, popřípadě i stupeň jeho nebezpečnosti pro
společnost.
Pokud jde o první z uvedených námitek, Nejvyšší soud ji považuje za nedůvodnou,
protože i úmyslné nesplnění povinnosti obnovit ztracené, odcizené, zničené nebo
poškozené účetnictví může naplnit skutkovou podstatu posuzovaného trestného
činu. Jak totiž jednoznačně vyplývá z ustanovení § 35 odst. 6 zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, v případě, že účetní
záznamy jsou ztracené nebo odcizené, zničené nebo poškozené tak, že tímto
poškozením došlo ke změně jejich obsahu, je účetní jednotka povinna provést
opatření k obnovení průkaznosti účetnictví. V projednávaném případě byla
takovou účetní jednotkou ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona i
obchodní společnost A. M. , s. r. o., jejímž jménem jednal obviněný Ing. M.
K. , jako její jednatel. V postavení jednatele společnosti s ručením omezeným
tedy byl obviněný podle § 135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, povinen zajistit řádné vedení
předepsané evidence a účetnictví. Účetní jednotky sice mohou pověřit vedením
svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu (§ 5 odst. 1 zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), ale ani tím se
nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví (§ 5 odst. 2 zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů). Proto za porušení
povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným zajistit řádné vedení
účetnictví lze považovat i nesplnění požadavku obsaženého ve shora citovaném
ustanovení § 35 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění
pozdějších předpisů, tj. nesplnění povinnosti obnovit průkaznost účetnictví v
případě ztráty či odcizení účetních záznamů, ke které mělo dojít právě v
projednávané věci. Opomenutí takového konání, k němuž byl obviněný povinen na
podkladě zmíněných zákonných ustanovení (§ 89 odst. 2 tr. zák.), pak nepochybně
odpovídá zákonnému znaku podle § 125 odst. 1 alinea 1 tr. zák., tedy že
obviněný „nevedl účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o
stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač byl k tomu podle zákona
povinen“.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s další námitkou obviněného Ing. M. K. ,
jejímž prostřednictvím zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu
zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., pro
který byl stíhán a odsouzen. K jeho spáchání se vyžaduje zavinění ve formě
úmyslu (§ 3 odst. 3 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl eventuální [§ 4 písm. b)
tr. zák.]. Obviněný jednoznačně věděl o ztrátě účetnictví obchodní společnosti
A. M. , s. r. o., jejímž jménem jednal jako její statutární orgán, a navíc
příslušný finanční úřad opakovaně vyzýval tuto obchodní společnost jak k
zaplacení daní za předchozí období, tak k podání daňového přiznání za aktuální
zdaňovací období. Závěr o naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu
zde tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání (opomenutí) obviněného
popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale i
z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě
ohrožení řádného a včasného vyměření daně, s nímž obviněný musel počítat jako s
následkem, který může snadno nastat a také nastal, když výše daňové povinnosti
zatěžující obchodní společnost A. M. , s. r. o., nemohla být věrohodně
zjištěna. O tom, že obviněný nechtěl splnit svou zákonnou povinnost k řádnému
vedení (resp. k obnovení) účetnictví, svědčí i poměrně dlouhá doba (téměř dvou
let), po kterou se vůbec nezajímal o účetnictví jmenované obchodní společnosti,
byť byl jejím jediným společníkem a jednatelem, takže obviněný nemohl spoléhat
ani na jinou osobu, která by snad místo něj obnovila odcizené účetnictví a
nadále ho vedla. Proto Nejvyšší soud považuje námitku obviněného, kterou
zpochybnil existenci subjektivní stránky citovaného trestného činu, za
neopodstatněnou.
Naproti tomu dovolací námitka obviněného Ing. M. K. , kterou s poukazem na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vytkl nenaplnění
materiální stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
podle § 125 odst. 1 tr. zák., je důvodná. Především taková námitka odpovídá
citovanému dovolacímu důvodu [byť na něj měl obviněný poukázat prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], protože otázka, zda
spáchaný čin naplňuje materiální stránku trestného činu, tj. jestli dosahuje
vyššího než nepatrného stupně nebezpečnosti pro společnost (§ 3 odst. 2 tr.
zák.), je součástí hmotněprávního posouzení skutku. K tomu Nejvyšší soud dále
připomíná, že při hodnocení materiální stránky trestného činu se soud řídí
kritérii demonstrativně vyjmenovanými v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák.
V posuzované věci pak skutkové okolnosti, k nimž dospěly soudy nižších stupňů,
nejsou dostatečným podkladem pro závěr o potřebném stupni společenské
nebezpečnosti činu obviněného Ing. M. K. Jak je patrné z rozhodných
skutkových zjištění soudů obou stupňů, která Nejvyšší soud není oprávněn v
tomto řízení zpochybňovat (viz str. 4 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str.
3 usnesení odvolacího soudu), obchodní společnost A. M. , s. r. o., jejímž
jménem jednal obviněný, byla již před vstupem obviněného do ní předlužena, v
době působení obviněného v ní nevykazovala prakticky žádnou obchodní činnost a
neměla vlastní zaměstnance ani bankovní účet. Za tohoto stavu bylo podle názoru
Nejvyššího soudu zcela vyloučeno, aby jmenované obchodní společnosti vznikla
povinnost odvést daň. Jinými slovy vyjádřeno, i přes nesplnění povinnosti
obviněného jako jednatele obchodní společnosti A. M. , s. r. o., zajistit
řádné vedení účetnictví by správce daně tomuto daňovému subjektu nevyměřil
žádnou daň, neboť takovému závěru nasvědčovaly nepříznivé hospodářské výsledky
jmenované obchodní společnosti. Uvedené konstatování nemůže být zpochybněno ani
tím, že obviněný měl přesto povinnost podat daňové přiznání, byť by se týkalo
nulové výše daně. Samotné nesplnění povinnosti podat daňové přiznání ve smyslu
§ 40 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, nesvědčí o potřebném stupni společenské nebezpečnosti, jestliže by
daňovému subjektu současně nevznikla povinnost odvést daň. Zmíněné závěry tak
potvrzují málo intenzivní ohrožení objektu chráněného ustanovením § 125 odst. 1
tr. zák., jímž je zájem společnosti na řádném vedení a uchování účetnictví a
dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k
jejich kontrole a v konečném důsledku i zájem na včasném a řádném vyměření daně.
Navíc odvolací soud vycházel i z další okolnosti, která v posuzované věci
zpochybňuje naplnění materiální stránky trestného činu zkreslování údajů o
stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. Za nespornou totiž
považoval mimo jiné skutečnost, že obviněný Ing. M. K. „se v problematice
vůbec neorientuje a je zcela nekompetentní“ (viz odůvodnění na str. 4
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu). Uvedené skutkové zjištění proto
nepochybně snižuje míru zavinění obviněného, která je dalším důležitým
hlediskem pro stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu § 3
odst. 4 tr. zák.
Ačkoli tedy obviněný Ing. M. K. po formální stránce naplnil skutkovou
podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §
125 odst. 1 tr. zák., nelze učinit závěr o vyšším než nepatrném stupni
nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost (§ 3 odst. 3 tr. zák.). Proto
Nejvyšší soud shledal opodstatněnou tu námitku obviněného, kterou soudům
nižších stupňů vytýkal nesprávné posouzení společenské nebezpečnosti spáchaného
skutku.
Obviněný Ing. M. K. dále uplatnil ve svém dovolání též důvod podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. řádu, jehož naplnění spatřoval v tom, že ho odvolací soud
nezprostil obžaloby v části, v níž je mu kladeno za vinu neobnovení účetnictví.
Dovolací důvod podle citovaného ustanovení spočívá ve dvou alternativách. Podle
první z nich je naplněn, pokud v rozhodnutí soudu nižšího stupně chybí určitý
výrok, tj. nebyl li vůbec učiněn, ač ho měl soud pojmout do rozhodnutí, podle
druhé alternativy jde o případ, když konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není
úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí (viz
např. § 120 odst. 3 tr. řádu).
Nejvyšší soud ovšem neshledal pochybení soudů nižších stupňů v tom smyslu, že
by v jejich rozhodnutích zcela chyběl některý výrok nebo byl alespoň neúplný.
Výroková část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 3. 2007, sp. zn.
29 T 155/2006, vyhovuje všem ustanovením trestního řádu, jimiž je stanoven její
obsah, zejména pak ustanovením § 121 písm. a), § 122 odst. 1 a § 124 tr. řádu.
Výrok usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To
409/2007, proti němuž směřuje dovolání obviněného, pak odpovídá náležitostem
obsahu usnesení podle § 134 odst. 1 tr. řádu. Domáhal-li se obviněný Ing. M.
K. zprošťujícího výroku ve vztahu k té části posuzovaného skutku, která se
týká neobnovení účetnictví, nepřichází takový výrok v úvahu nejen z
hmotněprávního hlediska, protože – jak již výše Nejvyšší soud vyložil – i
nesplnění povinnosti obviněného obnovit ztracené či odcizené účetnictví lze
považovat za trestný čin podle § 125 odst. 1 alinea 1 tr. zák., ale zproštění
není namístě ani z procesního hlediska, protože uvedená část stíhaného skutku
není samostatným skutkem ve smyslu § 220 odst. 1 tr. řádu, o němž by bylo
možné, resp. nutné rozhodnout zvláštním výrokem. Zmíněná námitka obviněného je
tedy nedůvodná.
Protože se soudy obou stupňů nezabývaly právním posouzením skutku, jehož
spácháním byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným, ze všech rozhodných hledisek
a dospěly k nesprávnému závěru o existenci vyššího než nepatrného stupně
společenské nebezpečnosti činu spáchaného obviněným, byl naplněn jím uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání
obviněného je ve shora uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.
10. 2007, sp. zn. 8 To 409/2007, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 5 ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 29 T 155/2006, přičemž podle § 265k
odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená
rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu
soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně tak v rozsahu vyplývajícím z
tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně projedná trestní věc obviněného
Ing. M. K. a odstraní vytknuté vady. Přitom se především zaměří na zkoumání
otázky, zda v posuzované věci byla – i přes všechny výše uvedené okolnosti –
naplněna materiální stránka trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným,
anebo zda právě tyto okolnosti odůvodňují závěr o nepatrném stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo umožňují alespoň rozhodnutí bez uložení
trestu (§ 24, § 26 tr. zák.). Za účelem nového rozhodnutí ve věci může Obvodní
soud pro Prahu 5 doplnit dokazování dalšími potřebnými důkazy. Poté opětovně
rozhodne o případné vině a trestu obviněného.
Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán
právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a
podle § 265s odst. 2 tr. řádu je povinen respektovat zákaz reformationis in
peius.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě
dovolání obviněného Ing. M. K. nebylo možno odstranit v případném veřejném
zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle § 265r odst.
1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný
prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 14. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y