5 Tdo 58/2025

5 Tdo 58/2025-624

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 213/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 169/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 1 T 169/2023, byl obviněný T. D. uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za který mu soud podle § 233 odst. 2 uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84, § 85 odst. 1 a § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 42 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Dále soud uložil obviněnému povinnost podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku, aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholu a omamných a psychotropních látek a podroboval se náhodnému testování na přítomnost alkoholu a omamných a psychotropních látek v těle probačním úředníkem. Citovaným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl také o vině a trestu spoluobviněného M. P.

2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 213/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

3. Protože je zjištěný skutek, na němž soudy založily odsouzení obviněného, všem procesním stranám dobře znám, Nejvyšší soud pouze stručně připomene jeho podstatu ve vztahu k jednání dovolatele. Poté, co spoluobviněný M. P. zhotovil padělky bankovek v nominální hodnotě 2 000 Kč, jednu z nich předal dne 27. 3. 2023 obviněnému T. D., který věděl, že jde o padělek, a podle instrukcí spoluobviněného jím zaplatil za nákup 2 kusů Paysafecard v nominální hodnotě 500 Kč za kus u benzinové čerpací stanice na ulici XY v Praze XY, tomu byl přítomen i spoluobviněný M. P., který se snažil odvést pozornost obsluhy, poté, co prodavačka obviněnému vydala zakoupené 2 kusy Paysafecard a vrátila mu nazpět částku 1 000 Kč, spoluobvinění samostatně opustili prostory čerpací stanice, až venku dovolatel předal zakoupené karty i vrácené peníze spoluobviněnému, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice P. Š. škodu ve výši 2 000 Kč.

II. Dovolání obviněného

4. Obviněný T. D. podal proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž není označen zákonným ustanovením dovolací důvod. Vzhledem k tomu, že obviněný v úvodu konstatoval, že „rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, lze předpokládat, že mínil uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Současně obviněný pravděpodobně zamýšlel uplatnit také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho první alternativě, neboť uvedl, že dovolání podává, „protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.

5. V odůvodnění svého dovolání obviněný zpochybnil skutkový závěr soudů o jeho srozumění s tím, že od spoluobviněného převzal padělanou bankovku, s níž obsluze čerpací stanice následně uhradil nakoupené 2 kusy Paysafecard. Vědomí obviněného o padělku nepotvrzuje žádný přímý důkaz nebo řetězec nepřímých důkazů, nepotvrdil je ani spoluobviněný ve své výpovědi. Podle obviněného proto ve věci nastal zjevný rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovým zjištěním ohledně soudy tvrzeného vědomí o použití padělané bankovky, pro něž není v důkazech žádná opora.

6. Vzhledem k tomu obviněný navrhl „rozsudek zrušit“, lze předpokládat, že mínil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli dovolání musí směřovat výslovně proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které má v posuzované věci formu usnesení. Vzhledem k tomu, že na titulní straně svého dovolání obviněný označil rozhodnutí soudů obou stupňů, považuje Nejvyšší soud jeho závěrečný návrh za sice nepřesný, nicméně akceptoval, že se domáhá zrušení jak usnesení soudu druhého stupně, tak i rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný závěrem svého dovolání požádal o odklad nebo případně přerušení výkonu rozhodnutí. Lze předznamenat, že i v tomto případě obsahuje dovolání nepřesnost, neboť uložený trest, jehož výkon obviněný zjevně navrhl odložit či přerušit, byl již zrušen, jak bude vyloženo v závěru tohoto usnesení.

III. Vyjádření k dovolání

7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného T. D. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného. Podotkla, že obviněný dovolací důvody označil pouze slovním vyjádřením, z něhož lze usuzovat na uplatnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. však obviněný uplatnil v alternativě, o niž v tomto případě nebylo možné dovolání opřít, protože odvolání obviněného bylo odvolacím soudem meritorně přezkoumáno ve veřejném zasedání a zamítnuto.

8. Konkrétní výhrady obviněného představují opakování jeho dosavadní obhajoby, s níž se již soudy vypořádaly. V jejich postupu státní zástupkyně neshledala jakékoli pochybení, mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě zjištěným skutkovým stavem nespatřovala žádný, natož zjevný či extrémní, nesoulad. Shrnula průběh skutkového děje, který je doložen kamerovým záznamem, jenž státní zástupkyně označila za přímý důkaz. Vedle toho připomněla nepřímý důkaz, a to výpověď svědka O. S., jemuž se spoluobviněný M. P. pokusil uhradit dluh padělanou bankovkou. Ztotožnila se s vyhodnocením kamerového záznamu soudy obou stupňů, také byla přesvědčena o domluvě mezi dovolatelem a spoluobviněným, který zabavil obsluhu čerpací stanice, zatímco dovolatel platil padělanou bankovkou. Obviněný v dovolání napadl především proces dokazování, nesouhlasil se způsobem hodnocení důkazů a skutkové závěry utvořené na jejich základě popřel s tím, že nebyly prokázány. Následně prezentoval svou vlastní skutkovou verzi, kterou požadoval právně posoudit ve svůj prospěch.

9. Z uvedených důvodů státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i s jiným než navrhovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

10. Na vyjádření státní zástupkyně obviněný reagoval replikou, v níž označil její úvahy za nepodložené spekulace. Výpověď svědka O. S., totožný modus operandi, kamerový záznam ani fakt, že soudy neuvěřily obhajobě spoluobviněného M. P., neprokazují jeho vědomí o tom, že jím použitá bankovka byla padělkem. Na závěr obviněný kritizoval postup orgánů činných v trestním řízení, neboť nejprve učinily právní závěr o jeho vině, čemuž potom přizpůsobily skutková zjištění. Správně však měly nejprve na podkladě provedeného dokazování řádně zjistit skutkový stav a teprve poté aplikovat právní normy.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

11. Přestože dovolání obviněného rozhodně nelze označit za formálně bezvadné, Nejvyšší soud přistupoval k jeho obsahu s tolerancí, tudíž akceptoval označení dvou dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) pouhým textem zákona stejně jako neupřesnění konkrétní alternativy u každého z nich.

Ostatní formální podmínky pro konání dovolacího řízení byly splněny, Nejvyšší soud se tedy zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti konkrétních námitek se zřetelem k oběma dovolacím důvodům, přičemž shledal, že je nelze podřadit žádnému z nich.

12. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít případné vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces.

Tento dovolací důvod tak nemohou naplnit jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo na nedostatečný rozsah dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou zjistily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy akceptovat tvrzení pouze takových vad ve skutkových zjištěních, které se týkají pro rozhodnutí významných skutkových okolností a které jsou určující pro naplnění jednotlivých znaků trestného činu.

Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo, že ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Tyto vady, pokud by se v trestní věci vyskytly, by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh.

tr.).

13. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný citoval v dovolání první z uvedených dvou alternativ, u níž má zásadní význam okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. Tato první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. totiž cílí na situaci, v níž soud druhého stupně odvolání odmítl nebo zamítl (podle § 253 tr. ř.), aniž se jím meritorně zabýval, ačkoli procesní podmínky pro takový postup nebyly dány. V posuzované věci však odvolací soud projednal ve veřejném zasedání mj. též řádný opravný prostředek obviněného T. D., teprve poté jej zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodný. V takovém případě mohl dovolatel relevantně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této druhé alternativy je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale že tento soud, ačkoli v řádném opravném řízení přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů v písmenech a) až l) odst. 1 § 265b tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3176). Obviněný sice současně v dovolání uplatnil důvod uvedený pod písm. g), nicméně, jak již bylo konstatováno, jeho konkrétní dovolací námitky tomuto ani žádnému jinému dovolacímu důvodu fakticky neodpovídají. Proto i případný správný poukaz na druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s důvodem v písm. g) by nemohl vést k jinému výsledku dovolacího řízení, než jaký Nejvyšší soud učinil.

b) K dovolacím námitkám obviněného

14. Již úvodem lze stručně shrnout, že obviněný T. D. v dovolání vytýkal rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně nesprávné zjištění skutkového stavu, nedostatečný rozsah dokazování a nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů, neboť soudy neměly dostatečný podklad v důkazním řízení pro závěr o jeho úmyslném zavinění, resp. o jeho znalosti toho, že nakládá s padělanou bankovkou. Obviněný přitom sám celou řadu důkazních prostředků zcela opomenul a zarytě prosazoval vlastní skutkovou verzi, aniž poukázal na opravdový zjevný rozpor obsahu některého důkazu s rozhodným skutkovým zjištěním učiněným na jeho podkladě.

Svou povahou tedy konkrétní výhrady obviněného neodpovídaly vadě zjevně rozporného obsahu soudy provedených důkazů se skutkovým zjištěním, které je určující pro naplnění znaků skutkové podstaty zločinu, jímž byl shledán vinným. Proto námitky obviněného postrádaly právní relevanci z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože dovolací argumentace obviněného obsahově nenaplňuje uplatněný ani jiný dovolací důvod, a nemohlo tudíž z jeho podnětu dojít k přezkoumání napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení podle § 265i odst. 3 tr.

ř., Nejvyšší soud se k výhradám obviněného jen stručně vyjádří, resp. doplní správné úvahy soudů prvního i druhého stupně, na něž lze v zásadě odkázat.

15. Zásadní výtka obviněného se vztahovala k úmyslnému zavinění, které podle jeho názoru nebylo v trestním řízení prokázáno. Lze předeslat, že z hlediska subjektivní stránky zločinu podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku musí zavinění zahrnovat všechny znaky trestného činu včetně specifického úmyslu pachatele padělané peníze udat jako pravé, což zahrnuje okolnost, že pachatel si je vědom, že nakládá s padělanými penězi. Tyto znaky, stejně jako znaky objektivní stránky, také musí být prokázány (srov. Šámal, P.

a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 2998 s.). Obecně závěr o zavinění pachatele musí být prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (např. rozhodnutí č. 19/1971 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním, nicméně jeho podkladem jsou vždy skutková zjištění, která vyplynula z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska včetně doznání obviněného, pokud existuje, což není tento případ (v tomto ohledu nelze akceptovat úvahy soudu prvního stupně o projeveném doznání obviněného v hlavním líčení).

Doznání v posuzované trestní věci obviněný neučinil, na což poukázal odvolací soud v bodě 9. svého usnesení. Se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zákon nepřikládá a priori žádnému důkazu zvláštní význam, a proto není možné jen ze skutečnosti, že obviněný skutek popřel, vyvodit, že zjištění přímého úmyslu nepřichází v úvahu. Tento úmysl, tak jako jiné formy zavinění, je možno zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejen z doznání obviněného (viz rozhodnutí č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla, není-li tu doznání, dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, z nichž se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (viz rozhodnutí č. 62/1973 nebo č. 41/1976 Sb. rozh.

tr.). V praxi se tedy zavinění pachatele dá dovozovat zejména ze způsobu provedení útoku, ze vztahu pachatele k poškozenému, motivu či pohnutky, z osobních vlastností a charakteristiky pachatele apod. (srov. Šámal P. a kol. trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 336 s.).

16. Z textu dovolání vyplývá, že obviněný za rozpor (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nepřípustně) považuje způsob, jakým soudy vyhodnotily kamerový záznam, který nevyhovuje jeho představě o výsledku trestního řízení, v němž podle něj správně měla být vyslovena jeho nevina, resp. měl být obžaloby zproštěn. Úvahy soudů považoval za nelogické a spekulativní. Podle jím podaného průběhu skutku se ničeho nezákonného nedopustil, pouze platil papírovou bankovkou v nominální hodnotě 2 000 Kč, o jejíž pravosti nepochyboval. Také spoluobviněný M. P. vyvrátil, že by dovolatele informoval o skutečnosti, že mu předává falešnou bankovku. Výhrady obviněného však nelze akceptovat jen proto, že oba spoluobvinění popírají spáchání žalovaného jednání, neboť ve věci byl opatřen dostatek důkazů, z nichž bylo možné bez pochybností vyvodit jejich trestní odpovědnost v souladu s tvrzením obžaloby.

17. V první řadě je možné uvést, že stejnými námitkami, jež představují dosavadní obhajobu obviněného, se zabýval odvolací soud v bodech 9. až 12. napadeného usnesení. Nesouhlasil s obviněným, že by soud prvního stupně neměl k dispozici více nepřímých důkazů, jež tvořily ucelený řetězec. Odvolací soud pak, aniž by alespoň shrnul všechny tyto důkazy, věnoval svou pozornost především skutečnostem, jež byly zachyceny na kamerovém záznamu o průběhu nákupu falešnou bankovou na benzínové stanici dne 27. 3. 2023. Vzhledem k poměrně stručné argumentaci odvolacího soudu lze připustit, že tento drobný nedostatek odůvodnění mohl v obviněném vyvolat dojem, že pro jeho odsouzení nebyl opatřen řetězec nepřímých důkazů, ale právě jen tento záznam. To však neznamená, že by tomu tak skutečně bylo. Již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který zejména v jeho bodě 24. připomenul jednotlivé důkazní prostředky, z nichž zjistil skutečnosti podporující závěr o vině obviněného T. D., je zřejmé, že o jeho vině zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, tj. o naplnění jeho objektivní i subjektivní stránky, svědčí několik nepřímých důkazů, které na sebe navazují, vzájemně se doplňují a společně vylučují pochybnosti o úmyslném zavinění obviněného. Při posuzování, zda se obviněný dopustil činu úmyslně, tedy se znalostí toho, že jde o padělek a se záměrem uvést jej do oběhu, soudy evidentně vycházely především z rozboru konkrétního jednání obviněného při samotné transakci v prostoru čerpací stanice, ale rovněž v kontextu všech skutečností a okolností vyplývajících z dalších opatřených a provedených důkazů, které měly v této trestní věci význam pro posouzení jak zavinění ve formě přímého úmyslu, tak všech dalších znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku.

18. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu může na podkladě trestního spisu konstatovat, že výsledky důkazního řízení představují ve vztahu k zavinění obviněného T. D. na jedné straně výpovědi obou spoluobviněných, na straně druhé však měly soudy k dispozici řadu dalších důkazů, které jejich tvrzení vyvrátily a na jejichž podkladě mohla být potvrzena obžaloba pro popsaný skutek i jeho právní posouzení. Dovolatel v rámci svých námitek upřednostnil výlučně svoji obhajobu a tu část výpovědi spoluobviněného M.

P., v níž hovořil o náhodném setkání u čerpací stanice, o své velmi krátké známosti s ním a vlastním zaneprázdnění v rozhodnou dobu provést předmětný nákup dne 27. 3. 2023, pro který využil ochotu dovolatele. Tato vyjádření spoluobviněného však byla v trestním řízení vyvrácena, a to zejména svědeckými výpověďmi N. V., T. G. a V. K. Z nich je patrné, že oba spoluobvinění se před udáním padělané bankovky znali delší dobu, vznikl mezi nimi natolik přátelský vztah, že dovolatel obviněnému M. P. pomáhal i se stěhováním jeho věcí (srov. výpověď V.

K. u hlavního líčení, č. l. 457 tr. spisu). Svědkyně T. G. potvrdila, že obviněný T. D. navštívil obviněného M. P. v bytě, který s ním sdílela (srov. č. l. 487 tr. spisu). Právě v tomto bytě M. P. opakovaně tiskl bankovky různých nominálních hodnot, což dokládají pořízené fotografie i vyjádření svědkyně T. G., která vyloučila, že by tiskárnu, již vlastnila, sama používala, jakož i odborná vyjádření k porovnání shody mezi zajištěnými bankovkami a možného použití tiskárny k výrobě zajištěných padělků.

Obviněný M. P. se přitom nijak nesnažil vytištěné napodobeniny bankovek skrývat, vyskytovaly se v bytě viditelně, např. při policejní prohlídce ležel jeden padělek volně na stole, nebo majitelka bytu E. G. našla v bytě po odstěhování M. P. další výtisky či útržky nepovedených padělků, které následně poskytla orgánům činným v trestním řízení a nachází se přímo v trestním spise (viz fotografie na č. l. 206 až 209). Snaha obviněného M. P. přímo nebo přes nastrčenou osobu udat padělky bankovek jako pravé nebyla pro jeho známé žádným překvapením, obecně se o tomto jeho nezákonném jednání vědělo.

Například svému věřiteli O. S. vracel dluh padělanou bankovkou, kterou mu poslal po svědkyni T. G. Je tedy možné shrnout, že pokud se dovolatel se spoluobviněným M. P., podobně jako s jejich společnými známými již delší dobu stýkal, byl i on obeznámen s jeho nezákonnou činností týkající se výroby a udávání padělků bankovek v nominální hodnotě 2 000 Kč, a to ať už z doslechu, nebo z vyprávění samotného obviněného M. P., či vlastního pozorování při návštěvách v bytě, ve kterém obviněný M. P. přebýval a měl viditelně rozložené i tyto padělky.

Evidentně blízký přátelský vztah dovolatele a spoluobviněného dospěl až k situaci předání 1 kusu padělané bankovky obviněnému T. D. od spoluobviněného M. P. spojeného s žádostí o vyřízení nákupu na benzínové čerpací stanici v pozdních večerních hodinách dne 27. 3. 2023.

Průběh celé transakce je zachycen na kamerovém záznamu, který lze považovat za přímý důkaz, jak tvrdí státní zástupkyně ve vyjádření, avšak pouze co se týká samotného udání padělané bankovky jako pravé. Pro účely prokázání zavinění, charakterizovaného jako vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, tedy že si obviněný T. D. byl vědom toho, že nakládá s falešnou bankovkou a chce ji použít jako pravou při nákupu zboží, jde o jeden z nepřímých důkazů, zjevně však představuje velmi významný nepřímý důkaz, a proto se jím také soudy podrobně zabývaly.

Při zjištění, že obviněného se spoluobviněným M. P. pojil poměrně blízký přátelský vztah, jak bylo vysvětleno výše, se jeví způsob vyhodnocení kamerového záznamu zvolený soudy jako zcela odpovídající všem dalším souvislostem, tudíž správný. Vystupování obou spoluobviněných v rozhodnou dobu u pokladního pultu čerpací stanice, jímž předstírali, že si jsou cizí, zcela logicky zapadá do skutkové verze soudů, podle níž úkolem obviněného T. D. bylo udat padělanou bankovku jako pravou. To se stalo za asistence spoluobviněného M.

P., který byl obsluze již znám z jeho předchozích návštěv čerpací stanice, a odvedl pozornost prodavačky, aby nebyla tolik obezřetná při vizuální kontrole padělané bankovky. Oproti tomu za zcela nesmyslný lze považovat průběh skutku tak, jak ho popisuje dovolatel. Jestliže by se pouze snažil vyhovět žádosti spoluobviněného M. P., a to ať už se s ním znal blíže či jen od vidění, aniž by měl podezření na skutečný původ bankovky poskytnuté spoluobviněným, jedinou rozumnou a nastalé situaci u prodejního pultu odpovídající reakcí obviněného by byla jakákoli interakce směrem k příchozímu zákazníkovi.

Obviněný mohl projevit např. údiv, naštvání, radost apod., jednoduše by musel projevit jakoukoli odezvu na příchod spoluobviněného M. P., který ho měl původně požádat o laskavost, zakoupení příslušného zboží, a najednou se ocitl sám vedle dovolatele, který pro něj obstarával nákup. V tomto ohledu lze vyslovit naprostý souhlas s úvahami při hodnocení důkazů především soudu prvního stupně, jež doplnil odvolací soud. Rozhodně však podle verze předložené obviněným nebylo možné rozumně očekávat způsob jednání, jakým se obviněný skutečně zachoval a který je zřejmý z kamerového záznamu.

Oba spoluobvinění předstírali uvnitř čerpací stanice, že se vůbec neznají. Důvod, který pro takové chování shledaly soudy, dává rozumný smysl zejména v celkovém kontextu veškerých zjištěných okolností. Konkrétně oba obvinění záměrně před obsluhou čerpací stanice vytvářeli dojem cizích lidí, aby pravděpodobnost úspěchu zaplacení padělanou bankovkou byla co nejvyšší, což se také podařilo.

19. Proto Nejvyšší soud se zřetelem k tvrzení dovolatele shledal, že úvahy soudů obou stupňů při hodnocení obsahu jednotlivých důkazních prostředků včetně kamerového záznamu jsou ve svém komplexu naprosto korektní a nenesou známky jakékoli deformace či dokonce rozporu. Soudy postupovaly v souladu se zásadami obecné logiky, a to především při posuzování chování obou obviněných v inkriminované situaci, přihlédly ke všem dalším okolnostem vyplývajícím z provedeného dokazování, s nimiž jsou jejich závěry zcela souladné, a tudíž ve spise není s výjimkou tvrzení obviněného (a nevěrohodné výpovědi spoluobviněného u hlavního líčení) žádný podklad pro zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění a na ně navazujícího právního posouzení. Tvrzení obviněného, jež byla mimochodem v trestním řízení jednoznačně vyvrácena, nemohla obstát ani v dovolacím řízení.

V. Závěrečné shrnutí

20. Nejvyšší soud tudíž rozhodl tak, že obviněný T. D. i přes slovně vyjádřený poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, což mohl učinit na podkladě trestního spisu.

21. Co se týká návrhu obviněného na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud se jím nemohl zabývat z objektivních důvodů, protože trest uložený obviněnému napadenými rozhodnutími byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 1 T 50/2024, jehož opis je založen na č. l. 606 tr. spisu. Avšak i za předpokladu, že by výrok o trestu z napadených rozhodnutí byl stále v platnosti, nemohl by Nejvyšší soud považovat návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí za relevantní, a to s ohledem na uvedený způsob rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud mohl rozhodnout o odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu