5 Tdo 614/2006 – I.
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 14. června 2006 v
trestní věci obviněného J. V. , t a k t o :
Podle § 265g odst. 2 tr. řádu předseda senátu Nejvyššího soudu bere
na vědomí, že obviněný J. V. , vzal zpět dovolání, které podal
dne 10. 11. 2005 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005,
sp. zn. 4 To 151/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně
pod sp. zn. 5 T 147/2004.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 5 T
147/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005,
sp. zn. 4 To 151/2005, byl obviněný J. V. uznán vinným návodem k trestnému
činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 250a odst. 1, 4 písm.
b) tr. zák. Za jeho spáchání byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání 2 let, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen
do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. trest
peněžitý trest.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání
obviněného J. V. a dále spoluobviněného Z. P. a státního zástupce, když
odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) odst. 2 tr. řádu částečně
zrušil napadený rozsudek stran obviněného J. V. ve výroku o trestu a podle §
259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku
odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 26. 9. 2005, jeho obhájci dne 14.
9. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 25. 8. 2005.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. V.
prostřednictvím svého obhájce dne 10. 11. 2005 dovolání, které opřel o dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu.
Ještě před tím, než Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání, resp. dříve, než
se ve smyslu ustanovení § 265g odst. 1 tr. řádu odebral k závěrečné poradě,
obviněný J. V. písemným prohlášením ze dne 4. 4. 2006, které bylo doručeno
Nejvyššímu soudu spolu s dovoláním dne 17. 5. 2006, vzal své dovolání zpět.
Předseda senátu Nejvyššího soudu za této situace postupoval podle § 265g odst.
2 tr. řádu a vzal toto zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť neshledal žádné
překážky, které by mu v takovém postupu bránily.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 5 Tdo 614/2006
Datum rozhodnutí: 14.06.2006
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
5 Tdo 614/2006 – II.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
června 2006 o dovolání, které podal obviněný Z. P. , proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T
192/2001, t a k t o :
Z podnětu dovolání obviněného Z. P. s e podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu
z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4
To 151/2005, a to ve výroku pod bodem II., kterým bylo rozhodnuto o odvolání
obviněného.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný Z. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10.
2004, sp. zn. 5 T 192/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze
dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, uznán vinným trestným činem pojistného
podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 20.
1. 1999 v Novém Jičíně v budově agentury České pojišťovny, a. s., když další
osoba oznámila za poškozeného obviněného Z. P. a dříve odsouzený R. A. za
pojištěného A. S. po předchozí žádosti jiné osoby se záměrem získat pojistné
plnění, na které nebyl právní nárok, prostřednictvím vyplněných tiskopisů
„Dotazník pro poškozeného“ a „Oznámení nehody k zákonnému pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla“, že dne 12. 1.
1999 v 19.00 hod. na silnici č. III/44212 v km 1,5 mezi H. a H. zavinil dříve
odsouzený R. A. jako řidič osobního vozidla tov. zn. Š., dopravní nehodu s
osobním vozidlem obviněného Z. P. tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo
silnici přehlédl ze strany přijíždějící vozidlo obviněného, do kterého narazil
svou přední levou částí vozidla, přičemž vozidlo obviněného Z. P. se po
nárazu dostalo do protisměru a následně mimo vozovku, kde se u potoka
převrátilo na střechu a poté zůstalo stát na kolech v potoku, což se však
nezakládalo na pravdě, neboť dopravní nehoda se nestala uvedeným způsobem a na
uvedeném místě, přičemž další osobě na základě její žádosti policisté Policie
České republiky, Okresního ředitelství v Novém Jičíně, skupiny dopravních
nehod, po předložení dokladů, které mu po předchozí žádosti za tímto účelem
zapůjčili dříve odsouzený R. A. a obviněný Z. P. dne 12. 1. 1999,
vypracovali nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, který i jmenovaní
podepsali, v důsledku čehož obviněný Z. P. jako poškozený dne 11. 2. 1999
neoprávněně obdržel od České pojišťovny, a. s., finanční částku ve výši 186 600
Kč.
Za to byl obviněný Z. P. podle § 250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle § 53
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl současně obviněnému uložen peněžitý trest ve
výměře 12 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by
peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání 2 týdnů. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu
bylo potom rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání
obviněného Z. P. a dále obviněného J. V. a státního zástupce podaných
proti rozsudkům soudu prvního stupně, když odvolací soud částečně zrušil
napadené rozsudky a sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku
odvolacího soudu byl obviněnému Z. P. doručen dne 27. 9. 2005, jeho
obhájkyni dne 12. 9. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 25. 8. 2005.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Z. P. dne 28.
11. 2005 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněného se soudy činné dříve ve věci
dopustily chybného hmotně právního posouzení při vyhodnocení otázky, zda účast
při převzetí částky 186 600 Kč dne 11. 2. 1999 zahrnuje uvedení nepravdivých
nebo hrubě zkreslených údajů. Obviněný poukazuje na ustanovení § 250a odst. 1 a
3 tr. zák. a má za to, že ke spáchání výše citovaného trestného činu by musel
při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvést nepravdivé údaje, a tím způsobit
na cizím majetku škodu nikoli malou. Kromě toho, že předmětný automobil údajně
nikdy nevlastnil, obviněný rovněž dodává, že podle znaleckého posudku PhDr. V.
M. nikdy nepodepsal záznam o malé dopravní nehodě ani „Dotazník pro
poškozeného“, na jejichž základě byla vyplacena částka 186 600 Kč. Podle názoru
obviněného se soudy činné dříve ve věci zabývaly jen okrajově otázkou, jakým
způsobem měl při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvést nepravdivé
nebo hrubě zkreslené údaje.
Závěrem podaného dovolání obviněný Z. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil ve výroku o vině, trestu a náhradě
škody rozsudek soudu prvního stupně a následně přikázal tomuto soudu věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž návrh na rozhodnutí o
rozsudku odvolacího soudu obviněný neučinil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Z. P. vyjádřila
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jeho názoru námitka obviněného, že nebyl vlastníkem vozidla, směřuje do
oblasti skutkových zjištění, tudíž jde o námitku, která obsahově neodpovídá
uplatněnému dovolacímu důvodu. K argumentaci obviněného, v jejímž rámci napadá
údajné nesprávné posouzení znaku „při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl
nepravdivé údaje“, má státní zástupce za to, že skutková věta výroku o vině,
podle které obviněný „podepsal záznam o malé dopravní nehodě a převzal pojistné
plnění“, je do určité míry v rozporu s odůvodněním rozhodnutí, podle něhož
obviněný toliko „může přicházet v úvahu“ jako pisatel podpisu. Jak dále státní
zástupce doplňuje, vlastní sdělení nepravdivých údajů zaměstnancům České
pojišťovny, a. s., učinil spoluobviněný J. V. Státní zástupce dovozuje, že
pokud by se měl Nejvyšší soud držet obsahu dovolacích námitek, musel by
zkoumat, zda učiněná skutková zjištění postačují k závěru o existenci znaku
„uvedl nepravdivé údaje“. Současně ovšem státní zástupce upozorňuje, že zákon v
ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák. váže naplnění tohoto znaku na uplatnění
nároku z pojistné smlouvy, přičemž v posuzované věci žádná pojistná smlouva
neexistovala a jednalo se o nárok ze zákonného pojištění. Proto podle státního
zástupce právní kvalifikace podle § 250a tr. zák. vůbec nepřicházela v úvahu a
jednání obviněného bylo možné hodnotit jako spolupachatelství nebo účastenství
na trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák. Pokud by se přitom Nejvyšší soud
striktně omezil na obsah dovolacích námitek, odporoval by takový postup podle
mínění státního zástupce zásadám pro rozhodování o dovolání, a proto navrhl
podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušit rozsudek Krajského soudu v Ostravě v
části týkající se obviněného Z. P. , a to včetně rozhodnutí obsahově
navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázat tomuto
soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Z. P. podal dovolání
jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak
prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě
(§ 265e tr. řádu ve spojení s § 60 odst. 3 tr. řádu), dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr.
řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. P. opírá jeho existenci o ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu následně přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jakož i řízení
předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že dovolání obviněného Z. P. je částečně důvodné.
Obviněný Z. P. v rámci svých námitek v podstatě tvrdí, že nikdy nevlastnil
předmětný automobil a rovněž nepodepsal záznam o malé dopravní nehodě ani
„Dotazník pro poškozeného“, přičemž účast při převzetí vyplaceného pojistného
nezahrnuje uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů. K tomu Nejvyšší
soud uvádí následující.
Jak je zřejmé z učiněných a jednoznačných skutkových zjištění, obviněný Z. P.
byl vlastníkem osobního automobilu tov. zn. VW G. , které bylo užito v rámci
fiktivní dopravní nehody, přičemž tímto zjištěním je Nejvyšší soud v dovolacím
řízení vázán. Pokud jde o podpisy obviněného na protokolu o malé dopravní
nehodě, resp. na „Dotazníku pro poškozeného“, popřípadě o skutkové závěry
týkající se toho, kdo učinil tyto podpisy, není situace dostatečně jednoznačná,
aby umožňovala učinit spolehlivý závěr, že to byl obviněný Z. P. , kdo při
uplatňování nároku na pojistné plnění uvedl nepravdivé údaje. Z výše citované
skutkové věty výroku o vině obsažené v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá,
že tento obviněný podepsal záznam o dopravní nehodě. Jak ovšem v odůvodnění
téhož rozhodnutí tvrdí Okresní soud v Novém Jičíně na základě výslechu znalkyně
z odvětví grafologie PhDr. V. M. , obviněný Z. P. nepochybně není autorem
podpisu na některých materiálech České pojišťovny, a. s., tedy mimo jiné na
„Dotazníku pro poškozeného“, ani na příslušném záznamu o malé dopravní nehodě.
Tato skutková zjištění jsou zjevně v protikladu, resp. odporují si.
Jednoznačným závěrem tedy zůstává toliko skutečnost, že obviněný Z. P.
převzal dne 11. 2. 1999 v příslušné pobočce České pojišťovny, a. s., vyplacenou
pojistnou částku. Tato skutečnost bezpochyby může znamenat určitou formu
součinnosti obviněného na realizovaném trestném jednání, spočívajícím ve
vylákání pojistného plnění na základě fiktivní dopravní nehody, neboť obviněný
musel mít jistou představu, na jakém základě mu byla tato částka vyplácena.
Posouzení jeho součinnosti by ovšem vyžadovalo podrobnější právní úvahu, která
v napadeném rozhodnutí chybí. Jednání obviněného totiž v návaznosti na další
skutečnosti a na jednání jiných osob může být spolupachatelstvím trestného činu
podle § 9 odst. 2 tr. zák. (srov. především rozhodnutí publikované pod č.
36/1973-I. Sb. rozh. tr.) nebo účastenstvím, zejména ve formě pomoci podle § 10
odst. 1 písm. c) tr. zák., byť vzhledem k nutnosti posouzení subjektivní
stránky nelze vyloučit ani beztrestnost tohoto jednání. Napadený rozsudek
odvolacího soudu, resp. předcházející rozsudek prvostupňového soudu, tudíž není
možné považovat za dostatečný stran hmotně právního posouzení jednání
obviněného Z. P. , a tedy jeho zmíněná námitka byla shledána důvodnou.
Po zjištění, že dovolání obviněného Z. P. je v uvedeném směru opodstatněné,
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 151/2005, a to ve výroku pod bodem
II., kterým bylo rozhodnuto o odvolání tohoto obviněného. Podle § 265k odst. 2
tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému
soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě tedy v potřebném rozsahu opětovně projedná odvolání
obviněného Z. P. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího
soudu. Přitom především jednoznačným způsobem vyjasní, zda je obviněný tou
osobou, která učinila podpisy na výše uvedených dokumentech či nikoli, a na
základě svých závěrů případně pozmění skutkovou větu. Poté opětovně posoudí
jednání obviněného a vysloví závěr, zda se obviněný dopustil trestného činu a
jakého, a zda se tak stalo v pozici pachatele či spolupachatele nebo zda byl
obviněný účastníkem na trestném činu jiného hlavního pachatele, popřípadě zda
obviněný nespáchal trestný čin žádný. Následně učiní odvolací soud další
potřebné rozhodnutí, např. o trestu, bude-li to přicházet v úvahu.
Nad rámec dovolacích námitek obviněného Z. P. Nejvyšší soud uvádí, že se
ztotožňuje i s názorem vyjádřeným státním zástupcem Nejvyššího státního
zastupitelství, tedy že jednání obviněného, resp. dalších osob zmíněných v
popisu skutku nemůže být trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1
tr. zák., ale případně trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák. Trestný čin
pojistného podvodu podle citovaného ustanovení je totiž možné spáchat toliko
při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku z takové smlouvy. Do
31. 12. 1999 však byla v účinnosti vyhláška Ministerstva financí České
republiky č. 492/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se (v
návaznosti na ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a
plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů)
stanovil rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem motorového vozidla. Na jejím základě nebylo uvedené pojištění
odpovědnosti smluvní, a to ať již dobrovolné nebo povinné, ale tzv. zákonné,
tedy vznikající a trvající nikoli na základě smlouvy, ale na základě
skutečností stanovených právním předpisem bez projevu vůle jeho účastníků.
Aplikace ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák. tudíž vzhledem k jeho dikci
nepřipadá za takových okolností v úvahu. Čin obviněného ovšem, jak již bylo
zmíněno, může být jiným typem podvodného jednání, což však dále záleží na
zjištění všech potřebných skutečností a jejich právním posouzení.
Podle § 265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány
právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou
povinny respektovat i zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě
dovolání obviněného Z. P. nebylo možno odstranit v případném veřejném
zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle § 265r odst.
1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y