Nejvyšší soud Usnesení trestní

5 Tdo 649/2003

ze dne 2003-06-18
ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.649.2003.1

5 Tdo 649/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, v trestní věci obviněných J. N., J. N., P. V., P. K. a M. S., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 17/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně

o d m í t á .

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 3 T 17/2002, byli všichni obvinění uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 261 tr. zák účinného do 30. 11. 2000. Obviněný J. N. st. byl ještě uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. účinného do 30. 11. 2000.

Obviněný J. N. st. byl podle § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 14.000,- Kč spolu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců (§ 54 odst. 3 tr. zák.) a povolenými měsíčními splátkami ve výši 1.000,- Kč (§ 53 odst. 3 tr. zák.). Zbývající obvinění byli odsouzeni podle § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 tr. zák. k trestům obecně prospěšných prací ve výměře sto dvaceti hodin u každého z nich.

Proti rozsudku podali odvolání všichni výše uvedení obvinění. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, tak, že z podnětu odvolání obviněných byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušen a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl krajský soud sám tak, že při nezměněných skutkových zjištěních všech pět obviněných uznal vinným pouze trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. účinného do 30. 11. 2000. Obviněného J. N., odsoudil podle § 202 odst. 1, § 53 odst. 1, 2, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 10.000,- Kč, spolu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce (§ 54 odst. 3 tr. zák.) a povolenými měsíčními splátkami ve výši 1.000,- Kč (§ 53 odst. 3 tr. zák.). Zbývající obvinění byli odsouzeni podle § 202 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák., § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře osmdesáti hodin.

Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch všech pěti obviněných. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že Krajský soud v Českých Budějovicích správně konstatuje, že po formální stránce byly jednáním obviněných naplněny znaky skutkových podstat trestných činů podle § 261 tr. zák. a § 197a tr. zák. Z kusého a rozporného odůvodnění lze dovodit, že odvolací soud postrádal materiální stránku těchto trestných činů, přitom skutková zjištění, tak jak byla ve výroku rozsudku uvedena, jsou podkladem i pro správné hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněných. Z konkrétních zjištěných okolností je podle jejího názoru zřejmé, že šlo o vážné jednání. Napadená skupina lidí byla obviněnými a svědky charakterizována jako hlučná skupina psů a dětí, se kterou se nikdo nestýkal, tedy jako odlišné a svým způsobem pro okolí obtížné společenství. Kvůli tomu se obvinění rozhodli je potrestat. Tento zážitek agrese byl nepochybně umocňován skandovanými hesly a směřoval k zastrašení napadených, stejně jako výhrůžky, které vůči poškozené L. N. užil obviněný J. N. st. Tyto výhrůžky byly způsobilé vzbudit v poškozené obavu, že je obviněný uskuteční. Je nerozhodné, že útok měl zastrašit celou skupinu osob, nikoliv pouze poškozenou, jak poukazuje odvolací soud, pokud

odůvodňuje vypuštění právní kvalifikace podle § 197a tr. zák. Právní posouzení podle § 261 tr. zák. nevyžaduje, aby projevené sympatie k fašismu měly za cíl propagaci tohoto hnutí. Zjištěné verbální projevy doprovázející útok obviněným na spící děti nelze hodnotit jako součást výtržnického jednání, protože projevené sympatie k fašismu za současného projevu intolerance, nevraživosti a zastrašující agrese vůči poškozeným nepochybně zasahuje širší okruh zájmu chráněných trestním zákonem. V popisu skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku jsou uvedeny i další zákonem požadované znaky trestného činu, které jsou nezbytné pro posouzení, že trestný čin byl spáchán veřejně ve smyslu ustanovení § 89 odst. 4 tr. zák., citací hesel, o nichž je notoricky známo, že jsou spojována s fašistickým či nacistickým hnutím.

Na základě těchto skutečností je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že Krajský soud v Českých Budějovicích pochybil, když jednak dospěl k závěru, že nejde o jednočinný souběh dvou, eventuelně více trestných činů a jednak, že skutek stabilizovaný do podoby uvedené v pravomocném výroku o vině rozsudku druhého stupně, neposoudil podle všech v úvahu přicházejících právních kvalifikací, takže jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, jak je uvedeno v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu, kterými byli obvinění uznáni vinnými a byli jim uloženy tresty [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně a bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 26. 3. 2003, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obvinění ve svém vyjádření navrhli, aby dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo podle § 265j tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto, neboť jsou toho názoru, že k jednání mělo dojít již v červenci roku 2000 a vzhledem k tomu, že obvinění nikdy ve svém občanském životě neinklinovali k projevům, které jsou jim v dovolání přisuzovány, tak samotné projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jejich postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není podle jejich názoru po právní stránce zásadního významu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Pokud by se Nejvyšší soud neztotožnil s tímto návrhem, tak navrhují, aby soud dovolání ve smyslu § 265j jako nedůvodné zamítl.

Pokud jde o argumentaci a posouzení námitek nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k použitému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými. Popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. K tomuto závěru dospěl odvolací soud na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu a po posouzení všech skutečností, rozhodných pro takový závěr. S námitkami, které jsou obsaženy v dovolání, se již odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí, když došel k závěru, že obvinění neměli v úmyslu propagovat svými výkřiky fašismus a nacismus, ale pouze jimi zvýrazňovali své hlučné výtržnické chování. Stejně tak urážlivé výroky obžalovaného J. N. st. doprovázené pohrůžkou vůči poškozeným, neměly dostačující společenskou nebezpečnost k tomu, aby naplnily znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., ale rovněž je lze považovat za součást výtržnického jednání, jež mělo naprosto jiný cíl a v zásadě směřovalo i vůči jiným osobám, nikoliv přímo proti poškozeným.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud shledal, že o takové dovolání v daném případě jde, rozhodl o jeho odmítnutí podle výše citovaného ustanovení trestního řádu v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 18. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal