5 Tdo 66/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. června
2003 o dovoláních obviněných JUDr. R. K., T. V. a M. Š., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, který rozhodoval
jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
56 T 23/2001, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu s e z r u š u j e rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, ve výroku o vině pod
bodem II. ohledně obviněného JUDr. R. K., kterým byl uznán vinným
organizátorstvím trestného činu ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a)
tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák.
Dále s e z r u š u j e rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002,
sp. zn. 56 T 23/2001, ve výroku o vině pod bodem III. ve spojení s rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, ohledně
obviněného JUDr. R. K., kterým byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu
vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c),
h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001.
Z r u š u j e s e též celé vadné řízení těmto výrokům o vině předcházející, a
to včetně sdělení obvinění JUDr. R. K. ze dne 29. 2. 2000.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j e celý výrok o trestu, který
byl obviněnému JUDr. R. K. uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02. Současně se zrušují také další rozhodnutí na
zrušené části tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. V. o d m
í t á .
III. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. Š. o d m í
t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, byl
obviněný JUDr. R. K. uznán vinným organizováním trestného činu vraždy podle §
10 odst. 1 písm. a) k § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12.
2001 (pod bodem I. výroku o vině), organizováním trestného činu vraždy podle §
10 odst. 1 písm. a) k § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. účinného do 31.
12. 2001 (pod bodem III. výroku o vině) a organizováním trestného činu ublížení
na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 222 odst. 1 tr. zák. účinného do 31.
12. 2001 (pod bodem IV. výroku o vině). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle
§ 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák a § 35 odst. 1 tr.
zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 22 let a podle §
39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu
činnosti spočívající v provozování detektivní či bezpečnostní agentury nebo
zaměstnání v těchto agenturách na dobu 10 let.
Obviněný T. V. byl tímto rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31.
12. 2001 (pod bodem III. výroku o vině), pokusem trestného činu vraždy podle §
8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001
(pod bodem IV. výroku o vině), a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2
písm. b), c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001 (pod bodem V. výroku o vině). Za
tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35
odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 let a 7 měsíců a
podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák byl pro výkon trestu zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu
činnosti spočívající v provozování bezpečnostní agentury či zaměstnání u takové
agentury na dobu 8 let a podle § 57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest
zákazu pobytu na území P. na dobu 5 let.
Obviněná M. Š. byla uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze uznána vinnou
návodem k trestnému činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 219 odst. 1, 2
písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001 (pod bodem I. výroku o vině). Za
tento trestný čin byla odsouzena podle § 219 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání 12 let a podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.
byla pro výkon trestu zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou.
Uvedené trestné činy obvinění spáchali tím, že:
- obviněný JUDr. R. K. poté, co se dohodl v blíže nezjištěnou dobu nejpozději
na podzim roku 1998 s obviněnou M. Š., že zařídí fyzickou likvidaci jejího
manžela poškozeného L. Z., aby obviněná M. Š. jednak získala neomezenou možnost
nakládat s majetkem poškozeného L. Z. a jednak také vyřešila svou rodinnou
situaci, za což se obviněný JUDr. R. K. dne 4. 11. 1999 stal členem
představenstva společnosti K. I., a. s., kontrolované obviněnou M. Š., vylákal
obviněný JUDr. R. K. od obviněného J. H. v blíže nezjištěný den v polovině
prosince 1998 jeho legálně drženou pistoli vz. ČZ 83, ráže 7,65 mm, v. č.
031618, kterou s pokynem usmrtit poškozeného L. Z. předal či nechal předat
dosud neztotožněnému muži bulharského původu, který dne 27. 12. 1998 kolem
11.00 hod. v P., V. č. 1, v provozovně M. D. z bezprostřední vzdálenosti
střelil poškozeného L. Z. do hlavy, který sem přišel na schůzku s obviněnou M.
Š. a svým synem nezletilým P. Š., čímž způsobil poškozenému L. Z. průstřel
hlavy s přehmožděním mozkového kmene, rozhmožděním pravé mozečkové polokoule,
krvácením pod pavoučnici a do 3. a 4. komory a rozlámáním lebky, což mělo za
následek smrt poškozeného L. Z., přičemž zranění poškozeného L. Z. bylo smrtící
pro všeobecnou povahu a jeho smrt nebylo možno odvrátit žádným způsobem,
přičemž se podařilo tomuto dosud neztotožněnému pachateli z místa činu
uprchnout,
- obviněný JUDr. R. K. se na základě požadavku M. H. zkontaktoval s poškozeným
J. V., s nímž uskutečnil nejméně tři setkání ve dnech 4. 2. 1999, 31. 3. 1999 a
12. 4. 1999, když poslední schůzka se uskutečnila ve W. C. v D. ul., P.,
přičemž na těchto schůzkách se snažil přesvědčit poškozeného J. V., aby
souhlasil s přechodem práva nájmu jeho bytu v P., M. ul. č. 699/15, na S. K.,
vnuka M. H., což však poškozený J. V. odmítal, a proto obviněný JUDr. R. K.
pověřil obviněného T. V. a samostatně stíhaného P. M. M., známého pod
přezdívkou \"S.\", aby poškozeného J. V. fyzicky zlikvidovali, a to tak, že po
skončení schůzky obviněného JUDr. R. K. s poškozeným J. V. telefonicky
upozornil obviněný JUDr. R. K. obviněného T. V., který čekal s P. M. M. v M.
ulici poblíž bydliště poškozeného J. V., že poškozený J. V. po schůzce s
obviněným JUDr. R. K. jde domů, a obviněný T. V. dal rukou znamení P. M. M.,
který zašel do průchodu domu v M. ul. č. 699/15 v P., kde vyčkal příchodu
poškozeného J. V., a zde v průchodu domu v M. ul. č. 699/15 v P. dne 12. 4.
1999 kolem 23.15 hod. nejméně 4x vystřelil na poškozeného J. V. z dosud
neztotožněné střelné zbraně ráže 22 LR, přičemž mimo jiné dvěma výstřely zasáhl
poškozeného J. V. do hlavy a způsobil mu tak zlomeninu klenby a spodiny lební,
mnohočetné krevní výrony na měkkých pokrývkách lebních a obou spánkových
svalech, krevní výron pod tvrdou plenu mozku a pod omozečnice, drobný defekt
tvrdé pleny mozku, přerušení spodinové tepny mozku a nitrolebního žilního
splavu vpravo a pohmoždění mozku a otok mozku a způsobil tak smrt poškozeného
J. V., když obě střelné rány do hlavy poškozeného J. V. byly smrtící pro
všeobecnou povahu a smrt poškozeného J. V. se nedala ani včasnou lékařskou
pomocí odvrátit, zatímco obviněný T. V. v téže době hlídal před domem a po
dokonání trestného činu obviněný T. V. a P. M. M. z místa činu odešli,
- obviněný JUDr. R. K. na základě objednávky od dosud blíže neztotožněné osoby,
aby zajistil bodnutím dlouhodobé vyřazení poškozeného N. M. K., aby mu byla
znemožněna řádná správa domu v K. ulici č. 25 v P., v souvislosti se zde
umístěným klubem K. N., tímto úkolem pověřil obviněné T. V. a V. O., když
potřebné informace o osobě poškozeného N. M. K. včetně adresy jeho bydliště,
popisu, vozidla, které užívá, předal obviněnému T. V. obviněný J. R. a obviněný
T. V. a obviněný V. O. pak společně dne 29. 11. 1999 v ranních hodinách přijeli
vozidlem obviněného V. O. zn. Škoda Favorit, bílé barvy, přičemž z vozidla byly
odstraněny SPZ, do ulice U P. před dům č. 1162/6 a zde vyčkávali, až vyjde
poškozený N. M. K. z domu, a poté dne 29. 11. 1999 kolem 07.45 hod., když
poškozený N. M. K. vyšel z domu, obviněný T. V. s obviněným V. O. vystoupili z
vozidla, šli proti poškozenému N. M. K. a v době, kdy jej míjeli na chodníku
vedoucímu k domu, kde poškozený N. M. K. bydlel v P., v ulici U P. č. 1162/6,
obviněný T. V. napadl poškozeného N. M. K. tak, že jej nejprve udeřil blíže
neztotožněným předmětem do zadní části hlavy, poté poškozený N. M. K. upadl na
zem, přičemž se nad něj sklonil obviněný T. V. a bodl jej blíže nezjištěným
nožem s úzkou čepelí či dýkou do břicha takovou intenzitou, že poškozený N. M.
K. tímto jednáním utrpěl tržně zhmožděnou ránu v týlní krajině délky 7 cm,
bodnou ránu s vbodem na pravé straně břicha s výhřezem velké předstěry a s
bodným poraněním jater, dvojitým průbodem tenkého střeva (lačníku), bodným
poraněním okruží a s krvácením do dutiny břišní a dále řeznou ránu délky asi 2
cm probíhající na pravém bérci uprostřed, a v případě, že by poškozenému N.
M. K. nebyla poskytnuta včasná odborná lékařská pomoc, mohlo dojít k jeho
smrti; po tomto napadení vzali obvinění poškozenému psací stroj šedé barvy zn.
Sharp, model FW?700 UM v. č. 5A 100847 v hodnotě 2.734,- Kč a poté obviněný V.
O. společně s obviněným T. V. odjeli vozidlem zn. Škoda Favorit, bílé barvy,
bez SPZ, z místa činu,
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T
23/2001, podali obvinění JUDr. R. K., T. V. a M. Š. odvolání. Vrchní soud v
Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To
91/02, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. řádu napadený
rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině i trestu u obviněného J. H. a
ve výroku o vině skutkem uvedeným pod bodem IV. napadeného rozsudku a ve
výrocích o trestech u obviněných JUDr. R. K., T. V., J. R. a V. O. Podle § 259
odst. 3 tr. řádu rozhodl znovu tak, že obviněného JUDr. R. K. uznal vinným
organizováním trestného činu ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a), §
222 odst. 1 tr. zák., obviněného T. V. uznal vinným pokusem trestného činu
vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák., které
spáchali tím, že obviněný JUDr. R. K. na základě objednávky od dosud blíže
neztotožněné osoby z okruhu K. N. zajistit zbitím dlouhodobé vyřazení
poškozeného N. M. K. ze správy domu v K. ul. č. 25 v P., kde byl tento kabaret
umístěn, pověřil tímto úkolem obviněného T. V. a obviněného V. O., přičemž
potřebné informace o osobě poškozeného sdělil obviněnému T. V. obviněný J. R.
a obvinění T. V. a V. O. společně dne 29. 11. 1999 kolem 7.45 hod. v ulici U
p. před domem č. 1162/6 poškozeného napadli tak, že jej obviněný T. V. nejprve
udeřil neztotožněným předmětem do zadní části hlavy, čímž mu způsobil tržně
zhmožděnou ránu v týlní krajině délky 7 cm, a poté, když poškozený upadl na
zem, obviněný T. V. jej nad rámec původní dohody bodl blíže nezjištěným nožem
či dýkou do břicha takovou intenzitou, že poškozený utrpěl bodnou ránu s
průbodem na pravé straně břicha s výhřezem velké předstěny a s bodným poraněním
jater, dvojím průbodem tenkého střeva (lačníku), bodným poraněním okruží s
krvácením do dutiny břišní, a v případě, že by poškozenému nebyla poskytnuta
včasná odborná lékařská pomoc, mohlo dojít k jeho smrti, a po tomto napadení
vzali poškozenému, jako důkaz provedení zakázky, psací stroj zn. Sharp, model
FW-700 UM šedé barvy v hodnotě 2.734,- Kč.
Obviněný JUDr. R. K. byl za tento trestný čin a za trestné činy rozhodnutím o
odvolání nedotčené odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst.
1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2001 k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 22 let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.
byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a dále mu byl
podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v
provozování detektivní či bezpečnostní agentury nebo zaměstnání v takových
agenturách na dobu 10 let. Obviněný T. V. byl za tento trestný čin a za trestné
činy rozhodnutím o odvolání nedotčené odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 let
a 7 měsíců, podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále mu byl podle § 57a odst. 1 tr. zák.
uložen trest zákazu pobytu na území P. na dobu 5 let. Odvolání obviněné M. Š.
bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.
Pro přehlednost je třeba uvést, že obvinění JUDr. R. K., T. V. a M. Š. byli
výše uvedenými rozsudky uznáni vinnými takto:
Obviněný JUDr. R. K. byl uznán vinným pod bodem I. výroku o vině rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ve spojení s
výrokem pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp.
zn. 8 To 91/02, organizováním trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a)
tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001, pod
bodem III. výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002,
sp. zn. 56 T 23/2001, ve spojení s výrokem pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, organizováním trestného činu
vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr.
zák. účinného do 31. 12. 2001 a pod bodem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, organizováním trestného činu ublížení
na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák.
Obviněný T. V. byl uznán vinným pod bodem III. rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ve spojení s výrokem pod bodem I.
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02,
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31.
12. 2001, pod bodem V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp.
zn. 56 T 23/2001, ve spojení s výrokem pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, trestným činem vydírání podle §
235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001 a pod bodem II.
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02,
pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2
písm. c), h) tr. zák.
Obviněná M. Š. byla pod bodem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4.
2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ve spojení s výrokem pod bodem IV. rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, uznána vinnou
návodem k trestnému činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 219
odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, napadl
obviněný JUDr. R. K. dovoláním podaným obhájcem JUDr. R. V., CSc., a to z
důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu, obviněný T. V.
dovoláním podaným obhájcem JUDr. J. S. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, a obviněná M. Š. dovoláním podaným obhájcem JUDr. P. H., a
to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný JUDr. R. K. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
uvedl, že pro skutky týkající se poškozených J. V. a N. M. K. postrádá sdělení
obvinění ze dne 29. 2. 2000 zákonné náležitosti podle § 160 odst. 1 tr. řádu, a
proto pro jeho trestní stíhání ohledně těchto skutků chybí zákonný podklad.
Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu namítl, že jeho
jednání vůči poškozenému N. M. K. bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě
organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák.,
ačkoliv tento právní závěr nemá oporu v provedeném dokazování a spočívá tedy na
nesprávném právním posouzení skutku. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný argumentoval tím, že rozsudkem odvolacího
soudu nebylo výslovně rozhodnuto o celém obsahu jeho odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně, a to pokud jde o jím napadené výroky týkající se skutků
proti poškozeným L. Z. a J. V.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr.
řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp.
zn. 8 To 91/02, ve výroku pod bodem I. (ve spojení s nezrušeným výrokem pod
bodem III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T
23/2001) z důvodu § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a ve výroku pod bodem II.
též z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož i rozhodnutí Městského
soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ve výrocích pod body
III. a IV. a řízení jim předcházející ohledně obviněného JUDr. R. K. Souhlasil
s tím, aby Nejvyšší soud projednal dovolání a učinil rozhodnutí v neveřejném
zasedání ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Obviněný T. V. ve svém dovolání vytkl soudům obou stupňů, že nesprávně
hodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se s nimi tak, jak to ukládá trestní
řád a porušily základní procesní zásadu in dubio pro reo, čímž dospěly k
nesprávným právním závěrům. Ke skutku týkajícímu se poškozeného Ing. Z. Č.,
kterým byl uznán vinným pod bodem V. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s
výrokem pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, namítl, že soudy obou stupňů
nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vydírání, ačkoliv na
základě provedených důkazů jej měly posoudit jako trestný čin ublížení na
zdraví. Poukázal na to, že soudy nebyl proveden navrhovaný důkaz znaleckým
posudkem z oboru kriminalistiky - forenzní biomechaniky, který by objasnil
okolnosti možných následků, které by nastaly u poškozeného Ing. Z. Č. v
případě, že by obviněný skutečně použil boxer, a to zejména v závislosti na
síle, která je u něj vysoká. Ke skutku týkajícímu se poškozeného N. M. K.
uvedl, že poškozeného napadl společně s obviněným V. O., avšak nebodnul ho a
soudy obou stupňů pochybily, pokud na základě provedených důkazů jeho jednání
kvalifikovaly jako pokus trestného činu vraždy, ačkoliv jej měly posoudit jako
ublížení na zdraví, byť s těžšími následky. Stran skutku týkajícího se
poškozeného J. V. obviněný namítl, že tohoto skutku se nedopustil a soud k jeho
usvědčení neměl žádné důkazy. Na podporu věrohodnosti svých výpovědí poukázal
na fyziologické reakce objevující se u něj v případě zátěžových reakcí, a to
výskyt červených skvrn na krku, kterými se odvolací soud i přes námitky
obhajoby nezabýval a ani je v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, čímž podle
názoru obviněného porušil ustanovení trestního řádu.
Obviněný z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil, ohledně něj napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8.
2002, sp. zn. 8 To 91/02, a věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky zvážil také postup podle § 265l odst. 3 věta prvá tr. řádu, aby věc
byla projednána v jiném složení senátu, avšak námitku podjatosti vůči senátu
Vrchního soudu v Praze nevznesl.
Obviněná M. Š. v dovolání vytkla soudu prvního stupně, že hodnocení důkazů
neodpovídá základním zásadám trestního řízení, neboť při dokazování nebyl
opatřen jediný důkaz svědčící o její vině bez jakýchkoliv pochybností a
skutková zjištění proto nemají oporu v provedeném dokazování. Dále upozornila
na to, že soud prvního stupně se nezabýval jejím majetkovým prospěchem, který
měla z návodu k trestné činnosti získat, ale spokojil se pouze s konstatováním,
že má za prokázané, že k tomuto došlo, bez jakéhokoliv důkazu, o který by bylo
možno takové tvrzení opřít. Obviněná dále poukázala na výklad ustanovení § 10
odst. 1 písm. b) tr. zák., když podle jejího názoru soud rozhodl o její vině na
základě nesprávného právního posouzení věci, nedostatečně zjištěného skutečného
stavu, bez odstranění rozporů v již provedených důkazech a bez pečlivého
prověření hodnověrnosti usvědčujících důkazů, zejména výpovědí svědků V., O. a
obviněného J. H. Tyto navíc nebyly podle jejího názoru zaměřeny na objasnění
okolností důležitých pro posouzení věci. Zejména nebylo detailně zjišťováno,
jak, kdy a kde měla obviněného JUDr. R. K. navádět ke spáchání trestné
činnosti. Poté se obviněná věnovala rozboru jednotlivých ve věci provedených
důkazů s tím, že při jejich provádění nebyly akceptovány námitky obhajoby.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. řádu
zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56
T 23/2001, ve výroku o vině pod bodem I. (včetně výroků souvisejících) a tomu
odpovídající část výroku pod bodem IV. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve
věci rozhodl tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněných JUDr. R.
K., T. V. a M. Š. po úvodní rekapitulaci obsahu dovolání jednotlivých
obviněných konstatovala, že dovolání jsou přípustná. K dovoláním obviněného T.
V. a obviněné M. Š. uvedla, že jimi uvedený dovolací důvod nekoresponduje s
obsahem odůvodnění jejich dovolání, neboť uváděné důvody se týkají výlučně
odlišného hodnocení důkazů soudy. Námitky obviněných jsou podle jejího názoru
jen opakováním jejich obhajoby z odvolacího řízení, s nimž se podrobně
vypořádal již soud druhého stupně. V případě dovolání obviněného JUDr. R. K. a
jím uváděného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu nejvyšší
státní zástupkyně konstatovala, že námitkou obviněného spočívající v nesprávném
sdělení obvinění ohledně skutků směřujících proti poškozeným J. V. a N. M. K.
se zabýval již odvolací soud, který podle jejího názoru došel ke správnému
právnímu závěru, že sdělení obvinění ze dne 29. 2. 2000 obsahuje označení osob,
na které se jednání obviněného zaměřovalo, i údaje o tom, o zosnování jakého
skutku a s jakým poškozeným šlo. Nehrozí proto nebezpečí záměny jeho jednání a
předmětných skutků, přičemž popis skutku ve sdělení obvinění vycházel ze
skutečností v té době známých. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm.
g) a k) tr. řádu nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že jde o argumenty týkající
se výhradně hodnocení provedených důkazů a jsou opakováním obhajoby obviněného
z předchozích stádií trestního řízení. Nejvyšší státní zástupkyně proto
navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného JUDr. R. K.
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu, a v případě obviněných T. V.
a M. Š. aby jejich dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a
aby rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. řádu, a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §
265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují
proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody
označené jako důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), g), k) tr. řádu v
případě obviněného JUDr. R. K., a důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu v případě obviněných T. V. a M. Š. lze považovat za důvody dovolání
uvedené v citovaných ustanoveních trestního řádu, jejichž existence je zároveň
podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného JUDr. R. K.
podle § 265i odst. 1 tr. řádu, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání
podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním
napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost
výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání
při přezkumné činnosti omezen zásadně jen na výroky, proti nimž bylo podáno
dovolání, a v rámci takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i
řízení, které předcházelo napadené části rozhodnutí.
Dovolatel JUDr. R. K. především namítl, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v
Praze nebylo výslovně rozhodnuto o celém obsahu jeho odvolání podanému proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, a to
pokud jde o výrok I. týkající se poškozeného L. Z. a výrok III. týkající se
poškozeného J. V., což podle dovolatele zakládá důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší soud po přezkoumání zjistil, že v napadeném rozhodnutí žádný výrok
nechybí. Vrchní soud v Praze při rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 8 To
91/02 dospěl k závěru, že je vadná jen část napadeného rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, že ji lze oddělit od
ostatních částí napadeného rozsudku, a proto podle § 258 odst. 1 písm. a), b),
odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ohledně obviněného JUDr. R. K. výrok o vině
pod bodem IV. citovaného rozsudku Městského soudu v Praze a ve výroku o trestu
téhož rozsudku a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl znovu o vině obviněného
JUDr. R. K. organizováním trestného činu ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1
písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin a za trestné
činy rozhodnutím o odvolání nedotčené mu uložil výjimečný trest odnětí svobody.
To, že výroky o vině pod body I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
26. 4. 2002, sp. zn. 56 T 23/2001, shledal správnými, Vrchní soud v Praze
vyjádřil tím, že tyto výroky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4.
2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ponechal nedotčeny. Nebylo přitom nutné, aby
zvláštním výrokem vyjadřoval, že tyto výroky zůstávají beze změny (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu proto není naplněn, neboť v
napadeném rozhodnutí namítaný výrok nechybí.
Obviněný JUDr. R. K. opřel své dovolání též o důvody dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. e), g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo
nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání je upravena v § 11 odst. 1 tr.
řádu, podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze
v něm pokračovat a musí být zastaveno, jestliže existuje některý z důvodů
uvedených v tomto ustanovení trestního řádu. Zastavení trestního stíhání se
týká vždy skutku a ne jeho možného právního posouzení podle ustanovení zvláštní
části trestního zákona (srov. č. 64/1965 Sb. rozh. tr.). Jestliže je dán z
některých důvodů nepřípustnosti trestního stíhání již před zahájením trestního
stíhání, policejní orgán nebo státní zástupce věc usnesením odloží podle § 159a
odst. 2 tr. řádu. Pokud nastane konkrétní důvod nepřípustnosti trestního
stíhání po zahájení trestního stíhání, postupuje orgán činný v trestním řízení
podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu a trestní stíhání zastaví. Z důvodu
nepřípustnosti trestního stíhání je možno zastavit trestní stíhání při
předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu, v hlavním
líčení podle § 223 odst. 1 tr. řádu, mimo hlavní líčení v neveřejném zasedání
podle § 231 tr. řádu a v odvolacím řízení podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu
ve veřejném i v neveřejném zasedání. Výše uvedený dovolací důvod spočívá v tom,
že příslušný orgán v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání a
došlo k jinému rozhodnutí, zejména k odsuzujícímu rozsudku.
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
ohledně skutku pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s
výrokem pod bodem I. odvolacího soudu (věc poškozeného J. V.) a skutku pod
bodem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To
91/02 (věc poškozeného N. M. K.). Dovolatel namítl, že ohledně těchto skutků
postrádá jeho trestní stíhání zákonný podklad, neboť ve vztahu k těmto skutkům
mu nebylo řádně sděleno obvinění podle § 160 odst. 1 tr. řádu. S poukazem na
citaci záznamu o sdělení obvinění i obecně uznávaný výklad, že skutek je
jednotou jednání a trestně relevantního zaviněného následku, přičemž těžiště
záznamu o sdělení obvinění spočívá právě v popisu skutku, uvedl, že v záznamu o
sdělení obvinění musí být popsána nejen subjektivní stránka jednání účastníka
(tj. úmysl zorganizovat trestný čin, vyvolat rozhodnutí spáchat trestný čin
nebo pomoci hlavnímu pachateli trestného činu), ale především jednání účastníka
natolik konkrétním způsobem, aby jeho popis vylučoval záměnu s jiným jednáním
podřaditelným pod jednotlivé formy trestné součinnosti (např. dobou, místem a
způsobem jednání aj.), resp. aby z takového popisu skutku vyplývala použitá
právní kvalifikace. Těmto požadavkům však podle dovolatele popis obou
zmíněných skutků v záznamu o sdělení obvinění neodpovídá, neboť není popsána
subjektivní ani objektivní stránka jednání účastníka (organizátora) a je
popsáno jen jednání pachatelů a následky jejich činů. Subjektivní stránka je v
záznamu o sdělení obvinění podle dovolatele zcela opomenuta a pokud jde o
objektivní stránku, není vůbec uvedeno, které osoby měly být \"organizovány\",
kdy a kde mělo k takovému jednání dojít a zejména jakým způsobem (jakým
konkrétním jednáním) měl organizátor organizovat trestný čin hlavních
pachatelů. Popis objektivní stránky se omezil podle dovolatele jen na citaci
zákonných znaků organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (že
obviněný \"zosnoval a řídil\" trestný čin vraždy, resp. pokus vraždy). Takto
popsané jednání podle dovolatele nesplňuje požadavek nezaměnitelnosti skutku,
který je kategoricky stanoven v § 160 odst. 1 tr. řádu.
Dovolatel dále poukázal na znění zásady stíhání jen ze zákonných důvodů podle §
2 odst. 1 tr. řádu účinného do 1. 2. 2000, jakož i na čl. 8 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, podle nichž nikdo nemůže být stíhán jinak než ze
zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Právě řádné sdělení obvinění
je zákonným důvodem pro trestní stíhání konkrétní osoby jako obviněného, k
čemuž dospěl Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 23. 8. 2000, sp.
zn. 1 To 66/2000. Dovolatel dále poukázal na to, že otázkou řádného sdělení
obvinění se nezabýval ani městský státní zástupce při podání obžaloby ani
Městský soud v Praze ve svém rozsudku. Dovolatel odmítl názor Vrchního soudu v
Praze zmíněný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, který k námitce obhajoby
ohledně řádného a zákonného sdělení obvinění uvedl, že z kontextu sdělení
obvinění jednoznačně vyplývá, na jaké osoby se jeho (tj. obviněného) \"řízení\"
zaměřovalo a o \"zosnování\" jakého skutku šlo, takže nehrozilo nebezpečí
záměny skutku za jiný skutek, přičemž v době sdělení obvinění nebylo dostatečně
jasné, kdy a jak se obviněný spojil s přímými \"vykonavateli\" útoků, jaké
další aktivity v tomto směru vykonával a jakou jim předal odměnu.
V závěru obsáhlého odůvodnění dovolání dovolatel vyslovil, že nesdílí názor
autorů komentáře k trestnímu řádu (Š. P., K. V., B. J., P. F.: Trestní řád.
Komentář. 4. vydání. C. H. Beck, Praha 2002), že dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. řádu se omezuje jen na některý důvod nepřípustnosti
trestního stíhání podle § 11 odst. 1 tr. řádu, neboť důvody uvedené v § 11
odst. 1 tr. řádu jsou důvody k tomu, aby trestní stíhání nebylo zahajováno,
resp. aby v něm nebylo pokračováno. Poukázal na to, že zatímco řada příslušných
ustanovení trestního řádu vždy důsledně výslovně odkazuje na § 11 odst. 1 tr.
řádu, trestní řád se u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
obecně zmiňuje o nepřípustnosti trestního stíháni, aniž by uváděl jakýkoliv
takový odkaz. Dovolatel je z těchto důvodů přesvědčen, že jeho trestní stíhání
pro výše uvedené skutky nebylo řádným a zákonným způsobem zahájeno, a proto
postrádá právní základ a bylo nepřípustné, čímž je dán dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání JUDr. R. K. dospěl k závěru, že dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je v rozsahu namítaném obviněným
naplněn. Vycházel z následujících skutečností:
Sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. řádu bylo v době zahájení trestního
stíhání proti obviněnému JUDr. R. K. jedinou formou zahájení trestního stíhání
proti určité osobě pro určitý skutek, který naplňoval znaky konkrétního
trestného činu. Sdělení obvinění mělo povahu opatření a nebyla proti němu
přípustná stížnost. Účinky sdělení obvinění nastaly okamžikem, kdy bylo
obvinění sděleno do protokolu o výslechu obviněného nebo okamžikem doručení
sdělení obvinění do vlastních rukou obviněnému. Sdělením obvinění je
uskutečňována nejen zásada řádného zákonného procesu, ale je jím určen i
předmět trestního stíhání, neboť podle § 176 odst. 2 věta první tr. řádu lze
obžalobu podat jen pro skutek, pro nějž bylo sděleno obvinění, a soud může
rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr.
řádu), není však vázán právním posouzením skutku v obžalobě (§ 220 odst. 3 tr.
řádu). Po zahájení trestního stíhání sdělením obvinění lze proti obviněnému
použít procesní prostředky uvedené v trestním řádu a jen po sdělení obvinění je
možno provádět některé důležité procesní úkony, jako např. vzetí do vazby podle
§ 68 tr. řádu. Sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, se
také přerušuje promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák.
Základní náležitostí záznamu o sdělení obvinění je popis skutku, neboť
předmětem trestního stíhání je skutek. Podle § 160 odst. 1 tr. řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2001 záznam o sdělení obvinění musel obsahovat popis skutku,
tak, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu,
který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán.V
záznamu o sdělení obvinění musí být uvedena i subjektivní stránka trestného
činu, tedy zavinění. Pokud tato podstatná náležitost chybí, nelze obvinění
považovat za zákonné ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu. Absence zákonného
podkladu pro trestní stíhání způsobuje porušení čl. 8 Listiny základních práv a
svobod, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než ze
zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (srov. nález Ústavního soudu
České republiky ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 582/99 i nález Ústavního
soudu České republiky ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 46/96). Mezi základní
zásady trestního řízení patří zásada stíhání ze zákonných důvodů uvedená v § 2
odst. 1 tr. řádu, podle níž nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze
zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.V záznamu bývalého
vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování P. ze dne 29. 2. 2002,
ČVS:ÚVP-31/11-2000-191 o sdělení obvinění JUDr. R. K. je uvedeno následující:
,,Podle § 160 odst. 1 tr. řádu sděluji obvinění a jako obviněného stíhám:
JUDr. R. K. (následují osobní údaje obviněného)pro organizátorství trestného
činu vražda podle § 10/1a k § 219/1 tr. zák.,pro organizátorství trestného činu
vražda podle § 10/1a k § 219/1,2h tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zák.,neboť na základě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr,
že:
ad 1) jste zosnoval a řídil trestný čin vraždy, ke kterému došlo dne 12. 4.
1999 kolem 23.30 hod. v P., M. 699/15, v průchodu domu z ulice na dvůr tím, že
T. V., úmyslně usmrtil poškozeného J. V., a to tak, že mu opakovanými výstřely
z dosud neztotožněné zbraně ráže 22 LR způsobil smrtelná zranění, kterým
poškozený na místě podlehl,
ad 2) jste zosnoval a řídil trestný čin vraždy, který však nebyl dokonán a ke
kterému došlo dne 29. 11. 1999 kolem 07.45 hodin v P., U P. 1162/6, na chodníku
před domem tak, že T. V., společně s V. O., se pokusili úmyslně usmrtil
poškozeného N. M. K. v A., státní příslušník Velké Británie, tak, že jej
fyzicky napadli v úmyslu získat majetkový prospěch a způsobili taková zranění,
která si vyžádala okamžitý chirurgický zákrok s následnou hospitalizací. Poté
mu odcizili notebook šedé barvy zn. Sharp, Word Processor, model FW-700 UM, v.
č. 5A100847 a dioptrické brýle.
Z obsahu záznamu o sdělení obvinění JUDr. R. K. ze dne 29. 2. 2000 je zřejmé,
že sdělení obvinění postrádá podstatné náležitosti, když v něm není uvedena
subjektivní ani objektivní stránka trestných činů, pro něž bylo obvinění
sděleno. Takové sdělení obvinění nelze považovat za zákonné sdělení obvinění
podle § 160 odst. 1 tr. řádu. Popis skutků, v nichž je spatřováno
organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., se omezil pouze na citaci
zákonných znaků organizátorství, aniž by byl uveden čas a místo spáchání
skutků, způsob jejich provedení charakterizující jednání obviněného, případně
další okolnosti, které jsou významné pro to, aby skutky nemohly být zaměněny s
jinými skutky. Obsah záznamu o sdělení obvinění JUDr. R. K. ze dne 29. 2. 2000
neodpovídá zákonnému požadavku nezaměnitelnosti skutku uvedenému v § 160 odst.
1 tr. řádu. Řádné sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nejen
obligatorní podmínkou trestního stíhání a počátkem přípravného řízení, kterou
je realizována zásada zákonného procesu, ale má též zásadní význam pro
realizaci práv obviněného na obhajobu, která jsou uvedena v § 33 odst. 1 tr.
řádu, zejména uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě. V případě
obviněného byl dán důvod nutné obhajoby podle 36 odst. 3 tr. řádu a obhájce
obviněného byl podle § 165 odst. 1 tr. řádu v tehdy platném znění oprávněn být
přítomen při vyšetřovacích úkonech již od sdělení obvinění.
K tomu, co bylo zmíněno k popisu skutku, lze dodat, že za organizátora podle §
10 odst. 1 písm. a) tr. zák. se pokládá ten, kdo spáchání trestného činu
zosnoval nebo řídil. Za \"zosnování\" trestného činu je považována činnost
spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i
vypracování plánu na jeho spáchání, vyhledání osob, které by se na něm
podílely, a v zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů těmto
osobám při spáchání trestného činu apod. Za \"řízení\" trestného činu jsou
považovány úkony spočívající v usměrňování všech osob podílejících se na
trestné činnosti, vydávání konkrétních pokynů osobám, vyžadování jejich splnění
apod. Organizátor spáchání trestného činu se na něm podílí dominantním způsobem
(srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS
418/97).
Z výše uvedeného učinil Nejvyšší soud závěr, že záznam o sdělení obvinění
tehdejšího vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování P., P., K.
2, ČVS:ÚVP-31/11-2000-191, ze dne 29. 2. 2000, JUDr. R. K. nelze považovat za
právně relevantní akt, který by měl účinky zahájení trestního stíhání podle §
160 odst. 1 tr. řádu. Z toho vyplývá, že důkazy opatřené od 29. 2. 2000 v
trestní věci obviněného JUDr. R. K. jsou ve vztahu ke skutkům, ohledně nichž
nebylo zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání, procesně neúčinné a
nepoužitelné v řízení před soudem.
V další části dovolání obviněný namítl, že skutek pod bodem II. výroku
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, byl
nesprávně právně kvalifikován jako organizátorství trestného činu ublížení na
zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák., čímž je
podle dovolatele naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Poukazoval přitom na konkrétní skutkové okolnosti. S přihlédnutím výše
uvedenému závěru o nepřípustnosti trestního stíhání pro tento skutek (§ 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu), Nejvyšší soud jen dodává, že v dovolacím řízení
nelze přezkoumávat a jinak hodnotit skutková zjištění, z nichž vyplývá právní
závěr o vině. Proto se touto námitkou nemohl zabývat jako námitkou právně
relevantní.
Obviněný T. V. a M. Š. podali dovolání každý z důvodu uvedeného v § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je
dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo na jiném nesprávném právním posouzení skutku. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený
dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž
je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v
souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolání je mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně
právních vad, nikoliv však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního
a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště
dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k
přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže Nejvyšší soud posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu).
Z obsahu dovolání obviněného T. V. vyplývá, že obviněný vytýká soudům obou
stupňů nesprávná skutková zjištění, pokud jde o všechny výroky o vině a své
námitky rozvádí přehledně na straně 2 až 9 svého dovolání. Kromě toho namítl,
že došlo k porušení jeho procesních práv tím, že mu bylo sděleno obvinění pro
trestný čin vraždy poškozeného J. V. podle § 219 odst. 1 tr. zák., v obžalobě a
následně v rozsudku soudu prvního stupně však byl skutek kvalifikován jako
trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., aniž by byl
na tuto změnu kvalifikace předem upozorněn. Tuto námitku procesně právního
charakteru však nelze uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, a proto se jí nemohl Nejvyšší soud zabývat.
Dovolání obviněné M. Š. se opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Podle dovolatelky hodnocení důkazů soudy obou stupňů
neodpovídalo základním zásadám trestního řízení, skutková zjištění nemají oporu
v provedených důkazech a podle jejího názoru nebyl opatřen žádný důkaz, který
by bez jakýchkoliv pochybností svědčil o její vině. Dovolatelka zejména
namítla, že nebylo zjišťováno, jakým způsobem měla obviněného JUDr. R. K.
navádět ke spáchání trestné činnosti, a soudu prvního stupně vytkla, že se
nezabýval majetkovým prospěchem, který měla údajně z návodu k trestné činnosti
získat. Z obsahu dovolání obviněné je zcela zřejmé, že její dovolací námitky
směřují proti údajným nedostatkům ve skutkových zjištěních a hodnocení
provedených důkazů. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek,
o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
řádu a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení trestního řádu
obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů rozhodl o dovolání obviněného JUDr. R.
K. tak, že podle § 265k odst.1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, ve výroku o vině pod bodem II.
ohledně obviněného JUDr. R. K., kterým byl uznán vinným organizátorstvím
trestného činu ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222
odst. 1 tr. zák. Dále zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4.
2002, sp. zn. 56 T 23/2001, ve výroku o vině pod bodem III. ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02,
ohledně obviněného JUDr. R. K., kterým byl uznán vinným organizátorstvím
trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 219 odst. 1,
odst. 2 písm. c), h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001. Nejvyšší soud zrušil
též celé vadné řízení těmto výrokům o vině předcházející, a to včetně sdělení
obvinění JUDr. R. K. ze dne 29. 2. 2000 [pro organizátorství trestného činu
vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 219 odst. 1 tr. zák. a organizátorství
trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 219 odst. 1, 2 písm. h)
tr. zák ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.]. V důsledku částečného
zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o vině Nejvyšší soud v souladu s §
265k odst. 2 tr. řádu zrušil celý výrok o trestu, který byl obviněnému JUDr. R.
K. uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To
91/02, a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části tohoto
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal
Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze rozhodne o trestu obviněného JUDr. R. K. za trestný čin
organizátorství trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §
219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001, jímž byl obviněný
uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 56 T
23/2001, (pod bodem I.) ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 8. 2002, sp. zn. 8 T 91/02, (pod bodem I.) který zůstal tímto rozhodnutím
Nejvyššího soudu nedotčen.
Pokud jde o další skutky, jimiž byl obviněný JUDr. R. K. uznán vinným výše
uvedenými rozsudky, nebrání toto rozhodnutí Nejvyššího soudu tomu, aby ohledně
nich mohlo být zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání podle § 160 tr. řádu.
Dovolání obviněných T. V. a M. Š. Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. řádu, neboť tato dovolání byla podána z jiných důvodů (pro údajnou
nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a údajně nesprávné hodnocení
důkazů), než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu.
Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních všech obviněných v neveřejném zasedání. U
obviněného JUDr. R. K. tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
b) tr. řádu, neboť rozhodl o částečném zrušení napadeného rozhodnutí podle §
265k odst.1, 2 tr. řádu a o přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí
podle § 265l odst. 1 tr. řádu, protože bylo zřejmé, že vadu nelze odstranit ve
veřejném zasedání. O dovoláních obviněného T. V. a obviněné M. Š. mohl Nejvyšší
soud rozhodnout v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu,
neboť rozhodl o odmítnutí jejich dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr.
řádu. Nejvyšší soud nerozhodoval ve veřejném zasedání, jak navrhovala obviněná
M. Š., neboť rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
řádu může Nejvyšší soud učinit i v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 5 Tdo 66/2003
Datum rozhodnutí: 11.06.2003
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
5 Tdo 66/2003-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. června 2003
o dovolání obviněného JUDr. R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 23/2001, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. řádu s e obviněný JUDr. R. K. b e r e d o v a z b
y z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. řádu.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný JUDr. R. K. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002,
sp. zn. 56 T 23/2001, uznán vinným pod bodem I. výroku o vině organizátorstvím
trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 219 odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001, pod bodem III. výroku o
vině organizátorstvím trestného činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. a) tr.
zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2001, a
pod bodem IV. výroku o vině téhož rozsudku organizátorstvím trestného činu
ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr.
zák. účinného do 31. 12. 2001. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219
odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr.
zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou let
nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému
uložen trest zákazu činnosti spočívající v provozování detektivní či
bezpečností agentury nebo být zaměstnán v těchto agenturách na dobu deseti let.
K odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze jako soud
odvolací rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, podle § 258 odst. 1
písm. a), b), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o
vině skutkem uvedeným pod bodem IV. napadeného rozsudku a ve výroku o trestu u
obviněného JUDr. R. K. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu jej nově uznal vinným
organizátorstvím trestného činu ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a)
tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin a za trestné činy
odvoláním nedotčené obviněného odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití
§ 29 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12.
2001 k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou let.
Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen
trest zákazu činnosti spočívající v provozování detektivní či bezpečnostní
agentury nebo zaměstnání v takových agenturách na dobu deseti let.
O dovolání obviněného JUDr. R. K. proti tomuto rozsudku rozhodl Nejvyšší soud
České republiky usnesením ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 66/2003 tak, že
podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze
dne 28. 8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, ve výroku o vině pod bodem II. ohledně
obviněného JUDr. R. K., kterým byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu
ublížení na zdraví podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 222 odst. 1 tr.
zák. a dále ve výroku o vině organizátorstvím trestného činu vraždy podle § 10
odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák.
účinného do 31. 12. 2001, kterým byl obviněný JUDr. R. K. uznán vinným pod
bodem III. výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002,
sp. zn. 56 T 23/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02, a zrušil též vadné řízení těmto výrokům o vině
předcházející. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil celý výrok o trestu, který
byl obviněnému JUDr. R. K. uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
8. 2002, sp. zn. 8 To 91/02. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené
části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému
soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože výše uvedeným usnesením byl mimo jiné zrušen celý výrok o trestu a
obviněný JUDr. R. K. vykonává výjimečný nepodmíněný trest odnětí svobody v
trvání dvaceti dvou roků, Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. řádu
zároveň o vazbě, neboť v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6.
2003, sp. zn. 5 Tdo 66/2003 není rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8.
2002, sp. zn. 8 To 91/02, ve výroku o trestu v právní moci a další výkon trestu
je proto nepřípustný.
Při rozhodování o vazbě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného jsou i v
nynějším stadiu řízení dány důvody vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu, když
obviněnému hrozí nadále vysoký trest, a proto rozhodl, že se obviněný podle §
265l odst. 4 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. řádu bere do
vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek