5 Tdo 660/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7.
června 2005 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To
23/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního
soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 421/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T
421/2004, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 3 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové
látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 28. 8.
2004 kolem 00.58 hod. po předchozím požití alkoholu, což je v rozporu s
ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, a přestože byl postižen za obdobný čin spáchaný pod vlivem
návykové látky Městským úřadem v L. pod č. j. OD/PŘ/1128/SCH dne 24. 5. 2004
pro přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22
odst. 1 písm. f) a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, řídil na okrese S. po silnici motorové vozidlo Ford
Transit, v majetku firmy P. M., s. r. o., L., Š. nám., ve směru od S. na L.,
přičemž v kilometru 169 při projíždění táhlou levotočivou zatáčkou v důsledku
požitého alkoholu, kdy po nehodě v 02.00 hodin měl v krvi 1,78 g/kg alkoholu,
nepovolené rychlosti a způsobu jízdy najel do protisměrné části vozovky, čímž
porušil další ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., a to § 18 odst. 1 a § 11 odst.
1, následkem čehož došlo k téměř čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem tov.
zn. Renault Nevada 1,8, jedoucím od L., které řídil A. K., bytem V., ulice L.,
jenž spolu s ostatními spolucestujícími E. B., T. K., obě bytem V. ulice L., V.
G., A. G. a R. G., všichni tři bytem K. L., ulice P., utrpěli smrtelná zranění
neslučitelná se životem, kterým na místě všichni podlehli, a dále došlo k
těžkému zranění P. G., bytem K. L., ulice P., který utrpěl zlomeninu klíční
kosti, frakturu metafýzy tibie a diafýzy fibuly, otřes mozku a krvácení pod
tvrdou plenu mozkovou s dosud trvající dobou léčení.
Za tento trestný čin byl obviněný M. Š. podle § 224 odst. 3 tr. zák. a § 35
odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání 7 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do
věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.
zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu 10 roků. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo
rozhodnuto o náhradě škody poškozeným.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. Š. odvolání, o
kterém Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením
ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, tak, že odvolání obviněného podle
§ 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To
23/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11.
2004, sp. zn. 1 T 421/2004, podal obviněný M. Š. prostřednictvím obhájkyně
JUDr. A. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V
rámci odůvodnění dovolání především namítl, že s ohledem na nedostatek
podstatně závažnějšího porušení předpisů – pravidel silničního provozu nemohla
být naplněna skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle § 224
odst. 3 tr. zák. Podle názoru dovolatele totiž porušení pravidel silničního
provozu v podobě porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 a § 18
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je v praxi běžně kvalifikováno jako porušení
důležitých povinností uložených řidičům zákonem, nikoli však jako hrubé
porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, jak to vyžaduje trestní zákon v § 224
odst. 3. Obviněný v této souvislosti dále podotkl, že nebyla vedle výše
zmíněného splněna ani podmínka, aby požadovaný následek a současně i okolnosti,
za kterých k následku došlo, podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti pro
společnost ve smyslu § 88 tr. zák. (přesně § 88 odst. 1 tr. zák.).
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal,
aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání
obviněného doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřil v tom smyslu,
že obviněný v okamžiku nehody porušil tři z nejvýznamnějších bezpečnostních
pravidel provozu na silnicích, z nichž každé samo o sobě znamenalo porušení
důležité povinnosti uložené mu jako řidiči zákonem, neboť řídil dodávkový
automobil po požití alkoholického nápoje, rychlostí vysoko převyšující
povolenou rychlost a v této situaci najel do protisměrné části vozovky, kde
zavinil čelní střet s plně obsazeným osobním vozidlem, v němž při střetu
zahynulo šest osob a z jeho posádky přežilo pouze roční dítě. Z těchto
skutkových okolností vyplynulo, že obviněný se choval právě takovým způsobem,
který vede v provozu na silnicích ke vzniku dopravních nehod s těmi
nejzávažnějšími následky, a jeho jednání bylo zcela důvodně posouzeno jako
hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Proto státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
tr. ř. učinil v neveřejném zasedání, a to i při rozhodnutí jiným než navrženým
způsobem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro
odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu
shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné,
bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně
a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože
dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší
soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený
dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se
Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.,
tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné
namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní
kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z
takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu
tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že
právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy
navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o
vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání
podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový
stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. se dopustí ten,
kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že
hrubě porušil předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o
bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy. Na daný případ dopadá
alternativa vyjadřující porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Dopravním
předpisem, na který je v projednávané trestní věci odkazováno citovaným
ustanovením, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPPK“).
Obviněný M. Š. zpochybnil správnou právní kvalifikaci jím spáchaného skutku ze
dne 28. 8. 2004, jak byl soudem zjištěn, a to svou námitkou, že jednáním,
kladeným mu za vinu, nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na
zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Nedošlo podle něj totiž k hrubému porušení
v tomto případě předpisů o bezpečnosti dopravy, jak je vyžadováno výše
citovaným ustanovením trestního zákona, neboť za situace, kdy obviněný řídil
pod značným vlivem alkoholu, jel nepřiměřenou rychlostí a dostal se do
protisměru, je toto v praxi považováno pouze jako porušení důležitých
povinností uložených řidiči zákonem, nikoli za hrubé porušení daných předpisů.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že v souladu s konstantní
judikaturou obecných soudů je třeba za hrubé porušení předpisů o bezpečnosti
dopravy považovat takové porušení některé normy, které má za dané situace
zpravidla za následek možnost způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti více
osob, tedy vyvolává reálné nebezpečí, že dojde k následku předpokládanému v
ustanovení § 224 odst. 3 tr. zák. Musí jít přitom o podstatně závažnější
porušení předpisů, než je porušení důležité povinnosti ve smyslu § 224 odst. 2
tr. zák. Zejména se jedná o případy, při nichž je porušeno více různých norem
příslušného dopravního předpisu, např. jízda v podnapilém stavu a nepřiměřenou
rychlostí s vozidlem, při porušení dalších dopravních předpisů (srov. č.
13/1972 Sb. rozh. tr.). Tomuto vymezení hrubého porušení předpisů o bezpečnosti
dopravy odpovídá i jednání obviněného M. Š., který řídil motorové vozidlo pod
značným vlivem alkoholu, jel nepřiměřeně rychle a navíc v protisměru, a
následkem toho způsobil dopravní nehodu, při které šest osob utrpělo zranění
neslučitelná se životem a jedna osoba byla zraněna těžce, avšak nehodu přežila.
Nejvyšší soud v této souvislosti dále poukazuje především na odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího, v nichž je podrobně
vysvětleno, v čem je naplnění právě tohoto znaku zmíněné skutkové podstaty
shledáváno. V rámci této argumentace oba soudy zcela správně vycházely z dikce
ustanovení § 5 odst. 2 p ísm. b), § 18 odst. 1, 3 a § 11 odst. 1 ZPPK, podle
nichž řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje
nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod
vlivem alkoholu [§ 5 odst. 2 písm. b) ZPPK], dále rychlost jízdy musí
přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu,
předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,
její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je
možno předvídat, přičemž smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen
zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, přičemž řidič motorového
vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg smí jet mimo
obec, nejde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 90 km/h
(§ 18 odst. 1, 3 ZPPK). V neposlední řadě musí řidič na pozemní komunikaci jet
vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky,
pokud není stanoveno jinak (§ 11 odst. 1 ZPPK).
Obecně je tedy nutné konstatovat, že obviněný svým jednáním s ohledem na výše
uvedené rozhodně naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu
ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák., tudíž i znak hrubého
porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, neboť k vzniklému následku došlo
v důsledku porušení více norem, což značně zvyšuje pravděpodobnost vzniku
tohoto následku.
K posouzení jednotlivých konkrétních aspektů jednání obviněného, kterým porušil
více norem výše citovaného dopravního přepisu, je vhodné pro úplnost uvést
následující:
Posouzení otázky, kdy řidič je pod vlivem alkoholu, je zcela individuální a
závisí na zhodnocení konkrétních okolností každého případu. Proto je nutné
přihlížet zejména k tomu, jakou konkrétní činnost obviněný v tomto stavu
vykonával (srovnej č. 54/1968 Sb. rozh. tr.). Dosavadní soudní praxe vychází z
poznatků lékařské vědy, jejíž výsledky prokázaly, že schopnost řidiče
motorového vozidla, a to i nadprůměrně disponovaného, bezpečně vozidlo řídit,
je vyloučena při jeho ovlivnění alkoholem v množství nejméně 1,00 g/kg v jeho
krvi. U obviněného M. Š. bylo množství alkoholu téměř o 80 procent vyšší, neboť
u něho byla zjištěna hladina alkoholu v krvi v hodnotě 1,78 g/kg (srov. č. l.
178 spisu) a je tudíž zřejmé, že míra jeho ovlivnění alkoholem při řízení
vozidla byla značná, a proto schopnost bezpečně toto vozidlo řídit byla zásadně
vyloučena. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsaná skutková zjištění
tedy správně vyjadřují fakt, že obviněný řídil vozidlo po požití alkoholického
nápoje a byl tak v době jízdy pod jeho vlivem ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2
písm. b) ZPPK. Pokud jde o rychlost jízdy obviněného (125 – 135 km/hod – č. l.
64 spisu), je třeba uzavřít, že se jednalo o rychlost, která byla podle
skutkových zjištění soudu prvního stupně rychlostí téměř o polovinu vyšší, než
je maximální povolená rychlost na tomto typu pozemní komunikace ve smyslu § 18
odst. 3 ZPPK. Tato okolnost se na vzniku nehody spolupodílela prakticky stejnou
měrou jako jízda pod vlivem alkoholických nápojů, zváží-li se dále, že
obviněný navíc takto jel po levé straně vozovky, aniž pro to měl jakýkoli důvod
(srov. § 11 odst. 1 ZPPK). S těmito závěry soudu prvního stupně se plně
ztotožnil i odvolací soud ve svém usnesení, kterým podle § 256 tr. řádu
odvolání obviněného zamítl (srov. zejména č. l. 310 spisu).
V důsledku jednání obviněného přišlo o život šest osob, tedy o tři více než se
pod pojmem „více osob“ rozumí u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Vznikl tak ještě závažnější
následek, než je pro naplnění tohoto kvalifikačního znaku podle zákona
potřebné. Tento těžší následek rovněž odůvodňuje vyšší trestnost ve smyslu
uvedeného ustanovení, zvláště když bylo prokázáno, že mezi hrubým porušením
předpisů o pravidlech silničního provozu ze strany obviněného a způsobeným
následkem (účinkem) dopravní nehody existuje bezprostřední příčinná souvislost.
Z hlediska zavinění u trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr.
zák. se u něho jednalo o vědomou nedbalost ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák.
Oběma soudy takto bylo na straně obviněného kumulativně zjištěno porušení více
různých norem citovaného dopravního předpisu, které vedlo k způsobení smrti u
více osob a navíc u další osoby k způsobení těžké újmy na zdraví. Z těchto
důvodů se Nejvyšší soud se závěry obou soudů plně ztotožňuje a považuje právní
kvalifikaci jednání obviněného, pokud jde o trestný čin ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 3 tr. zák., za zcela správnou a plně odpovídající jejich
úplným a správným skutkovým zjištěním.
Obviněný ve svém dovolání dále namítl, že okolnosti, za kterých došlo k
dopravní nehodě, podstatně nezvyšovaly stupeň nebezpečnosti pro společnost ve
smyslu § 88 tr. zák. (přesně § 88 odst. 1 tr. zák.), což mělo podpořit jeho
právní názor, že v posuzovaném případě nebyly naplněny všechny znaky skutkové
podstaty předmětného trestného činu.
Především je třeba zdůraznit, že v ustanovení § 224 odst. 3 tr. zák je uvedena
samostatná skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví a nikoli
okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve vztahu k základní skutkové
podstatě tohoto trestného činu uvedené v § 224 odst. 1 tr. zák., na kterou by
bylo možno vztáhnout ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. To vyplývá z formulace
této skutkové podstaty, která v žádném směru neodkazuje na § 224 odst. 1 tr.
zák. (popř. na odst. 2 § 224 tr. zák.), což správně vyjádřil i soud prvního
stupně ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 421/2004, když jednání
obžalovaného správně posoudil jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §
224 odst. 3 tr. zák. Pro úplnost však Nejvyšší soud považuje za nutné k
materiální strance tohoto trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3
tr. zák. uvést, že z popsaných skutečností je zřejmé, že v posuzované trestní
věci byla i materiální podmínka spočívající v potřebném stupni nebezpečnosti
pro společnost (srov. § 3 odst. 1, 2, 4 tr. zák.; viz i č. 13/1972 Sb. rozh.
tr.) splněna nejen s ohledem na závažnost a neodčinitelnost způsobeného
následku, který spočíval ve smrti šesti osob a těžké újmě na zdraví u
osmiměsíčního dítěte, ale především s ohledem na to, že obviněný tento následek
způsobil riskantní a bezohlednou jízdou v nočních hodinách pod vlivem alkoholu
a ve vysoké rychlosti, přičemž na úseku před vjetím do zatáčky dokonce jel v
protisměru. Tímto způsobem jízdy obviněný nedal řidiči protijedoucího vozidla
podle znaleckého posudku z oboru dopravy silniční – městské, posuzování příčin
dopravních nehod, prakticky žádnou časově reálnou možnost odvrátit střet obou
vozidel a sám zareagoval neadekvátně a velmi pozdě i přesto, že v úseku, kde se
nacházel, mohl vidět blížící se protijedoucí vozidlo a mohl tak včas opustit
levý jízdní pruh (srov. závěry vyplývající ze znaleckého posudku na č. l. 41 až
73 spisu).
Správně bylo jednání obviněného právně kvalifikováno i jako trestný čin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák., a to v
jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr.
zák. Jednočinný souběh trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle
§ 201 písm. d) tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3
tr. zák. totiž není vyloučen. Skutkové podstaty uvedených trestných činů nejsou
mezi sebou ve vztahu, kdy by byl jeden z nich trestným činem speciálním vůči
druhému, a to ani v případě, kdy hrubé porušení předpisů bezpečnosti dopravy
vedoucí k předpokládanému následku na zdraví či životě záleželo především v
tom, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. V takových
případech nemůže být jednočinný souběh vyloučen ani v důsledku okolností
průběhu konkrétního skutku, které by zakládaly faktickou konzumpci jeho
posouzení podle § 201 písm. d) tr. zák. Pokud došlo v důsledku jednání
pachatele, jež má znaky úmyslného trestného činu, i k naplnění znaků
nedbalostního trestného činu, nejde o vztah trestných činů, kdy by mohlo být za
jakýchkoli skutkových okolností spáchání takového jednání považováno za
prostředek ke spáchání trestného činu nedbalostního, popř. za jeho vedlejší
produkt (srov. č. 44/1998 Sb. rozh. tr.).
Z těchto podrobně rozvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že shora
vymezené námitky dovolatele nejsou důvodné. Nejvyšší soud s ohledem na všechny
argumenty uvedené výše považuje právní posouzení skutku popsaného ve výroku
napadeného rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp.
zn. 1 T 421/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, jako
trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. a trestného činu
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák.,
spáchaných obviněným M. Š., za zcela správné a odpovídající zákonu. Soud
prvního stupně jako soud nalézací objasnil a náležitě zvážil všechny otázky a
skutečnosti pro dané právní posouzení podstatné. Se závěry soudu prvního
stupně se pak plně ztotožnil i soud druhého stupně jako soud odvolací, který v
rámci řízení o odvolání po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu
prvního stupně zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř., přičemž se
současně bez pochybností a logicky vypořádal s námitkami obviněného,
uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání, po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami
uplatněnými v odvolání a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací
soud, jakož i z přiloženého spisového materiálu je patrné, že rozhodnutí
dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť
většina vznesených námitek dovolatele byla jednoznačně a bez pochybností
vyvrácena již v rámci řízení před soudem nalézacím a odvolacím, přičemž
zbývající část výtek směřujících proti napadeným rozhodnutím shledal Nejvyšší
soud nedůvodnými. Z těchto uvedených důvodů je třeba jednoznačně dospět k
závěru, že jde v případě dovolání obviněného M. Š. o dovolání zjevně
neopodstatněné, neboť v zásadě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v
řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy
obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, a proto je Nejvyšší soud podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s přihlédnutím k návrhu státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství odmítl, přičemž tak učinil v souladu s §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou
obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.