5 Tdo 660/2025
USNESENÍ
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla dne 19. 8. 2025 v řízení o dovoláních, která podali obvinění 1. J. S. a 2. P. Ch. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 1 To 41/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 9/2020, takto:
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se odkládá a přerušuje ohledně obviněných J. S., P. Ch. a V. K. výkon rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 40 T 9/2020, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 1 To 41/2023.
1. Obvinění J. S. a P. Ch. podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 1 To 41/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 9/2020. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 40 T 9/2020, byli výše jmenovaní obvinění pod bodem I. výroku o vině uznáni vinnými pomocí k přečinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 212 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr.
zákoník“), a přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný P. Ch. byl navíc pod bodem II. výroku o vině spolu s dalším obviněným V. K. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku [obviněný P. Ch. jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku] a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Za výše uvedené trestné činy odsoudil Krajský soud v Brně obviněného J.
S. podle § 212 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu tří let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku také k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 300 000 Kč. Obvinění P. Ch. a V. K. byli oba odsouzeni podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, podmíněně odloženému podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku na zkušební dobu v trvání tří let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku rovněž k peněžitému trestu, a to obviněný P. Ch. ve výměře 175 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 350 000 Kč, a obviněný V. K. ve výměře 160 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v celkové výši 400 000 Kč. Stejným rozsudkem rozhodoval Krajský soud v Brně taktéž o vině a trestu dalších spoluobviněných R. D. a L.
V. V adhezním řízení byla obviněným podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), uložena povinnost zaplatit poškozené České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále též jen „poškozená“) na náhradu škody (i) částku 526 000 Kč, kterou byli povinni uhradit společně a nerozdílně obvinění P. Ch. a R. D., (ii) částku 878 400 Kč, kterou byli povinni uhradit společně a nerozdílně obvinění J. S. a R. D., (iii) částku 130 370 Kč, kterou byli povinni uhradit společně a nerozdílně obvinění R. D. a L. V., (iv) částku 508 682 Kč, kterou byl povinen uhradit sám obviněný R. D., (v) částku 1 204 000 Kč, kterou byli povinni uhradit společně a nerozdílně obvinění P. Ch. a V. K. a (vi) částku 201 168 Kč, kterou byl povinen uhradit sám obviněný V. K. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená dále odkázána se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání všech spoluobviněných rozhodl rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. tak, že částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to u obviněného R. D. ve výroku o náhradě škody, u obviněných P. Ch., J. S. a V. K. ve výrocích o peněžitých trestech a ve výroku o náhradě škody a u obviněného L. V. ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl tak, že obviněného L. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 2 KZV 41/2018 pro skutek v ní vymezený ohledně tohoto obviněného, neboť nejde o trestný čin. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. současně odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody uplatněným ve vztahu ke jmenovanému obviněnému na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Olomouci dále rozhodl tak, že za trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, uložil obviněným P. Ch., J. S. a V. K. vedle trestů odnětí svobody peněžité tresty podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to každému z nich ve stejné výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo zároveň rozhodnuto o povinnosti zaplatit poškozené náhradu škody, a to tak, že (i) obviněný P. Ch. sám je povinen uhradit částku 526 000 Kč, (ii) obviněný J. S. sám částku 878 400 Kč, (iii) obvinění V. K. a P. Ch. společně a nerozdílně částku 1 204 000 Kč a (iv) obviněný V. K. sám částku 75 215,60 Kč. Ve vztahu k obviněnému R. D. byla poškozená podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Olomouci rozhodl výše citovaným rozsudkem taktéž o odvolání poškozené proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.
3. V dovoláních proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci uplatnili obvinění J. S. a P. Ch. souhrnně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a domáhali se toho, aby Nejvyšší soud (i) ohledně nich zrušil obě napadená rozhodnutí a rozhodl o zproštění obžaloby, eventuálně aby zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci toliko ve výroku o náhradě škody a odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (obviněný J. S.), resp. aby (ii) zrušil obě napadená rozhodnutí včetně dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout (obviněný P. Ch.). Obviněný P. Ch. zároveň v samostatném podání doručeném Nejvyššímu soudu požádal o odložení výkonu napadeného rozhodnutí v rozsahu výroku o uložení povinnosti k náhradě škody.
4. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný, který v dovolání i samostatným podáním ze dne 1. 8. 2025, jež následně doplnil o další listiny týkající se exekučních řízení, tedy opakovaně navrhoval odklad výkonu napadeného rozhodnutí, není v řízení o dovolání osobou oprávněnou k podání návrhu na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Takový návrh nepředložila podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu spolu s příslušným trestním spisem ani předsedkyně senátu soudu prvního stupně. Podle § 265o odst. 1 tr. ř. nicméně může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, pokud k tomu shledá důvody.
5. Nejvyšší soud dosud nerozhodl meritorně o podaných dovoláních, avšak na základě předběžného posouzení dovolací argumentace nelze předem vyloučit jejich úspěšnost. Za této situace by výsledkem dovolacího řízení mohlo být zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, případně též jemu předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně, či jen jejich částí, v případě obviněného V. K., který dovolání nepodal, za použití zásady beneficium cohaesionis (§ 265k odst. 2 ve spojení s § 261 tr. ř.). Tím by u obviněných odpadl důvod pro výkon uložených trestů i podklad pro zaplacení přiznané náhrady škody. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu proto z opatrnosti rozhodla podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odložení a přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, aniž by tím jakkoli předjímala výsledek dovolacího řízení ohledně všech dovolatelů.
6. V důsledku výroku tohoto usnesení se tak u obviněných J. S., P. Ch. a V. K. přerušuje, resp. odkládá výkon uložených trestů a rovněž i případný výkon rozhodnutí v rozsahu povinnosti jmenovaných obviněných zaplatit poškozené na náhradu škody částky specifikované ve výroku vysloveném v adhezním řízení.
7. Nejvyšší soud závěrem dodává, že přerušení a odklad výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o podaných dovoláních.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. 8. 2025
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu