5 Tdo 67/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 196/2001,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 20 T 196/2001, uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže, a to prvým podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a druhým podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1. a 2. tohoto rozhodnutí.
Za to byl obviněný M. M. podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích napadl obviněný M. M. odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 2. 2. 2002, jeho obhájci dne 19. 2. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 6. 2. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný M. M. dne 18. 4. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Napadá především výpověď svědka B. K., který měl zjistit krádež 95 kusů ventilů. Obviněný uvádí, že podle jeho názoru neexistuje důkaz o odcizení takového počtu ventilů, přičemž on sám připouští odcizení pouze 35 kusů. Současně obviněný poukazuje na způsobenou škodu a domnívá se, že její výše snižuje společenskou nebezpečnost a neodpovídá jí proto uložený trest.
Závěrem podaného dovolání obviněný M. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání obviněného M. M. se vyjádřila i nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že obviněným zmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu neodpovídá obsahu dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Předmětné dovolání je proto podle názoru státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. řádu, a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného M. M. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Pardubicích dne 19. 4. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který podle znění účinného do
23. 5. 2002 umožňoval podání dovolání v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný M. M. v dovolání uvedl, že podle jeho názoru jednak nedošlo k odcizení takového počtu kusů ventilů, jak zjistily ve věci dříve činné soudy, a dále že výše uloženého trestu neodpovídá společenské nebezpečnosti trestného činu. Existenci zmíněného dovolacího důvodu obviněný spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů a současně v neodpovídajícím stanovení trestu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění účinném do 23. 5. 2002) je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je tedy důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného M. M. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Pokud jde o námitku obviněného spočívající v tvrzení o nesprávném skutkovém zjištění učiněným soudy činnými dříve ve věci, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů, lze konstatovat, že z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).
Dovolací soud je proto vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Zmíněnou námitku obviněného týkající se počtu odcizených ventilů či hodnocení svědecké výpovědi, tedy nelze opřít o žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Obviněný M. M. v dovolání dále napadenému rozhodnutí vytýká, že uložený trest neodpovídá společenské nebezpečnosti činu. Ani takovou námitku však nelze považovat za dovolací důvod. Vady uloženého trestu mohou být namítány především prostřednictvím ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy za situace, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Nejde-li o tyto případy, pak způsobilým dovolacím důvodem nemohou být výhrady směřující proti přiměřenosti uloženého trestu ve vztahu ke společenské nebezpečnosti.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění účinném do 23. 5. 2002), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně nedostatky týkající se přiměřenosti uloženého trestu ve vztahu ke společenské nebezpečnosti. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y