5 Tdo 690/2025-2098
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Pavla Vališe, bytem Viničná č. 1463/30, Beroun, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 12 To 39/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 120/2024, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 12 To 39/2025, a to ve výrocích - pod bodem I. písm. B/, jímž byl obviněný Pavel Vališ podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 31. 7. 2024, č. j. 0 ZT 35/2023-121, pro skutek tam uvedený a jímž byla podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozená obchodní společnost RSH BEROUN, s. r. o., se sídlem Beroun, Husovo nám. č. 82/10, IČ 24240630, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních; - pod bodem II., jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nedotčen.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 8 T 120/2024, byl obviněný Pavel Vališ shledán vinným pod bodem I. přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečiny způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr.
zákoníku, za které byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 2 T 153/2022, byl obviněnému uložen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 31.
10. 2022, sp. zn. 2 T 153/2022, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to finančních prostředků ve výši 86 123,95 Kč zajištěných na účtu obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., IČ 24295043, číslo účtu XY vedeného u Raiffeisenbank, a. s. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby nahradil poškozené obchodní společnosti RSH BEROUN, s.
r. o., IČ 24240630, škodu v celkové výši 2 407 750 Kč, a poškozené obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s. r. o., IČ 29129613, škodu v celkové výši 890 000 Kč.
2. Podstata trestné činnosti obviněného Pavla Vališe spočívala ve stručnosti v tom, že
I. obviněný dne 21. 5. 2021 jako jeden ze dvou jednatelů obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s. r. o., jejímž jediným společníkem byla obchodní společnost RSH BEROUN, s. r. o., zastoupená jednatelem Pavlem Vališem, uzavřel na straně prodávající kupní smlouvu s obchodní společností POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., na straně kupující, jíž byl Pavel Vališ jediným jednatelem a společníkem, přičemž předmětem této kupní smlouvy byl prodej několika nemovitostí (garáží) za sjednanou kupní cenu v celkové výši 400 000 Kč s její úhradou nejpozději do 1.
7. 2023 ve prospěch prodávajícího, podle znaleckého posudku ke dni 21. 5. 2021 v ceně obvyklé ve výši 1 290 000 Kč; poté kupující jako nabyvatel těchto nemovitostí, zastoupený jednatelem Pavlem Vališem, dne 23. 11. 2021 prodal nemovitosti popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně kupujícímu E. M. za kupní cenu ve výši 1 720 000 Kč. Obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., následně téhož dne 23. 12. 2021 uhradila původnímu vlastníku nemovitostí – obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s.
r. o., pouze předem sjednanou částku kupní ceny ve výši 400 000 Kč, a tím Pavel Vališ jako jednatel obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s. r. o., porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře vyplývající z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 51 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, když jednal v rozporu s obhajitelnými zájmy poškozené obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s. r. o., a dne 21.
5. 2021 uzavřel kupní smlouvu zjevně nevýhodnou pro ni, čímž způsobil této společnosti podle znaleckého posudku škodu ve výši nejméně 890 000 Kč představující její potencionální ušlý zisk jako rozdíl mezi cenou obvyklou prodávaných nemovitostí a jejich deklarovanou kupní cenou ke dni 21. 5. 2021;
II. obviněný v době od 26. 2. 2020 do 8. 4. 2021 jako jediný jednatel a současně jeden ze dvou společníků obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., podnikající jako franšízant pod ochrannou známkou reality 11 na straně zprostředkovatele uzavřel rezervační smlouvy, resp. smlouvy o rezervaci, a to v 19 případech blíže popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, následně byl prodej jednotlivých popsaných nemovitostí realizován, případně rezervační poplatek propadl podle smluvních podmínek ve prospěch zprostředkovatele, přičemž v uzavřených smlouvách o rezervaci s úmyslem odklonit finanční prostředky obviněný záměrně uvedl jako bankovní spojení zprostředkovatele účet č. XY vedený u Raiffeisenbank, a.
s., v jehož prospěch jednotliví zájemci zaplatili rezervační poplatky, případně provize, a to v domnění, že jde o bankovní účet zprostředkovatele, tj. obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., ačkoli šlo o bankovní účet patřící obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r.
o., jíž byl obviněný Pavel Vališ jediným jednatelem a jediným společníkem, a takto obdržené finanční prostředky obviněný použil ve prospěch jím ovládané obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., čímž porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře vyplývající z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 51 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, když jednal v rozporu s obhajitelnými zájmy poškozené obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., a jen za výše zmíněné platby bez právního důvodu přijala obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., částku v celkové výši 2 407 750 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce proti výroku o trestu a jednak obviněný proti všem jeho výrokům. Z podnětu odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 12 To 39/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o vině přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (výroku pod bodem II. v rozsudku soudu prvního stupně), ve výroku o trestu a v navazujícím výroku o náhradě škody poškozené obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o. Při nezměněném výroku o vině přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku (výroku pod bodem I. v rozsudku soudu prvního stupně), jakož i nezměněném výroku o zabrání věci a výroku o náhradě škody poškozené obchodní společnosti BYTY U ZÁMEČKU, s. r. o., byl obviněný Pavel Vališ za tento přečin a za sbíhající se přečiny způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 2 T 153/2022, odsouzen podle § 225 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 30 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 2 T 153/2022, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek obsažený pod bodem I. písm. B/ ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, v němž byl spatřován přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost RSH BEROUN, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem II. v rozsudku odvolacího soudu bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce jako nedůvodné.
II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 12 To 39/2025, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétně v jeho první variantě. Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, nejvyšší státní zástupkyně ho zaměřila
5. Nejvyšší státní zástupkyně v něm namítla, že odvolací soud nesprávně dovodil, že jednáním obviněného nemohly být naplněny znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ani subjektivní stránka tohoto trestného činu, tedy úmysl obviněného způsobit škodu obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o. Zprošťující výrok rozsudku odvolacího soudu je založen na tom, že poukazuje na personální a obchodní provázanost obou obchodních společností, v nichž obviněný působil (konkrétně obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., a obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o.). V této souvislosti však nejvyšší státní zástupkyně souhlasí s tvrzením soudu prvního stupně, který konstatoval, že i mezi personálně propojenými obchodními společnostmi musí být finanční toky vedeny v souladu s právními předpisy, zejména prostřednictvím smluvních vztahů, jako jsou zápůjčky, fakturace či jiné závazkové instituty. Jednostranný převod finančních prostředků bez právního titulu, navíc zakrývaný tím, že ve smlouvách bylo uvedeno číslo účtu jiné obchodní společnosti než smluvního zprostředkovatele, potom představuje porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V daném případě tak šlo o vědomé a cílené odklánění finančních prostředků ve prospěch jiného subjektu, a to bez odpovídajícího právního základu a bez jakékoli transparentnosti vůči poškozené obchodní společnosti.
6. Argumentace odvolacího soudu, podle níž částka odkloněných finančních prostředků představuje pouze marginální zlomek z celkového objemu obchodu, je podle nejvyšší státní zástupkyně zcela irelevantní. Obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., vznikl nárok výhradně na rezervační poplatky, přičemž právě tyto finanční prostředky obviněný záměrně odklonil ve prospěch jiné obchodní společnosti – POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o.
7. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze akceptovat ani názor odvolacího soudu, že obviněný svým jednáním toliko „sanoval“ finanční prostředky, které v minulosti poskytla obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., ve prospěch obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o. Obviněný byl v dané situaci povinen hájit výlučně zájmy obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., a nikoli jiné obchodní společnosti, byť v ní rovněž zastával funkci statutárního orgánu. Obviněný tak podle nejvyšší státní zástupkyně jednal minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť byl srozuměn s tím, že jeho jednání může způsobit škodu, a pro tento případ byl srozuměn s jejím vznikem.
8. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve zprošťující části, zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část tohoto rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a dále, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
9. Obviněný se vyjádřil k dovolání nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím svého obhájce. Do tohoto vyjádření však pouze zkopíroval (s drobnými formulačními odchylkami) vybrané části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Závěrem pak připojil argumentaci ze svého odvolání, že rezervační poplatek je bezúročná jistina, a ačkoli zákon nezná tento pojem, lze jej kategorizovat podle § 1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „o. z.“). Rezervační smlouva tak podle obviněného není smlouvou, která by zajišťovala pro obchodní společnost RSH BEROUN, s. r. o., její příjem, a této obchodní společnosti tedy ani nemohla vzniknout žádná škoda.
10. Závěrem svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. K jeho podstatě Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění poskytují dostatečný podklad k závěru o tom, že je stíhaný skutek trestným činem, ale přesto byl obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., jak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám nejvyšší státní zástupkyně
13. Po prostudování spisového materiálu v projednávané trestní věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky nejvyšší státní zástupkyně jsou důvodné a odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu.
14. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že skutek obsažený pod bodem II. ve výroku o vině v jeho rozsudku se stal tak, jak je popsán v obžalobě. Tento závěr následně nezpochybnil ani odvolací soud. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že za daných okolností obviněný nemohl jednat v rozporu se svou povinností postupovat s péčí řádného hospodáře, a tedy tímto jednáním nemohly být naplněny znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ani jeho subjektivní stránka.
15. K tomu Nejvyšší soud obecně připomíná, že přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím způsobí jinému škodu nikoli malou. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny zařizovat záležitosti jiných osob, pokud je v tom zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Tato povinnost pak může být stanovena zákonem nebo založena smlouvou. Mezi zákonem stanovené povinnosti v tomto smyslu lze zařadit i povinnost péče řádného hospodáře podle § 159 odst. 1 o. z. a § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Zvláštní část (§ 140 až 271). Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2815, marg. č. 4.). Obviněný jako jednatel obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., a také obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o. (nyní obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., v likvidaci), pak měl tuto zákonem uloženou povinnost, a to ve vztahu k oběma zmíněným společnostem.
16. Dále je nutno zdůraznit, že obchodní společnost jako právnickou osobu a člena jejího statutárního orgánu nelze slučovat, neboť jde o dva rozdílné právní subjekty. Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku se tak může dopustit i osoba, která je jediným členem statutárního orgánu právnické osoby (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 294/2009, uveřejněné pod č. 41/2010 Sb. rozh. tr.). Tento závěr je použitelný také v případech, v nichž existuje více osobně provázaných právnických osob.
Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku se pachatel dopustí i tehdy, pokud jako jednatel jedné takto propojené právnické osoby převede majetek na druhou takto propojenou právnickou osobu za účelem uhrazení dluhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 5 Tdo 775/2010). Osobní provázanost dvou obchodních společností tak nezbavuje člena statutárního orgánu kterékoli z nich povinnosti jednat ve vztahu k jejich majetku s péčí řádného hospodáře. Jakékoli převody majetku mezi personálně propojenými obchodními společnostmi musí být podloženy odpovídajícím právním titulem a ekonomicky odůvodněné.
V nyní posuzované trestní věci proto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, který nepovažuje nedostatek v uvedeném směru za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Jak jednoznačně vyplývá z provedeného dokazovaní, smluvní stranou příslušných rezervačních smluv byla obchodní společnost RSH BEROUN, s. r. o., které vznikl nárok na finanční plnění v podobě tzv. rezervačních poplatků, proto obviněný měl povinnost v tomto případě hájit majetkové (i jiné) zájmy této společnosti a nebyl oprávněn převádět získané rezervační poplatky bez jakéhokoli právního důvodu a odpovídajícího protiplnění z jejího jím spravovaného majetku do majetku jiné obchodní společnosti, tj. ve prospěch obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s.
r. o.
17. Z hlediska formy zavinění se pro trestní odpovědnost u základní skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl, přičemž postačí i úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pachatel tedy musí vědět o možnosti, že svým jednáním porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tak způsobí škodu nikoli malou, přičemž je s tím srozuměn. Ke způsobení značné škody a naplnění zákonného znaku podle § 220 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku pak postačí i nedbalost pachatele. V nyní posuzované trestní věci pak bylo naplnění znaků subjektivní stránky skutkové podstaty zmíněného trestného činu podle Nejvyššího soudu v řízení před soudy nižších stupňů rovněž spolehlivě prokázáno. Ostatně odvolací soud se zde omezil na pouhé konstatování, že nemohla být naplněna subjektivní stránka posuzovaného trestného činu, tj. že nebyl prokázán záměr obviněného poškodit jeden ze vzájemně provázaných subjektů, které zastupoval. Obviněný však velmi dobře znal všechny rozhodné okolnosti včetně majetkové situace obou obchodních společností, za něž jednal, i podstatu a důvody finančních transakcí, které prováděl.
Navíc obviněný zcela záměrně uvedl v příslušných smlouvách jiné číslo bankovního účtu, jímž „odklonil“ finanční plnění od zájemců o koupi nemovitostí z majetku obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., které jí náleželo jako zprostředkovateli, do majetku obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., která zde nebyla vůbec smluvní stranou. To již hraničí s podvodným jednáním, při němž obviněný využil omylu zájemců o koupi nemovitostí, kteří zaplatili příslušné rezervační poplatky v přesvědčení, že tak činí ve prospěch zprostředkovatele – obchodní společnosti RSH BEROUN, s.
r. o.
18. Pro otázku výše způsobené škody je podstatná částka, která činí součet rezervačních poplatků, neboť tato částka náležela pouze obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o. Je tedy třeba souhlasit s námitkou nejvyšší státní zástupkyně týkající se irelevantnosti argumentace odvolacího soudu, podle níž výše odkloněných finančních prostředků představuje pouze marginální zlomek z celkového objemu obchodů. Obchodní společnost POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., přijala neoprávněně finanční částku ve výši 2 407 750 Kč a odvolací soud v této souvislosti argumentuje velmi nepřesvědčivě tím, že obviněný přesunem peněz údajně jen „sanoval nákladové položky, které vznikaly v souvislosti se službami společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o., ve prospěch společnosti RSH BEROUN, s. r. o.“, aniž ovšem konkretizoval, o jaké služby mělo jít a v jaké výši byla odůvodněna platba za ně. Pokud zde existovaly nějaké vzájemné pohledávky obou zmíněných obchodních společností, bylo povinností odvolacího soudu zjistit jejich existenci, právní důvod a výši a učinit odůvodněný závěr, zda a jaký dopad mohly mít na to, že obviněný odčerpal z majetku obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., částku ve výši 2 407 750 Kč ve prospěch obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o. Jestliže se tak nestalo, nemohl se odvolací soud nekriticky ztotožnit s obhajobou obviněného a bez potřebného podkladu dospět k přesvědčivému závěru, že obviněný nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a že zaviněně nezpůsobil značnou škodu, která podle § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku činí nejméně 1 000 000 Kč.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Na základě všech shora popsaných skutečností Nejvyšší soud shledal dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně, důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve výrocích pod body I./B. a II., včetně rozhodnutí obsahově navazujících na tyto části rozsudku, pokud jejím zrušením pozbyla svůj podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. Krajský soud v Praze tak v nezbytném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného Pavla Vališe a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Především tedy znovu posoudí otázku naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku i jeho subjektivní stránky. Při tomto posouzení zohlední také povinnost obviněného jednat s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 159 odst. 1 o. z. a § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona o obchodních korporacích a její porušení obviněným, pokud jde o odčerpání finančních prostředků ve výši 2 407 750 Kč z majetku obchodní společnosti RSH BEROUN, s. r. o., ve prospěch obchodní společnosti POLIKLINIKA KRÁLŮV DVŮR, s. r. o.
21. Nejvyšší soud připomíná, že při novém projednání a rozhodnutí věci je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
22. Výroky napadeného rozsudku odvolacího soudu obsažené pod bodem I. písm. A/ zůstaly nedotčeny tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu, protože dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti nim nesměřovalo a nebyl zde ani jiný důvod pro jejich případné zrušení.
23. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu