5 Tdo 696/2012-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2012 o dovoláních, která podali obvinění F. Č. , a L. F. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 10 To 66/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Náchodě pod sp. zn. 3 T 55/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných F. Č. a L. F. odmítají.
Obvinění F. Č. a L. F. byli rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 T 55/2011, uznáni vinnými přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byli obvinění odsouzeni podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody každý v trvání 2 roků, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice s dozorem.
Odvolání obou obviněných a státního zástupce, podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 10 To 66/2012, zamítl jako nedůvodná.
Obvinění F. Č. a L. F. podali proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný F. Č. tak učinil dne 4. 5. 2012 a své dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zejména vytkl nesprávnost provedeného dokazování, protože podle jeho názoru ve věci přetrvávají pochybnosti o tom, kdo manipuloval s jeho mobilním telefonem, navíc svědkyně H. N. měla učinit několik rozdílných výpovědí. Obviněný namítl i nepřiměřenou přísnost vyměřeného trestu odnětí svobody, který údajně není v souladu s pravidly pro ukládání trestů. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná L. F. podala dovolání dne 15. 5. 2012 a opřela ho o dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněná sice výslovně nerozlišila námitky k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům, avšak z kontextu jejího dovolání lze dospět k závěru, že obviněná založila svou argumentaci na námitkách, které se vztahují jen k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněné došlo v přípravném řízení k závažnému procesnímu pochybení, které má spočívat v nesprávném posouzení výslechu svědkyně H. N. jako neodkladného úkonu. Přitom obviněná zpochybnila i protokol o výslechu jmenované svědkyně. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce sdělil k dovoláním obviněných F. Č. a L. F. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze tolik, že se k nim nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění F. Č. a L. F. podali dovolání jako oprávněné osoby [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obvinění F. Č. a L. F. opírají své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obvinění F. Č. a L. F. však nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, zejména pokud jde o provedení a hodnocení výpovědi svědkyně H. N. Tím obvinění především zpochybňují výsledky dokazování a shledávají existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obvinění dovozují nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněné příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění F. Č. a L. F. , přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění vytkli nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovali v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkali soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněných F. Č. a L. F. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obvinění dopustili skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho obvinění domáhají ve svých dovoláních, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obvinění F. Č. a L. F. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, takže obvinění podali dovolání z jiných důvodů, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání podle § 265b tr. řádu. Obvinění totiž nezpochybnili právní závěry učiněné v rozhodnutích soudů nižších stupňů, ale své výhrady v dovolání zaměřili výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Obdobný názor zastává Nejvyšší soud rovněž ve vztahu k těm dovolacím námitkám obviněné L. F. , jejichž prostřednictvím zpochybnila výslech svědkyně H. N. jako neodkladný úkon provedený v přípravném řízení. I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního, takže jeho případné porušení (resp. nedodržení) není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněná opírá své dovolání.
Stejně tak nemohl Nejvyšší soud akceptovat jen obecné tvrzení obviněného F. Č. o nepřiměřené přísnosti trestu, který mu byl uložen. Navíc prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ale ani žádného jiného důvodu dovolání) nelze úspěšně namítat údajnou nepřiměřenost uloženého trestu, nedošlo-li k pochybení v hmotně právním posouzení skutku nebo k jiné vadě výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, na který odkázala ve svém dovolání obviněná L. F. , nemohl se jím Nejvyšší soud zabývat, neboť obviněná k němu neuvedla žádné konkrétní námitky. Navíc v rozhodnutích soudů nižších stupňů žádný výrok nechybí ani není neúplný.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění F. Č. a L. F. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaných dovoláních obviněných F. Č. a L. F. podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 7. 2012
Předseda senátu: JUDr. František Púry