5 Tdo 712/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. července 2003 v neveřejném
zasedání o dovolání, které podal obviněný R. T., proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 8 To 470/2002, který rozhodoval jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T
13/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002,
byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr.
zák., které spáchal jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným
V. D. Tyto trestné činy spáchali tím, že v P.-R. dne 7. 12. 2001 kolem 02:15
hod. před restaurací \"U S.\" nabídli poškozenému J. H., že jej zavedou na
místo, které hledá, vzápětí jej společně uchopili za ruce, nadzvedli a odtáhli
do míst na roh ulic na R. a U S. R., kde ho udeřili pěstí do obličeje, odtáhli
ho do prostoru ulice U S. R., kde jej opět opakovaně udeřili pěstí do obličeje,
a když upadl na zem, kopali jej do krku a do obličeje, čímž mu způsobili
pohmoždění lbi vlevo, pohmoždění nosu, oděrky na hrdle vpravo s krevním výronem
tvaru čáry v délce 5 cm a v šířce 0,4 cm, pohmoždění levého kolena a povrchní
oděrku na levém koleně a následně mu odcizili koženou pánskou bundu v hodnotě
nejméně 4.000,- Kč, hnědou koženou pánskou tašku přes rameno v hodnotě 400,- Kč
s obsahem - červenou peněženkou Marlboro v hodnotě 70,? Kč, 10 ks disket v
celkové hodnotě 100,- Kč, dioptrickými brýlemi v hodnotě 1.700,- Kč, finanční
hotovostí 500,- Kč, platebními kartami VISA a MAX, 3 slevovými kartami a dvěma
kartami k povinnému ručení - tedy věci a peníze v celkové výši nejméně 6.750,-
Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří
roků a pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest
vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto podle
§ 228 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 2 tr. řádu o náhradě škody poškozenému J.
H.
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9.
2002, sp. zn. 8 To 470/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr.
řádu zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1
T 13/2002, ve výroku o trestu odnětí svobody a při nezměněném výroku o vině,
trestu vyhoštění a náhradě škody podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl
tak, že obviněnému uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1
tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku nepodmíněně. Podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s
ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný R. T.
prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání uvedl, že podle jeho názoru rozhodnutí
spočívá nejen na nesprávném právním posouzení skutku, ale i na jeho nesprávném
hmotně právním posouzení. Podle obviněného nebyl prokázán žádný relevantní
motiv k tomu, aby poškozeného tzv. okradl, nebyla dodržena základní zásada
trestního práva, a to zásada in dubio pro reo, neboť v jeho případě soud
nevycházel z verze příznivější pro obviněného. Jediným důkazem, o který soud
opřel výrok o vině, byla výpověď poškozeného, kterou je nutno podle jeho názoru
považovat za nevěrohodnou, neboť byla v rámci dokazování zpochybněna. Obviněný
dále namítl, že nemohl spáchat trestný čin neoprávněného držení platební karty
podle § 249b tr. zák., neboť si v žádném případě neopatřoval nepřenosnou
platební kartu jiného a nebylo také prokázáno naplnění všech znaků skutkové
podstaty tohoto trestného činu. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání by
mohlo být kvalifikováno pouze jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zák. V případě, že by bylo rozhodnuto o jeho vině, pak by z výše uvedeného
důvodu nemohl být ukládán tzv. úhrnný trest. Protože neexistují podle
obviněného důkazy o jeho vině má za to, že by měl být zproštěn obžaloby podle §
226 písm. c) tr. řádu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 8 To 470/2002, i rozsudek Okresního
soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002, ve všech výrocích
týkajících se obviněného s tím, že Nejvyšší soud bude postupovat dále podle §
265l tr. řádu, eventuelně sám rozhodne ve věci rozsudkem podle § 265m tr. řádu.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla,
že pokud dovolatel tvrdí, že se nedopustil skutku popsaného ve skutkové větě
rozsudku, a v souvislosti s tím polemizuje s hodnocením důkazů soudy, jde o
námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím
důvodem. Naproti tomu námitky, které se týkají neexistence zákonných znaků
skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §
249b tr. zák. formálně odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Za námitku
vztahující se k hmotně právnímu posouzení lze považovat také námitku ohledně
nemožnosti ukládat úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní
zástupkyně dále uvedla, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu však nelze napadat výrok o trestu z hlediska dodržení kritérií
uvedených v ustanoveních § 23 a 31 tr. zák. s poukazem na osobu pachatele,
neboť z hlediska přiměřenosti druhu a výměry uloženého trestu lze výrok o
trestu napadat toliko v případech naznačených v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
h) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že trestný čin neoprávněného
držení platební karty podle § 249b tr. zák. spáchá ten, kdo si neoprávněně
opatří nepřenosnou platební kartu jiného. Neoprávněným opatřením je jakékoliv
získání platební karty bezprávního důvodu. Tento trestný čin je dokonán již
tím, že si pachatel platební kartu opatřil, a nevyžaduje se, aby ji použil k
placení zboží nebo služeb. Přitom není vyloučen jednočinný souběh trestných
činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty
podle § 249b tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu
neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. lze konstatovat, že
pachatel trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který se zmocní
osobních věcí poškozeného (např. peněženky s obsahem), musí být minimálně
srozuměn s tím, že mezi těmito věcmi bude i platební karta. Nejvyšší státní
zástupkyně dovodila, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako
trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaný v jednočinném
souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr.
zák., a proto byl obviněnému také správně uložen za použití § 35 odst. 1 tr.
zák. úhrnný trest. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, s tím, aby rozhodnutí
učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné
lhůtě. Z obsahu dovolání zjistil, že obviněný podal dovolání z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Podle námitek uvedených v dovolání je tento dovolací důvod na jedné
straně spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách,
jejichž důsledkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci, a na druhé
straně v údajně vadné právní kvalifikaci, kterou dovolatel spatřuje v tom, že
svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného
držení platební karty podle § 249b tr. zák., z čehož následně vyvozuje, že mu
neměl být uložen úhrnný trest odnětí svobody.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní
posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě
výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci
učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný
skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže
změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů
provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého
stupně.
Nejvyšší soud se z výše uvedených důvodů nemohl zabývat těmi námitkami
obviněného, které směřovaly proti údajně nesprávnému hodnocení provedených
důkazů. Pokud jde o další část námitek obviněného, zjistil, že s těmito
námitkami se vypořádal v napadeném rozhodnutí Krajský soud v Plzni, když
podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-
město a shledal výrok o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty
podle § 249b tr. zák. správným, neboť k trestnosti postačí pouhé neoprávněné
opatření platební karty a nevyžaduje se, aby pachatel platební kartu použil k
placení zboží nebo služeb, případně k inkasu hotovosti, nebo aby se o to
pokusil. Protože odvolací soud shledal správným i výrok o vině trestným činem
loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., bylo nutno obviněnému uložit za oba
trestné činy úhrnný trest.
Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat učiněná skutková zjištění, proti nimž zčásti
směřovaly námitky dovolatele, a pokud jde o další část námitek, byly tyto
námitky shledány neopodstatněnými. Proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek