5 Tdo 72/2024

5 Tdo 72/2024-I

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 10. 2025 v řízení o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Simona Štěpánek (dříve Voňková, rozená Laurynová), bytem K rybníku 337, Břehy, okres Pardubice, 2. Ing. Petr Pejcha, bytem Chotěnice 5, Heřmanův Městec, okres Chrudim, 3. Ing. Petr Flaška, bytem Plamínkové 1596, Praha 4, 4. Ing. Martin Havelka, bytem Dykova 1127/22, Hradec Králové, 5. Ing. Přemysl Zeman, bytem Hyacintová 3208, Praha 10, 6. Ing. Ladislav Čech, bytem Hornopolní 2957/39, Ostrava, 7. Ing. Václav Vejvoda, bytem Pod Spravedlností 1357, Praha 5, 8. P. T., bytem XY, 9. obviněná právnická osoba – obchodní společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., IČ: 25253361, se sídlem K Vápence 2677, Pardubice, a 10. nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a obviněných právnických osob – obchodních společností Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2018, takto:

Výrok z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 Tdo 72/2024, se v bodě I. doplňuje tak, že ohledně obviněné Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, též z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch této obviněné.

1. Dne 14. 5. 2025 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Přemysla Zemana, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, P. T., obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a dále o dovoláních podaných nevyšším státním zástupcem v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing.

Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a obviněných právnických osob – obchodních společností Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2018. Nejvyšší soud mj. podle § 265k odst. 1, 2 tr.

ř. částečně zrušil dovoláními napadený rozsudek ohledně obviněných Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Martina Havelky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Petra Flašky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., přičemž ve výrokové části usnesení pod bodem I. a., b. a c. je podrobně uvedeno, zda tak učinil z podnětu dovolání obviněných, nebo z podnětu nejvyššího státního zástupce, případně z podnětu obou dovolatelů.

Ve výroku citovaného usnesení však Nejvyšší soud opomenul vyslovit zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, v části týkající se obviněné Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, nejen z podnětu jejího dovolání, ale též z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce. Ten předložil dovolání v neprospěch obviněné Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, v rozsahu skutku pod bodem 4. napadeného rozsudku a uplatnil ve vztahu k ní dvě zásadní námitky, jednak proti výši škody a dále proti výroku o trestu.

S těmito oběma námitkami se Nejvyšší soud mj. i ve vztahu k obviněné Ing. Simoně Štěpánek, dříve Voňkové, vypořádal v bodech 136. až 141., resp. 156. až 159. shora označeného usnesení Nejvyššího soudu. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu, výtky nejvyššího státního zástupce proti stanovení výše škody odvolacím soudem byly shledány důvodnými, a proto byly podkladem pro výrok o zrušení rozsudku odvolacího soudu ohledně obviněné Ing. Simony Štěpánek, dříve Voňkové, také z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v její neprospěch.

Tuto skutečnost však Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 14. 5. 2025 explicitně nevyjádřil. Na podkladě upozornění nejvyššího státního zástupce, které zaslal po obdržení písemného vyhotovení dovolacího rozhodnutí, tedy Nejvyšší soud doplnil své usnesení ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 Tdo 72/2024, tak že ke zrušení části napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, která se týká obviněné Ing.

2. Shora zmíněné upozornění, resp. sdělení nejvyššího státního zástupce bylo zasláno obhájkyni obviněné Ing. Simony Štěpánek k případnému vyjádření, čehož obviněná využila. Také podle jejího názoru v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 Tdo 72/2024, schází výrok ohledně dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v její neprospěch. Podle jejího názoru však nelze toto dovolání nejvyššího státního zástupce považovat za důvodné, a to s ohledem na to, že Nejvyšší soud v podstatě vyhověl jejím dovolacím

námitkám proti některým skutkovým zjištěním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Proto navrhla doplnit výrok citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu tak, že se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v její neprospěch odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu ohledně obviněné Ing. Simony Štěpánek pro zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a pro vadu tzv. opomenutých důkazů znamená nutnost upravit skutkový stav ve vztahu k této obviněné po případném doplnění či opakování důkazního řízení, jehož výsledky nelze v této fázi trestního řízení definitivně předjímat. Pokud by snad mělo dojít k opětovnému shledání viny obviněné, a to pro jakoukoli formu součinnosti na pokusu trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie nebo na přípravě dotačního podvodu, bude třeba posuzovat výši hrozící škody v souladu s názorem vysloveným k této otázce Nejvyšším soudem. Co se týká námitek nejvyššího státního zástupce proti výroku o trestu, jak byl uložen této obviněné, úvahy o případném zpřísnění trestu Nejvyšší soud pokládá v současnosti za předčasné, jak uvedl již v bodě 56. svého usnesení ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 Tdo 72/2024.

3. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud doplnil výrok svého usnesení ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 Tdo 72/2024, v jeho bodě I., jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu

3. Následně Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch všech obviněných jednak v rozsahu výroku o vině pod body 1 až 3 a v celém výroku o trestu, a o odvoláních obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Martina Havelky, Ing. Přemysla Zemana, P. P., Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, P. T. a obviněných právnických osob DOB CONSTRUCTION, a.

s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a STRABAG, a. s. Podle § 258 odst. 1, 2 a § 261 tr. ř. odvolací soud částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 62 T 5/2018, a to v bodech 1), 2), 5) a 6) výroku o vině a v celém výroku o trestu. Nově odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil také výrok o vině v bodě 4) odvoláními napadeného rozsudku a dále částečně zrušil výrok o vině v bodě IV.

(pozn. Nejvyššího soudu: tento bod se však obviněného Ing. Vladimíra Nového vůbec netýkal, viz níže v tomto usnesení) rozsudku Krajského soudu – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 62 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, jimiž byl obviněný Ing. Vladimír Nový pravomocně odsouzen za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. zrušil příslušné části výroku o vině citovaných rozhodnutí a celý výrok o trestu, který byl uložen obviněnému Ing.

Vladimíru Novému, jakož i další výroky týkající se jmenovaného obviněného, které mají ve zrušovaných výrocích o vině svůj podklad. Současně odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněných tak, že obviněného Ing. Vladimíra Nového uznal vinným pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [body 1) až 5) výroku o vině], pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr.

zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [bod 3)], pomocí k pokusu ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [bod 4)], přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 [body 3) a 4)], obviněné Ing. Přemysla Zemana a P. P. uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 [bod 1)]. Na jednání dalších obviněných odvolací soud aplikoval již vždy pouze tr. zákoník ve znění účinném od 1. 10. 2020. Obviněné Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvodu a P. T.

uznal vinnými pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 2)]. Obviněnou Ing. Simonu Štěpánek uznal vinnou pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, pomocí k pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 24 odst. 1 písm. c) a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněného Ing. Petra Pejchu a obviněnou právnickou osobu Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., uznal vinnými pomocí k pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněné Ing. Petra Flašku a Ing. Martina Havelku uznal vinnými zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pomocí k přípravě zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku, přípravou ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku [bod 4)]. Obviněné Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera uznal vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 4)]. Za uvedenou trestnou činnost odvolací soud jednotlivým obviněným uložil tresty následovně. Obviněný Ing. Vladimír Nový byl odsouzen podle § 212 odst. 6, § 45 odst. 2 a § 58 odst. 1, 6 tr.

zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 200 000 Kč. Obvinění Ing. Simona Štěpánek, Ing. Petr Pejcha, Ing. Petr Flaška a Ing. Martin Havelka byli podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání 3 let (ohledně obviněné), resp. 2 let a 9 měsíců (u obviněného Ing.

Petra Pejchy), resp. 2 let a 6 měsíců (u obviněného Ing. Petra Flašky), resp. 2 let (u obviněného Ing. Martina Havelky). Výkon těchto trestů odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let (u obviněných Ing. Simony Štěpánek a Ing. Petra Pejchy), resp. 4 let (u obviněného Ing. Petra Flašky), resp.

3 let (u obviněného Ing. Martina Havelky). Obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer byli podle § 256 odst. 3, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitým trestům ve výměře 200 denních sazeb po 1 500 Kč, tj. v celkové výši 300 000 Kč, obvinění Ing. Přemysl Zeman, P. P. a P. T. byli podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to v trvání 2 let a 3 měsíců ohledně obviněného Ing. Přemysla Zemana, resp. v trvání 2 let ohledně obviněných P.

P. a P. T., přičemž výkon těchto trestů odnětí svobody odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Obvinění Ing. Ladislav Čech a Ing. Václav Vejvoda byli podle § 256 odst. 2, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitým trestům ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, resp. po 300 Kč, tj. v celkové výši 200 000 Kč, resp. 60 000 Kč, a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., byla podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1, § 68 odst. 1 tr.

zákoníku za použití § 7 a § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. odsouzena k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 10 000 Kč, tj. v celkové výši 2 000 000 Kč. V adhezním řízení odvolací soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Českou republiku, zastoupenou Ministerstvem financí České republiky, Letenská 15, Praha 1, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud rozhodl ohledně obviněných právnických osob DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a.

s., tak, že je podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu ke zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a), odst. 7 tr. zákoníku (obžaloba, č. l. 19270 verte).

4. Skutkové okolnosti charakterizující naplnění znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byli jednotliví obvinění uznáni vinnými, jsou stranám dobře známy, Nejvyšší soud je proto nebude podrobně opakovat, pouze je stručně shrne. Všechny skutky, které jsou předmětem tohoto trestního řízení se týkají postupně vyhlašovaných veřejných zakázek zadavatele Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, s. p. o., (dále též jen jako „NHKL“, nebo „hřebčín“) souvisejících s rekonstrukcí jeho objektů, přičemž financování nákladů mělo být zčásti uhrazeno z prostředků státního rozpočtu České republiky a zčásti z fondů Evropské unie.

Šlo jednak o méně finančně významné zakázky na projekční práce, zajištění technického dozoru investora, a dále o stěžejní veřejnou zakázku na realizaci samotné rekonstrukce zhruba 20 objektů hřebčína, jejíž odhadovaná cena se pohybovala okolo 250 mil. Kč. Společným prvkem těchto výběrových řízení je fyzická osoba, obviněný Ing. Vladimír Nový, který získal důvěru zadavatele, a na základě plné moci ze dne 20. 9. 2011 byla jím zastoupené obchodní společnosti CETTUS, a. s., zadavatelem svěřena technická stránka zadávacích řízení veřejných zakázek souvisejících s projektem „Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem, II.

etapa projektu“, jejichž administraci po právní stránce zajišťovala advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners, s. r. o. (dále jen jako „advokátní kancelář Havel a Holásek“). V rámci zadávacích řízení na uvedené veřejné zakázky obviněný Ing. Vladimír Nový spolu s dalšími obviněnými jednali proti principům hospodářské soutěže a pravidlům zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který byl od 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016, o zadávání veřejných zakázek (dále jen jako „z. v. z.“), neboť s nimi manipulovali tak, aby jednotlivé veřejné zakázky byly zadány předem vybraným dodavatelům.

V případě veřejné zakázky na rekonstrukci hřebčína se součástí zákulisních dohod mezi dodavateli stala i nabídka úplatku jinému dodavateli za spolupráci. U tohoto skutku pod bodem 4) výroku o vině navíc zadávací dokumentace spolu s nabídkami dodavatelů zdánlivě dokládající řádný průběh zadávacího řízení představovaly nepravdivé doklady určené jako podklad pro poskytovatele dotace, na jejichž podkladě hrozilo, že bude umožněno neoprávněné použití finančních prostředků z evropských zdrojů, a současně tyto nepravdivé údaje měly tvořit součást obsahu žádosti o dotaci, která nakonec v důsledku policejního zásahu předložena nebyla.

V podrobnostech viz rozsáhlý popis jednotlivých bodů výroku o vině rozsudku odvolacího soudu.

5. Nejvyšší soud úvodem pro úplnost připomíná, že v posuzované trestní věci rozhodovaly soudy prvního a druhého stupně již podruhé. Jejich výše uvedeným rozhodnutím, jež byla napadena dovoláními, předcházel rozsudek

Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2019, č. j. 32 T 5/2018-23550, a dvě kasační rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Ing. Vladimíra Nového (body I. 1 až 5 výroku o vině) a obviněných Ing. Daniela Chrásky a Ing. Lukáše Pavlíka (bod I. 5), ostatní obvinění byli podle § 226 písm. a), resp. písm. c) tr. ř.

zproštěni obžaloby pro skutky specifikované ve výroku o vině (rovněž je zde uvedeno, jaké trestné činy v nich obžaloba spatřovala). Odvolací soud nejprve usnesením ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 5 To 7/2020, vyloučil ze společného řízení věc proti obviněným Ing. Simoně Štěpánek (dříve Voňkové), Ing. Petru Pejchovi, Ing. Jiřímu Mottlovi, Ing. Petru Flaškovi, Ing. Pavlu Ludvíkovi, Ing. Martinu Fischerovi, Ing. Martinu Havelkovi, Ing. Přemyslu Zemanovi, P. P., Ing. Ladislavu Čechovi, Ing. Václavu Vejvodovi, P.

T., a obviněným právnickým osobám Metrostav, a. s., Metrostav Infrastructure, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., STRABAG, a. s., a CETTUS, a. s. V této vyloučené věci rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu ohledně obviněných Ing. Simony Štěpánek (dříve Voňkové), Ing. Petra Pejchy, Ing. Jiřího Mottla, Ing. Petra Flašky, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing.

Martina Havelky, Ing. Přemysla Zemana, P. P., Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, P. T., a obviněných právnických osob Metrostav, a. s., Metrostav Infrastructure, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., STRABAG, a. s., a CETTUS, a. s., a věc v rozsahu zrušení (jež se týkalo zprošťujících výroků o vině pod body II., III., V. a VI. výroku o vině) vrátil soudu prvního stupně. Ve společném řízení (ohledně obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Daniela Chrásky, Ing.

Lukáše Pavlíka, Ing. Jiřího Jehličky a Ing. Štěpána Plodka) odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 To 7/2020, tak, že zrušil výrok o vině pod body I. 1 až 5 a IV., celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, pokud se týkaly obviněného Ing. Vladimíra Nového. V rozsahu zrušeného bodu I. 5 výroku o vině napadeného rozsudku odvolací soud nově odsoudil obviněné Ing. Vladimíra Nového, Ing. Daniela Chrásku a Ing. Lukáše Pavlíka za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku, resp. za pomoc k tomuto zločinu, resp. za pomoc k přečinu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, ve zbývající zrušené části výroku o vině týkající se obviněného Ing. Vladimíra Nového, ve výroku o náhradě škody a v celém rozsahu týkajícím se obviněných Ing. Jiřího Jehličky a Ing.

Štěpána Plodka byla věc vrácena soudu prvního stupně, přičemž současně odvolací soud zamítl odvolání obviněných Ing. Daniela Chrásky a Ing. Lukáše Pavlíka. Poté bylo znovu rozhodováno soudy obou stupňů, jak je uvedeno výše pod body 1., 2. a 3. tohoto usnesení Nejvyššího soudu.

6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023., sp. zn. 5 To 44/2022, podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění Ing. Simona Štěpánek, Ing. Petr Pejcha, Ing. Petr Flaška, Ing. Martin Havelka, Ing. Přemysl Zeman, Ing. Ladislav Čech, Ing. Václav Vejvoda, P. T., a obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Citovaný rozsudek napadl dovoláním také nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, a v neprospěch obviněných právnických osob Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s.

a) Dovolání obviněného Ing. Přemysla Zemana

7. Obviněný Ing. Přemysl Zeman, který byl odsouzen za trestnou činnost popsanou v bodě 1) výroku o vině napadeného rozsudku, opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejprve předložil námitky týkající se prvního z citovaných dovolacích důvodů, který byl podle obviněného naplněn v jeho první a třetí alternativě. Rozhodné skutkové závěry soudů o tom, že dovolatel před zveřejněním výzvy k veřejné zakázce dne 22. 3. 2011 přednostně získal určité informace k ní (zadávací dokumentaci a listinu přítomných dodavatelů), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ani jeden z uvedených dokumentů totiž obviněný neobdržel před zahájením výběrového řízení, ale až poté, tj. po 22. 3. 2011. V trestním spise se nenachází jediný důkaz, který by prokazoval opak, a také Ing. Vladimír Nový a Ing. Jaroslav Pechman vyloučili, že by nějaké informace sdíleli s dovolatelem nebo někým jiným z obchodní společnosti HELIKA, a. s. Proto obviněný, resp. jím zastupovaná obchodní společnost HELIKA, a. s., nezískala v zadávacím řízení jakoukoli výhodu.

8. Obhajoba navrhla Vrchnímu soudu v Praze provést jako důkaz znalecký posudek č. 271-16 ze dne 15. 11. 2016 zpracovaný znaleckým ústavem ČVUT, podle jehož závěrů bylo hodnocení vítězného uchazeče pravdivé a objektivní, stejně jako připomínky k metodikám jednotlivých uchazečů vypracované P. P. Tento důkazní návrh stejně jako návrh na výslech znalců však odvolací soud nedůvodně zamítl, tudíž jde o vadu tzv. opomenutého důkazu.

9. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily připomínky k metodikám jednotlivých uchazečů. Poukázal na vysokou odbornost a objektivitu připomínek, jejichž obsahem bylo pouze zjištění, zda (ne)vyhovují zadávací dokumentaci. Takto nestranně vypracované připomínky P. P. zaslal na pokyn dovolatele Ing. Vladimíru Novému „pro jeho potřebu“ (viz bod 17. dovolání). Rozhodně nešlo o hodnocení budoucí úspěšnosti uchazečů nebo o úpravu kvalifikačních podmínek veřejné zakázky, o konkrétní kvalitě metodik uchazečů rozhodovala až hodnotící komise. Tyto připomínky současně nemohly představovat jakoukoli přednost a ani nemohly žádným způsobem zvýhodnit vítězného uchazeče o veřejnou zakázku., resp. znevýhodnit jiného uchazeče. Obviněnému jako zástupci obchodní společnosti HELIKA, a. s., která ve sdružení ještě s obchodní společností CODE, s. r. o., nakonec veřejnou zakázku získala, nebyla zjednána přednost ani z hlediska informací k veřejné zakázce. Před vyhlášením výběrového řízení na veřejnou zakázku nedisponoval přednostně žádnými poznatky o parametrech soutěžené zakázky, a to ani od Ing. Vladimíra Nového ani od Ing. Jaroslava Pechmana.

10. Dále se obviněný ohradil proti právnímu závěru o kvalifikačním znaku členství v organizované skupině, který není podpořen žádným z provedených důkazů včetně odposlechů. Zdůraznil, že s Ing. Vladimírem Novým se neznal vůbec a s P. P. se stýkal pouze pracovně. Odvolací soud kromě toho ve svém rozsudku ani dostatečně nevymezil jeho roli v organizované skupině, jakým způsobem se přesně podílel na jejím fungování, jaká byla její hierarchie a jakým způsobem byla její činnost plánována a koordinována.

11. Na závěr svého dovolání obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

b) Dovolání obviněného Ing. Václava Vejvody

12. Skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se týkala dovolání obviněných Ing. Václava Vejvody, Ing. Ladislava Čecha a P. T. Obviněný Ing. Václav Vejvoda uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod první důvod v jeho první alternativě (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů) lze formálně podřadit jeho námitku, podle níž s Ing. Vladimírem Novým jednal v září roku 2011 zcela legitimně jako se zástupcem zadavatele veřejné zakázky. Zadávací dokumentaci, z níž mohl vyčíst, že Ing. Vladimír Nový není kontaktní osobou zadavatele ve výběrovém řízení, obdržel e-mailem až dne 14. 10. 2011 a do té doby tudíž nevěděl, že s ním v této záležitosti komunikovat nemá.

13. S odkazem na druhý z citovaných dovolacích důvodů obviněný vytýkal překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu. Zmínil judikaturu Ústavního soudu, z níž obsáhle citoval, a zdůraznil, že soud má povinnost obviněného upozornit na případnou změnu právní kvalifikace skutku i tehdy, pokud by uvažoval o použití mírnějšího ustanovení trestního zákona, a to pod podmínkou, že obviněný by mohl být v důsledku neupozornění zkrácen na svých obhajovacích právech. Podle obviněného k citované situaci došlo právě v jeho případě. Další obsáhlou citací z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu připomněl, že tento soud mu dal za pravdu v tom, že nebylo správné posoudit jeho jednání jako trestné činy pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a poškození finančních zájmů Evropské unie. Proti vině za účastenství na trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve formě pomoci, jak jeho jednání neočekávaně posoudil odvolací soud, se však již v odvolacím řízení bránit nemohl.

14. Proto obviněný Ing. Václav Vejvoda závěrem svého dovolání Nejvyššímu soudu navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

c) Dovolání obviněného Ing. Ladislava Čecha

15. Obviněný Ing. Ladislav Čech podal dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž druhému z nich podřadil výhradu proti postupu odvolacího soudu, který změnil právní kvalifikaci téhož skutku bez předchozího upozornění. Svou výhradu podpořil obsáhlým odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, a ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04. Z jejich odůvodnění připomněl, že povinnost soudů informovat obviněného o možnosti změny právní kvalifikace Ústavní soud rozšířil i na situace, v nichž by mělo dojít k použití mírnějšího ustanovení trestního zákona za předpokladu, že takové poučení bude mít praktický význam pro obhajobu obviněného.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing. Ladislav Čech uplatnil v jeho první a třetí alternativě. Z hlediska zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů dovolatel konkrétně nesouhlasil s tím skutkovým závěrem, podle něhož před datem 14. 10. 2011 disponoval neveřejnými informacemi o posuzované veřejné zakázce. Od Ing. Vladimíra Nového neobdržel žádnou elektronickou zprávu, obviněný pouze připustil, že k této veřejné zakázce se vztahoval obsah e-mailu, který mu zaslal Ing.

Jaroslav Valkovič, avšak on na jeho sdělení nijak nereagoval. Zpochybnil dále, že by s Ing. Vladimírem Novým uzavřel jakoukoli dohodu, její existenci neprokazovala ani soudy zdůrazněná e-mailová komunikace ze dne 24. 10. 2011. Rovněž žádný důkaz nepodporoval závěr o jeho účasti v organizované skupině. Podle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 155/2018, je k závěru o účasti pachatele na organizované skupině nutné zjištění, že tato osoba byla obeznámena s účelem koordinované činnosti skupiny, což u obviněného scházelo.

Současně obviněný napadl způsob, jakým odvolací soud odůvodnil zjednání výhody obchodní společnosti CETTUS, a. s., zastoupené Ing. Vladimírem Novým. Odvolací soud se totiž vypořádal mj. s jeho obhajobou spočívající v tvrzení, že obviněný považoval Ing. Vladimíra Nového za zástupce zadavatele. Obviněný však v dovolání popřel, že by se někdy tímto způsobem hájil, doslova v dovolání uvedl, že on „…nikdy s Ing. Novým nejednal jakožto se zástupcem zadavatele a ani tuto obranu nikdy nepoužil při své obhajobě…“.

Naopak předložil vlastní verzi, podle níž ho Ing. Vladimír Nový podvedl, neboť se mu ozval jako zájemce o subdodavatelskou činnost a zatajil mu účast jím zastupované obchodní společnosti CETTUS, a. s., v soutěži o tuto veřejnou zakázku na technický dozor investora.

17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě si obviněný stěžoval v dovolání na to, že odvolací soud opomenul některé důkazy. Obviněný požadoval provést jako listinný důkaz metodiku předloženou obchodní společností ČECH – ENGINEERING, a. s., v zadávacím řízení. Tento dokument podle obviněného dokládá, že jmenovaná obchodní společnost zastoupená dovolatelem měla vážný zájem o získání veřejné zakázky na technický dozor investora, protože tato metodika dosahovala vyšší kvality než u vítězného uchazeče. Pokud by obviněný chtěl zjednat obchodní společnosti CETTUS, a. s., výhodu, jím zastoupená obchodní společnost by takto kvalitní metodiku nepředložila. Vrchní soud v Praze tento důkaz neprovedl s tím, že nemá relevantní souvislost s předmětem trestního řízení, s čímž obviněný nesouhlasil. K dalším důkazním návrhům obviněného týkajícím se splnění kvalifikačních předpokladů obchodní společností ČECH – ENGINEERING, a. s., se soud nevyjádřil vůbec. Tím však porušil právo obviněného na spravedlivý proces, k čemuž obviněný citoval odpovídající argumentaci z nálezů Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1765/21, ze dne 23. 6. 2015, II. ÚS 2067/14, a ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2273/14. Zároveň namítl porušení práva na spravedlivý proces také v důsledku toho, že jeho věc nebyla projednána v přiměřené lhůtě, neboť soudní řízení trvalo neúměrně dlouhou dobu, a to bez jeho přičinění.

18. Vzhledem k uvedeným námitkám obviněný Ing. Ladislav Čech navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

d) Dovolání obviněného P. T.

19. Obviněný P. T., stejně jako většina spoluobviněných, uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První alternativu důvodu pod písm. g) považoval za naplněnou tím, že žádný z provedených důkazů jej neusvědčil. Kompletní dokazování k jednání dovolatele bylo provedeno výhradně u prvního hlavního líčení před soudem prvního stupně, který jej původně obžaloby zprostil. Aniž by v dalším průběhu trestního řízení došlo ke změně či doplnění dokazování, po kasačním zásahu odvolacího soudu byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen za trestnou činnost, které se měl dopustit v nepřímém úmyslu. Odvolací soud se však v napadeném rozsudku neztotožnil ani s tímto právním závěrem o subjektivní stránce a vyhodnotil ji tak, že obviněný jednal v úmyslu přímém. Skutková zjištění, z nichž při zkoumání zavinění odvolací soud vycházel, jsou podle obviněného zcela nepodložená. Například tvrzení odvolacího soudu v bodě 76. napadeného rozsudku (který se však týká skutku pod bodem 1), podle něhož obviněný P. T. byl členem komise pro otevírání obálek, nebylo nijak prokázáno a netvrdila to ani obžaloba. Dále v bodě 91. svého rozsudku odvolací soud tvrdí, že dovolatel poskytl Ing. Vladimíru Novému v srpnu 2011 informace k veřejné zakázce, avšak ani tato okolnost není podpořena konkrétním důkazním prostředkem. V bodě 93. napadeného rozsudku je uvedeno, že k zaslání výzev k podání nabídek došlo dne 24. 9. 2011, což je však v rozporu i se zněním skutkové věty této části výroku o vině.

20. Podle obviněného P. T. nebylo možné opřít o žádný z provedených důkazů zjištění, podle něhož by uzavřel s Ing. Vladimírem Novým nějakou dohodu o zvýhodnění obchodní společnosti CETTUS, a. s. Obviněný jednal s Ing. Vladimírem Novým jako zplnomocněným poradcem zadavatele, dokonce s ním byl povinen komunikovat, jak mu to ukládala smlouva uzavřená mezi zadavatelem a sdružením HELIKA, a. s., CODE, s. r. o.

21. Další zjevný rozpor obviněný spatřoval mezi obsahem e-mailů ze dne 24. 9. 2011 a 25. 10. 2011 a skutkovými zjištěními, jež z nich dovodil odvolací soud. První e-mail obsahoval 3 přílohy, z nichž k prvním dvěma obviněný připojil vlastní připomínky a poté je přeposlal Ing. Vladimíru Novému, který je podle něj jako technický poradce zadavatele měl mít k dispozici. Třetí přílohu vztahující se k výkonu technického dozoru investora obviněný neřešil, neměl důvod domnívat se, že by tuto přílohu Ing.

Vladimír Nový neměl obdržet, protože nevěděl, že obchodní společnost CETTUS, a. s., se chce o tuto zakázku ucházet. Elektronickou zprávu ze dne 25. 10. 2011 dovolatel v kopii zaslal také Ing. Přemyslu Zemanovi a P. P., což dokazuje, že šlo o otevřenou komunikaci a nikoli o utajené sdílení informací, jak spekuluje odvolací soud. Tento e-mail obviněný o pár dní později zaslal ještě I. H. z hřebčína, což opět dokazuje, že nemůže jít o usvědčující důkaz, jinak by ho právníkovi zadavatele veřejné zakázky neposílal.

Předmětem e-mailu ze dne 25. 10. 2012 byly navíc nevýznamné informace o osobách nominovaných do hodnotících komisí na dodavatele stavby a na výběr technického dozoru investora. Veškerá elektronická komunikace dokládá, jak hekticky probíhala příprava projektové dokumentace a zajišťování souvisejících úředních povolení, rozhodně však nepodporuje závěry o protiprávním jednání obviněného nebo jeho účasti v organizované skupině. Obecně vedle toho dovolatel vytkl odvolacímu soudu, který se přiklonil k verzi pro obviněného nepříznivější, že porušil zásadu in dubio pro reo, zásadu presumpce neviny a v konečném důsledku i jeho právo na spravedlivý proces.

22. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný P. T. namítl ve vztahu k naplnění znaků subjektivní i objektivní stránky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Obviněný především netušil, že obchodní společnost CETTUS, a. s., bude soutěžit o veřejnou zakázku na technický dozor investora [jak obviněný argumentoval již výše v rámci námitek podřazených důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a s Ing. Vladimírem Novým komunikoval, protože zastával pozici poradce zadavatele, s nímž byl podle smlouvy povinen sdílet informace. Jestliže by jemu vytýkané jednání mělo naplnit znaky objektivní stránky trestného činu, mohlo by se tak stát maximálně z nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Trestní odpovědnost podle § 256 tr. zákoníku však vyžaduje úmyslné zavinění, jehož naplnění nebylo prokázáno. Obviněný P. T. dále zpochybnil i výši škody, k níž by mělo dojít žalovaným jednáním. Zpochybnil, že by škoda mohla odpovídat plné ceně za dodané dílo, resp. té, která byla vysoutěžena. Při stanovení případné škody bylo totiž nutné zohlednit skutečnost, že zadavatel by získal protiplnění v určité hodnotě, které by tak nemohlo představovat způsobenou škodu. Odvolací soudu tedy podle obviněného posoudil tento znak objektivní stránky zločinu podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku nesprávně.

23. Závěrem svého dovolání obviněný P. T. učinil Nejvyššímu soudu návrh, aby ve vztahu k němu rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

e) Dovolání obviněné Ing. Simony Štěpánek

24. Obviněná Ing. Simona Štěpánek napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku o vině pod bodem 4) a v rozsahu výroku o trestu, které se jí týkaly, a opřela je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě. Své námitky obviněná směřovala i proti rozsudku soudu prvního stupně, z jehož zjištění odvolací soud plně vycházel a v podstatě je přejal. Rozhodnutí obou soudů označila za nepřezkoumatelná. Úvodem obviněná připomněla první rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla obžaloby zproštěna a který byl zrušen kasačním rozhodnutím odvolacího soudu.

V opakovaném hlavním líčení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích provedl dokazování zejména různými odposlechy, které se však vztahovaly k jiným skutkům než k tomu, za který byla odsouzena [skutek pod bodem 4)]. Obviněné se týkal pouze jediný listinný důkaz (k popisu její pracovní náplně) provedený před soudem prvního stupně po kasačním zásahu odvolacího soudu, jinak se stav dokazování ohledně její osoby nezměnil, proto Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nebyl oprávněn odchýlit se od svých původních skutkových zjištění i právních závěrů.

Tento soud podle obviněné tedy nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., nýbrž při nezměněném skutkovém stavu, který vyplynul z provedeného dokazování, pouze nekriticky přejal právní názor instančně nadřízeného soudu, aniž by jakkoli vysvětlil, proč se odchýlil od svého původního právního názoru, podle něhož obviněná žalované trestné činy nespáchala. Rovněž v řízení před odvolacím soudem nedošlo ke změně důkazní situace, dokazování bylo prováděno pouze ve veřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2023, ale ke skutku, který je vytýkán obviněné, se vztahoval pouze jeden listinný důkaz, a to přehled jejích pracovních poměrů.

Navrhované opětovné provedení telefonních odposlechů odvolací soud zamítl s tím, že tyto důkazy byly bezchybně provedeny již v prvním hlavním líčení před soudem prvního stupně, ačkoli ten na jejich podkladě obviněnou obžaloby zprostil. Tento stručně shrnutý postup soudů obou stupňů tudíž podle obviněné zakládá pochybnosti o správnosti jejich skutkových zjištění. Vedle toho obviněná rozsudku odvolacího soudu vytkla neúměrnou stručnost jeho odůvodnění a nedostatečnou individualizaci jednání obviněné ve vztahu k trestným činům, kterých se měla dopustit.

Způsob odůvodnění výroku o vině ohledně obviněné v napadeném rozsudku odvolacího soudu vypovídá spíše o přístupu tzv. en bloc, neboť jí je automaticky přisuzováno trestné jednání, za které byl odsouzen Ing. Vladimír Nový.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uplatnila v první a třetí alternativě. Většina jejích výhrad spadá nicméně pod tu první, tj. že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně žádný důkaz nevypovídá o úmyslném zapojení obviněné do trestné činnosti Ing. Vladimíra Nového nebo o tom, že by si vůbec byla vědoma existence organizované skupiny, natož že by se sama jakýmkoli způsobem do takové skupiny zapojila a stala se její součástí.

Obviněná ze své pozice manažerky projektu byla nucena komunikovat s Ing. Vladimírem Novým jako zástupcem technického dozoru investora, obchodní společnosti CETTUS, a. s., a současně i členem přípravného a realizačního týmu. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by obviněná Ing. Vladimíru Novému předala zadávací dokumentaci nebo kompletní výkaz výměr, sdělila mu informace o ceně veřejné zakázky, anebo že by mu vědomě poskytovala jmenné seznamy potenciálních uchazečů za účelem jejich předání některému z nich.

Co se týká zadávací dokumentace, tu Ing. Vladimíru Novému předal Mgr. Josef Hlavička, který tuto skutečnost sám potvrdil u hlavního líčení. Informace o ceně veřejné zakázky Ing. Vladimíru Novému sdělil P. T., jak vyplývá z telefonního hovoru mezi Ing. Vladimírem Novým a Ing. Jiřím Mottlem ze dne 28. 3. 2013. Kompletní výkaz výměr Ing. Vladimíru Novému nechtěla poskytnout, jak zdůraznila v telefonním hovoru s P. T. ze dne 22. 4. 2013, pouze za účelem kontroly duplicitních položek mu předala dne 10.

4. 2013 část zadávací dokumentace týkající se zámku, kostela a kaple. Skutečnost, že Ing. Vladimír Nový nedisponoval kompletním výkazem výměr ani ke dni 3. 5. 2013, potvrzuje telefonický rozhovor z uvedeného dne, v němž si Ing. Vladimír Nový stěžoval P. T., že zadavatel mu nechce dát výkaz výměr, načež mu ho předal P. T. až dne 6. 5. 2013. Ani seznam potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku nezískal Ing. Vladimír Nový od obviněné, a to ve fyzické ani jiné podobě. Teoreticky se k němu mohla informace tohoto druhu dostat na jejich společné schůzce s tehdejším ředitelem hřebčína Ing.

Jiřím Jehličkou konané dne 28. 3. 2013, na níž probírali mimo jiné i tuto otázku. Obviněná připustila, že se Ing. Vladimíru Novému dne 29. 3. 2013 zmínila o počtu potenciálních uchazečů, jichž bylo celkem 17, aniž by je však jmenovitě označila. Zároveň obviněná upozornila na rozdíl mezi potenciálním uchazečem a do veřejné soutěže přihlášeným dodavatelem s tím, že o potenciálních uchazečích v prvním výběrovém řízení Ing. Vladimíra Nového pravidelně informovala advokátní kancelář, která v takovém postupu nespatřovala nic nezákonného.

Žádný z uvedených dokumentů tedy obviněná Ing. Vladimíru Novému neposkytla, resp. z důvodu kontroly duplicit mu předala pouze část výkazu výměr, soudy jí proto neoprávněně vytýkaly jednání, jehož se nedopustila. Naopak postupovala důsledně podle zákona, v mezích svých pravomocí a nenaplnila tak objektivní stránku žádného trestného činu, což ostatně v bodě 206.

svého rozsudku konstatoval i soud prvního stupně, který tak evidentně i přes vyslovení její viny pochyboval o svých vlastních skutkových, resp. právních závěrech, a to zejména o její účasti v organizované skupině.

26. Podle přesvědčení obviněné tedy existovaly zjevné rozpory mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Obsah telefonních odposlechů zpochybnil vědomostní složku zavinění obviněné, neboť i podle vyjádření soudů obou stupňů Ing. Vladimíru Novému plně důvěřovala. Rovněž z nich nebylo možné dovodit její členství v organizované skupině, neboť se Ing. Vladimír Nový informace o veřejné zakázce primárně snažil získat od pracovníků advokátní kanceláře, která se na trestné činnosti nepodílela, a až poté se obracel na ni. Soudy však nesprávně dovodily, že obviněná jednala ve shodě s dalšími členy organizované skupiny. Skutková zjištění soudů o nezákonném poskytování informací k veřejné zakázce ze strany obviněné zpochybnily rovněž výpovědi Ing. Jiřího Mottla, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Jiřího Jehličky a JUDr. Pavla Mališe (zmocněnce obchodní společnosti Metrostav, a. s.). Žádný z provedených důkazů tedy neposkytl podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněné. Nezáleželo jí na tom, aby stavební práce realizoval konkrétní dodavatel, jemuž by snad měla zjednat neoprávněnou výhodu, šlo jí výhradně o výsledek, jímž byla realizace oprav areálu hřebčína.

27. Co se týká odposlechů, obviněná současně upozornila na jejich přepisy, které obsahují nepřesnosti, z nichž těžila výlučně obžaloba. Apelovala v dovolání na Nejvyšší soud, aby se jimi neřídil a vycházel ze zvukových záznamů, které byly přehrány v prvním hlavním líčení a na jejichž podkladě byla obviněná obžaloby zproštěna.

28. Námitka opomenutých důkazů, která spadá pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se vztahovala opět k odposlechům. Odvolací soud nevyhověl návrhům obviněné na provedení některých z nich. Obsah odposlechů provedených u hlavního líčení soudy hodnotily osamoceně bez nutného kontextu s okolnostmi vyplývajícími z dalších záznamů, případně byl dokonce deformován (např. hovor ze dne 12. 4. 2013 mezi obviněnou a P. T.). Vedle toho obviněná vytkla odvolacímu soudu také selekci důkazů a porušení zásady hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

29. Z uvedených důvodů obviněná Ing. Simona Štěpánek Nejvyššímu soudu navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků o trestu i o vině, které se jí týkají, a dále zprostit ji obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Eventuálně obviněná navrhla po zrušení uvedené části rozsudku odvolacího soudu vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (aniž by však současně navrhla zrušit rozsudek soudu prvního stupně nebo jeho část – pozn. Nejvyššího soudu). Obviněná ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s projednáním jejího dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

f) Dovolání obviněného Ing. Petra Pejchy

30. Podobně jako ostatní spoluobvinění také obviněný Ing. Petr Pejcha podal proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V samotném jeho textu mezi těmito důvody nerozlišoval a námitky předkládal souhrnně, aniž by je přiřadil konkrétnímu z uplatněných dovolacích důvodů. První z citovaných důvodů byl podle něj naplněn ve všech třech alternativách.

31. Obviněný se důrazně ohradil proti nedodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti trestního procesu. Soudy rozhodovaly opakovaně a jejich postup vedl k vydání překvapivého rozhodnutí soudem prvního stupně, který při nezměněných skutkových zjištěních nejprve obviněného obžaloby zprostil a po kasačním zásahu odvolacího soudu naopak odsoudil. Odkázal na rozhodnutí č. 53/1992 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 7 Tz 276/2001, jimiž podpořil svou úvahu o tom, že odvolací soud nebyl oprávněn zrušit zprošťující rozhodnutí soudu prvního stupně, který při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. Interpretace odposlechů soudy v obou dovoláním napadených rozhodnutích vychází z jejich nepřesných přepisů, které ignorují skutečný obsah telefonních hovorů. Odvolací soud jednoduše vnutil svůj právní názor soudu prvního stupně, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, z níž obviněný obsáhle citoval.

32. Dále obviněný namítl nezákonnost provedených odposlechů a prohlídky jiných prostor a pozemků. Návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stanice užívané dovolatelem nebyl dostatečně zdůvodněn a stejnou vadou byl stižen i samotný soudní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Rozhodnutí o prodloužení doby, na niž byly odposlechy povoleny, také nemohlo obstát. Jeho nedostatek spočíval v tom, že bylo vydáno na jinou než státním zástupcem navrhovanou dobu. V květnu roku 2013 se na základě soudního příkazu uskutečnila prohlídka jiných prostor obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jejíž průběh obviněný také napadl. Prohlídka proběhla v jiných než v příkazu vymezených objektech a byla provedena nezákonným způsobem, protože policisté byli v objektu 37 hodin bez přítomnosti nezúčastněné osoby a kamery v objektu bezdůvodně zakryli. Před zahájením prohlídky prokazatelně došlo k manipulaci s pečetěmi na dveřích a podle znaleckého posudku Ing. Fialy bylo neodborně manipulováno také s mobilním telefonem dovolatele předtím, než byl předán znalci ke zkoumání. Uvedené nedostatky obviněný namítal již v předcházejících stadiích trestního řízení, ale soudy je vyhodnotily jako nedůvodné. V rozporu s tím však obviněný v dovolání současně tvrdil, že soudy tyto jím vytýkané procesní vady ignorovaly (viz str. 11 dovolání). Dále brojil proti způsobu provádění důkazů, kritizoval soudy, že jako důkaz použily úřední záznamy o podaných vysvětleních, avšak znalecké posudky provedly pouze jako listinné důkazy.

33. Zjevný rozpor obviněný spatřoval mezi obsahem odposlechů a závěrem soudů o jeho úmyslném zavinění. Obviněný připomněl, že po celou dobu vystupoval pasivně, po Ing. Vladimíru Novém žádné informace ani jiné služby nepožadoval. Žádný důkaz neprokazuje jeho zavinění, odposlechy byly vytrženy z kontextu, naopak verze obviněného, podle níž se vědomě na trestné činnosti nepodílel, je v souladu s výpověďmi ostatních obviněných, svědků, listinnými důkazy i znaleckými posudky.

34. Odvolacímu soudu obviněný vytkl také porušení zásady totožnosti a jednoty skutku nebo nedostatečný popis skutkových okolností charakterizujících jeho trestné jednání. V napadeném rozsudku odvolací soud nedokázal jasně popsat jednání dovolatele, jímž by měl konkrétně naplnit znaky skutkových podstat trestných činů, za něž byl odsouzen, především ty skutkové okolnosti, jež by měly charakterizovat jeho zavinění.

35. S ohledem na výše uvedené námitky obviněný Ing. Petr Pejcha navrhl v dovolacím řízení zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí.

g) Dovolání obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.

36. Obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., podala své dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho variantách, a rovněž z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Aniž by výslovně uvedla, ke kterému z nich vztahuje námitku překvapivosti rozhodnutí soudu prvního stupně, brojila proti tomu, že doplněné dokazování po prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu nevedlo ke korekci původního skutkového zjištění, jež bylo podkladem pro zprošťující výrok, přesto byla soudem prvního stupně odsouzena. Sama přitom s ohledem na nezměněný skutkový stav legitimně očekávala, že bude opět zproštěna obžaloby. Současně si obviněná právnická osoba stěžovala na porušení zásady zachování totožnosti skutku odvolacím soudem, který ji v rámci druhého odvolacího řízení uznal vinnou i za jednání, pro které ve vztahu k ní nebylo zahájeno trestní stíhání.

37. Dovolatelka rovněž vytýkala procesně nepoužitelné důkazy, jak předpokládá druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byla přesvědčena, že nebyly splněny formální ani materiální podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 4 Nt 12/2012. Okresní soud v Pardubicích rozhodoval o návrhu státního zástupce na podkladě trestního spisu, v němž byly tehdy založeny pouze úřední záznamy, z nichž nebyly patrny jakékoli informace o trestné činnosti obviněné právnické osoby, a to ani z materiálního hlediska, tj. z kontextu návrhu státního zástupce, podnětu policejního orgánu ani z dalších podkladů z trestního spisu. Dovolatelka předložila vlastní úvahu, podle níž musí být materiální podmínky pro povolení odposlechu dány předem, nelze akceptovat, aby byly zjištěny až dodatečně, tedy ex post ze samotného obsahu odposlechů. Dále obviněná právnická osoba napadla příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, jímž byl povolen odposlech na dobu od 15. 1. do 15. 5. 2013, ačkoli navrhovaná doba státním zástupcem končila již dnem 14. 5. 2013. Zároveň vytkla odvolacímu soudu, že neuvedl důvody, pro které považoval její odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 10/2015, za nepodstatný.

38. Výhrady měla dovolatelka také k prohlídce jiných prostor a pozemků, která se týkala jí užívaných nemovitostí. Prohlídka proběhla mj. i v budovách a na pozemku, které nebyly označeny v soudním příkazu, v němž byla identifikována pouze jedna budova na p. č. st. 8585 a nikoli i na p. č. st. 10286. Současně dovolatelka vytkla nesprávné označení parcely v soudním příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, v němž je parcela identifikována pouze jako p. č. 8585, avšak správně měla být označena jako p. č. st. 8585.

39. Ostatní námitky obviněné právnické osoby se vztahovaly k první alternativě dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž primárně odmítla závěr soudů, podle něhož se obvinění s výjimkou Ing. Vladimíra Nového k trestné činnosti doznali, což z důkazů vůbec nevyplývá. Dovolatelka naopak popřela, že by obviněným Ing. Petru Pejchovi nebo již zesnulému původně též obviněnému Ing. Liboru Joskovi byly poskytnuty jakékoli informace k veřejné zakázce, popř. že by takový druh informací jmenované osoby po někom požadovaly.

Podle přesvědčení dovolatelky také tyto osoby nevyvíjely v tomto ohledu žádnou vlastní aktivitu, jak je vyžadováno v základní skutkové podstatě trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže obviněný Ing. Petr Pejcha jednal s Ing. Simonou Štěpánek, probírali podmínky odstoupení od smlouvy z prvního zadávacího řízení, které však bylo zrušeno. Co se týká telefonické komunikace ze dne 25. 2. 2013, slovní obrat „papíry kolem těch koní“ byl obviněným Ing. Petrem Pejchou užit pro podklady k prvnímu výběrovému řízení na rekonstrukci hřebčína, jak rovněž tento obviněný dostatečně vysvětlil v rámci své výpovědi.

Nešlo o dokumenty s neveřejnými informacemi o veřejné zakázce před jejím zahájením, jak nesprávně dovodily soudy. Kromě toho držení zadávací dokumentace nepředstavovalo samo o sobě žádnou výhodu či přednost. Vzhledem k opakování téhož výběrového řízení již byly všem uchazečům prvního výběrového řízení zadávací podmínky známy a rozpočtovou cenu i kompletní výkaz výměr si mohl vyžádat každý uchazeč, který si vyzvedl zadávací dokumentaci. Jestliže soudy stanovily výši úplatku na 1 až 2 miliony Kč, učinily tak, aniž by pro takový závěr existoval jakýkoli důkazní podklad.

Jedná se přitom o zásadní zjištění, které má vliv na právní kvalifikaci trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Další rozpor obviněná právnická osoba spatřovala v tom, že skutková zjištění soudu neodpovídají ani právnímu posouzení jednání fyzických osob, které bylo přičteno obviněné právnické osobě, tedy trestným činům podle § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění Ing. Petr Pejcha, Ing. Martin Havelka a Ing. Libor Joska se nepodíleli na přípravě žádosti o dotaci, proto uvedené trestné činy nemohli spáchat, v důsledku čehož nemohla být dovolatelce přičítána trestná činnost, k níž nedošlo.

Z rozhodnutí soudů obou stupňů není ani zřejmé, o jaké nepravdivé nebo zkreslené informace ve vztahu k obviněné právnické osobě mělo jít. Pokud soudy považovaly za nepravdivou listinu označenou jako „prohlášení o dodržování ustanovení o zakázané dohodě“, obviněná právnická osoba odmítla přiznat této listině vlastnosti, na jejichž základě by mohla být považována za dokument vyžadovaný soudní judikaturou k naplnění trestnosti podle obou citovaných skutkových podstat. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

3. 2013, sp. zn.

7 Tdo

1463/2012, může být pachatelem trestného činu dotačního podvodu každý, kdo se podílí na sepisování nebo vyplňování žádosti o dotaci a listin s ní bezprostředně spojených a uvede v nich nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, což v posuzovaném případě scházelo. Obviněná právnická osoba také nesouhlasila s tím, že by v trestním řízení byla prokázána existence jakékoli zakázané dohody mezi jednotlivými dodavateli, případně mezi některými z nich a zástupcem zadavatele.

40. S poukazem na druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná právnická osoba brojila proti právnímu posouzení jednání obviněných fyzických osob, jež jí je přičítáno, jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. V roce 2013 podle ní neexistovala trestní odpovědnost podle § 256 tr. zákoníku. Ačkoli vládní návrh trestního zákoníku z r. 2008 obsahoval pojem „zjedná“, ve Sbírce zákonů bylo vyhlášeno ustanovení § 256 s pojmem „sjedná“, a to až do opravy tiskové chyby sdělením č. RS03/2015 Sb. dne 17. 9. 2015. Dovolatelka proto vyslovila názor, podle něhož je naprosto nepřijatelné, zvláště v oblasti trestního práva, aby bylo za protiprávní označeno jednání, které nebylo řádně schváleno Parlamentem České republiky. V souvislosti s tím se dovolatelka ohradila také proti nesouladu mezi zněním trestního zákoníku a t. o. p. o., resp. jeho ustanovením § 7 ve znění účinném do 30. 11. 2016. V rozhodné době byl ve výčtu trestných činů podle tohoto zákona uveden také trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě tam uveden nebyl a nebylo ho tedy možné přičítat obviněné právnické osobě, neboť jde o rozdílnou definici skutkové podstaty.

41. Dovolatelka se ohradila také proti své účasti na činnosti organizované skupiny. Soudům obou stupňů vytkla, že nepopsaly detailně fungování organizované skupiny a naplnění jejích jednotlivých pojmových znaků. Rovněž nebylo v rámci dokazování zkoumáno, jestli si jednotlivé osoby uvědomovaly svou účast na organizované skupině. Naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku proto nemůže podle dovolatelky obstát.

42. V další části svého dovolání se obviněná právnická osoba dožadovala vyvinění podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. a naopak nesouhlasila s přičitatelností jednání některých fyzických osob podle § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o. Své postupy uvnitř i vně organizace označila za zcela srovnatelné s organizačním uspořádáním i jednáním navenek v rámci obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., které však byly obžaloby zproštěny. V bodech 199. a 200. rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že spáchání trestného činu dokazuje neúčinnost compliance programů u obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., s čímž se dovolatelka neztotožnila. Podmínkou pro vyvinění podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. (lépe pro nepřičítání trestné činnosti fyzické osoby právnické osobě) totiž podle dovolatelky není okolnost, že nedošlo ke spáchání trestného činu, proto označila hodnotící úvahy soudů obou stupňů za absurdní. Obviněná právnická osoba musí vynaložit úsilí, které po ní lze spravedlivě vyžadovat, aby spáchání trestného činu osobami přičitatelnými zabránila, což podle svého přesvědčení také učinila. Vlastní argumenty na řádné fungování zavedených compliance programů, na něž v rámci obhajoby poukazovala, byly podle názoru dovolatelky dostatečné pro vyvinění. Pokud by některé fyzické osobě, jejíž jednání jí je přičítáno, dala výpověď, bylo by takové jednání následně posouzeno jako neplatné, podobně jak se tomu stalo ohledně ukončení pracovního poměru Ing. Simony Štěpánek jejím zaměstnavatelem. Dovolatelka zdůraznila, že učinila vše potřebné pro aplikaci § 8 odst. 5 t. o. p. o., avšak soudy obou stupňů toto ustanovení nepoužily, což podle jejího přesvědčení naplnilo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

43. Závěrem obviněná právnická osoba Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., stručně navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

h) Dovolání obviněného Ing. Petra Flašky

44. Rozsudek odvolacího soudu obviněný Ing. Petr Flaška napadl dne 14. 11. 2023 dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž první z nich uplatnil v jeho první a druhé alternativě, tedy proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný později doplnil toto své včasné dovolání podáním ze dne 23. 2. 2024, tj. až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, která končila dne 20. 11. 2023. Tímto podáním se Nejvyšší soud nezabýval, protože veškeré modifikace včas a řádně podaného dovolání je obviněný oprávněn činit výhradně ve dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), jakékoli změny a doplnění dovolání učiněné po jejím uplynutí nemají právní význam a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1399/2019, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, nebo také usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08).

45. V rámci včas doručeného dovolání a s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se obviněný ohradil proti překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, který ho předem neinformoval o možné změně právní kvalifikace. Neučinil tak nejpozději ani v rámci vyrozumění o konání veřejného zasedání ze dne 12. 12. 2022 ani v průběhu tohoto veřejného zasedání. Rozsudkem odvolacího soudu byl přitom odsouzen za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zatímco soud prvního stupně jeho jednání posoudil jako zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tímto překvapivým postupem došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces a práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť obviněný neměl čas na přípravu obhajoby proti použití jiného právního posouzení téhož skutku, který nebyl po celou dobu trvání trestního řízení vůbec zmíněn, nebylo o něm uvažováno. Pro úplnost dovolatel poukázal na bod 20. rozsudku odvolacího soudu, který podle něj v citované části sám upozornil na překvapivost rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli se jí sám dopustil, což obviněný označil za paradoxní situaci.

46. Podle přesvědčení obviněného odvolací soud spojením původně dvou skutků do jednoho nedodržel zásadu totožnosti skutku, ale ani zásadu jednoty skutku. Obviněný nesouhlasil s tím, že by totožnost skutku byla zachována vzhledem ke stejnému následku obou skutků. Následek je totiž třeba posuzovat optikou prokázaného porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem. Potom následkem jednání posouzeného podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je zájem na řádném a zákonném provedení jakéhokoli zadání veřejné zakázky, zatímco u trestného činu podle § 332 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je následkem protiprávního jednání porušení zájmu na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí. Totožnost skutku byla dále narušena tím, že odvolací soud bez opory v jakémkoli důkazním prostředku, a to na rozdíl od obžaloby a soudu prvního stupně, tvrdil, že obviněný získával informace o veřejné zakázce od spoluobviněných Ing. Petra Pejchy nebo Ing. Vladimíra Nového, ačkoli podle zjištění soudu prvního stupně mu takové informace měl poskytovat Ing. Jiří Mottl.

47. Kromě výše uvedeného obviněný vytkl odvolacímu soudu nesoulad výroku o vině s příslušnou částí odůvodnění napadeného rozsudku. V něm odvolací soud konstatoval, že obviněný spáchal pokus zločinu podplacení, jehož se měl dopustit proti úřední osobě. K tvrzení o spáchání tohoto zločinu ve stadiu pokusu ani o naplnění znaku úřední osoby však výrok o vině neposkytl jakýkoli podklad.

48. K první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající ve zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů obviněný přiřadil několik námitek. Nesouhlasil s tím, že jediným důkazem, který soudy uvedly na podporu závěru o jeho vině zločinem podplacení, se staly některé odposlechy. Ty představují pouze nepřímý důkaz a ve skutečnosti nepodporují závěry o vině obviněného, jak soud prvního stupně správně konstatoval v prvním zprošťujícím rozsudku.

Obsah odposlechů je tedy ve zjevném rozporu s rozhodnými skutkovými zjištěními. V opakovaném hlavním líčení doplněné odposlechy se obviněného vůbec netýkaly, nanejvýše jeho jméno bylo v některých hovorech pouze zmíněno, bez relevance na protiprávnost jeho počínání. V této souvislosti si stěžoval na postup soudu prvního stupně, který po kasačním zásahu odvolacího soudu rozhodl na podkladě totožných důkazů v rozporu se svým prvním rozhodnutím, porušil tedy zásadu právní jistoty „v podobě vázanosti soudu vlastním rozhodnutím“.

K této výtce dovolatel odkázal na podrobnější argumentaci ze svého odvolání ze dne 16. 5. 2022 a jeho doplnění. Pokud za nezměněné důkazní situace soud prvního stupně obviněného po kasačním zásahu odvolacího soudu odsoudil, rozhodl překvapivě. Obviněný představil svou verzi průběhu skutku, podle níž spoluobviněné Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera oslovil za účelem nabídky vstoupit do sdružení s obchodními společnostmi Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle obviněného umožňuje různý výklad, jeden v jeho neprospěch, který zvolila obžaloba a soudy v napadených rozhodnutích, avšak učinily tak zcela bez kontextu s ostatními odposlechy.

Při užití druhého způsobu vyhodnocení obsahu odposlechů, tedy ve prospěch obviněného, bylo třeba rozhodnout o zproštění obžaloby. Podle obviněného totiž nastala procesní situace tzv. tvrzení proti tvrzení, ve které v souladu s názory Ústavního soudu vyslovenými např. v nálezech ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 224/04, soud musí zvolit variantu pro obviněného nejpříznivější. Pokud tak neučiní, je povinností soudu důkladně zdůvodnit, proč se přiklonil k variantě pro obviněného nepříznivější, a to se zřetelem k zásadám in dubio pro reo a presumpce neviny, které však odvolací soud v posuzované trestní věci nerespektoval.

Následně obviněný hojně citoval ještě další judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k tomu, že ani vysoký stupeň podezření nepostačuje k odsouzení, vina obviněného musí být úplně a nepochybně prokázána. Odposlechy v této konkrétní věci týkající se dovolatele nejsou jednoznačné a jejich výklad zvolený soudy nepodporuje ani smlouva o sdružení, která je oficiálně datována dnem 26. 4. 2013. Dovolatel však trval na tom, že smlouva o sdružení byla fakticky podepsána až těsně před odevzdáním nabídky sdružení obchodních společností Metrostav, a.

s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a IMOS Brno, a. s., do veřejné soutěže, tedy ve dnech 16.

nebo 17. 5. 2013. To má dokládat plná moc udělená Ing. Petrovi Zábskému k podpisu této smlouvy až dne 15. 5. 2013. Odklad podpisu smlouvy o sdružení obviněný zdůvodnil tím, že po celou dobu probíhala ještě jednání již domluvených členů (Metrostav, a. s., a Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s.) o přijetí dalšího možného člena sdružení, jímž se také nakonec stala obchodní společnost IMOS Brno, a. s.

49. Další zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, na který obviněný upozornil, se vztahoval k trestným činům dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Obviněný nesouhlasil se skutkovým zjištěním soudů o nepravdivosti písemného prohlášení uchazečů o zakázané dohodě, které podepsal i zástupce obchodní společnosti Metrostav, a. s., a je založeno na č. l. 2625 tr. spisu. Podle obviněného nebyla uzavřena žádná zakázaná dohoda ve smyslu § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.

Prohlášení je tedy nutné posoudit jako pravdivé. K tomu ještě připojil námitku, jíž vytýkal odvolacímu soudu, že nevysvětlil jeho účastenství ve formě pomoci na zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie stejně jako pachatelství na přípravě zločinu dotačního podvodu. Ani v jednom případě není jasné, v čem jeho účast na takto kvalifikované trestné činnosti spočívala. Vadu zjevného rozporu podstatných skutkových zjištění s obsahem provedeného dokazování obviněný spatřoval také v závěru soudů o jeho zapojení do činnosti organizované skupiny.

Odvolací soud shledal u všech obžalovaných osob účast na organizované skupině, aniž by však rozlišil, jestli všichni obvinění byli členy jedné organizované skupiny nebo bylo organizovaných skupin více, a jakou měli jednotliví členové dělbu úkolů. Konkrétně k dovolateli, který nanejvýše vyjednával pouze se subdodavateli a odběrateli, odvolací soud neuvedl nic konkrétního k jeho členství v organizované skupině. Také závěr o způsobené škodě není opřen o obsah provedených důkazů a výše škody byla stanovena v rozporu s obecnými východisky chápání škody v trestněprávním smyslu (§ 137 tr.

zákoníku). Podle obviněného je podstatné, že majetek Evropské unie ani České republiky se nezmenšil a alokované finanční prostředky byly skutečně vynaloženy na realizaci cílového projektu zadávacího řízení. Nelze z tohoto důvodu vůbec uvažovat o vzniku škody, a dokonce ani nehrozilo, že by měla vzniknout, protože v případě hodnocení projektu jako nezpůsobilého by dotační prostředky byly přiděleny na jiný projekt jinému žadateli.

50. Pokud jde o vytýkanou procesní nepoužitelnost důkazů, týkala se tato námitka obviněného příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu a příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků. Důvody jejich nezákonnosti obviněný popsal podrobně ve svých dřívějších podáních předkládaných v průběhu trestního řízení, na něž odkázal. V dovolání pouze stručně připomněl, že odůvodnění příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu obsahovala vykonstruované skutkové okolnosti, které vycházely z chybné interpretace odposlechu ze dne 12. 2. 2013 v 7:15 hod. mezi Ing. Simonou Štěpánek a Ing. Antonínem Němcem z Ministerstva zemědělství. Orgány činné v trestním řízení z něho dovodily, že dovolatel (spolu s dalšími obviněnými) měl v úmyslu na tzv. vícepracích získat 85 mil. Kč navíc, což se však neprokázalo, naopak ve skutečnosti celkem 85 mil. Kč v rozpočtu na realizaci veřejné zakázky chybělo. Tvrzení z odůvodnění nařízení odposlechu tedy obsahovalo zjevnou nepravdu, a proto bylo vůči dovolateli nezákonným nebo minimálně nespravedlivým důkazním prostředkem, a to tím spíše, jestliže jeho vina byla založena v zásadě výlučně na obsahu informací zaznamenaných v odposleších. Příkaz povolující prohlídku jiných prostor užívaných obchodní společností Metrostav, a. s., ze dne 29. 5. 2013, nebyl také řádně odůvodněn, a tudíž také tento důkaz označil obviněný za nezákonný. Prostory, které byly předmětem nařizovaných prohlídek, totiž nebyly v rozhodnutích soudů identifikovány nezaměnitelným způsobem, v odůvodnění samotného příkazu nebyly uvedeny skutečnosti odůvodňující neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu, navíc státní zástupce, který předložil soudu návrhy na vydání příkazů k prohlídce jiných prostor, k tomu nebyl věcně příslušný.

51. Dovolatel uplatnil ještě námitky, které podle něj odpovídají dovolacím důvodům v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý proces. Mezi tyto okolnosti obviněný zařadil zejména nedostatečné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, dále porušení zásad dvojinstančnosti řízení, bezprostřednosti a ústnosti řízení, volného hodnocení důkazů a zákazu překvapivosti rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozsudku totiž schází podrobný popis důkazního postupu a logická a přesvědčivá argumentace ke skutkovým závěrům založená na obsahu provedených důkazů. Zásada dvojinstančnosti řízení nebyla dodržena v důsledku toho, že odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně a změnil popis skutku, o čemž se obviněný dozvěděl až při vyhlašování rozsudku, aniž by mu byl poskytnut prostor na tuto změnu reagovat.

52. S ohledem na uvedené důvody obviněný Ing. Petr Flaška Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů v celém jejich rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

i) Dovolání obviněného Ing. Martina Havelky

53. V rozsahu celého výroku o vině i celého výroku o trestu, které se týkají jeho osoby, napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním obviněný Ing. Martin Havelka. Shodně s ostatními spoluobviněnými je opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž první z těchto důvodů pod písm. g) uplatnil v jeho první a druhé alternativě. Z hlediska první alternativy spočívající ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů obviněný namítl, že žádný důkaz neprokázal jeho trestnou činnost. Zopakoval svou obhajobu, tedy popřel, že by prostřednictvím jiného nabídl úplatek, resp. umožnil jinému, aby vyhotovil nepravdivé doklady, nebo že by opatřoval nástroje k tomu, aby Ing. Simona Štěpánek uvedla v žádosti o dotaci nepravdivé údaje. Konkrétně u zločinu podplacení podle názoru obviněného nebyl v průběhu trestního řízení opatřen důkaz o tom, že by se on sám na nabídce úplatku jakýmkoli způsobem podílel. Jestliže u pomoci k pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie představovala nepravdivý doklad listina týkající se prohlášení o zakázané dohodě, pak rovněž nebyl opatřen a proveden důkaz jeho jakékoli participace na takovém protiprávním jednání. Obviněný zdůraznil, že pouhá znalost či vědomí o nepravdivosti tohoto prohlášení není trestná. Kromě toho se obviněný domníval, že společenská škodlivost nepravdivosti prohlášení o zakázané dohodě je mizivá, protože i zákonodárce v zákoně ponechal povinnost učinit takové prohlášení pouze po krátkou dobu čtyř let, podle aktuálně platné právní úpravy již není takový dokument od dodavatelů vyžadován.

54. Ve vztahu ke druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž lze dovolání podat, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech, obviněný brojil proti příkazu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 2/2013, a jeho prodloužení ze dne 10. 5. 2013, proti příkazu ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 4 Nt 24/2012 a jeho prodloužení ze dne 29. 1. 2013 a proti příkazu ze dne 17. 5. 2013, sp. zn. 22 Nt 9/2013. Tvrdil, že ve všech těchto rozhodnutích schází uvedení konkrétních okolností, jež by odůvodňovaly jejich vydání, a rovněž náležité vysvětlení, proč nebylo možné sledovaného účelu v rozhodné době dosáhnout jinak. Rovněž není v příkazech odůvodněna délka doby trvání odposlechu, a jaké nové skutečnosti vedly soud k rozhodnutí o prodloužení doby u prvního příkazu k odposlechu. Podle přesvědčení obviněného soud vydal příkaz k odposlechu ze dne 15. 1. 2013 na jinou než státním zástupcem navrhovanou dobu. Státní zástupce požadoval nařídit odposlech od 14. 1. 2013 do 14. 5 2013, ale v příkazu je stanovena doba od 15. 1. 2013 do 15. 5. 2013, což obviněný vytkl.

55. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný směřoval proti závěru odvolacího soudu, že ve vztahu k jeho osobě došlo k naplnění objektivní i subjektivní stránky trestných činů, za něž byl odsouzen. Důrazně popřel, že by jednal protiprávně s úmyslem porušit zájmy chráněné dotčenými skutkovými podstatami. Byť by i věděl o nepravdivosti prohlášení o zakázané dohodě, resp. nabídky sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., nebylo možné z takové skutečnosti vyvodit jeho trestní odpovědnost za posuzovanou trestnou činnost. Především proto, že ohledně zavinění u něho scházel projev vůle.

56. V závěru svého dovolání obviněný namítl, že odvolací soud porušil zásadu totožnosti skutku tím, že spojil dva samostatné skutky do jednoho. Podle názoru obviněného byl v tomto ohledu odvolací soud veden snahou napravit vadu obžaloby, již převzal též soud prvního stupně, neboť původně vymezený skutek přičítaný obviněnému nezahrnoval okolnosti, jež by vyjadřovaly všechny zákonné znaky skutkových podstat podle trestných činů podle § 257, § 260 ani § 212 tr. zákoníku. Přestože spojením obou skutků mohlo dojít k nápravě uvedené vady, stalo se tak za cenu porušení jeho práva na obhajobu, neboť proti skutkovým okolnostem charakterizujícím jiný skutek, s nímž byl jemu vytýkaný původně samostatný skutek spojen, se až do zásahu odvolacího soudu ani neměl důvod bránit, přičemž po rozhodnutí napadeným rozsudkem tak již činit nemůže.

57. Z uvedených důvodů obviněný Ing. Martin Havelka Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

j) Vyjádření k dovoláním obviněných a jejich repliky

58. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se vyjádřil k dovoláním obviněných ve dvou samostatných podáních. První se vztahovalo k obsahu mimořádných opravných prostředků obviněných Ing. Přemysla Zemana, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T., jichž se týkají skutky pod body 1. a 2. výroku o vině a příslušné výroky o trestech v rozsudku odvolacího soudu. Po zrekapitulování dovolací argumentace těchto obviněných státní zástupce souhrnně k námitkám konstatoval, že svým charakterem neodpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., neboť jejich podstatou je odmítnutí skutkových zjištění soudů a popírání existence důkazů svědčících o jejich vině, nikoli faktické rozpory mezi oběma skutky a obsahem provedených důkazů. Takový způsob argumentace zvolil z větší části obviněný Ing. Přemysl Zeman, který přitom zcela pominul, že se na trestné činnosti podílel jako spolupachatel, přičemž obchodní společnosti HELIKA, a. s., za niž jednal, a CODE, s. r. o., usilovaly o veřejnou zakázku od počátku společně v rámci tzv. sdružení. Proto postačovalo, že prokazatelně byla zadávací dokumentace zaslána před zveřejněním výzvy jedné z těchto obchodních společností.

Státní zástupce nespatřoval důvod vyhovět ani požadavku tohoto obviněného na časové rozdělení děje na období před zveřejněním výzvy a období následující s tím, že pouze v prvním období bylo možné zjednat některému dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky. Tyto znaky skutkové podstaty uvedené v § 256 tr. zákoníku lze naplnit kdykoli v průběhu zadávacího řízení, nikoli pouze před jeho zahájením. Obviněný Ing. Přemysl Zeman svou spoluúčast na trestné činnosti ve svém dovolání nepřípustně bagatelizoval.

Již pouhé přeposílání osobních údajů zástupců ostatních dodavatelů, kteří se účastnili zadávacího řízení, představovalo významné upřednostnění dodavatele, který byl přímým adresátem takových informací. Předmětem e-mailové komunikace mezi obviněnými Ing. Přemyslem Zemanem, P. P. a Ing. Vladimírem Novým z období od 6. 5. 2011 do 12. 5. 2011 byly jednotlivé metodiky uchazečů o veřejnou zakázku, jež byly obviněnými podle dovolatele odborně připomínkovány a nikoli „jen“ vyhodnoceny, jak zjistily soudy obou stupňů.

S tím státní zástupce také nesouhlasil, ostatně soudy vycházely z označení obsahu jejich komunikace, kterou užil jeden z obviněných. Odvolací soud sice neprovedl jako důkaz znalecký posudek, jak navrhoval obviněný Ing. Přemysl Zeman, avšak tento svůj procesní postup řádně zdůvodnil, proto nejde o opomenutý důkaz ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

59. Ani ve vztahu ke skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obvinění Ing. Ladislav Čech, Ing. Václav Vejvoda a P. T. neuplatnili ve svých dovoláních námitky odpovídající vadě, k jejíž nápravě je určena první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný P. T. měl výhrady proti skutkovým tvrzením z odůvodnění napadeného rozsudku, jež nebyla podle státního zástupce sice zcela přesná, avšak zásadní je vycházet ze skutkových zjištění uvedených přímo v tzv. skutkové větě výroku o vině, mezi něž patří i podrobnosti o protiprávní kooperaci obviněného P. T. s Ing. Vladimírem Novým ještě před počátkem zadávacího řízení dne 14. 10. 2011. Obhajobu tohoto obviněného, podle níž probíral záležitosti týkající se veřejné zakázky s Ing. Vladimírem Novým jako technickým poradcem zadavatele veřejné zakázky, označil státní zástupce za nedůvodnou. K tomu především zdůraznil, že obviněný P. T. neměl komunikovat či dokonce vést jednání s jednotlivými dodavateli, čehož si byl nepochybně sám vědom, přesto opakovaně jednal se zástupcem jednoho z dodavatelů, a to Ing. Vladimírem Novým, jak podrobně vysvětlily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích.

60. Za důvodné nelze podle státního zástupce považovat ani námitky obviněných, jimiž zpochybňovali správnost právního posouzení skutků pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Znak členství v organizované skupině obsažený v kvalifikované skutkové podstatě podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl u všech těchto obviněných dostatečně prokázán. Pro jeho naplnění totiž není podstatné, jestli některý z obviněných zastával určitou podřadnou roli v rámci vnitřního uspořádání skupiny, ani to, zda mezi obviněnými panovaly vzájemné neshody. Konkrétní zapojení jednotlivých obviněných do činnosti organizované skupiny vyplývá přímo z popisu skutků, v obou z nichž vůdčí role připadla obviněnému Ing. Vladimíru Novému. Pouze obvinění Ing. Václav Vejvoda a Ing. Ladislav Čech namítli překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, čímž se však minuli s vymezením všech taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. Nešlo totiž o takové rozhodnutí odvolacího soudu, které by na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možné vůbec předvídat, tudíž se na ně obhajoba mohla připravit. Odvolací soud neporušil ustanovení § 225 tr. ř., ani § 259 odst. 3 tr. ř., neboť obvinění byli seznámeni s tím, pro jaké skutky jsou stíháni, pro shodné jednání byli také nakonec odsouzeni, a proto pro ně rozsudek odvolacího soudu nemohl být překvapivý.

61. Na závěr státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněných Ing. Přemysla Zemana, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a vyslovil souhlas s projednáním dovolání obviněných i nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a), resp. b) tr. ř., a dále pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

62. V rámci svého druhého podání ze dne 27. 2. 2024 se státní zástupce vyjádřil k dovoláním obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., která se týkala skutku pod bodem 4. výroku o vině a příslušných částí výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Státní zástupce nejprve shrnul dovolací námitky všech obviněných a následně je komentoval. Výtku překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu shledal mimo zákonné meze jakéhokoli dovolacího důvodu.

Tuto námitku obvinění založili jednak na tom, že původně dva samostatné skutky odvolací soud posoudil překvapivě jako jediný skutek, a dále na nečekané právní kvalifikaci jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve srovnání s předchozím právním posouzením podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jde o příznivější právní kvalifikaci, proto se na tento případ nevztahuje povinnost vyplývající z § 190 odst. 2 tr.

ř., který ukládá soudu upozornit obhajobu na možné přísnější právní posouzení žalovaného skutku. Ačkoli ze soudní judikatury vyplývá nutnost seznámit obviněného i na možné použití mírnější právní kvalifikace, činí tak ale pouze za předpokladu, že takové poučení má praktický význam pro jeho obhajobu, což se v posuzované trestní věci nestalo. Od počátku obžaloba zvažovala právní posouzení jednání obviněných podle § 257 tr. zákoníku, které v alternativě pod písm. b) základní skutkové podstaty spojuje trestnost pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky s poskytnutím, nabídkou nebo slibem úplatku.

Ochranu totožným zájmům poskytuje i skutková podstata trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 (alinea 2, pozn. Nejvyššího soudu) tr. zákoníku, jež trestnost slibu úplatku podmiňuje jeho souvislostí s podnikáním. Zadávacího řízení se totiž v praxi většinou účastní právě podnikatelé a není pochyb o naplnění této zákonné podmínky. Změna právní kvalifikace skutku se tedy dotýkala skutkových podstat, které pojí blízký vztah, a proto v jejím důsledku nemohl být rozsudek odvolacího soudu pro obviněné překvapivý.

63. Odvolací soud se nedopustil ani namítaného nepřiměřeného zásahu týkajícího se dodržení zásady totožnosti skutku. Nejde o případ soudního rozhodnutí o skutku, pro který by obvinění nebyli obžalobou vůbec stíháni. V posuzovaném případě došlo nanejvýše k jinému posouzení žalovaného jednání, což není v rozporu s ustanovením § 220 odst. 1 tr. ř. Stejně tak není v rozporu s obžalovací zásadou, resp. se zásadou totožnosti skutku, jestliže výrok o vině zahrnuje i jednání dalších pachatelů, které bylo původně kvalifikováno jako samostatný trestný čin, pro který ale bylo zahájeno trestní stíhání vůči těmto dalším (spolu)pachatelům, za předpokladu, že jejich jednání tvoří s jednáním obviněného, resp. se způsobeným následkem jeden skutek. Mezi pojmy „skutek“ a „popis skutku“ obvinění nerozlišovali, ačkoli je nelze směšovat. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo a popis skutku slovně odráží jeho průběh. V popisu skutku z obžaloby mohou některé okolnosti odpadnout nebo naopak být doplněny. Státní zástupce rovněž připomněl, že totožnost skutku zůstává zachována i v případě více způsobených následků, jestliže tyto byly alespoň částečně způsobeny jedním jednáním. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť jednání obviněných vyvolalo nejprve určitý následek, bez něhož by ke způsobení druhého následku nedošlo. Nadto státní zástupce tuto námitku s odkazem na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu neshledal odpovídající vadám definovaným v jednotlivých dovolacích důvodech.

64. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění uplatnili zejména v jeho první alternativě, avšak podle státního zástupce žádný zjevný nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestných činů nenastal. Snahou obviněných v rámci jejich námitek bylo především zpochybnit soudy zjištěný skutkový stav tak, aby se otevřel prostor pro jimi prezentovaný skutkový průběh, jež by vyústil v závěr o jejich nevině. Podle státního zástupce je takto zvolenou argumentaci nutné odmítnout. Naopak se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudů, jak jsou shrnuty v bodě 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, a to vyjma určení výše hrozící škody. Státní zástupce rovněž nesouhlasil s výhradami obviněných proti procesnímu postupu soudů při nařizování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jejich prodlužování i při nařizování prohlídek jiných prostor a pozemků, případně proti samotnému průběhu těchto úkonů. S prakticky totožnými námitkami se podle státního zástupce zcela dostatečně vypořádaly již soudy obou stupňů, na jejichž úvahy odkázal a poté je doplnil o některé další důvody na podporu správnosti postupu soudů.

65. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění v dovoláních brojili proti naplnění znaku kvalifikovaných skutkových podstat podle § 256 odst. 2 písm. a), § 212 odst. 5 písm. a) a § 260 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce však nepochyboval, že jednání každého z obviněných bylo článkem celého řetězce a přispívalo postupně k páchání trestné činnosti v rámci organizované skupiny. Role obviněných i jejich nezastupitelná úloha, ale také jistá míra plánovitosti jejich společného postupu jsou zřetelně vyjádřeny v popisu skutku i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Někteří z obviněných zlehčovali svou součinnost, avšak učinili tak vytržením svého dílčího jednání z řetězce na sebe navazujících úkonů, resp. jednání, což samo o sobě nemůže zvrátit soudy přijatý správný závěr o spáchání činu organizovanou skupinou.

66. V rozhodné době měl uchazeč o veřejnou zakázku zákonnou povinnost předložit zadavateli prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) z. v. z. Státní zástupce vyslovil názor, že prohlášení uchazeče o tom, že neuzavřel a neuzavře zakázanou dohodu podle zvláštního právního předpisu v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou je třeba považovat za doklad ve smyslu § 260 odst. 1 a § 212 odst. 1 tr. zákoníku, který byl vzhledem ke svému obsahu zásadní pro posouzení oprávněnosti proplacení dotace. I když nová právní úprava zadávání veřejných zakázek uvedenou povinnost potenciálnímu dodavateli již explicitně nestanovuje, význam obsahu takového prohlášení zůstal zachován, protože podezření na uzavření zakázané dohody podle § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže postačuje zadavateli k tomu, aby vyloučil z účasti v zadávacím řízení dodavatele, u něhož takové podezření vyvstalo (§ 48 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen jako „z. z. v. z.“). Byť tedy podle pozdější právní úpravy není nutné předkládat samotné prohlášení o zakázané dohodě, její případné uzavření a zamlčení její existence, resp. zatajení poskytovateli dotace nadále odpovídá podmínkám vyvození trestní odpovědnosti pachatelů trestných činů podle § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku.

67. Výtky proti výši způsobené škody, které v dovolání předložil obviněný Ing. Petr Flaška, podle státního zástupce nereflektovaly, že byl odsouzen za pokus zločinu, k jehož dokonání nedošlo, tudíž nemohl vzniknout škodlivý následek. Spekulace o nezpůsobilosti projektu a nevyhnutelném použití dotace na jiný projekt neměly vliv na skutečnost, že obvinění se dopustili protiprávního jednání, v jehož důsledku hrozilo způsobení škody. Tento obviněný se pozastavil nad tím, že na rozdíl od ostatních spoluobviněných byl odsouzen za pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie jako účastník ve formě pomoci, avšak současně za přípravu ke zločinu dotačního podvodu nikoli. Státní zástupce k tomu citoval rozhodnutí č. 1/1973 Sb. rozh. tr., v němž byl vysloven názor, že nepřekročí-li přímý pachatel stadium přípravy k trestnému činu, posoudí se i jednání účastníka jen jako příprava k trestnému činu. Nesoulad mezi výrokem o vině obviněného zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odůvodněním rozsudku, z něhož je patrno, že obviněný Ing. Petr Flaška měl spáchat zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, shledal státní zástupce ve shodě s uplatněnou námitkou nesprávným. Nicméně tuto skutečnost nepovažoval za zásadní vadu napadeného rozsudku (nesoulad jak vývojového stadia, tak naplnění kvalifikované skutkové podstaty), neboť v takové situaci má před odůvodněním vždy přednost znění výroku o vině.

68. Ve vztahu k výhradám obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., státní zástupce nepřijal její argumentaci, podle níž v důsledku tiskové chyby nebylo ustanovení § 256 tr. zákoníku platnou součástí právního řádu, tudíž že až do opravy této chyby ve Sbírce zákonů dne 17. 9. 2015 nebylo možné vyvodit u fyzických a právnických osob trestní odpovědnost za jednání popsané v citovaném ustanovení. Nesouhlasil ani s tím, že by v případě obviněné právnické osoby soudy měly postupovat podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. jako u obviněných právnických osob STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s. Podle přesvědčení státního zástupce totiž soudy neměly ani u těchto dvou právnických osob využít možnost vyvinění podle citovaného ustanovení t. o. p. o., jak je podrobně zdůvodněno v dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jejich neprospěch. Pro naplnění exkulpačního důvodu totiž zásadně nepostačuje, pokud je systém prevenčních, detekčních a reakčních opatření (tzv. compliance systém) pouze tzv. na papíře, ale musí být zabezpečeno jejich faktické naplňování v rámci fungování právnické osoby.

69. S ohledem na výše uvedené státní zástupce učinil návrh, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a udělil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř.

70. Vyjádření nejvyššího státního zástupce byla zaslána obviněným k případné replice, čehož využili pouze obvinění Ing. Martin Havelka a Ing. Petr Pejcha. Obviněný Ing. Martin Havelka ve svém podání setrval na právním názoru o překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť byl napadeným rozsudkem odsouzen za skutek, pro který nebyl stíhán ani následně obžalován. Obviněný totiž překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu neshledával v odlišné právní kvalifikaci skutku, k níž se státní zástupce vyjadřoval, ale v novém vymezení stíhaného skutku. Touto novou formulací skutku současně odvolací soud porušil zásadu totožnosti skutku. Obviněný oponoval státnímu zástupci, že by v obžalobě byl vymezen skutek (něco, co se ve vnějším světě objektivně stalo) a nikoli popis skutku. Potom obviněný dovodil, že byl odsouzen za jiný skutek, než který původně popsala obžaloba, což je v rozporu se zásadou totožnosti skutku. Zároveň popřel, že by jakýkoli důkaz podpořil závěr o jeho vině, a odmítl, že by prohlášení o zakázané dohodě mělo být považováno za doklad ve smyslu § 212 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Odposlechy byly nařízeny nezákonně, což státní zástupce ve svém vyjádření k dovoláním nevyvrátil. Celkově vyjádření státního zástupce podle obviněného doplňuje obraz činnosti všech orgánů činných v trestním řízení, které postupovaly v posuzované trestní věci svévolně a nedbali přitom na respektování práva na obhajobu obviněného.

71. Obviněný Ing. Petr Pejcha reagoval na vyjádření nejvyššího státního zástupce týkající se výše hrozící škody. Setrval na svém tvrzení, podle něhož nemohlo dojít ke způsobení či hrozbě vzniku škodlivého následku, protože v první řadě sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s., skončilo až jako čtvrtý potenciální dodavatel veřejné zakázky a dále ani nesplňovalo stanovené kvalifikační podmínky, tudíž při správném běhu věcí mělo být vyloučeno ze zadávacího řízení. Obžaloba původně vytýkala nepravdivé údaje nabídkové ceně, jež však byla řádně spočítána a odrážela reálné náklady dodavatele. Obviněný Ing. Petr Pejcha dosud neví, jakým jednáním přesně měl naplnit jednotlivé skutkové podstaty kladené mu za vinu, žádný nepravdivý dokument nevyhotovil. Vyjednávání o úplatku slíbeném dalšímu dodavateli nebylo obviněnému prokázáno, což potvrzuje i postoj obžaloby, která od původních milionových úplatků sama v odvolacím řízení ustoupila a nahradila je tvrzením o slíbení jiného prospěchu, které však obviněný označil za čiré spekulace. Nesouhlasný postoj státního zástupce k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody obviněný zpochybnil a zdůraznil, že on sám vede po celou dobu řádný život a již probíhající trestní řízení je pro něj dostačujícím postihem. Na závěr svého podání obviněný setrval na jím učiněných návrzích, jež zahrnul nejprve do svého dovolání (viz výše), poté rovněž do svého vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce (viz níže).

III. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu

a) Dovolání nejvyššího státního zástupce

72. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 5 To 44/2022, napadl dovoláním také nejvyšší státní zástupce, který je směřoval v neprospěch obviněných Ing. Simony Štěpánek, Ing. Vladimíra Nového, Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera a v neprospěch obviněných právnických osob Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. a omezil je v rozsahu výroku o vině na body 2. a 4., dále pak na tu část výroku napadeného rozsudku, jíž byly obviněné právnické osoby DOB CONSTRUCTION, a. s., a STRABAG, a. s., zproštěny obžaloby. Výroky o trestu napadl v rozsahu, v němž byl obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými.

73. Odvolací soud ve výroku o vině pod bodem 2. rozhodoval o vině obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha, Ing. Václava Vejvody a P. T. V rozsahu tohoto skutku tedy nejvyšší státní zástupce podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch prvních třech jmenovaných obviněných a nikoli v neprospěch obviněného P. T. Namítl, že v rámci právního posouzení jednání obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Ladislava Čecha a Ing. Václava Vejvody odvolací soud ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně tzv. vypustil právní posouzení podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace podle dovolatele na jednání obviněných dopadá, a to konkrétně v té variantě skutkové podstaty podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, podle níž se dopustili pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky tím, že na základě dohody s jiným uchazečem vyvíjeli činnost směřující k zadání veřejné zakázky za cenu jinak nevýhodnou. Následně k tomu dovolatel předložil vlastní výklad znaku „cena jinak nevýhodná“, který podle jeho přesvědčení obvinění svým jednáním naplnili v podstatě již tím, že vítěz veřejné zakázky byl předem určen, tudíž jím navržená cena za dodané dílo nemohla odpovídat výsledku řádného zadávacího řízení. Dále však pouze u obviněného Ing. Vladimíra Nového nejvyšší státní zástupce vyslovil návrh, jak přesně by jeho jednání mělo být kvalifikováno, a to jako jednočinný souběh zločinu podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se zločinem podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Lze se proto domnívat, že stejného právního posouzení oběma zločiny spáchanými v jednočinném souběhu se tento dovolatel domáhal i ve vztahu k obviněným Ing. Ladislavu Čechovi a Ing. Václavu Vejvodovi, neboť v závěru svého dovolání učinil závěrečný návrh na zrušení výroku o vině pod bodem 2. ohledně všech těchto tří obviněných a v tomto rozsahu navrhl vrácení věci odvolacímu soudu.

74. Co se týká skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, také v jeho rozsahu nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky proti právnímu posouzení tohoto skutku směřovaly v neprospěch obviněných Ing. Vladimíra Nového, Ing. Simony Štěpánek, Ing. Petra Pejchy, Ing. Pavla Ludvíka, Ing. Martina Fischera, Ing. Martina Havelky a v neprospěch obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. Nejvyšší soud nejprve zrekapituluje výtky proti právnímu posouzení jednání obviněných Ing.

Pavla Ludvíka, prokuristy obchodní společnosti STRABAG, a. s., a Ing. Martina Fischera, obchodního ředitele obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s. Uvedení dva obvinění byli odvolacím soudem odsouzeni za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k přísnějším peněžitým trestům, než jaké jim uložil soud prvního stupně. Nejvyšší státní zástupce se v dovolání dožaduje, aby soudy na jejich jednání aplikovaly vedle citovaného ustanovení také skutkovou podstatu zločinu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku, dále se domáhá posouzení tohoto skutku jako pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a přípravu zločinu dotačního podvodu podle § 20 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce odvolacímu soudu vytkl, že nezdůvodnil „vypuštění“ těchto trestných činů u obou jmenovaných obviněných. Podotkl k této otázce, že právní úvahy vyložené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.

4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, nelze na posuzovanou trestní věc použít, protože za zadavatele se na trestné činnosti podílela Ing. Simona Štěpánek. Podle dovolatele je namístě právně kvalifikovat skutek též podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku z toho důvodu, že obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing. Martin Fischer uzavřeli za sdružení STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., úplatnou nezákonnou dohodu o získání majetkového prospěchu ve výši 1 až 4 milionů Kč s obviněnými Ing.

Petrem Flaškou, Ing. Petrem Pejchou a Ing. Martinem Havelkou, kteří v rozhodnou dobu vystupovali za jednotlivé členy sdružení Metrostav, a. s., Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., a IMOS Brno, a. s. Na základě takové nezákonné dohody začal obviněný Ing. Petr Flaška vyvíjet činnost k zadání veřejné zakázky za cenu jinak nevýhodnou. Proti trestům uloženým obviněným Ing. Pavlu Ludvíkovi a Ing. Martinu Fischerovi nejvyšší státní zástupce v dovolání nebrojil.

75. Ohledně skutku pod bodem 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu nejvyšší státní zástupce dále nesouhlasil ani s právní kvalifikací aplikovanou na jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s. V podstatě shodné námitky jako u obviněných Ing. Pavla Ludvíka a Ing. Martina Fischera, pokud u nich požadoval použití § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vznesl nejvyšší státní zástupce i ve vztahu k jednání obviněných Ing. Petra Pejchy, Ing. Petra Flašky, Ing. Martina Havelky a obviněné právnické osoby Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., u nichž však dále navrhl posoudit skutek i podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to vedle soudem použité právní kvalifikace podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, eventuálně pouze podle ustanovení § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které považoval za speciální ustanovení ve vztahu k § 332 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel v této souvislosti upozornil na to, že skutková podstata podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku má vyšší trestní sazby a vyžaduje, aby pachatel učinil nabídku úplatku v souvislosti s podnikáním a se zadáním veřejné zakázky, přičemž k dokonání tohoto trestného činu dojde samotnou nabídkou nebo slibem úplatku. Těmto znakům skutkové podstaty tedy jednání obviněných odpovídá, proto se jí dovolatel domáhá.

76. Nesprávné právní posouzení nejvyšší státní zástupce dále spatřoval u skutku pod bodem 4. ohledně všech obviněných, kteří se na tomto trestném jednání podíleli, a spočívá v tom, že odvolací soud nesprávně stanovil výši škody, k níž by při realizaci díla došlo, pokud by nebylo zadávací řízení zrušeno. Podle argumentace dovolatele směřovalo protiprávní jednání obviněných ke škodě odpovídající celé výši dotace.

77. Součástí výroku o vině byl i výrok, jímž byly obviněné právnické osoby STRABAG, a. s, a DOB CONSTRUCTION, a. s., zproštěny obžaloby. Proti tomuto výroku se však nejvyšší státní zástupce ohradil s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Připomněl části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a to konkrétně body 143. až 146., v nichž tento soud zdůvodnil aplikaci exkulpačního ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. ohledně obou obviněných právnických osob.

Odvolací soud především uvěřil tvrzením jejich zástupců, podle nichž nabídková cena byla sestavena a odsouhlasena zavedenými transparentními postupy při zachování obvyklé výše zisku, což soud považoval za důkaz, že kontrolní mechanismy v těchto právnických osobách skutečně fungovaly. Nejvyšší státní zástupce s tímto skutkovým závěrem důrazně nesouhlasil, neboť je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a vedl k nesprávnému použití ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. Dovolatel označil tři základní pilíře CMS (compliance management system), jimiž jsou prevence, detekce a reakce, přičemž neshledal, že by všechny tři byly u těchto obviněných právnických osob reálně zavedeny v praxi.

Ani jedna z těchto právnických osob nebyla zejména schopna reagovat na porušení compliance systému, obviněný Ing. Martin Fischer stále působí na vysoké řídící pozici v obchodní společnosti DOB CONSTRUCTION, a. s., a obviněný Ing. Pavel Ludvík zůstal na pozici prokuristy dlouho po odhalení posuzované trestné činnosti. Proto podle nejvyššího státního zástupce nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 8 odst. 5 t. o. p. o. Kromě výše uvedeného měl dovolatel rozdílný názor i na to, zda obvinění Ing. Pavel Ludvík a Ing.

Martin Fischer jednali v zájmu obchodních společností STRABAG, a. s., a DOB CONSTRUCTION, a. s., či nikoli. Na rozdíl od odvolacího soudu je přesvědčen, že v jejich zájmu jednali, protože měli přislíbeno, že pokud budou souhlasit s nabídkou odměny za respektování předem dohodnutého vítěze, na oplátku jim bude dána přednost u jiných veřejných zakázek, jichž se všechny zainteresované právnické osoby v budoucnu zúčastní.

78. K použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nejvyšší státní zástupce konstatoval, že tresty uložené obviněným Ing. Simoně Štěpánek, Ing. Vladimíru Novému, Ing. Petru Pejchovi, Ing. Petru Flaškovi a Ing. Martinu Havelkovi je třeba považovat za tresty uložené mimo zákonnou trestní sazbu. Konkrétně u žádného z vyjmenovaných obviněných nebyly splněny podmínky pro možnost aplikace § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku. Dovolatel zdůraznil, že protiprávní jednání těchto obviněných se vyznačovalo mimořádně vysokou společenskou škodlivostí, kromě Ing.

Vladimíra Nového nikdo z nich neprojevil v průběhu trestního řízení známky sebereflexe, navíc význam nepříznivého zdravotního stavu obviněné Ing. Simony Štěpánek odvolací soud přecenil. Délku trestního řízení nejvyšší státní zástupce považoval za přiměřenou skutkové a právní složitosti věci, navíc se na ní projevila i pandemie Covid-19. Odvolacímu soudu současně vytkl, že se naplněním podmínek užití moderačního ustanovení § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku nezabýval individuálně ve vztahu ke konkrétním skutkům ohledně jednotlivých obviněných.