5 Tdo 738/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. července 2005 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněné L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 4/2004, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 1 T 4/2004,
byla obviněná L. Z. uznána vinnou trestnými činy křivého obvinění podle § 174
odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr.
zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 174 odst. 1 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10
měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Obviněná spáchala trestné činy tím, že v úmyslu přivodit P. B. trestní stíhání,
podala dne 20. 8. 2003 u P. Č. r., O. ř., O. o. K., okr. R., na P. B. trestní
oznámení pro trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr.
zák a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se měl dopustit v době
od 9. 8. 2003 do 14. 8. 2003 tím, že bez použití násilí vnikl do jejího
nezajištěného pokoje v domě v obci R., okr. R., a ze zásuvky odcizil všechny
faktury, očkovací průkazy, účtenky od veterináře, účtenky od postrojů a další
doklady týkající se koní D. – český teplokrevník, C. – český teplokrevník, B. –
kříženec a E. – anglický teplokrevník, kteří jsou jejím výhradním vlastnictvím,
v úmyslu tyto koně, kromě E., na základě odcizených dokladů podvodně získat
jako svůj majetek pro sebe a na tomto svém oznámení setrvala i poté, kdy dne
26. 9. 2003 před sepsáním záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr.
ř. byla řádně poučena o trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých
údajů ve smyslu ustanovení § 174 a § 209 tr. zák., přičemž na základě jejího
trestního oznámení musel konat policejní orgán pod č. j. OPRA – 422/KR – TČ –
2003 rozsáhlé šetření spojené i s vynaložením finančních prostředků P. Č. r.,
jímž bylo prokázáno, že obvinění P. B. je lživé, neboť obviněná věděla, že
vlastníkem koní je P. B., od kterého měla koně na základě smlouvy ze dne 7. 11.
2002 jen zapůjčené, a dále že oba byli oprávněni na základě smlouvy ze dne 17.
3. 2003 bez omezení užívat celý objekt v obci R., a proto na základě
provedeného šetření byla věc usnesením ze dne 14. 11. 2003 č. j. OPRA – 422/KR
– TČ – 2003 podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v
Praze odvolání, kterým napadla výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, podle
§ 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To
24/2005, podala obviněná L. Z. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. V.
dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť závěry, ke kterým soudy v
řízení dospěly, nemají podle jejího názoru oporu v dokazování. Nesprávné právní
posouzení skutku spočívá v tom, že popsané jednání není trestným činem, protože
si nebyla vědoma toho, že lživě obviňuje P. B. z trestných činů porušování
domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák a podvodu podle § 250 odst. 1, 2
tr. zák., a proto nelze její jednání kvalifikovat jako trestný čin křivého
obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizích práv
podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť skutek nenaplňuje formální znaky
trestného činu. Podle názoru obviněné soud pochybil, když dospěl k závěru, že
obviněná nebyla v dobré víře, že je vlastnicí koní, když údajně měla vědět o
tom, že vlastníkem koní je P. B. a ona je má od něho zapůjčené, a to na základě
smlouvy o zapůjčení koní ze dne 7. 11. 2002, kterou podle odborného vyjádření z
oboru grafologie podepsala. Obviněná zpochybnila závěr tohoto odborného
vyjádření a namítla, že soudy náležitě nevzaly v úvahu i další skutečnosti
nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, zejména, že při nákupu koní byla
údajně vystavena faktura na její jméno, že koně byli kupováni pro naplnění
jejího podnikatelského záměru, a především, že byla vedena jako vlastnice
těchto koní v ústřední evidenci koní, ze které byla vymazána, aniž by o
tom byla uvědoměna. Obviněná rovněž vytkla soudům, že se vůbec nezabývaly
existencí dohody uzavřené mezi ní a P. B. o způsobu užívání zmíněné
nemovitosti, která specifikovala nájemní smlouvu ze dne 17. 3. 2003 uzavřenou
mezi P. B. a obviněnou jako nájemci a P. S. jako pronajimatelem předmětné
nemovitosti a že při hodnocení okolností majících vliv na rozsah užívání
nemovitosti soudy vycházely pouze z této nájemní smlouvy. Obviněná se proto
domnívá, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by se dopustila
trestných činů, a navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To
24/2005, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 12. 2004,
sp. zn. 1 T 4/2004, a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc
znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání
obviněné bylo podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněná namítla, že dokazováním nebylo
prokázáno, že by se trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr.
zák. a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr.
zák. dopustila úmyslně, neboť soudy údajně vadně zhodnotily věrohodnost
některých důkazů, na jejichž základě učinily závěr o skutkovém stavu věci.
Jedná se o námitku skutkového charakteru, která není v dovolacím řízení
přezkoumatelná. Nejvyšší státní zástupkyně však akceptovala jako právní námitku
obviněné, že chybí zavinění jako znak skutkové podstaty trestného činu. Podle
jejího názoru je však z jednání obviněné zřejmé, že si musela být vědoma zásahu
do subjektivních práv P. B. vyvolaného podaným trestním oznámením, a proto
jednání obviněné je třeba posuzovat jako jednání ve formě nepřímého úmyslu.
Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud
České republiky rozhodl o dovolání obviněné L. Z. tak, že se podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr.ř.) především
zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr.ř.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti
rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní
obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u
příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě
podle § 265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení
trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této
zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod,
je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je
povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu
prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6
tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní
posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž
specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a
právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o
dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav
věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem
jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci,
popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat
prostředky k tomu určenými zákonem.
Námitky obviněné proti hodnocení provedených důkazů, včetně zpochybnění
odborného vyjádření z oboru grafologie, a správnosti učiněných skutkových
závěrů jsou námitkami skutkovými, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci
řízení o dovolání. Takovou skutkovou námitkou je i námitka, že obviněná údajně
nevěděla o skutečnosti, že není vlastnicí uvedených koní, protože tato námitka
je založena primárně na skutkových zjištěních, z nichž soud prvního stupně
dospěl k závěru, že obviněná lživě obvinila P. B. Obviněná dále namítla absenci
zavinění jako zákonného znaku skutkové podstaty trestných činů křivého obvinění
podle § 174 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1
písm. a) tr. zák. s tím, že její jednání nelze kvalifikovat podle výše
uvedených ustanovení trestního zákona. Tuto právní námitku neodůvodnila.
Nejvyšší soud se přesto touto námitkou zabýval, přičemž z obsahu trestního
spisu je zřejmé, že obviněná si musela být vědoma toho, že podáním nepravdivého
trestního oznámení způsobila vážnou újmu na právech tím, že uvedla policejní
orgán v omyl, protože musel konat rozsáhlé šetření, jímž bylo prokázáno, že
obvinění P. B. je lživé, čímž mařila řádnou činnost policejního orgánu.
Obviněná byla poučena před podáním trestního oznámení o trestních následcích
křivého obvinění a její lživé obvinění směřovalo proti konkrétní osobě, tj. P.
B. Jestliže obviněná jednala způsobem shora popsaným, byla nepochybně srozuměna
s tím, že může zasáhnout do státem chráněného zájmu na řádné činnosti státních
orgánů a ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek
§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek