5 Tdo 761/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. července 2005 v neveřejném
zasedání dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného M.
H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004,
sp. zn. 3 To 604/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 151/2003, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v
části, v níž zůstal nedotčen výrok o vině pod body II. a III. rozsudku
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn.31 T
151/2003, trestným činem úvěrového podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák.,
zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a rozsudek
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 31 T
151/2003, ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j e v rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, celý výrok o
trestu. Zrušuje se také výrok o náhradě škody, kterým byla obviněnému M. H.
podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti C.
F., s. r. o., se sídlem P., Š. na náhradě škody částku 45.821 Kč a poškozené
společnosti C. Č. R., a. s., se sídlem P. L., na náhradě škody částku 40.104,-
Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené společnosti odkázány se
zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Českých Budějovicích p ř
i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.
5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, uznán vinným pod bodem I. výroku o vině
trestnými činy neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a
poškozování cizích práv podle § 209a odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod body II. a
III. výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr.
zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto
trestné činy byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1
tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr.
zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební
dobu tří let a podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle
svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou
způsobil trestným činem. Dále soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229
odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To
604/2004, k odvolání obviněného M. H. částečně zrušil napadený rozsudek podle §
258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o vině trestným činem
neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a trestným činem
poškozování cizích práv podle § 209a odst. 1 písm. a) tr. zák., dále zrušil
celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem neoprávněného podnikání
podle § 118 odst. 1 tr. zák. a podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35
odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil za tento trestný čin a za trestný čin
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., ohledně něhož zůstal
napadený rozsudek v bodech II. a III. výroku o vině nedotčen, k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr.
zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let.
Současně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen ve výroku o vině
pod body II. a III., a rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2
tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání ve prospěch
obviněného M. H., které se opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Dovolání podala do té části rozsudku odvolacího soudu, v níž
ponechal beze změny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným
činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Namítla, že nelze
souhlasit s rozhodnutími soudů obou stupňů, že jednání obviněného vykazuje
znaky tohoto trestného činu. Popis skutku, pokud jde o tento trestný čin, není
podle jejího názoru výstižný a přiléhavý, neboť neobsahuje skutkové okolnosti
odpovídající zákonnému znaku „způsobil škodu nikoli malou“. Navíc z popisu
skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, zda vůbec byly
úvěry poskytnuty a zda byly či nebyly spláceny. Uvedené skutkové okolnosti
nebyly blíže rozvedeny ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší
státní zástupkyně podotkla, že pouze z odůvodnění výroku o náhradě škody
v rozsudku soudu prvního stupně lze dovodit, že oba úvěry byly poskytnuty a
také byly spláceny.
Nesprávnost napadených soudních rozhodnutí nelze podle nejvyšší státní
zástupkyně spatřovat jen ve formulačních nedostatcích výroku o vině pod body
II. a III., ale především v nesprávném právním posouzení skutků podle
kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle §
250b tr. zák., jejichž formálním znakem je způsobení škody a též v nesprávné
aplikaci ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství u skutku pod bodem
III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Pokud jde o jednání popsané pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně, je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nepochybné, že obviněný M.
H. při sjednávání vlastní úvěrové smlouvy sdělil nepravdivé údaje o svém
zaměstnání a výši svého příjmu a naplnil tak formální znaky základní skutkové
podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák.
Jiná je podle ní situace v případě jednání pod bodem III. výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutkových zjištění vylíčených v tzv.
skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání o poskytnutí
úvěru vedla sama E. H. a že pouze ona byla účastnicí úvěrové smlouvy. V této
souvislosti připomněla, že v předmětné trestní věci byla původně stíhána jako
obviněná pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák.
spáchaný jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině, avšak trestní stíhání
obviněné E. H. bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.
5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, pravomocně podmíněně zastaveno podle § 223a
odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že
pachatelkou uvedeného trestného činu mohla být jedině obviněná E. H. Jednání
obviněného M. H. spočívající v opatření nepravdivého potvrzení o výdělku
nebylo možno posoudit jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ale
pouze jako účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1
písm. e) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. (viz č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).
Za této situace jednání popsané pod body II. – III. výroku o vině mělo být
posouzeno jako dva samostatné skutky, a nikoliv jako jeden pokračující trestný
čin. Poukázala na to, že pochybení soudu prvního stupně v tomto směru připustil
i odvolací soud, avšak považoval za nemožné je napravit vzhledem k zákazu
reformace in peius podle § 259 odst. 4 tr. ř. Podle nejvyšší státní
zástupkyně by bylo možno tento názor akceptovat v případě, že by byly jinak
splněny předpoklady pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3 tr. zák., avšak takový závěr nelze
učinit vzhledem k tomu, co bude uvedeno níže.
Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že soudy obou stupňů považovaly za škodu
celou výši vyplaceného úvěru. Soud prvního stupně přitom svůj názor blíže
neodůvodnil. Soud odvolací v reakci na odvolací námitky obviněného uvedl, že
kvalifikovaná skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 3 tr. zák. je naplněna v okamžiku, kdy na základě nepravdivých údajů
skutečně dojde k poskytnutí úvěru. Jestliže v souvislosti s uzavíráním smlouvy
o úvěru pachatel uvede nepravdivé údaje a na jejich podkladě dojde k vyplacení
úvěru, je podle odvolacího soudu nutno již v takovém jednání spatřovat
způsobení škody ve výši vyplaceného úvěru. Další jednání pachatele, který
následně plní podmínky úvěrové smlouvy a řádně úvěr splácí, případně jej splatí
před smluveným termínem, je nutno podle odvolacího soudu posuzovat jako kroky k
náhradě škody.
Nejvyšší státní zástupkyně dále vytkla, že odůvodnění soudních rozhodnutí
neobsahují kromě odkazu na výši vyplacených úvěrů žádnou skutkovou ani právní
argumentaci týkající se existence materiální podmínky ustanovení § 88 odst.
1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
podle § 250b odst. 3 tr. zák. Soudní rozhodnutí také neobsahují žádná skutková
zjištění ohledně majetkových a výdělkových poměrů obviněného M. H. a jeho
manželky E. H., z nichž by bylo možno učinit závěr o tom, zda obviněný mohl v
době sjednávání úvěrových smluv předpokládat řádné splácení úvěrů, ev. zda v
případě úvěru poskytnutého jeho manželce si alespoň mohl být vědom toho, že
úvěr bude splácen nepravidelně a po lhůtách jednotlivých splátek.
Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je výklad, podle něhož v případě
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. je škodou vždy celá výše
vyplaceného úvěru, v rozporu s pojetím škody v právním řádu jako reálným
zmenšením majetku poškozeného. Ustanovení § 250b tr. zák. je podle ní určeno
nejen k ochraně majetku, ale i k ochraně řádného uzavírání úvěrových smluv. Při
úvěrovém podvodu spáchaném sjednáním úvěrové smlouvy za uvedení nepravdivých
údajů je věřitel vždy poškozen na svém nemajetkovém právu, a to právu
rozhodovat o poskytnutí úvěru. Jestliže je úvěr řádně splácen, je situace z
hlediska velikosti majetku poškozeného stejná jako v případě řádně sjednaného
úvěru a nelze tudíž dovozovat, že by poškozenému vznikla škoda. Dovolatelka
proto s odkazem na stanovisko zastávané právní teorií v komentovaném
vydání trestního zákona činí závěr, že v případech, kdy pachatel při sjednávání
úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, dojde ve smyslu ustanovení § 250b odst.
3, 4, 5 tr. zák. ke škodě jen tehdy, když obviněný úvěr řádně nesplácí.
Podle nejvyšší státní zástupkyně názor odvolacího soudu nemůže obstát ani z
hlediska zásad odpovědnosti za zavinění, neboť pachatel, který při sjednávání
úvěrové smlouvy uvádí nepravdivé údaje, vždy jedná v úmyslu dosáhnout vyplacení
úvěru. Pokud by škoda vznikla již samotným vyplacením úvěru, pak by pachatel
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. vždy jednal v úmyslu
způsobit škodu. Právní teorie připouští, že v případě základní skutkové
podstaty podle § 250b odst. 1 tr. zák. pachatel nemusí mít takový úmysl.
Zavinění pachatele se proto u kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. musí vztahovat nikoli pouze k vyplacení
úvěru, ale též k okolnosti, že úvěr nebude ve stanovené lhůtě, popř. vůbec
splacen. Vzhledem k ust. § 6 písm. a) tr. zák. postačuje zavinění z nedbalosti
a trestný podle některé kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. může být i pachatel, který předpokládal
splácení úvěru, avšak neadekvátně hodnotil okolnosti významné z hlediska
reálnosti jeho úmyslu úvěr splácet. Dále dovolatelka uvedla, že trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. se dopouštějí pachatelé, jejichž
majetkové poměry jim neumožňují získání ani řádné splácení úvěru. Proto
okolnost, že pachatel tohoto trestného činu řádně splácí úvěr získaný uvedením
nepravdivých údajů, bude vždy okolností do určité míry výjimečnou a nebude
zpravidla možno dovodit podmínky § 88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci
kvalifikovaných skutkových podstat podle § 250b odst. 3 až 5 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně v závěru dovolání shrnula své námitky tak, že
jednání obviněného M. H. tak jak je vymezeno pod body II. a III. výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně, nevykazují, a to ani ve spojení s okolnostmi
uvedenými v odůvodnění rozsudku, znaky kvalifikované skutkové podstaty
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Ze zjištěných
skutkových okolností nevyplývá existence zákonného znaku způsobení škody
nikoliv malé, když soudy blíže nehodnotily okolnosti splácení úvěru ani ve
vztahu k úvěru poskytnutého obviněné E. H., kde by bylo možno o způsobení
škody uvažovat. Soudní rozhodnutí taktéž neobsahují žádná skutková zjištění, z
nichž by bylo možno usuzovat na zavinění obviněného M. H. a nevyplývá z nich
existence podmínek § 88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu. Rozsudek soudu prvního stupně je proto zatížen vadou
uvedenou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejnou vadou je zatíženo
rozhodnutí soudu odvolacího, který v celém rozsahu akceptoval právní názory
soudu prvního stupně a jím použitou právní kvalifikaci.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004,
sp. zn. 3 To 604/2004, v části, ve které odvolací soud ponechal beze změny
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., a aby ve výroku o vině trestným činem
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. zrušil též rozsudek
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T
151/2003. Dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Navrhla též, aby o dovolání bylo v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky.
Obviněný M. H. se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s názorem nejvyšší
státní zástupkyně s tím, že obdobně argumentoval od počátku trestního řízení
až do jeho konce. Zdůraznil, že společnostem, vůči nimž se dopustil
úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. nezpůsobil žádnou škodu, protože úvěr
splácel a splácí, což dokládal ústřižky poštovních poukázek a vyplývá to též z
vyjádření poškozených společností. Obviněný považuje za nesprávný názor, že
poskytnutím úvěru automaticky vzniká škoda, když jsou úvěrové splátky spláceny
a nedojde ke zmenšení majetku subjektu, který úvěr poskytl. Zpochybnil naplnění
subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového
podvodu. Obviněný souhlasil s odůvodněním dovolání nejvyšší státní zástupkyně
i s jejími návrhy pod body 1 - 3 na str. 7 dovolání. Pro případ vyhovění
dovolání požádal, aby Nejvyšší soud České republiky vyjádřil názor, že je
obviněnému nutno uložit mírnější trest s kratší zkušební dobou, protože v
opačném případě by byl obviněný spíše poškozen, pokud by trest vykonal vlastně
později, než kdyby v jeho prospěch nebylo podáno dovolání. Souhlasil s
projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1
písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného
soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e
odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm.
a) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k
nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v
právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva,
nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je zásadně povinen v
řízení o dovolání vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého
stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v
návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení
skutku, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž
specifický mimořádný opravný prostředek určený k nápravě procesních a právních
vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o
dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový
stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je
soudem jak zákonem určeným tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci
korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1
tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Vycházel přitom z
následujících skutečností:
Trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při
sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle § 250b
odst. 3 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel
potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou.
Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah při sjednávání úvěrové smlouvy
vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o
některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy, což může vést k
zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové
smlouvy. Nepravdivými údaji jsou údaje, které vedly, protože druhé straně
nebylo známo, že jsou nepravdivé, k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena za
podstatně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje uvedla, anebo k
tomu, že byla vůbec uzavřena. Úvěrovým podvodem může být například jednání,
jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku nepravdivých údajů, které se
týkají zejména možné návratnosti úvěru.
K trestní odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1
tr. zák., na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.,
není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy.
Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu
tak bude, a proto se trestného činu podle § 250b odst. 1 tr. zák. dopustí i
pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak ale
řádně splácí. V takových případech bude třeba náležitě zvažovat stupeň
nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v § 3 odst. 2, 4
tr. zák. (srov. Šámal P., Púry F., Rizman S. Trestní zákon. Komentář. 6.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1500 až 1504).
Obviněný M. H. byl uznán vinným pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu trestným činem úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Skutek je popsán tak, že obviněný dne
24. 3. 2003 v Č. B., v úmyslu vylákat úvěr, jako dlužník při sjednávání smlouvy
o spotřebitelském úvěru ve výši 60.000,- Kč se společností C. Č. R., a.s., , se
sídlem L. P., předložil falešné potvrzení o výši příjmů s uvedením společnosti
C.N.M.&C., s. r. o., V., B., jako zaměstnavatelem a výši příjmů v částce
26.730,- Kč, ač zde v té době již nepracoval. Ve skutkové větě výroku ad II.
rozsudku soudu prvního stupně tak není vymezen znak kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák.,
spočívající ve způsobení škody nikoli malé na cizím majetku. Z popisu skutku
dále nevyplývá, zda byl úvěr vůbec poskytnut ani zda byl případně splácen.
Skutečnost, že úvěr byl poskytnut a řádně splácen, lze dovodit jen z
odůvodnění rozhodnutí, stejně tak to, že soudy obou stupňů považovaly za škodu
celou výši vyplaceného úvěru, protože podle jejich názoru je výše škody rovna
výši vyplaceného úvěru. Jednání obviněného, který následně plnil podmínky
úvěrové smlouvy a řádně úvěr splácel, soudy posoudily jako kroky k náhradě
škody.
Výklad, podle kterého je v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §
250b tr. zák. škodou vždy celá výše vyplaceného úvěru je v rozporu s pojetím
škody jako reálného zmenšení majetku poškozeného. Ke škodě nikoliv malé, kterou
musí způsobit pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3
tr. zák., dojde nikoliv samotným vyplacením úvěru, ale až v situaci, když úvěr
vyplacený za podmínek naplnění zákonných znaků trestného činu úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1 tr. zák. není splácen. Pokud je za těchto okolností úvěr
řádně splácen, je třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro
společnost z hledisek uvedených v § 3 odst. 2, 4 tr. zák. Aplikace
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, 3 tr. zák. není v rozsudcích soudů obou stupňů odůvodněna žádnou
okolností, která by podle § 88 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšovala stupeň
nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud shledal, že jednání obviněného M. H., popsané pod bodem II.
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem
odvolacího soudu, nevykazuje, a to ani ve spojení s okolnostmi uvedenými v
odůvodnění soudních rozhodnutí, znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného
činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Z odůvodnění obou
rozhodnutí nevyplývá zjištění existence škody nikoli malé jako formálního znaku
skutkové podstaty trestného činu podle § 250b odst. 3 tr. zák., ani žádná jiná
okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst. 1 tr. zák. Je
tedy zřejmé, že za těchto okolností měl být uvedený skutek posouzen jako
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák.
V popisu skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve
spojení s rozsudkem odvolacího soudu je mimo jiné uvedeno, že dne 30. 4. 2003
předložila E. H. při sjednávání úvěrové smlouvy ve výši 80.000, Kč se
společností C.C.B. C., k. s., falešné potvrzení o výši příjmů s uvedením
společnosti C.N.M.&C., s. r. o., V., B., jako zaměstnavatele, a výši příjmů v
částce 15.620,- Kč vyhotovené obviněným M. H., ač zde v té době nepracovala,
čímž společnosti C. F., s. r. o.,
se sídlem P., Š., způsobili škodu ve výši 80.000,- Kč. Tento skutek soudy obou
stupňů posoudily jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k trestnému
činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Usnesením Okresního
soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, bylo
podle § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněné E.
H. pro výše uvedený skutek podmíněně zastaveno. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. jí
byla stanovena zkušební doba 18 měsíců a podle § 307 odst. 3 tr. ř. jí byla
uložena povinnost uhradit škodu, kterou způsobila trestným činem. Usnesení
nabylo právní moci dne 15. 6. 2004.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pachatelem trestného činu úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1 tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednání
úvěrové smlouvy může být pouze účastník takové smlouvy, např. dlužník nebo
fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele. Osoba, která účastníku
úvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, může být jen
pomocníkem, přičemž o pomoc ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. půjde jen
v případě, kdy jednání pachatele – účastníka úvěrové smlouvy – dosáhne stadia
pokusu nebo dokonaného trestného činu (srov. č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, jak byl zmíněný skutek popsán, je naprosto zřejmé, že
účastníkem úvěrové smlouvy byla jen obviněná E. H., a proto jednání obviněného
M. H. je pouze účastenstvím na trestném činu úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání namítla, že skutky pod body II. a III.
výroku rozsudku soudu prvního stupně měly být posouzeny jako dva samostatné
skutky, a nikoliv jako jeden pokračující trestný čin, jestliže u skutku ad III.
byla účastníkem úvěrové smlouvy obviněná E. H., zatímco v případě skutku pod
bodem II. byl účastníkem smlouvy o úvěru obviněný M. H. Poukázala přitom na to,
že pochybení soudu prvního stupně připustil i odvolací soud, avšak považoval za
nemožné je napravit s ohledem na zákaz reformace in peius obsažený v § 259
odst. 4 tr. ř. Tento názor by podle ní bylo možno aplikovat za předpokladu
splnění podmínek pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle § 250b odst.
3 tr. zák., avšak v daném případě takový závěr nelze učinit. Nejvyšší soud
přisvědčil tomu, že jde o dva samostatné skutky.
Nejvyšší soud po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Uplatněný
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť napadené
rozhodnutí z výše vyložených důvodů spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v části, v níž
zůstal nedotčen výrok o vině pod body II. a III. rozsudku Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, trestným činem
úvěrového podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a rozsudek Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 31 T 151/2003, ve výroku o
vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti
ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle § 265k odst. 2 tr.
ř. zrušil v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11.
2004, sp. zn. 3 To 604/2004, celý výrok o trestu. Zrušil také výrok o náhradě
škody, kterým byla obviněnému M. H. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena
povinnost uhradit poškozené společnosti C. F., s. r. o., se sídlem P., Š. na
náhradě škody částku 45.821,- Kč a poškozené společnosti C.Č. R., a. s., se
sídlem P., L., na náhradě škody částku 40.104,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr.
ř. byly tyto poškozené společnosti odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody
na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně zrušil také další rozhodnutí na
zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení částí rozhodnutí soudů obou stupňů je nutno učinit ve věci
nové rozhodnutí, přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní
soud je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v
tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Protože
napadené rozhodnutí bylo zčásti zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve
prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho
neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek