5 Tdo 835/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23.
října 2002 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 1 To 56/2002, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci, pod sp. zn. 28 T 13/99, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 1 To 56/2002.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze
dne 7. 3. 2002, sp. zn. 28 T 13/99, uznán vinným trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle 148 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se
dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku a byl za to
odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let,
pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále podle § 53 odst. 1 tr.
zák. k peněžitému trestu ve výměře 1.000.000,- Kč se stanovením náhradního
trestu odnětí svobody v trvání 1 rok a současně mu byl podle § 49 odst. 1 a §
50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
podnikatelské činnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího
prodeje a prodej na dobu 5 let.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal
obviněný J. H. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 5.
2002, sp. zn. 1 To 56/2002, podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl. Odvolací soud
dospěl k závěru, že odvolání obviněného nesplňuje všechny obsahové náležitosti.
Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 8. 8. 2002, jeho
obhájci dne 12. 8. 2002 a příslušnému státnímu zástupci dne 8. 8. 2002.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. H. dne 30. 8.
2002 dovoláním, které na výzvu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
následně dne 3. 10. 2002 doplnil. Podaný mimořádný opravný prostředek obviněný
opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. K
uplatněnému dovolacímu důvodu podle písm. g) citovaného ustanovení obviněný
uvádí, že správné hmotně právní posouzení skutku vyžaduje vést dokazování
úplně, aby rozsah provedených důkazů dovolil úvahu o správné aplikaci hmotně
právního předpisu. To se podle něj v předmětné trestní věci nestalo. Domnívá
se, že dokazovaní bylo nutné zaměřit na zjištění základního východiska, tzn.
zda se jednalo jen o účelovou transakci, či naopak o zcela reálný obchod, tedy
o vývoz zboží do ciziny s právem na uznání odpočtu daně. Vylíčení skutku má
potom podle obviněného odpovídat zjištěným důkazům a respektovat je, což se v
této trestní věci nestalo.
Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný J.
H. spatřuje ve výše zmíněném odmítnutí jeho odvolání podaného proti rozsudku
soudu prvního stupně. Tento úkon odvolacího soudu je podle názoru obviněného v
rozporu s ustanoveními § 251 odst. 1 a § 253 odst. 3 tr. řádu. K tomu obviněný
dále uvádí, že je samozřejmě věcí soudu, aby posoudil, zda podané odvolání
splňuje náležitosti požadované ustanovením § 249 odst. 1 tr. řádu, avšak má za
to, že pokud je alespoň v základních rysech zřejmé, kam je odvolání zaměřeno,
proti čemu, proti jakým výrokům a co se soudu vytýká, mělo by být takové
odvolání projednáno. Obviněný J. H. se domnívá, že i když bylo v předmětné
trestní věci odvolání zpracováno ve stručnosti, nemělo být odmítnuto, neboť je
z něj zřejmé, jaké výroky jsou napadány a jaké vady jsou vytýkány. Ustanovení
zákona v § 249 odst. 1 tr. řádu proto bylo podle názoru obviněného dodrženo.
Závěrem podaného dovolání obviněný J. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil
napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu
přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání obviněného J. H. se vyjádřilo Nejvyšší státní
zastupitelství. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
uvedlo, že obviněný namítá nedostatečnost důkazního řízení, tedy nesprávnost
skutkových závěrů, formálně uplatněný dovolací důvod tak není v souladu s jeho
odůvodněním a dovolání bylo proto v této části podáno z jiného důvodu, než jaké
jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. řádu. K uplatněnému dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší státní zastupitelství uvádí, že
obviněný se ke své povinnosti ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu postavil značně
laxně a lhostejně. Přisvědčuje proto Vrchnímu soudu v Olomouci, že skutečnosti
uvedené v předmětném odvolání sice specifikují, ve kterých výrocích je rozsudek
napadán, nevypovídají však ničeho o konkrétních výhradách, jež obviněný vznáší.
Uvedený dovolací důvod proto podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství
naplněn nebyl a v tomto rozsahu je dovolání zjevně neopodstatněné. Závěrem
navrhuje podaný mimořádný opravný prostředek podle § 265i odst. 1 písm. b) a e)
tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda
dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas
a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného
rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud
dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Vrchního
soudu v Olomouci, kterým bylo odmítnuto odvolání obviněného J. H. proti
rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§
265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání
obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. H. A.,
bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr.
řádu. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
dne 30. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2
tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný
poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení, a dále odkázal na důvod podle § 265b odst.
1 písm. k) tr. řádu, ovšem jeho naplnění následně spatřuje v tom, že Vrchní
soud v Olomouci rozhodl o odmítnutí jeho odvolání, ač tak podle jeho názoru
učinit neměl. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 24. 5. 2002 nabyla účinnosti
novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a
částečně doplnila text dovolacích důvodů uvedených do účinnosti zmíněné novely
v § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z obsahu dovolání obviněného J. H. je
potom zřejmé, že obviněný opírá svůj mimořádný opravný prostředek nikoli o
důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) nyní účinného tr. řádu, tedy po jeho novele
provedené zákonem č. 200/2002 Sb., nýbrž ve skutečnosti o důvod podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. řádu po této novelizaci, který je naplněn, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)
ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný J. H. spatřuje existenci
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že
dokazování v předmětné trestní věci nebylo zaměřeno na všechny rozhodující
skutečnosti a dále, že zjištěný skutkový stav neodpovídá provedeným důkazům.
Tento dovolací důvod proto podle názoru obviněného spočívá v nesprávně
zjištěném skutkovém stavu.
Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný
shledává v odmítnutí podaného odvolání podle § 253 odst. 3 tr. řádu odvolacím
soudem, ač pro takový postup nebyly podle jeho názoru dány podmínky, neboť jím
podané odvolání obsahovalo stanovené náležitosti tak, aby mohlo být věcně
projednáno.
Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nesprávnost rozhodnutí o
odmítnutí odvolání učiněného bez splnění k tomu stanovených procesních podmínek
může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle citovaného
zákonného ustanovení a protože v této části dovolání obviněného J. H. Nejvyšší
soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr.
řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost
napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to v rozsahu a ze zmíněného
důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení předcházející napadené části
rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto rozsahu je
podané dovolání důvodné. K uvedenému závěru o důvodnosti podaného dovolání
dospěl Nejvyšší soud na podkladě následujících skutečností:
Z protokolu o hlavním líčení v předmětné trestní věci ze dne 7. 3. 2002
vyplývá, že ihned po vynesení rozsudku soudem prvního stupně napadl obviněný J.
H. tento rozsudek odvoláním, které blíže neodůvodnil. Dne 11. 4. 2002 obviněný
převzal opis rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28
T 13/99, dne 12. 4. 2002 převzal opis tohoto rozsudku jeho obhájce.
Dne 13. 5. 2002 vyzval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, obhájce
obviněného, aby podle § 251 odst. 1 tr. řádu ve lhůtě 5 dnů zde uvedené doručil
tomuto soudu řádné odůvodnění odvolání obviněného, které bude splňovat
náležitosti podle § 249 odst. 1 tr. řádu, a to s poučením, že pokud nebude ve
stanovené lhůtě odvolání řádně odůvodněno, bude odvolacím soudem podle § 253
odst. 3 tr. řádu odmítnuto. Výzva byla obhájci obviněného J. H. doručena dne
14. 5. 2002.
Dne 17. 5. 2002 bylo Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, doručeno
faxem a následně i osobně odůvodnění odvolání obviněného. V tomto odůvodnění je
uvedeno, že obviněný prostřednictvím odvolání napadá výrok o vině v odstavci 1.
a 2., výrok o trestu odnětí svobody, výrok o peněžitém trestu i výrok o trestu
zákazu činnosti. Dále uvádí, že namítá nejasná, ale zejména neúplná skutková
zjištění, týkající se obou přezkoumávaných skutků, která mají za následek
nesprávné právní posouzení věci. Podle obviněného je tím v podstatě míněno
doplnění důkazního řízení tak, jak bylo požadováno v usnesení soudu prvního
stupně ze dne 3. 8. 1998, a současně odkazuje i na své důkazní návrhy, které
činil v průběhu hlavního líčení prostřednictvím obhájce. Závěrem písemného
odůvodnění odvolání obviněný žádá o možnost doplnění konkrétních namítaných
důkazních nedostatků ve lhůtě do 24. 5. 2002 a navrhuje, aby odvolací soud
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) a c) tr. řádu zrušil a aby věc
byla podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrácena soudu prvního stupně k doplnění
dokazování a k novému rozhodnutí. Jak dále vyplývá ze spisu, k doplnění
konkrétních namítaných důkazních nedostatků, o něž obviněný žádal v odvolání,
již nedošlo.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací přezkoumal podané odvolání a dospěl k
závěru, že nesplňuje náležitosti odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu. Jak
uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, je zřejmé, jaké výroky jsou napadány,
avšak chybí konkretizace, jaké vady jsou napadenému rozsudku, případně řízení,
které mu předcházelo, vytýkány. Je zde pouze nepřesně citována část ustanovení
§ 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu, což je jen jeden z důvodů zrušení rozsudku,
avšak nikoli konkretizace vad. Odvolací soud tak konstatoval, že obviněný vady
svého podání neodstranil, a to ani ve lhůtě podle § 251 odst. 1 tr. řádu,
ačkoli byl na důsledky vadného odvolání upozorněn, a protože tak podaný řádný
opravný prostředek nesplnil náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr.
řádu, odmítl ho podle § 253 odst. 3 tr. řádu.
Z trestního spisu je dále patrné, že usnesením Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 28 T 13/98, na které obviněný v
odůvodnění svého odvolání odkázal, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu
předmětná trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření, přičemž v
odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poukázal na procesní pochybení
spočívající v absenci poučení podle § 100 odst. 2 tr. řádu v případě celkem 7
svědků, dále poukázal na potřebu doplnění dokazování jednak výslechem
obviněného J. H. k celé řadě zde naznačených bodů a jednak výslechem dalších 11
jmenovaných svědků k opět zde popsaným otázkám, případně výslechem i dalších
nejmenovaných svědků, a nakonec soud poukázal i na potřebu doložení některých
dalších listinných důkazů. Zmíněné usnesení soudu prvního stupni bylo následně
přezkoumáno na základě stížnosti státního zástupce. Vrchní soud v Olomouci jako
soud stížnostní podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu podaný opravný prostředek
usnesením zamítl, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí se zcela neztotožnil s
původně požadovaným rozsahem doplnění dokazování a výrazně ho v konkrétních
směrech omezil.
V průběhu hlavního líčení, jak vyplývá zejména z č. l. 601 a 652 trestního
spisu, učinil obviněný prostřednictvím svého obhájce návrhy na doplnění
dokazování spočívající zejména ve výslechu dalších šesti svědků a doplnění
některých listinných důkazů.
Nejvyšší soud dále připomíná, že podle § 249 odst. 1 tr. řádu musí být odvolání
ve lhůtě uvedené v § 248 tr. řádu nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou
senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo
patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány
rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné
osoby poučeny. Podle § 253 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud odmítne odvolání,
které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Rozhodující otázkou pro posouzení, zda je v předmětné trestní věci naplněn
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uváděný obviněným J. H.,
je otázka, zda v odůvodnění odvolání obviněného, které podal dne 17. 5. 2002 u
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byly splněny všechny obsahové
náležitosti odvolání podle výše citovaného § 249 odst. 1 tr. řádu či nikoli.
První z podmínek, tzn. povinnost označit výroky, ve kterých je rozsudek
napadán, byla jednoznačně splněna, když obviněný označil výrok o vině v
odstavci 1. a 2., výrok o trestu odnětí svobody, výrok o peněžitém trestu i
výrok o trestu zákazu činnosti napadeného rozsudku, přičemž stejný názor
vyjádřil v napadeném usnesení i odvolací soud.
Pokud jde o splnění podmínky druhé, obviněný namítl nejasnost a neúplnost
skutkových zjištění a do jisté míry je konkretizoval odkazem na usnesení soudu
prvního stupně ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 28 T 13/98, a na své důkazní návrhy,
které činil v průběhu hlavního líčení prostřednictvím obhájce. K uvedenému
Nejvyšší soud konstatuje, že se v hodnocení této části odůvodnění odvolání
obviněného již s názorem Vrchního soudu v Olomouci neztotožňuje, protože obsah
odvolání obviněného J. H. považuje ve smyslu § 249 odst. 1 tr. řádu za
dostatečný. Odůvodnění odvolání podaného obviněným, resp. jeho obhájcem, je
sice poměrně stručné a nezachází v popisu namítaných vad do přílišných
podrobností, avšak přesto je z něj zřejmé, že poukazuje na neúplná skutková
zjištění a dožaduje se jejich doplnění jednak formou provedení výslechu dalších
svědků, které lze dále identifikovat z dříve provedených návrhů obviněného v
průběhu hlavního líčení a z výše zmíněného usnesení soudu prvního stupně, a
jednak formou předložení listinných důkazů. Při posuzování obsahových
náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl
explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci
specifikace namítaných vad. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání
za podání odpovídající podmínkám podle v § 249 odst. 1 tr. řádu, jestliže i
přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán
a jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, právní atd.) jsou rozsudku nebo
řízení, které mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné
činnosti odvolacího soudu.
Nejvyšší soud s ohledem na obsah odvolání obviněného J. H. uzavřel, že jeho
odůvodnění splňuje – byť jen minimální – obsahové požadavky stanovené trestním
řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího
soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že je možné odvolání meritorně
projednat a zjistit, zda napadený rozsudek trpí vytýkanými vadami či nikoli.
Odvolací soud tedy nepostupoval správně, jestliže shledal podmínky pro
odmítnutí odvolání obviněného J. H. podle § 253 odst. 3 tr. řádu, protože z
jeho podnětu měl přezkoumat podle § 254 tr. řádu napadený rozsudek soudu
prvního stupně a učinit některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanoveních §
255 a násl. tr. řádu.
Na podkladě uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo skutečně rozhodnuto o odmítnutí
odvolání obviněného J. H. podaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem v §
253 odst. 3 tr. řádu pro takové rozhodnutí. Proto po zjištění, že dovolání je v
tomto směru důvodné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil
napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 1 To
56/2002, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu i všechna další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud
přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl. Odvolací soud tedy projedná podané odvolání obviněného, z jeho
podnětu přezkoumá napadený rozsudek soudu prvního stupně a následně o odvolání
rozhodne.
V odvolacím řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu
vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. řádu) a je povinen
respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. řádu).
K druhému dovolacímu důvodu, který obviněný ve svém dovolání uplatnil, tj.
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud uvádí, že
posouzení jeho oprávněnosti nepřichází v úvahu, neboť napadené rozhodnutí
Vrchního soudu v Olomouci o odmítnutí odvolání muselo být zrušeno vzhledem k
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Navíc
odvolací soud se zatím vůbec nezabýval správností právního posouzení skutku ani
jiného hmotně právního posouzení v předmětné věci, tudíž v dovolacím řízení
nebylo možné toto posouzení přezkoumávat. Proto Nejvyšší soud přikázal
odvolacímu soudu, aby podaný řádný opravný prostředek věcně projednal, a v
rámci tohoto postupu bude v odvolacím řízení proveden přezkum rozsudku soudu
prvního stupně a řízení mu předcházejícího i z těch hledisek, která jsou
částečně předmětem dovolacích námitek obviněného.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším
soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Púry