5 Tdo 839/2015-144
U S N E S E N Í
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla dne 13. 8. 2015 v
řízení o dovoláních, která podali obviněná Ing. I. K. , a další spoluobvinění
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To
8/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 1 T 8/2012, o přerušení výkonu rozhodnutí, t a k t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. řádu se na dobu, než bude rozhodnuto o podaných
dovoláních, obviněné Ing. I. K. , p ř e r u š u j e výkon trestu odnětí
svobody, který jí byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6.
2014, sp. zn. 3 To 8/2014, na dobu pěti roků a šesti měsíců.
Obviněná Ing. I. K. byla společně s dalšími pěti spoluobviněnými rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 8/2012, uznána vinnou
zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle
§ 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným dílem
nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 2 písm. a),
odst. 3 tr. zákoníku. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody podle § 240
odst. 3 tr. zákoníku na dobu sedmi roků a šesti měsíců se zařazením do věznice
s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Na podkladě odvolání obviněných i státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 6.
2014, sp. zn. 3 To 8/2014, jímž zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d),
e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech
ohledně všech obviněných a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabrání věci. Poté
odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodoval ohledně zrušené části
rozsudku znovu a mimo jiné uložil obviněné Ing. I. K. podle § 240 odst. 3
tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož
výkon ji zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala dne 2. 9. 2014 obviněná
Ing. I. K. dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ing. Evy Fryšové a
uplatnila v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání
v této věci podali také další spoluobvinění, a to J. Ř. , P. V. , P. S. ,
Ing. E. P. a P. R. Nejvyššímu soudu byl trestní spis předložen dne 29. 6.
2015 k rozhodnutí o všech mimořádných opravných prostředcích.
Dne 4. 8. 2015 požádala obviněná Ing. I. K. prostřednictvím své obhájkyně
Nejvyšší soud o přerušení výkonu trestu odnětí svobody odkazem na svou
mimořádnou rodinnou situaci. Krátce po nástupu do výkonu trestu zemřel její
otec, o něhož se předtím denně starala. Matka A. K. trpí závažným
onemocněním – Parkinsonovou nemocí, její stav vyžaduje denní péči další osoby a
prognóza délky jejího života není dobrá. Dolehla na ní též smrt manžela a
strádá díky nepřítomnosti své dcery, na jejíž péči byla do značné míry závislá.
Ke své žádosti přiložila obviněná Ing. I. K. lékařské zprávy o zdravotním
stavu své matky, které osvědčují uvedené závažné onemocnění paní A. K. K
žádosti o přerušení výkonu trestu odnětí svobody se připojila též sestra
obviněné, paní H. S. , s tím, že obtížně zvládá péči o maminku, jejíž
zdravotní stav se zhoršuje a nepříznivě na ni působí též odloučení od obviněné.
Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit
nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Jak přitom
vyplývá z citovaného ustanovení a jeho ustáleného výkladu, postup předsedy
senátu Nejvyššího soudu je na rozdíl od rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr.
řádu jen fakultativní, a záleží tak zcela na jeho vlastním uvážení konkrétních
okolností, neboť ve vztahu k možnosti odložení či přerušení výkonu rozhodnutí
napadeného dovoláním není vázán žádným návrhem či podnětem.
Na podkladě podaných dovolání Nejvyšší soud zjistil, že u všech obviněných jsou
splněny formální podmínky pro konání dovolacího řízení. S ohledem na poměrně
rozsáhlý trestní spis a zejména obtížnost projednávané trestné činnosti i z
pohledu vytýkaných vad napadeného rozhodnutí nelze v krátkém čase očekávat
rozhodnutí dovolacího soudu. K jeho přijetí bude nutné podrobněji studovat
trestní spis a připravit podklady nezbytné pro rozhodnutí o všech podaných
dovoláních, přičemž výsledek dovolacího řízení ve vztahu k obviněné Ing. I.
K. nelze za současného stavu předjímat.
K osobě obviněné Ing. I. K. Nejvyšší soud zjistil, že na počátku trestního
stíhání byla od 12. 4. do 17. 6. 2011 v tzv. koluzní vazbě ve smyslu § 67 písm.
b) tr. řádu, tj. z důvodu obavy z možného ovlivnění dosud nevyslechnutých
svědků. Následně se řádně dostavovala k úkonům přípravného řízení a též v
průběhu řízení před soudy obou stupňů. Do doby odsouzení v této trestní věci
nebyla nikdy trestně stíhána.
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu na podkladě žádosti obviněné a obsahu
dovolání i napadených rozhodnutí zvážila mimořádnou rodinnou situaci obviněné
Ing. I. K. , která dobrovolně nastoupila na výzvu soudu výkon trestu odnětí
svobody dne 10. 3. 2015, a podle údajů vyplývajících z evidence Vězeňské služby
České republiky jej v současnosti vykonává ve Věznici Světlá nad Sázavou. Osoba
obviněné Ing. I. K. i její dosavadní postoj k probíhajícímu trestnímu řízení
tak poskytují záruku, že bude respektovat rozhodnutí soudů i v případě, že
nebude vyhověno jejímu dovolání a v dovolacím řízení nedojde ke zrušení
uloženého trestu odnětí svobody. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu tak na
podkladě žádosti obviněné a přiložených lékařských zpráv dospěla k přesvědčení,
že nejméně po dobu dovolacího řízení může obviněná poskytnout své těžce nemocné
matce potřebnou péči, útěchu i psychickou podporu svou přítomností v její
blízkosti. Rozhodla proto, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu přerušuje obviněné
výkon trestu odnětí svobody uloženého napadeným usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, a to do doby skončení řízení o
dovoláních v této trestní věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 13. srpna 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Současně soud všem obviněným uložil trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3
tr. zákoníku, a to u obviněného J. Ř. spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a
dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv
a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování
paliv a maziv na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněného P. V.
spočívající v zákazu nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv včetně jejich
dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv na dobu
devíti roků a šesti měsíců, u obviněné Ing. I. K. spočívající v zákazu činnosti
účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence na dobu sedmi roků
a šesti měsíců, u obviněného P. S. spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a
dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv
a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou provozování čerpacích stanic a
výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení
do padesáti kilogramů na jeden kus balení na dobu osmi roků, obviněnému Ing. E.
P. spočívající v zákazu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení
daňové evidence na dobu osmi roků a u obviněného P. R. spočívající v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v
obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě
plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a
skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu,
prodeje a skladování paliv a maziv na dobu osmi roků a šesti měsíců. Konečně
obviněným J. Ř. a Ing. E. P. byl uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst.
1 písm. c) tr. zákoníku a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí
náhradní hodnoty, a obviněnému P. R. soud uložil podle § 71 odst. 1 tr.
zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem a hodnotám
označeným ve výroku o trestu. U obviněného P. R. soud současně podle § 101
odst. 2 písm. b) a § 102 tr. zákoníku vyslovil ochranná opatření zabrání věcí a
zabrání náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem a hodnotám specifikovaným ve
výroku o trestu tohoto rozhodnutí.
Zároveň byli všichni obvinění podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby
státního zástupce Vrchního státního zástupce v Olomouci – pobočky Brno ze dne
10. 4. 2012 pro skutek popsaný ve výroku tohoto rozsudku, neboť v něm soud
nespatřoval trestný čin.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění, zúčastněné osoby
-obchodní společnost APOLONIA INVEST, s. r. o., J. Ř. st., A. Ř., J. M. a
státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky Brno.
Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To
8/2014, tak, že výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e),
odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných J. Ř., Ing. I.
K., P. S., Ing. E. P., státního zástupce a zúčastněných osob A. Ř., J. Ř. st. a
J. M. částečně zrušil ve výrocích o trestech ohledně všech obviněných a ve
výroku, kterým bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to nemovitostí specifikovaných
ve výroku o trestu napadeného rozsudku, a o zabrání náhradní hodnoty - pozemků
ve vlastnictví manželů J. (st.) a A. Ř.
Vrchní soud v Olomouci poté výrokem pod bodem II. znovu podle § 259 odst. 3 tr.
řádu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněným podle § 240
odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody, a to J. Ř. a P. V. v trvání devíti
roků a šesti měsíců, obviněnému Ing. E. P. v trvání osmi roků, obviněnému P. R.
v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jejich výkon byli uvedení obvinění
zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou
ostrahou. Obviněné Ing. I. K. soud druhého stupně uložil trest odnětí svobody v
trvání pěti roků a šesti měsíců, a obviněnému P. S. trest odnětí svobody v
trvání pěti roků, pro jejichž výkon je zařadil do věznice s ostrahou podle § 56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněným byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku opět uložen
peněžitý trest a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody,
a to obviněnému J. Ř. ve výši 7 000 000 Kč a obviněnému P. V. ve výši 5 000 000
Kč oběma s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, obviněné
Ing. I. K. ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání
jednoho roku, obviněnému Ing. E. P. ve výši 1 000 000 Kč s náhradním trestem
odnětí svobody v trvání dvou roků a obviněnému P. R. ve výši taktéž 1 000 000
Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odvolací soud rovněž ukládal i tresty zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku, a to u obviněného J. Ř. spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a
dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv
a maziv včetně jejich dovozu na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněného
P. V. spočívající v zákazu nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv včetně
jejich dovozu na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněné Ing. I. K.
spočívající v zákazu výkonu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a
vedení daňové evidence na dobu pěti roků, u obviněného P. S. spočívající v
zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a
prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování
na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup,
prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu pěti roků, u
obviněného Ing. E. P. spočívající v zákazu výkonu činnosti účetních poradců,
vedení účetnictví, vedení daňové evidence na dobu osmi roků a u obviněného P.
R. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního
orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich
zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem
podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu
osmi roků a šesti měsíců.
Současně byl obviněným J. Ř., P. V. a Ing. E. P. uložen trest propadnutí věci
podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku
trest propadnutí náhradní hodnoty, a obviněnému P. R. soud uložil podle § 71
odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem
a hodnotám specifikovaným ve výroku o trestu napadeného rozsudku.
Výrokem pod bodem III. Vrchní soud v Olomouci podle § 259 odst. 1 tr. řádu
ohledně zúčastněných osob J. M., J. Ř. st. a A. Ř., tj. v části napadeného
výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabrání věci a náhradní hodnoty ve vztahu ke
jmenovaným, vrátil věc soudu prvního stupně.
Výrokem pod bodem IV. odvolací soud zamítl odvolání obviněných P. V., P. R. a
zúčastněné osoby obchodní společnosti APOLONIA INVEST, s. r. o., podle § 256
tr. řádu jako nedůvodná.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali dovolání všichni
obvinění, přičemž shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, a kromě obviněné Ing. I. K. odkázali rovněž na důvod dovolání uvedený
v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Obviněný J. Ř. nejprve namítl, že jednání popsané ve výroku napadeného rozsudku
nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku. Absentuje podle něj zejména popis subjektivní stránky, a to v obou
fázích páchání trestné činnosti, do kterých soud prvního stupně rozdělil
jednání všech obviněných.
Ohledně objektivní stránky obviněný vytkl rozpor v závěrech soudů, ve které ze
dvou obchodních společností, zda NABEOL, s. r. o., či FOX consulting, s. r. o.,
měla ve skutečnosti vzniknout odpovídající daňová povinnost k dani z přidané
hodnoty a v jakém přesném rozsahu. V žádném případě se podle něj nelze
ztotožnit s konstatováním, byť nebylo výslovně formulováno, že je „v zásadě
jedno, kterému konkrétnímu subjektu daňová povinnost vznikla, neboť bezesporu
jsou trestně odpovědny osoby jednající za obě tyto obchodní společnosti“, a
naopak by se podle dovolatele měla individuálně zkoumat trestní odpovědnost
každého ze zúčastněných subjektů.
Jak obžalobě státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tak
usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vytkl naprostou
nesrozumitelnost v popisu skutkových okolností a zpochybnil zachování
totožnosti skutku ve vztahu k výroku o vině.
Skutkové závěry o fiktivnosti převodu vlastnického práva k pohonným hmotám,
založené na tvrzené protiprávnosti nabývání práv ke zboží uloženému v daňovém
skladu obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., jsou podle něj zcela
„mimo rámec úpravy hmotného práva“. Zdůraznil, že žádná norma u převodů
vlastnictví ke zboží uloženému v daňovém skladu tyto převody nezakazuje, ani
nepodmiňuje jejich realizaci např. existencí povolení k provozování k daňovému
skladu pro jejich účastníky. Soudy obou stupňů vycházely z toho, že obchodní
společnost NABEOL, s. r. o., porušovala čl. IV/4.1.1 smlouvy uzavřené s
obchodní společností ČEPRO, a. s. Toto se však zakládalo na nesprávné
interpretaci jmenovaného ustanovení smlouvy a též obecné právní úpravy. V této
souvislosti obviněný upozornil na to, že se opakovaně domáhal výslechu svého
bývalého daňového poradce Ing. J. B. jako svědka pro osvětlení všech užitých
postupů, jeho návrhu však nebylo po celé trestní řízení vyhověno, jedná se tak
podle něj o tzv. opomenutý důkaz. Zpochybnil i závěry odvolacího soudu ohledně
porušení ustanovení zákona o spotřební dani s tím, že obviněným nebylo kladeno
za vinu krácení spotřební daně, nýbrž daně z přidané hodnoty.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný poukázal na
to, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, zejména „celou
řadu opomenutých důkazů“, nesprávné hodnocení provedených důkazů, konkrétně
svědeckých výpovědí a znaleckých posudků. Dále upozornil na okolnost, že neměl
možnost se seznámit v plném rozsahu s obsahem všech záznamů o provedených
odposleších, kdy samotná existence těchto záznamů byla všem obviněným a dokonce
i Krajskému soudu v Brně zatajena až do pokročilého stadia hlavního líčení, a
předmětné záznamy byly zpřístupněny až na základě opakovaného požadavku
obhajoby. Porušena měla přitom být ustanovení § 88 odst. 1 a odst. 6 tr. řádu,
soud nálezací se však evidentně s obsahem všech zaznamenaných hovorů neseznámil
a odvolací soud tyto námitky zcela opomenul. Totéž zopakoval ohledně emailové
komunikace mezi dovolatelem a ostatními obviněnými. Dále se obviněný vyjádřil
skepticky k osobě znalce Ing. Stanislava Zavadila a jeho odborné kvalifikaci,
přičemž poukázal na celou řadu pochybení, kterých se měl znalec ve svých
závěrech dopustit. Další procesní vadu spatřoval v postupu orgánů činných v
přípravném řízení, neboť poté, co byli on i jeho obhájce seznámeni s výsledky
vyšetřování, byly realizovány další úkony, aniž by však jemu a obhájci byla
poskytnuta možnost seznámit se s jejich výsledky. Vzhledem k vytknutým vadám je
tak podle obviněného zjevné, že Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek soudu
prvního stupně náležitě nepřezkoumal a rozhodl tak o odmítnutí opravných
prostředků obviněných, aniž „byly splněny procesní podmínky pro takové
rozhodnutí“.
Obviněný J. Ř. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o vině (ve spojení s výrokem o vině
rozsudku Krajského soudu v Brně) a ve výroku jemu uloženého trestu. Dále
navrhl, aby mu předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon trestu odnětí
svobody postupem podle § 265o odst. 1 tr. řádu.
V doplnění svého dovolání se tento obviněný ohradil proti trestu propadnutí
věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a trestu propadnutí náhradní
hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku, které mu byly uloženy Krajským soudem
v Brně, a které podle jeho přesvědčení nebyly zrušeny.
Dovolání obviněného P. V. podané prostřednictvím téhož obhájce JUDr. Borise
Vágnera je až na chybějící část k neprovedeným záznamům telefonické a emailové
komunikace obviněných zcela identické s obsahem dovolání J. Ř. V závěru svého
dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a dále aby zrušil výrok
o trestu (zřejmě písařskou chybou označeno jméno spoluobviněného J. Ř.). Rovněž
požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání
odložil výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr.
řádu.
Nejvyšší státní zástupce se ke všem podaným dovoláním vyjádřil prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra
Crhy (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dovolání všech obviněných
tak, že těžiště jejich obsahu spočívá v nesouhlasu jednotlivých dovolatelů se
skutkovými zjištěními, s nimiž se navíc vypořádaly soudy obou stupňů v
odůvodněních svých rozsudků. Rovněž odmítl výhrady obviněných, jimiž tvrdili
existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným
skutkovým zjištěním, přičemž takový rozpor státní zástupce neshledal.
Konstatoval, že soudy řádně odůvodnily všechny okolnosti, jež obvinění
vytýkali, navíc Nejvyšší soud v rámci uplatněných důvodů dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu skutková zjištění nepřezkoumává. Stejně tak
státní zástupce považuje za zcela dostatečný i rozsah dokazování, tudíž nebylo
nutné vyhovět provedení důkazů, které obvinění navrhli.
Následně se státní zástupce vyjádřil k dílčím argumentům jednotlivých
dovolatelů. V zájmu stručnosti a přehlednosti písemného odůvodnění rozhodnutí
Nejvyššího soudu bude jeho stanovisko interpretováno vždy po stručném shrnutí
dovolacích námitek těchto obviněných.
K dovolání obviněných J. Ř. a P. V. se státní zástupce vyjádřil v tom smyslu,
že obsahují převážně procesní výhrady, které nelze v dovolacím řízení
přezkoumat. Pokud tvrdí, že zjištěné jednání mělo být kvalifikováno pouze jako
příprava k trestnému činu, tak pomíjí zjištění o faktickém zkrácení daně, resp.
o pokusu o ně. Nelze tudíž souhlasit s názorem těchto dovolatelů, že jejich
jednáním „navodili takový stav věci“, aby ke zkrácení daně mohlo dojít. Proto
ani tato svou povahou jediná hmotněprávní námitka nemá podle státního zástupce
žádné opodstatnění.
Obviněný P. R. ve svém dovolání nejprve obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh
trestního řízení včetně uplatněných odvolacích námitek. Odmítl, že by ve funkci
jednatele obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., vystavoval nepravdivé či
fingované daňové doklady. Vůči finančnímu úřadu své povinnosti plnil, včetně
účasti při jeho dvou kontrolách. Stejně tak odmítl i skutkový závěr, že po
převodu jednatelství na tzv. „bílé koně“ za tyto osoby nadále skrytě pokračoval
ve vykonávání úkonů jménem této právnické osoby. Ani z odposlechů ani z
výpovědí svědků podle něj nelze učinit závěr o fiktivnosti prováděných
obchodních transakcí. Vyjádřil nesouhlas s tvrzením soudů, že obchodní
transakce mezi obchodními společnostmi NABEOL, s. r. o. a FOX consulting, s. r.
o., proběhly v rozporu se smlouvou o poskytování služeb při nakládání s
minerálními oleji s obchodní společností ČEPRO, a. s.
Poukázal dále na odborné stanovisko vedoucího sekce Komory daňových poradců
České republiky pro spotřební daň Ing. I. Š., které zcela zpochybnilo závěry
znalců Ing. Blanky Sítařové a Ing. Stanislava Zavadila. Posledně jmenovanému
znalci vyčetl dezorientaci v problematice, použití „nevysvětlitelných pojmů“
jako „účetně daňové kolečko“, „karuselový obchod“, neschopnost zodpovědět
obhajobou položené otázky a v neposlední řadě právní hodnocení věci, které mu
jako znalci nepřísluší. Obviněný tak zpochybnil objektivitu a nezávislost
jmenovaného znalce.
Napadl také správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů včetně přesného
vyčíslení údajně způsobené škody i hodnocení důkazů soudem prvního stupně.
Skutečnost, že taková pochybení odvolací soud nenapravil, podle něj představuje
porušení práva na spravedlivý proces. Soudy měly při řešení projednávané věci
zohlednit zásadu subsidiarity trestní represe, princip ultima ratio, i to, že v
daném případě šlo o „neujasněnou legislativu“. Jednání popsané ve výroku o vině
podle něj nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst.
3 tr. zákoníku.
Konečně podle obviněného P. R. Vrchní soud v Olomouci pochybil při ukládání
trestu propadnutí náhradní hodnoty, neboť předmětné akcie byly tzv. na
doručitele, tudíž nebylo možné dovodit, zda byly ve vlastnictví obviněného.
Zároveň byly tyto akcie neplatné a zcela bez hodnoty. Tyto skutečnosti včetně
nedostatečné reakce na všechny vytýkané nesprávnosti dokládají „nedůslednost,
povrchnost a neznalost“ soudů ve věci doposud činných.
Závěrem proto obviněný P. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, a aby přikázal věc
tomuto soudu nově projednat a rozhodnout. Svým pozdějším podáním Nejvyššímu
soudu navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 265o odst. 1
tr. řádu.
Námitky obviněného P. R. zůstaly podle státního zástupce pouze ve skutkové
rovině, jinak spatřuje shodu s obsahem výhrad uplatněných spoluobviněným Ing.
E. P.
Obviněný Ing. E. P. nejprve namítl, že k posouzení protiprávnosti předmětného
jednání je nezbytné zvážit, zda právní úprava obsažená v zákoně č. 235/2004
Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v době spáchání trestné
činnosti, umožňovala obchodovat se zbožím uskladněným v daňovém skladu v režimu
podmíněného osvobození od spotřební daně. Rovněž je nutné posoudit, kdo byl k
takovým transakcím oprávněn, neboť jednání, které není v rozporu s daňovými
předpisy, nemůže být trestné. Stejně tak je zásadní otázka možnosti uzavírání
tzv. obchodů na dálku, platnosti kontraktace mezi dvěma subjekty, kdy jeden z
nich je smlouvou s třetím subjektem zavázán se takových kontraktů zdržet, a
taktéž posouzení transakcí popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině jako
tzv. karuselových obchodů. Podle obviněného nebyla naplněna subjektivní ani
objektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby
podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
Dále obviněný obsáhlou polemikou zpochybnil názor soudů, že obchodní společnost
FOX consulting, s. r. o., nemohla, resp. nebyla oprávněna uzavírat obchody s
pohonnými hmotami uloženými v daňovém skladu. Napadl označení transakcí mezi
zúčastněnými subjekty za tzv. karuselové obchody.
Vytkl soudům, že nebylo jednoznačně určeno, jaký subjekt řádně neodvedl daň z
přidané hodnoty z předmětných transakcí, tedy zda tak neučinila obchodní
společnost NABEOL, s. r. o., či FOX consulting, s. r. o. Odmítl zároveň, že by
posledně jmenovaný subjekt byl tzv. missing traderem.
K subjektivní stránce namítl, že nebylo prokázáno, že by úmyslně vedl
nepravdivé účetnictví obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., a zahrnoval do
něj doklady, u kterých si byl vědom jejich fiktivnosti.
Dále obviněný objasnil původ peněžních prostředků nalezených při domovní
prohlídce a na jeho bankovním účtu.
V rámci druhého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
odkázal na pochybení, kterých se dopustil soud prvního stupně a která odvolací
soud nenapravil.
Závěrem svého dovolání proto obviněný Ing. E. P. navrhl, aby Nejvyšší soud
napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To
8/2014, zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce k jeho dovolání nejprve připomenul, že obchody mezi
společnostmi NABEOL, s. r. o. a FOX consulting, s. r. o., se neuskutečnily a
byly pouze předstírané; tyto námitky tak označil za skutkové. Pokud obviněný
odmítl označení obchodů jako tzv. karuselové, podotkl, že se nejedná o termín
legislativní, avšak podle jeho mínění lze očekávat jeho zavedení a ustálení i v
českém právním řádu. Otázkou je, zda to bude platit pouze pro podvody
realizované v rámci přeshraničního styku ve smyslu judikatury Soudního dvora
Evropské unie či se to bude týkat každého podvodu založeného na vnitrostátním
„kolotoči“ firem vytvářejících „nárazník“ před rozkrytím systému zvenčí.
Obviněná Ing. I. K. vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s
pochybnostmi ve skutkových zjištěních, popis skutku podle jejího názoru ani
neodpovídá výsledkům provedeného dokazování a především nenaplňuje znaky
trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby.
Odmítla, že by mezi ní a dalšími obviněnými existovala jakákoli dohoda či
spolupráce na sestavování záměrně nepravdivých daňových přiznání. Poukázala na
absenci zavinění, neboť byla pouze externí účetní obchodních společností
NABEOL, s. r. o. a MN Petrol, s. r. o. Zpracovávala účetnictví, do kterých
zahrnovala doklady jí předložené, o jejichž správnosti neměla pochyb, a nebylo
její povinností tyto podklady nijak přezkoumávat. Zdůraznila, že neměla žádný
motiv k takovému jednání, neboť neobdržela jakýkoli finanční zisk či jiný
prospěch z uvedené trestné činnosti. Za vykonanou práci obdržela dohodnutou
pravidelnou odměnu v částce cca 10 000 Kč. Vzhledem k tomu neměla důvod zapojit
se do tak rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Dovolatelka proto Nejvyššímu
soudu navrhla, aby napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a tomuto
soudu přikázal, aby věc opětovně projednal a rozhodl. I tato obviněná zároveň z
vážných rodinných důvodů požádala o přerušení výkonu trestu odnětí svobody
podle § 265o odst. 1 tr. řádu.
Podle státního zástupce však obviněná nevysvětlila, z jakých konkrétních důvodů
považuje právní posouzení skutku za nesprávné, ostatní námitky označil za
výslovně skutkové.
Poslední obviněný P. S. vyjádřil své přesvědčení, že jednání popsané ve
výrocích rozsudků soudů obou stupňů nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové
podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §
240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Na straně dovolatele pak zcela
absentuje popis subjektivní stránky, ať už ve formě přímého či nepřímého úmyslu.
K druhému z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tento
obviněný upozornil na své odvolací námitky k pochybením soudu prvního stupně, s
nimiž se však odvolací soud nevypořádal. Konkrétně poukázal na množství
opomenutých důkazů a také na zásadní vady znaleckého posudku Ing. Stanislava
Zavadila. V závěru dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl rozsudky obou soudu
zrušit, aniž by konkretizoval další procesní postup. Rovněž požádal o odložení
či přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. řádu.
K dovolání tohoto obviněného státní zástupce podotkl, že popis subjektivní
stránky je obsažen v příslušné části výroku o vině na straně 3 a 9 rozsudku
soudu prvního stupně. Z těchto pasáží je nesporné konání obviněného v úmyslu
přímém.
Nad rámec uvedeného státní zástupce upozornil na nesprávný názor dovolatelů J.
Ř., P. V. a P. S., podle kterých k porušení procesních podmínek ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu může dojít i tím, že
se soud druhého stupně dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami. Naplnění
citovaného důvodu však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí
věcně vůbec nepřezkoumává, což ale není případ projednávané věci. Státní
zástupce závěrem shrnul, že většina dovolacích námitek všech obviněných vůbec
neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť
nesměřují proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Pokud lze některé výhrady
považovat za odpovídající, nejsou opodstatněné. Stejně tak u žádného z
obviněných nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Konstatoval, že
dovolatelé opakovali námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního i
druhého stupně, se kterými se tyto soudy dostatečně vypořádaly ve svých
rozhodnutích. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se podle státního
zástupce jedná o dovolání zjevně neopodstatněná a Nejvyšší soud by je tak měl
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných obsahují zákonné náležitosti a
byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této
věci.
V rámci posuzování důvodnosti jednotlivých mimořádných opravných prostředků
dospěl Nejvyšší soud k závěru, že konkrétní námitky sice v menší části formálně
odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak
nejsou opodstatněné.
Trestné činnosti, o které je nyní vedeno dovolací řízení, se měli obvinění
dopustit ve stručnosti tím, že v období od května 2009 do ledna 2010 na území
České republiky vykonávali činnost spočívající ve využívaní účelově vytvořeného
řetězce obchodních společností NABEOL, s. r. o, FOX consulting, s. r. o.,
ACIDRON, s. r. o. a MN Petrol s. r. o., v jejichž rámci byly vzájemně
fakturovány obchody týkající se vzájemného prodeje a nákupu ropných produktů
(motorové nafty a automobilového benzinu), které však nebyly fakticky
realizovány, a šlo tak o ryze účetní operace, včetně údajných úhrad vystavených
faktur.
Obchodní společnost NABEOL, s. r. o. přitom nakoupila v období května až
prosince 2009 od obchodních společností ČEPRO, a. s. a I.I.G., a. s. pohonné
hmoty v celkovém objemu 211 061 481 litrů, a to v režimu podmíněného osvobození
od spotřební daně v daňovém skladu obchodní společnosti ČEPRO, a. s., kdy ve
smyslu § 41 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů, do základu daně z přidané hodnoty nezahrnula spotřební daň
a obratem část těchto pohonných hmot prodala v objemu 176 553 888 litrů již v
režimu volného daňového oběhu, kdy ve smyslu § 13 a § 41 odst. 4 zákona o dani
z přidané hodnoty již započítala spotřební daň do základu daně z přidané
hodnoty odběratelům - vyjmenovaným obchodním společnostem a čerpacím stanicím,
přičemž jí tak vznikla za měsíce květen až prosinec 2009 skutečná povinnost
odvodu daně z přidané hodnoty v celkové výši 425 160 204 Kč.
Přes tyto reálné obchody v režimu volného daňového oběhu předstírala obchodní
společnost NABEOL, s. r. o. prodej pohonných hmot obchodní společnosti FOX
consulting, s. r. o., a to v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně,
aniž by přitom obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. mohla nabývat práva
ke zboží uloženému v daňovém skladu, v objemu 210 114 003 litrů, které měly být
údajně prodávány v rámci za tímto účelem vytvořeného řetězce v linii NABEOL, s.
r. o. – FOX consulting, s. r. o. – ACIDRON, s. r. o. – MN Petrol, s. r. o. –
NABEOL, s. r. o. (menším dílem pak DRACAR CZ, AIRY, DRACAR OLOMOUC), a následně
zpětně odkoupeny obchodní společností NABEOL, s. r. o. od obchodní společnosti
MN Petrol, s. r. o., již v režimu volného oběhu. Přitom první odběratel obdržel
od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., fakturu za dodávku v ceně
nezahrnující spotřební daň, resp. tato daň byla fakturována samostatně. V
důsledku tohoto nesprávného účetního postupu došlo k nižšímu výpočtu
odpovídající daně z přidané hodnoty, neboť původní cena pohonných hmot
nezatížená žádnou daní tvořila základ pro určení výše daně z přidané hodnoty,
nezahrnovala tudíž částku odpovídající výši spotřební daně.
Skutečným účelem takového konání obviněných bylo přenesení daňové povinnosti na
prvního odběratele obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., kterou se stala
obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. Posledně jmenovaná obchodní
společnost však v uvedeném řetězci měla postavení tzv. missing tradera, tedy
fakticky nepodnikajícího nekontaktního subjektu, a tím, že obviněný J. Ř. jako
její jednatel podal za obchodní společnost NABEOL, s. r. o., jakožto plátce
daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím daňová přiznání k dani z
přidané hodnoty za zdaňovací období květen až prosinec s celkovou vykázanou
daňovou povinností ve výši 14 634 894 Kč, jež neodpovídala povinnému odvodu z
reálných transakcí, dosáhli obvinění neoprávněného snížení daňové povinnosti
subjektu daně - obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., nárokováním nadměrného
odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu o celkovou částku 410 525 310 Kč.
Uvedený rozdíl v určení tohoto druhu daně tudíž představuje rozsah jejího
zkrácení ke škodě České republiky. Jednotliví obvinění se na trestné činnosti
podíleli způsobem poměrně podrobně popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně.
Všichni obvinění svá dovolání opřeli o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod směřuje k nápravě vad spočívajících v
nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je tak možné
namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného
trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event.
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného
ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání,
které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné
rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů
nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán
skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je
vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení
jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího
přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních § 2 odst. 5,
6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 a násl. tr. řádu. Přestože některé
procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky
rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být
dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. § 265b odst.
1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], nikoli důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu.
Někteří z obviněných předložili dovolání obsahově téměř identická, Nejvyšší
soud proto bude v takových případech reagovat na společné námitky obviněných
společným stanoviskem. Obvinění J. Ř. a P. V. nejprve zpochybnili existenci
subjektivní a objektivní stránky daného trestného činu, konkrétně vytkli tzv.
skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně zejména absenci odpovídajícího
popisu subjektivní stránky. Tuto argumentaci je však nutné odmítnout jako zcela
bezdůvodnou.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst.
1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu
zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění,
poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z
těchto povinných plateb, tohoto jednání se dopustí nejméně se dvěma osobami a
spáchá jej ve velkém rozsahu. Zkrácení představuje jakékoli jednání pachatele,
v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi, povinné osobě, v rozporu se zákonem
vyměřena nižší daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní
pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba, než jaká měla být
vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde.
Vylákání daňové výhody představuje fingované předstírání skutečnosti, z níž má
vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněně plnění tomu, kdo ve skutečnosti
nemá na takové plnění nárok vůbec nebo nikoli v požadované výši (srov.
přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 11 Tdo
917/2004, publikovaný pod č. 22/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 191/2005,
publikované pod č. T 794 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu,
svazek 16, ročník 2005, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Lze připustit, že popis skutku učiněný soudem prvního stupně je koncipován
poměrně široce a zahrnuje i některé okolnosti, jež nejsou pro trestní
odpovědnost obviněných zásadní. Poskytují však přehled o souvisejících
skutečnostech v celém kontextu způsobu spáchaní posuzované trestné činnosti.
Nejedná se tudíž o žádnou vadu výroku o vině. Z takového popisu skutku je možné
lépe pochopit samotný princip mechanismu zkrácení daně z přidané hodnoty, na
němž se různým způsobem ve větší či menší míře podíleli všichni obvinění.
Přestože by bylo možné tzv. skutkovou větu formulovat lépe a vystižněji, nelze
jejímu obsahu vytknout, že by z ní nevyplývala forma zavinění, a to ani u
jednoho z obviněných.
Naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu je zcela zřejmé ze
skutkových okolností a způsobu provedení trestné činnosti, přičemž k závěru o
jiném než úmyslném zavinění v případě obviněných J. Ř. a P. V., stejně jako u
ostatních obviněných, nelze dospět. Pokud se tedy jedná o subjektivní stránku,
je možné konstatovat, že u obviněných volní složka úmyslu vyplývá z jejich
postavení v obchodních společnostech zapojených do účelově vytvořeného řetězce
NABEOL, s. r. o. – FOX consulting, s. r. o. – ACIDRON, s. r. o. – MN Petrol, s.
r. o. – NABEOL, s. r. o., či ze spolupráce s těmito personálně propojenými
subjekty. Podstatou samotné existence tohoto uskupení bylo totiž obohacení se
na úkor odvedení daně z přidané hodnoty odpovídající faktickým příjmům obchodní
společnosti NABEOL, s. r. o., čemuž se tento subjekt daně vyhnul právě díky
vytvoření výše popsaného uzavřeného cyklu subjektů, do něhož byla záměrně
zapojena později nekontaktní obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., jako
tzv. missing trader.
Konkrétně tedy volní složka úmyslu vyplývá u obviněného J. Ř. z postavení
jednatele a u obviněného P. V. ze zařazení do funkce obchodního ředitele
obchodní společnosti NABEOL, s. r. o. Oba tito obvinění aktivně vystupovali jak
směrem dovnitř, tj. vůči zaměstnancům jmenované obchodní společnosti, tak i
navenek vůči třetím osobám, koordinovali a řídili nákup a prodej pohonných hmot
i finanční transakce na bankovních účtech zapojených a jimi zejména fakticky
ovládaných právnických osob.
Složka vědění vyplývá z jejich znalosti prováděných obchodů a hodnoty
jednotlivých obchodních transakcí, jakož i z objemu finančních prostředků,
které se na bankovních účtech společností na jejich pokyn převáděly. Nejen
postavení obviněných ve jmenované obchodní společnosti, která měla stěžejní
úlohu v účelově vytvořeném řetězci vyjmenovaných subjektů, ale též ostatní
skutkové okolnosti zjištěné v průběhu dokazování jasně svědčí o přímém úmyslu
obou dovolatelů, přičemž jejich zavinění se vztahuje ke všem znakům
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, za nějž byli odsouzeni. Jejich
obhajoba v tomto směru tak byla jednoznačně vyvrácena a lze jen konstatovat, že
ani v rámci svých dovolacích námitek obvinění nepředložili jinou významnou
skutečnost či argument, jež by mohly mít vliv na správné právní posouzení
subjektivní stránky soudů nižších stupňů. Navíc, jak již bylo naznačeno, otázce
zavinění jednotlivých obviněných věnoval značnou pozornost již soud prvního
stupně a rovněž odvolací soud reagoval na shodné výhrady v rámci odůvodnění
napadeného rozhodnutí.
Oba obvinění ve svých dovoláních dále namítli, že závěry soudů jsou
ohledně subjektu, jemuž vznikla daňová povinost k dani z přidané hodnoty, stále
nejasné. K tomu lze podotknout, že z čistě formálně daňového pohledu byla
daňová povinnost k dani z přidané hodnoty ve výše naznačeném řetězci přenesena
na obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., jako prvního odběratele
pohonných hmot od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., kterážto jí toto zboží
prodala (byť zřejmě neoprávněně), ještě v režimu podmíněného osvobození od
spotřební daně, která měla být za normálních okolností započtena do základu
daně z přidané hodnoty.
Jak ale zcela přiléhavě konstatoval Vrchní soud v Olomouci na straně 30 svého
rozsudku, samotnými transakcemi by k žádnému zkrácení daně nedošlo, pokud by
obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., v tomto „kolečku“ nezaujala
postavení tzv. missing tradera neboli „defoulting tradera“, tedy nekontaktního
prvotního dodavatele jako subjektu daně z přidané hodnoty, který zcela záměrně
(proto tzv. missing trader) neplnil zákonnou povinnost odvodu příslušné výše
tohoto druhu daně vypočteného z ceny, do jejíhož základu by byla zahrnuta i
odpovídající spotřební daň, jak bylo zmíněno již výše. Nakonec nedovolené a
účelové přenesení daňové povinnosti je dobře zřetelné i ze samotného výroku o
vině na straně 6 rozsudku soudu prvního stupně.
Krajský soud v Brně správně upozornil na to, že obchodní společnost FOX
consulting, s. r. o., se stala fakticky nekontaktní mj. též pro příslušný
finanční úřad poté, co se jejím jednatelem stal 29. 6. 2009 Š. O., po kterém
bylo v době projednávání věci tímto soudem vyhlášeno pátrání jak na území České
republiky, tak i na Slovensku, a s nímž se orgánům finanční správy nepodařilo
vůbec navázat písemné ani osobní spojení.
Obvinění dále napadli závěr soudů o fiktivnosti obchodních transakcí s
pohonnými hmotami v řetězci obchodních společností NABEOL, s. r. o. – FOX
consulting, s. r. o. – ACIDRON, s. r. o. – MN Petrol, s. r. o. – NABEOL, s. r.
o. I tuto skutkovou otázku již zevrubně řešily soudy obou stupňů ve svých
rozsudcích (srov. strana 60 a 61 rozsudku Krajského soudu v Brně a strany 27 a
násl. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci). Proto lze podpořit jejich závěry,
které zcela odpovídají výsledkům podrobného dokazování v této věci. O tom, že
tyto transakce ve skutečnosti probíhaly pouze formou převodů finančních
prostředků mezi bankovními účty zúčastněných subjektů, svědčí nejen rychlost, s
jakou byly platby za dodané zboží převáděny mezi navazujícími účastníky
obchodních operací, ale zejména objem pohonných hmot, který obchodní společnost
NABEOL, s. r. o., odebrala od obchodní společnosti ČEPRO, a. s., a který je v
podstatě shodný s objemem paliva, které bylo skutečně dodáno jednotlivým
odběratelům a čerpacím stanicím stojícím mimo účelově vytvořený řetězec. Je tak
zjevné, že šlo o jedno a totéž zboží (pohonné hmoty), které však bylo nejprve
„zúčtováno“ ve výše uvedeném řetězci firem a které bylo následně, byť téměř
bezprostředně, prodáno skutečným koncovým odběratelům. Okolnost, zda se tak
stalo v souladu či v rozporu se smlouvou o poskytování služeb při nakládání s
minerálními oleji, kterou obchodní společnost NABEOL, s. r. o., uzavřela se
společností ČEPRO, a. s., proto nemá pro trestní odpovědnost obviněných v tomto
směru význam. Zjištěné pochybení, resp. nedodržení vzájemných smluvních
ujednání mezi těmito dvěma stranami, nemělo samo o sobě v podstatě žádný vliv
na způsobení škodlivého následku v podobě zkrácení daně z přidané hodnoty.
Ohledně námitek, které obvinění podřadili pod důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, lze poukázat na správné stanovisko státního
zástupce týkající se výkladu tohoto dovolacího důvodu.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán
tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tak míří
na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé
instanci (první alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora
uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Obvinění tento dovolací důvod
uplatnili v jeho první alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Již ze skutečnosti, že odvolací soud
rozhodl rozsudkem je však zřejmé, že ve věci bylo rozhodováno meritorně a
odvolací soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumal v rámci veřejného zasedání.
Tento procesní postup soudu druhého stupně proto vylučuje možnost naplnění
první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Jak naznačil Nejvyšší soud již v samotném úvodu odůvodnění tohoto rozhodnutí,
nebylo shledáno ani naplnění důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, tudíž ani druhá alternativa citovaného dovolacího
důvodu v projednávaném případě nepřichází v úvahu.
Obvinění spatřovali splnění podmínek tohoto důvodu dovolání v nedostatečném
rozsahu provedeného dokazování a ve způsobu hodnocení důkazů. Tento okruh
námitek však nespadá pod vady v hmotněprávním posouzení skutku, jak bylo
vyloženo shora, a Nejvyšší soud se jimi proto nemůže zabývat. Pouze nad rámec
dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud připomíná, že pokud soud prvního stupně
zamítl některé návrhy obhajoby na doplnění dokazování, řádným a přesvědčivým
způsobem vyložil, z jakých důvodů považoval provedení navržených důkazů za
nadbytečné k řádnému objasnění všech významných skutkových okolností (viz
strany 61 a 62 rozsudku).
V této souvislosti lze připomenout princip soudní nezávislosti zakotvený v čl.
82 Ústavy České republiky, jež mj. zahrnuje právo soudu rozhodnout, který z
opatřených či stranami navržených důkazů v trestním řízení provede. Soud přitom
není vázán návrhy stran, může z vlastní iniciativy sám provádět důkazy, jež
považuje za významné pro rozhodnutí o podané obžalobě za účelem řádného
objasnění předmětu trestního stíhání obviněných tak, aby měl dostatek podkladů
pro meritorní rozhodnutí. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho
povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6.
2011, sp. zn. II. ÚS 664/11.) V daném případě proto nelze akceptovat výhrady
obviněných k nedostatečnému rozsahu dokazování, neboť již soud prvního stupně
postupoval v souladu se zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a zásadou vyhledávací ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu.
K dalším námitkám obviněného J. Ř., které jsou procesního charakteru a týkají
se provedení záznamů telekomunikačního provozu, lze připomenout, že se jim v
dostatečném rozsahu věnoval Krajský soud v Brně na straně 62 svého rozsudku.
Soud prvního stupně logicky vysvětlil, proč nebylo provedeno přehrání veškerých
opatřených hovorů zaznamenaných na několika desítkách nosičů, ale pouze ta
jejich část, na které trvala obhajoba, a ve které se ostatně žádný podstatný
důkaz pro samotné rozhodnutí ve věci nenacházel. Navíc veškeré obviněným v
souvislosti s těmito pořízenými záznamy telekomunikační či emailové komunikace
předložené výhrady, např. výše uvedený rozsah jejich provedení v průběhu
hlavního líčení, ani nespadají pod uplatněný dovolací důvod. Zcela identicky
lze reagovat i na vytýkaný postup orgánů činných v trestním řízení, kdy po
seznámení obviněného s výsledky vyšetřování měly být realizovány další úkony
přípravného řízení, aniž následně proběhlo opětovné seznámení obviněného s
výsledky vyšetřování. Obviněný nakonec ani neoznačil konkrétní úkony, s nimiž
mu nemělo být umožněno se v této fázi trestního řízení seznámit. Z obsahu
trestního spisu je přitom zřejmé, že po prostudování jeho obsahu obviněným a
jeho obhájcem v období od 27. 2. 2012 do 14. 3. 2012 (č. l. 5673 až 5709
trestního spisu) bylo policejnímu orgánu doručeno vyjádření o výši škody
způsobené českému státu zkrácením daně z přidané hodnoty (č. l. 5832). Tento
listinný důkaz však fakticky nebyl podkladem stanovení škodlivého následku v
dané věci, neboť při stanovení výše daňového úniku vycházely soudy ze
znaleckého posudku Ing. Stanislava Zavadila. Nadto lze dodat, že seznamovat se
s obsahem trestního spisu, nahlížet do něho, případně si opatřovat kopie může
obviněný po celou dobu trestního řízení (§ 65 odst. 1 tr. řádu) a uvedené
procesní oprávnění nebylo obviněnému J. Ř. odňato. Z obsahu této části dovolání
není zcela zřejmé, jak konkrétně by měl být dovolatel dotčen na svých právech,
navíc v takové intenzitě, jež by jakkoli narušila princip spravedlivého procesu
garantovaného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Překročením mezí uplatněného dovolacího důvodu jsou také společné námitky
obviněných, jimiž zpochybňovali závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky,
odvětví ceny a odhady, vypracovaného Ing. Stanislavem Zavadilem, a to včetně
výhrad vůči samotné odborné kvalifikaci tohoto znalce. Pouze nad rámec své
přezkumné činnosti může Nejvyšší soud projevit souhlas s postupem soudů obou
stupňů, kdy odborné závěry jmenovaného znalce byly přijaty v podstatě bez
jakýchkoli pochybností. Nejvyšší soud je rovněž považuje za správné a
dostatečné pro zjištění způsobu a rozsahu zkrácení daně z přidané hodnoty v
posuzovaných obchodních transakcích. Pokud obvinění vyvozují nedostatek
kvalifikace či odbornosti Ing. Stanislava Zavadila například z používání
terminologie tuzemskému právnímu řádu neznámé, Nejvyšší soud musí zdůraznit, že
úkolem znaleckého zkoumání či posouzení určité skutečnosti významné pro trestní
řízení je zaujetí odborného stanoviska v rámci odvětví, jež stojí mimo právo,
resp. mimo právní teorii a praxi, tudíž od znalce nelze ani očekávat využívání
tzv. právních pojmů (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.
května 1965, sp. zn. 10 Tz 29/65, uveřejněné pod č. 56/1965 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Naopak znalec či zpracovatel znaleckého posudku
zásadně nemá zaujímat jakýkoli postoj k právním otázkám, neboť taková činnost
přísluší výlučně soudu či orgánu činnému v trestním řízení. Na druhou stranu
soudní praxe nevylučuje možnost přijetí za důkaz znalecký posudek, v němž se
znalec nad rámec svého oprávnění vyjadřoval i k otázkám právním. Jestliže
zodpovězení takové otázky přísluší soudu, je důležité, zda odborné poznatky a
zjištění znalce umožňují, aby si tentýž (znalcem učiněný) nebo jiný závěr
dovodil soud sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1997, sp.
zn. 2 Tzn 19/97, uveřejněný pod č. 1/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Dovolatelé v tomto ohledu vytýkali jmenovanému znalci užití pojmů „karuselové“
či „kolotočové“ obchody, které nepatří mezi právní pojmy, a vyslovili
pochybnost o možnosti jejich použití na daný případ. Nejvyšší soud kromě již
uvedeného účelu institutu přibrání znalce podle § 105 tr. řádu, jímž je zaujetí
odborného posouzení a objasnění skutečnosti důležité v trestním řízení,
upozorňuje na to, že byť se jedná o relativně nové termíny, jsou relativně
hojně užívané v ekonomických kruzích a mají poměrně jasně definovaný obsah.
Tzv. karuselové obchody (v angličtině carousel frauds), někdy též označované
jako tzv. kolotočové obchody či podvody, představují transakce mezi
ekonomickými subjekty vedoucí k daňovým únikům, zejména při odvodu daně z
přidané hodnoty či spotřební daně. Pachatelé využívají toho, že dodání zboží
(zásadně mezi nejméně dvěma členskými státy Evropské unie) v rámci takového
obchodního případu je osvobozeno od daně z přidané hodnoty a povinnost odvést
daň má první plátce, který zboží získá z jiného členského státu a prodává ho v
rámci stejného státu, v němž první plátce působí (viz
http://www.az-data.cz/slovnik/kolotocove-karuselove-podvody). Principem
takovýchto obchodů či podvodů je existence „chybějícího obchodníka“ (tzv.
missing trader). Dodávky zboží následují řetězovitě za sebou, přičemž v jednom
místě řetězce plátců daně z přidané hodnoty není daň přiznána ani odvedena a
příslušný ekonomický subjekt přestane existovat nebo se jej není možné dopátrat
(srov. např. Široký, J.: Daně v Evropské unii: daňové systémy všech 27
členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU včetně
základních judikátů ESD. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde
2009, s. 354).
Přestože v projednávané trestní věci neprobíhaly předmětné obchodní transakce
mezi nejméně dvěma členskými zeměmi Evropské unie, využili obvinění stejného
principu, tj. režimu osvobození od daně z přidané hodnoty, resp. spotřební daně
uvnitř České republiky při nákupu pohonných hmot od obchodní společnosti ČEPRO,
a. s. V rámci již popsaného řetězce obchodních společností zaujala postavení
zmíněného „chybějícího obchodníka“ právě obchodní společnost FOX consulting, s.
r. o., jejíž úloha spočívala, jak již bylo řečeno, v nákupu značného množství
pohonných hmot v režimu osvobození od daně z přidané hodnoty a v jeho následném
prodeji plátci registrovanému k dani z přidané hodnoty za cenu zahrnující již
tuto daň (pouze v daňovém dokladu), avšak sama nesplnila svou daňovou povinnost
a tzv. zmizela. Z tohoto výkladu je nepochybné, že znalec Ing. Stanislav
Zavadil zaujal příslušné odborné stanovisko k posouzení charakteru
proběhnuvších obchodních transakcí uvedeného řetězce obchodních společností,
které odpovídá současným ekonomickým jevům v oblasti daňových úniků, a pro
jejich vysvětlení použil adekvátní pojmy užívané jak teorií moderní ekonomiky,
tak i v oblasti její praxe. Sama skutečnost, že v českém právním řádu nejsou
uvedené pojmy nijak definovány a ani nejsou součástí konkrétní právní normy, je
tedy bezpředmětná a nemůže nijak zpochybnit kvalitu zpracovaného znaleckého
posudku ani samotnou osobu znalce Ing. Stanislava Zavadila.
K výtkám obviněných vůči způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy může
Nejvyšší soud podotknout, že soudy ve věci rozhodující plně respektovaly zásadu
volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu, posuzovaly jednotlivé
důkazy z hlediska jejich obsahu a v souladu s ním je pak zhodnotily souhrnně
tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu
nezbytném pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu. V rámci interpretace
velkého množství důkazů, zejména listinných podkladů od orgánů finanční správy
a taktéž řady svědeckých výpovědí, se soudy nedopustily žádné deformace jejich
obsahu. Značná pozornost byla věnována právě znaleckým posudkům a velmi
podrobné výpovědi znalce Ing. Stanislava Zavadila, přičemž stranám obhajoby
byla poskytnuta široká možnost uplatnění konkrétních dotazů. Zejména soud
prvního stupně respektoval obecné zásady logiky, když hodnotil jednotlivá
vyjádření svědků, znalců i listinných důkazů. Tyto důkazy poukázaly na
okolnosti, z nichž bylo možné dovodit zřejmou účelovost transakcí realizovaných
v kruhu obchodních společností NABEOL, s. r. o. – FOX consulting, s. r. o. –
ACIDRON, s. r. o. – MN Petrol, s. r. o. – NABEOL, s. r. o., směřující pouze k
jedinému cíli, jímž bylo zkrácení daňové povinnosti „ústřední“ obchodní
společnosti NABEOL, s. r. o., zprostředkovaně přes obchodní společnost FOX
consulting, s. r. o., tzv. missing tradera. Tato trestná činnost spočívající v
tom, že obchodní společnost NABEOL, s. r. o., neoprávněně zkrátila daň z
přidané hodnoty tím, že svoji daňovou povinnost k této dani snížila o
neoprávněně vzniklý nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, byla
páchána vysoce organizovaným zastřeným způsobem, čímž mohlo dojít také k
dosažení velkého rozsahu finanční ztráty ke škodě českého státu podle
kvalifikované skutkové podstaty ustanovení § 240 odst. 3 tr. zákoníku. Samotná
odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů jsou srozumitelná, přesvědčivá, navazují
na výsledky provedených důkazů a zabývají se podstatnými námitkami, které
obvinění v rámci své obhajoby v průběhu celého trestního řízení uplatnili.
Za nedůvodnou a přesahující rámec dovolacího přezkumu je možné označit
výhradu proti zachování totožnosti skutku, s níž se již dostatečně vypořádal
Vrchní soud v Olomouci na stranách 26 – 27 svého rozsudku. Zcela správně tento
soud neshledal významné změny v popisu skutkových okolnosti mezi obžalobou a
odsuzujícím výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to ve vztahu ke
všem znakům základní i kvalifikované skutkové podstaty žalovaného jednání.
Obviněný J. Ř. do svého dovolání pojal také námitku, že odvolací soud
nezohlednil vyslovenou pochybnost o správnosti trestů propadnutí věci a
propadnutí náhradní hodnoty vzhledem k nejasnosti jejich vlastníků, které byly
uloženy soudem prvního stupně, a tyto svým rozsudkem nezrušil. Z uvedené
argumentace je zřejmé, že obviněný, resp. jeho obhájce nevěnoval patřičnou
pozornost obsahu a způsobu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který napadl
mimořádným opravným prostředkem. Soud druhého stupně, jak je interpretováno v
úvodu tohoto rozhodnutí, zrušil na podkladě odvolání mj. též obviněného J. Ř.
napadené rozhodnutí ve výrocích o trestech ohledně všech obviněných a též ve
výroku, jímž bylo vysloveno zabrání nemovitých věcí popsaných ve výroku
napadeného rozsudku odvolacího soudu. Poté odvolací soud znovu rozhodl o trestu
mj. obviněného J. Ř., avšak znovu nevyslovil propadnutí té části majetku
obviněného, který nebyl v jeho výlučném vlastnictví, a jehož vyslovení přesto
obviněný v dovolání opětovně namítl. Potud tedy směřovala námitka obviněného J.
Ř. proti části výroku o trestu, která však nebyla součástí nově vysloveného
rozsudku.
Obvinění Ing. E. P. a P. R. ve společných částech svých dovolání v rámci důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnili ve většině námitky, které pro
jejich nedostatek hmotněprávní povahy nelze tomuto důvodu dovolání podřadit.
Taktéž v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nesprávně předložili
výhrady procesního charakteru. Pokud tedy jde o výtky proti způsobu hodnocení
provedených důkazů a proti skutkovým zjištěním z nich učiněných (konkrétně vůči
znaleckému posudku, povaze obchodních transakcí s pohonnými hmotami v rámci
daňového skladu, určení subjektu daně, případně tvrzení o opomenutých
důkazech), lze tyto odmítnout s odkazem na výše uvedenou část odůvodnění tohoto
usnesení, v níž Nejvyšší soud reagoval na zcela shodné výhrady spoluobviněných
J. Ř. a P. V.
Podle obou dovolatelů navíc zjištěný skutek nenaplňuje skutkovou podstatu
trestného činu podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku z důvodu
tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených
důkazů. Ten může být shledán v případech, kdy skutkový závěr soudů nemá oporu
ve výsledcích dokazování. Jedná se o situace, kdy především Ústavní soud v
rámci řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím vydaným v trestním
řízení, přistupuje k výjimečnému zásahu proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí.
O takový případ se však v dané trestní věci nejedná, a to ani z hledisek, která
si Ústavní soud pro uvedený zásah do rozhodování obecných soudů vymezil (srov.
např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, a ze
dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikované pod č. 64/1998 a č.
172/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Oba obvinění namítli absenci zavinění u trestného činu zkrácení daně, poplatku
a jiné podobné povinné platby. Konkrétní výhrady, kterými tuto chybějící
subjektivní stránku prosazovali, jsou však opět založeny na jiném skutkovém
podkladu, než z jakého vycházely soudy nižších stupňů a v podstatě jen
zopakovali jimi uplatněnou obhajobu a námitky využité v rámci řádného opravného
prostředku, s nimiž se však odvolací soud v dostatečném rozsahu vypořádal. Jak
již bylo naznačeno, účastí jednotlivých obviněných na fungování obchodního
řetězce s cílem zkrácení daně z přidané hodnoty, se velmi podrobně zabýval soud
prvního stupně. V rámci hodnocení důkazů v odůvodnění svého rozsudku soud
pečlivě a srozumitelně vysvětlil, proč neuvěřil např. obhajobě obviněného Ing.
E. P., že byl pouhým zpracovatelem účetnictví obchodní společnosti ACIDRON, s.
r. o., a na stranách 58 až 59 svého rozsudku popsal konkrétní zapojení
obviněného do administrativně složitého komplexu jednotlivých obchodních
operací, který vyžadoval součinnost více osob, zejména spolupráci se
spoluobviněným P. R. při sestavování daňových přiznání tohoto subjektu.
Stejně tak nelze přijmout argument obviněného P. R., že jako jednatel obchodní
společnosti ACIDRON, s. r. o., žádné nepravdivé daňové doklady nevystavoval a
za tuto společnost řádně plnil veškeré daňové povinnosti. Především je třeba
zdůraznit, že případné nesprávnosti v daňovém řízení tohoto ekonomického
subjektu nejsou předmětem tohoto trestního řízení, tudíž nemají žádný význam
pro trestní odpovědnost obviněného P. R. Jak je zřejmé z popisu výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně, obviněný se na posuzované trestné činnosti
podílel ve stručnosti tím, že jako jednatel obchodní společnosti ACIDRON, s. r.
o., vědomě vystavoval (fiktivní) daňové doklady k reálně neuskutečněným
obchodům s obchodními společnostmi FOX consulting, s. r. o., a MN Petrol, s. r.
o., a tyto zahrnoval do účetnictví subjektu, jehož byl statutárním orgánem. To
vše činil s vědomím pravého účelu jednotlivých obchodních transakcí, jímž bylo
neoprávněné snížení daňové povinnosti obchodní společnosti NABEOL, s. r. o.
Tento obviněný se dále ohradil proti uloženému trestu propadnutí náhradní
hodnoty tvrzením o nulové hodnotě akcií, jež byly zahrnuty do tohoto výroku.
Takovouto argumentací však dovolatel nijak nezpochybňuje správnost či zákonnost
uložení tohoto druhu trestu. Nejvyšší soud připomíná, že výrok o trestu lze
dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud byl uložen nepřípustný druh trestu nebo
trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Nic takového však obviněný nenamítal. Otázka
hodnoty akcií a jejich případná pravost, může mít ve svém důsledku nepříznivý
vliv pouze na stát, jemuž po vyslovení tohoto druhu trestu připadnou, pro
obviněného však má význam jen jako součást jemu uložené trestní sankce.
Samotnou správnost uloženého trestu však výhrada o bezcennosti akcií nemůže
zpochybnit. Jedná se o přípustný druh trestu nepřesahující zákonnou výměru, jak
předpokládá speciální dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu,
který však obviněný neuplatnil.
Obviněná Ing. I. K. ve své dovolací argumentaci uplatnila výhrady proti
naplnění úmyslné formy zavinění a v podstatě zopakovala svou obhajobu. Ta
spočívala v tom, že nevěděla o probíhajících vzájemných obchodech mezi
jednotlivými obchodními společnostmi. Sama jako externí účetní zpracovávala
účetní dokumentaci obchodních společností NABEOL, s. r. o. a MN Petrol, s. r.
o., přičemž vycházela z dokumentů, které jí byly příslušnými osobami předány.
Namítla, že mohla jednat nanejvýš v nedbalosti nebo spíše zcela bez zavinění.
Na tomto místě je nutné odkázat na stranu 57 rozsudku soudu prvního stupně, kde
jsou shrnuty důvody, na jejichž základě bylo nutné konání obviněné vyhodnotit
nikoli jako jednání najaté externí účetní obchodních společností NABEOL, s. r.
o. a MN Petrol, s. r. o., ale jako jednání jednoho z pachatelů, který se přímo
podílel na projednávané trestné činnosti. Jak zde Krajský soud v Brně správně
podotkl, o zájmu obviněné Ing. I. K. na trestné činnosti svědčí i její osobní
angažovanost v obchodní společnosti MN Projekt, s. r. o. (IČO: 259 04 531), ve
které v období od 2. 8. 2005 do 19. 9. 2014 zastávala funkci jediné jednatelky,
přičemž tato obchodní společnost byla v období od 30. 7. 2003 do 26. 1. 2010
jediným společníkem obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., zapojené do již
několikrát zmíněného řetězce firem, v rámci něhož byly účtovány fiktivní
transakce s pohonnými hmotami, a taktéž do obchodní společnosti APOLONIA
INVEST, s. r. o., propojené s obchodní společností MN Projekt, s. r. o., přes
zahraniční subjekt LIVONAS INVESTMENTS LIMITED, který je společníkem obou
jmenovaných korporací. O tom, že obviněná zcela nepochybně věděla o charakteru
vzájemných dodávek pohonných hmot a měla přehled též o celkovém objemu
prováděných obchodních transakcí a jejich hodnotě dále svědčí její vyjádření a
komunikace s finančními úřady či zastupování svědka P. H. (jednatele obchodní
společnosti MN Petrol, s. r. o., od 21. 10. 2010) při jednání na Finančním
úřadě v Brně, přičemž obsah jejích výpovědí sám tento svědek při pozdějším
výslechu i u hlavního líčení zcela popřel. Správnost závěrů soudů o úmyslném
jednání obviněné pak dokreslují provedené odposlechy hovorů např. s J. Ř., z
nichž je zřejmý její přehled o vzájemných vztazích vyjmenovaných subjektů
zúčastněných na vytvořeném řetězci. Sama obviněná byla aktivně zapojena do
personálního obsazování funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti MN
Projekt, s. r. o., která byla rovněž společníkem v MN Petrol, s. r. o. Obviněná
se tímto způsobem rovněž podílela na převodu obchodního podílu v posledně
jmenovaném subjektu na osobu P. H., tzv. bílého koně, za něhož dokonce jednala
se správcem daně, jak bylo vyloženo shora a je dále rozvedeno zejména na
stranách 49 až 53 a na straně 57 rozsudku soudu prvního stupně. Tvrzení
obviněné o výši její finanční odměny za vykonávanou činnost nemůže samo o sobě
ovlivnit změnu v charakteru zavinění, neboť nejde o zásadní skutečnost
významnou pro vyslovení její viny za okolností, které byly jen stručně
připomenuty v tomto rozhodnutí, avšak pečlivě vyhodnoceny zejména v rozsudku
soudu prvního stupně. Obviněná participovala na realizaci protiprávního jednání
popsaného ve výroku o vině, a pokud její finanční zisk a celková míra aktivity
nedosáhly šíře dalších spolupachatelů, soudy je správně promítly do nižší
výměry trestu, který byl obviněné uložen při samé dolní hranici zákonné trestní
sazby.
Obdobně lze odmítnout i námitky posledního obviněného P. S., který poukázal na
nedostatečný popis subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby v tzv. skutkové větě výroku rozsudku Krajského soudu v
Brně. Nejvyšší soud neshledal v tomto směru vytčenou vadu, úmysl obviněného je
zřejmý z jeho postavení jednatele v obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., v
období od 30. 7. 2003 do 2. 3. 2010. Následujícím jednatelem se v této obchodní
společnosti stal již zmíněný P. H., který byl fakticky nekontaktní, nebyl
schopen funkci statutárního orgánu vůbec vykonávat (což ani neměl v úmyslu), a
jednatelství převzal jen kvůli finanční odměně. Stalo se tak v období ukončení
protiprávního jednání, tedy v měsíci lednu roku 2010. Jak správně zhodnotil
soud prvního stupně na straně 58 svého rozsudku, i obviněný P. S. si musel být
vědom probíhajících předstíraných nákupů a prodejů realizovaných obchodní
společností MN Petrol, s. r. o. V tomto směru je usvědčován mj. záznamy
telefonické komunikace především se spoluobviněnou Ing. I. K. o zpracovávání
fakturačních podkladů za jím zastupovaný subjekt. Je proto možné přisvědčit
názoru soudů, že i bez projevování vyšší aktivity v rámci celého řetězce, tento
obviněný nepochybně věděl o povaze předstíraných obchodních transakcí,
vystavoval a přijímal jménem společnosti MN Petrol, s. r. o., daňové doklady a
poté podepsal jejím jménem daňové přiznání, tudíž jeho role v předmětné trestné
činnosti odpovídala spolupachatelství. V rámci hodnocení míry vzájemné
spolupráce mezi obviněnými, jejíž nižší intenzity si byl vědom i soud odvolací,
byl tomuto obviněnému uložen nejmírnější trest na dolní hranici zákonné trestní
sazby.
V této souvislosti lze zmínit názor, který Nejvyšší soud zaujal v obdobné
trestní věci, kdy zapojení pachatele vykonávajícího taktéž zcela formálně
funkci statutárního orgánu společnosti bylo zcela nulové. Podle usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1396/2008, publikované pod
č. T 1147 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 51, který
vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, pachatel může být srozuměn [§15
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s vylákáním neoprávněné výhody na dani z přidané
hodnoty ve smyslu § 240 odst. 1 tr. zákoníku i za situace, jestliže se z důvodu
získání určitého peněžního příjmu stal jen formálně jednatelem společnosti s
ručením omezením, ale tuto funkci fakticky nevykonával, nezajímal se o
hospodaření uvedené obchodní společnosti a zcela ponechal její obchodní vedení
na společníkovi, který nebyl jednatelem, pokud pachatel jako jednatel podepsal
tímto společníkem předložené daňové přiznání, jímž se v rozporu se skutečností
deklarovalo zaplacení zboží nebo služeb na podkladě fiktivních faktur a které
mělo odůvodnit neoprávněné vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve
prospěch společnosti s ručením omezeným. V předmětné trestní věci obvinění P.
S. a Ing. I. K. nejenže vykonávali funkce statutárního orgánu v obchodních
společnostech zapojených do „kolotočového obchodu“, ale měli větší přehled o
způsobu prováděných transakcí i o jejich objemu, tudíž současně znali rozsah
škodlivého následku, který byl chtěným cílem všech spolupachatelů.
Závěrem lze ještě zdůraznit, že vysoký stupeň plánování a koordinace
jednotlivých ať jen účetních či následně faktických obchodních operací v
průběhu projednávané trestné činnosti dokládá i další vývoj existence subjektů
zapojených do tzv. daňového kolečka. Obchodní podíl obchodní společnosti FOX
consulting, s. r. o., i funkce jednatele byly převedeny z Ing. E. P. ještě v
průběhu ledna a února 2009 nejdříve na samostatně stíhaného J. K. a zhruba o
pět měsíců později na již zmíněného Š. O. Stejně tak u obchodní společnosti
ACIDRON, s. r. o., došlo k převedení obchodního podílu i změně funkce jednatele
v listopadu 2009 z obviněného P. R. na další tzv. nekontaktní osobu J. B. Tento
postup ilustruje situaci, kdy si obvinění byli vědomi nelegálnosti obchodování
s pohonnými hmotami a v zájmu zastření tohoto stavu a ztížení odhalení převedli
na počátku období prověřování transakcí příslušnými orgány finanční správy
obchodní podíly jmenovaných obchodních společností na tzv. bílé koně.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných J. Ř., P. V.,
Ing. I. K., P. S., Ing. E. P. a P. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
poté, co převážná část jimi uplatněných námitek nespadala pod uplatněný důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), a ve zbytku to byly výhrady
neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal žádnou vadu v
hmotněprávním posouzení skutkových zjištění v dané věci, nemohl být naplněn ani
druhý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho
druhé alternativě. Pokud obvinění J. Ř., P. V. a P. S. uplatnili ve svých
dovoláních první alternativu tohoto důvodu dovolání, je možné odkázat na
správné stanovisko státního zástupce obsažené v jeho vyjádření k dovoláním,
neboť obviněnými tvrzené nevypořádání se s jejich odvolacími námitkami soudem
druhého stupně nespadá pod procesní vadu předpokládanou v první variantě
ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Ta dopadá výlučně na případy, kdy
soud rozhodne o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. To znamená, že soud
druhého stupně měl přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem,
tj. věcně, avšak neučinil tak, a bez splnění procesních podmínek odvolání nebo
stížnost odmítl (viz § 253 odst. 3 tr. řádu) či zamítl podle § 253 odst. 1 tr.
řádu nebo § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. V projednávané trestní věci však
Vrchní soud v Olomouci v rámci veřejného zasedání věcně přezkoumal všechny
řádné opravné prostředky obviněných, státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci i zúčastněných osob a rozhodl o nich.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek
přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu