5 Tdo 86/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29.
května 2002 o dovolání podaném obviněným P. K., proti rozsudku Okresního soudu
v Hodoníně ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. 3 T 746/2000, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. 5 To 475/2001, t a k t o
:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. srpna 2001,
sp. zn. 3 T 746/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.
ledna 2002, sp. zn. 5 To 475/2001, uznán vinným
1. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák, kterého se dopustil tím,
že dne 1. dubna 1999 v K., okres H., v prodejně elektrospotřebičů firmy B. J.,
prodej a servis spotřebičů pro domácnost K., po řádném seznámení se všeobecnými
obchodními podmínkami finančního pronájmu, uzavřel s leasingovou firmou H. C.,
a. s., B., smlouvu o finančním pronájmu na předmět pronájmu – pultovou
mrazničku AFG – 075 Whirpool, v hodnotě 13 490 Kč na dobu pronájmu 12 měsíců s
podmínkou úhrady měsíčních splátek ve výši 1 253 Kč do každého 15. dne v
kalendářním měsíci, přičemž do smlouvy uvedl jako místo umístění předmětu
adresu S. – M., přičemž uhradil akontaci a první splátku v celkové výši 2 603
Kč a předmět leasingu převzal s úmyslem dalších 11 splátek nehradit, kdy
pultovou mrazničku uschoval a užíval mimo určené místo a tak majiteli firmě H.
C., a. s., B., způsobil škodu ve výši 10 887 Kč,
2. trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným
činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., kterých
se dopustil tím, že dne 4. března 2000 kolem 22.30 hodin na silnici III. třídy
z obce K. směrem na obec K., okres H., v silně podnapilém stavu řídil pronajaté
osobní vozidlo Škoda Felicia půjčovny automobilů M. Š. se sídlem v Č. D.
majitele J. Š., přičemž v jeho krvi bylo provedeným odběrem krve a jejím
rozborem zjištěno nejméně 2,56 g/kg alkoholu, kdy v důsledku své opilosti
nezvládl řízení tohoto vozidla obsazeného dalšími pěti spolujezdci, vyjel
nejprve vpravo mimo vozovku a následně ve smyku přes střed do levé poloviny
vozovky, kde při krajnici pravou přední částí svého vozidla srazil oproti směru
své jízdy jdoucí chodkyni L. K., které způsobil těžké zranění v podobě otevřené
zlomeniny pravého bérce s tržnou ranou délky 3 cm s posunem úlomků, s nutností
následného opakovaného operativního léčení a s citelným omezením v obvyklém
způsobu života od 4. března 2000 nejméně do 10. května 2000 a s léčením
ukončeným dne 31. ledna 2001.
Za tyto trestné činy a za současně sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. listopadu 2000, sp. zn. 1 T 9/2000, jenž
nabyl právní moci dne 25. ledna 2001, byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b)
tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst.
1 tr. zák. byl obžalovanému dále uložen trest zákazu řízení všech druhů
motorových vozidel na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu v
rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. listopadu 2000, sp. zn. 1 T 9/2000,
jenž nabyl právní moci dne 25. ledna 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození L. K., H. C., a.
s., B., Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, OP H., odkázáni se svými nároky na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný P. K. odvolání, které Krajský soud v
Brně usnesením ze dne 16. ledna 2002 zamítl.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. 3 T
746/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002,
sp. zn. 5 To 475/2001, podal obviněný P. K. dovolání prostřednictvím svého
obhájce Mgr. S. K. podáním ze dne 7. března 2002, které došlo Okresnímu soudu v
Hodoníně dne 8. března 2002. Dovolání podal podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu proti výroku pod bodem 1. napadeného rozsudku, neboť ho nepovažuje ve
výroku o vině za správný, protože podle jeho názoru nelze míti za prokázáno, že
měl v úmyslu se dopustit trestného činu podvodu. Je třeba vycházet z toho, že
po stránce subjektivní tento trestný čin nebyl v celém rozsahu prokázán, neboť
zaplatil akontaci ve výši 1 350 Kč a dále splátku ve výši 1 253 Kč. Jinak
pověřil pravidelnými splátkami prodavačku, tato však splátky neprovedla. O tom,
že měl úmysl pravidelně splátky platit svědčí ta skutečnost, že leasingové
společnosti jednak nabídl splátkový kalendář a jednak chtěl „mražák“ vrátit, a
proto toto jeho jednání nevykazuje po stránce subjektivní naplnění skutkové
stránky trestného činu podvodu. Navrhl proto podle § 265f tr. řádu, aby
Nejvyšší soud podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a
věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného P. K. ve
smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného
P. K. proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. srpna 2001, sp. zn.
3 T 746/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna
2002, sp. zn. 5 To 475/2001, ve smyslu § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu
odmítl a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném
zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že v předmětné věci obviněný tvrdí,
že mu nebyla prokázána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu
podvodu, neboť uhradil akontaci a první splátku a placením dalších splátek
pověřil prodavačku, a proto mu nelze klást za vinu, že výše označenou
leasingovou smlouvu sjednával s podvodným úmyslem. Z odůvodnění dovolání je
však zřejmé, že dovolatel pouze způsobem odlišným od meritorních rozhodnutí
vydaných v dané věci interpretuje provedené důkazy, přičemž právnímu posouzení
výše popsaného skutku nevytýká žádné konkrétní pochybení. K uplatněným výhradám
je možno ve stručnosti uvést, že soudy obou stupňů odůvodnily svůj pozitivní
závěr, že obviněný P. K. naplnil i zákonem požadované znaky subjektivní
stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., s poukazem jednak
na svědeckou výpověď M. J., prodavačky zaměstnané v obchodě provozované
obviněným, a jednak na svědeckou výpověď účetního Ing. J. B., který se zaobíral
účetnictvím firmy obviněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud
nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro
odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu, a shledal, že dovolání ve
smyslu § 265a tr. řádu je přípustné, bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265i
odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, bylo podáno
včas a splňuje náležitosti dovolání. Dále se Nejvyšší soud zabýval důvodem
odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy, zda nejde o
dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil jako důvod odvolání nesprávné právní posouzení skutku pod
bodem 1. napadeného rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu
podle § 250 odst. 1 tr. zák. s tím, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky
skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., což je
nepochybně otázka právního posouzení skutku. Podle jeho názoru je třeba
vycházet z toho, že po stránce subjektivní tento trestný čin nebyl v celém
rozsahu prokázán, neboť zaplatil akontaci ve výši 1 350 Kč a dále splátku ve
výši 1 253 Kč. Jinak pověřil pravidelnými splátkami prodavačku, tato však
splátky neprovedla. O tom, že měl úmysl pravidelně splátky platit svědčí ta
skutečnost, že leasingové společnosti jednak nabídl splátkový kalendář a jednak
chtěl „mražák“ vrátit, a proto toto jeho jednání nevykazuje po stránce
subjektivní naplnění skutkové stránky trestného činu podvodu.
Jak vyplývá z výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.
pod bodem 1. napadeného rozsudku spatřoval soud prvního stupně podvodný úmysl
obviněného v tom, že obviněný P. K. uzavřel předmětnou shora uvedenou smlouvu
o finančním pronájmu pultové mrazničky AFG – 075 Whirpool v hodnotě 13 490 Kč
na dobu pronájmu 12 měsíců a tento předmět leasingu převzal s úmyslem dalších
11 splátek nehradit, kdy pultovou mrazničku uschoval a užíval mimo určené
místo, a tak majiteli firmě H. C., a. s., B., způsobil škodu ve výši 10 887 Kč.
Takto vymezený skutkový stav věci ve výroku rozsudku ohledně subjektivní
stránky trestného činu podvodu byl správně kvalifikován jako podvodný úmysl
požadovaný skutkovou podstatou trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr.
zák., když je zcela zřejmé, že obviněný již v době uzavření předmětné
leasingové smlouvy jednal s vědomím, že přebírá jako předmět leasingu věc
pultovou mrazničku AFG – 075 Whirpool, přičemž věděl, že sjednané splátky s
ohledem na svou finanční situaci nebude schopen platit, a proto jednal s
úmyslem sjednaných 11 splátek nehradit, čímž uvedl majitele firmu H. C., a. s.,
B., v omyl a způsobil jí škodu ve výši 10 887 Kč (srov. přiměřeně č. 54/1967,
15/1969, 57/1978-III. a č. 56/1994 Sb. rozh. tr.). Uvedený právní závěr soudu
prvního stupně o podvodném úmyslu obviněného, s kterým se ztotožnil i soud
druhého stupně, je v souladu s odůvodněním napadeného rozsudku na č. l. 116 p.
v., přičemž Nejvyšší soud považuje za nutné k uplatněným výhradám obviněného
dodat, že je i v souladu se svědeckou výpovědí M. J., prodavačky zaměstnané v
obchodě provozovaném obviněným, která vyvrátila jeho obhajobu, když uvedla, že
ji ani nepožádal a ani jí neuložil, aby připravovala nějaké příkazy k úhradě na
splátky leasingu pro účetního Ing. B., kterého ani neznala, přičemž dodala, že
na prodejně nikdy nebylo dost peněz, a to ani na zakoupení dodaného zboží (č.
l. 68 a 105), stejně jako se svědeckou výpovědí účetního Ing. J. B., který
dosvědčil, že od konce roku 1997 do měsíce ledna 1999 se zabýval hospodařením
firmy obviněného P. K., přičemž zjistil, že podnikání obviněného bylo na tak
slabé úrovni, že již v lednu roku 1999 nebyl obviněný schopen plnit své
finanční závazky vůči svým dodavatelům, kteří mu dokonce odmítali nadále
dodávat zboží (č. l. 71 p. v. a 105), což za situace, že v dubnu roku 1999
obviněný uzavřel inkriminovanou leasingovou smlouvu, muselo soudy I. i II.
stupně nutně vést k závěru, že obviněný tuto smlouvu sjednal přinejmenším s
tím, že byl srozuměn s faktem, že nebude schopen v budoucnu hradit leasingové
splátky za výše specifikovanou pultovou mrazničku, kterou navíc umístil na
jiném než sjednaném místě.
K námitce obviněného, že zaplatil akontaci a první splátku je třeba uvést, že
tyto částky mu byly z hlediska výše způsobené škody odečteny, když byl uznán
vinným způsobením škody ve výši 10 887 Kč oproti hodnotě předmětné pultové
mrazničky vyčíslené částkou 13 490 Kč (viz č. 27/1996 Sb. rozh. tr.). Pokud
podle svého tvrzení nabízel později při neplacení leasingových splátek jakýsi
splátkový kalendář, je třeba vzhledem k výše uvedenému podvodnému úmyslu na
počátku při uzavření leasingové smlouvy a převzetí pultové mrazničky takové
jeho jednání posuzovat již jen jako určitou snahu po náhradě škody ze
spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku pod
bodem 1. napadeného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. srpna 2001,
sp. zn. 3 T 746/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.
ledna 2002, sp. zn. 5 To 475/2001, jako trestného činu podvodu je zcela správné
a odpovídající zákonu. Proti dalším výrokům napadeného rozsudku (výroku o vině
pod bodem 2. výroku o trestu ani výroku o náhradě škody) obviněný P. K.
dovolání nepodal (§ 265i odst. 3 per analogiam).
Z těchto v souladu s ustanovením § 265i odst. 2 tr. řádu jen stručně uvedených
důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání
obviněného P. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto jej Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v souladu s návrhem nejvyššího státního
zástupce odmítl v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Proto
ani nebylo důvodu rozhodovat o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu §
265o odst. 1 tr. řádu, o který obviněný v souvislosti s podáním dovolání žádal.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.