5 Tdo 921/2025-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 6 To 178/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 71/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 2 T 71/2023, byl obviněný F. M. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), který spáchal ve spolupachatelství se spoluobviněným E. K. Za tento zločin a za sbíhající se zločin loupeže podle téhož ustanovení, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 30 T 84/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 5 To 417/2023, byl obviněnému podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Okresní soud v Děčíně zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen výše citovanými rozsudky označených soudů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jak bylo již naznačeno, stejným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného E. K.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba spoluobvinění a Krajský soud v Ústí nad Labem o nich rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 6 To 178/2024, tak, že obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“).
3. Skutek, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými spočíval stručně vyjádřeno v tom, že dne 28. 10. 2022 kolem 15. hodiny, v XY, se nejprve oba připojili k poškozenému J. B., který odcházel z parku směrem ke svému bydlišti, opakovaně požadovali, aby jim dal “trávu“ nebo drobné peníze, poškozený je vyzýval, aby jej nechali na pokoji, poté se rozhodl přivolat policii, na což obvinění reagovali požadavkem, aby jim vydal svůj mobilní telefon nebo peněženku, jinak si je vezmou sami, vyhrožovali, že jej rozkopou, obviněný E. K. se jej snažil udeřit pěstí, poškozený se vyhnul a použil proti oběma pepřový sprej, na což mu obvinění začali vulgárně nadávat, obviněný E. K. zvedl dřevěnou laťku, pronásledoval poškozeného s křikem, že ho s ní zabije, avšak poškozenému se podařilo utéct.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Oprávnění napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem využil pouze obviněný F. M. a učinil tak prostřednictvím svého obhájce. V úvodu dovolání označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. s tím, že slovně citoval první variantu důvodu pod písm. g), tedy že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Poněkud nekonzistentně pak obviněný namítl i „extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a jejich následným právním posouzením“.
5. V další části dovolání obviněný formuloval své výhrady proti odsouzení tak, že jde o pokračování jeho dosavadní obrany v průběhu trestního řízení. Podle jeho přesvědčení soudy neměly oporu v provedených důkazech pro vyslovení viny, kterou on sám od samého počátku popřel. Poukázal na osamocenou výpověď poškozeného o průběhu jejich setkání v rozhodný den, která je v rozporu se shodnými výpověďmi jeho i spoluobviněného E. K. a svědkyně J. S. Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, odvolacímu soudu vytkl, že nedostál své přezkumné povinnosti na podkladě jeho odvolacích námitek. Dovolával se též „porušení svých základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu“. Závěrem svého stručného podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v části týkající se jeho osoby a zprostil jej obžaloby.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který neshledal obviněným vytýkaný rozpor mezi skutkovým zjištěním soudů a obsahem provedeného dokazování. Jeho námitky podle státního zástupce představují běžnou polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Soud prvního stupně si byl zjevně vědom důkazní situace, ve které proti sobě stály různé varianty průběhu skutkového děje, proto postupoval velmi obezřetně k výpovědi poškozeného, což vyplývá zejména z bodů 24. a 25. odsuzujícího rozsudku. V této souvislosti bylo podle státního zástupce především významné, že tvrzení poškozeného korespondovalo s výpověďmi dalších dvou svědků, z nichž jeden telefonicky oznámil probíhající konflikt mezi poškozeným a oběma spoluobviněnými policejnímu orgánu. Státní zástupce považoval za významné i vzájemné odlišnosti mezi výpověďmi obou obviněných a svědkyně J. S., přítelkyně obviněného E. K. Vyhodnocení důkazů soudem prvního stupně proto označil státní zástupce za správné a logické.
7. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že pro konání dovolacího řízení jsou splněny všechny formální podmínky, poté se zabýval otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Přitom dospěl k závěru, že obsah konkrétních výhrad obviněného neodpovídá žádné vadě, k jejíž nápravě jsou určeny všechny taxativně vyjmenované dovolací důvody v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř., tudíž ani důvody označené obviněným.
9. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen z některého z taxativně vymezených důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat takovému dovolacímu důvodu. V rámci dovolacího řízení proto nelze akceptovat pouhé formální označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako obsahově odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění.
10. Obviněný označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. První z uplatněných dovolacích důvodů spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný sice konkrétně necitoval některou z uvedených alternativ, nicméně jeho slovní vyjádření odpovídá první z nich.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze úspěšně uplatnit v případech, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný zjevně uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že odvolací soud nenapravil vadu odvoláním napadeného rozsudku, zamítl jeho řádný opravný prostředek, přestože rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, k jejíž nápravě je určen právě prvně označený dovolací důvod.
12. Nejvyšší soud se jen stručně vyjádří k výhradě obviněného, jíž „nad rámec dovolacích důvodů“ namítl „extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a jejich následným právním posouzením“. V tomto ohledu totiž obviněný setrval zjevně v době účinnosti právní úpravy trestního procesního předpisu před datem 1. 1. 2022, odkdy došlo k novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Tato změna mimo jiné rozšířila výčet dovolacích důvodů o nově vymezený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění, jak je citováno pod bodem 10. shora. Uvedená legislativní úprava v podstatě reagovala na judikaturu zejména Ústavního soudu, který ve své rozhodovací praxi poukazoval dlouhodobě na to, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů, a je tudíž povolán k ochraně základních práv a svobod, proto nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Právě tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud dovolatel učiní tento nesoulad předmětem dovolání, měla být Nejvyšším soudem akceptována jako odpovídající dřívějšímu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po nabytí účinnosti citované novely trestního řádu je tudíž námitka o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování, resp. jejich právnímu posouzení zcela bezpředmětná.
b) K námitkám obviněného
13. Jak bylo již konstatováno, obviněný ve svém dovolání označil první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jeho konkrétní argument spočívá v tom, že soudy obou stupňů neměly oporu v provedených důkazech k tomu, aby byl uznán vinným. Je tak přesvědčen, že kromě výpovědi poškozeného neexistuje žádný důkaz o jeho vině, kterou on sám popírá. Dále pak obviněný poukázal na svou vlastní výpověď, která je podporována i výpověďmi spoluobviněného E. K. a svědkyně J. S. Podle obviněného měly být „obrovské rozpory“ vysvětleny v jeho prospěch, čímž zjevně namítal nesprávné použití zásady „in dubio pro reo“ soudy obou stupňů.
14. Velmi stroze formulované dovolací výhrady vycházejí z celkového postoje obviněného, který od počátku svého trestního stíhání popřel, že by od poškozeného on sám, či společně se spoluobviněným požadoval vydání jeho osobních věcí, naopak to měl být poškozený, kdo se jim snažil prodat marihuanu, a poté, co ji odmítli, došlo mezi nimi k hádce. Tvrzení obžaloby, s nímž se po provedení a vyhodnocení výsledků dokazování ztotožnily i soudy obou stupňů, tedy obviněný odmítl jako nepravdivé. Přednesené dovolací námitky obviněného tak představují pouhou snahu prosadit vlastní skutkovou verzi průběhu setkání s poškozeným v rozhodný den, a to výlučně poukazem na nesprávné vyhodnocení výpovědí obou spoluobviněných, a incidentu přítomné svědkyně, která je přítelkyní obviněného E.
K., jako nevěrohodných. Takto formulované námitky však nemohou naplnit citovaný dovolací důvod, údajný rozpor mezi zjištěným skutkem a skupinou důkazů, který prosazoval obviněný, je na rozdíl od jeho stručných tvrzení v dovolání velmi pečlivě vyhodnocen již v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně včetně důvodů, pro něž tento soud uvěřil popisu předmětné události, jak o ní vypovídal poškozený. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání přiléhavě poukázal na velmi pečlivé a především logické, tudíž argumentačně přesvědčivé, vyhodnocení celého rozsahu provedených důkazů soudem prvního stupně, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu.
Obviněný především zcela pominul výpověď očitého svědka M. M., jež nepochybně podpořila neměnnou výpověď poškozeného včetně části hrozby fyzického útoku použitím tupého nástroje jedním z útočících mužů. Právě tento svědek přivolal na místo policii, sám poškozený poté, co utekl od spoluobviněných, neučinil trestní oznámení o incidentu. Obviněný ve svém dovolání nepředložil žádné argumenty, jimiž by mohl zpochybnit úvahy především soudu prvního stupně, jak je vyjádřil v bodě 18. svého rozsudku, v němž se vypořádal s obsahem jednotlivých výpovědí dostatečně, nepominul žádnou skutečnost, o niž opírala obhajoba svou verzi, a jeho jednoznačné zpochybnění věrohodnosti tvrzení obou spoluobviněných i svědkyně J.
S. je třeba považovat za podložené druhou skupinou důkazů, na níž soud prvního stupně důvodně založil svůj odsuzující výrok o vině ve shodě s obžalobou. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněným, ale rozhodly ve shodě s výpověďmi jiných svědků, jejichž pravdivost nebyla zpochybněna a jež byly ve vzájemné shodě. V této souvislosti lze připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s případnou korekcí soudem druhého stupně, nikoli však v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku.
Procesní zásady vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny nacházejí své uplatnění právě v řízení před soudem prvního stupně, případně v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, na rozdíl od Nejvyššího soudu, který v dovolacím řízení důkazy zásadě neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud na podkladě předložených dovolacích námitek neshledal naplněným dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo dojít ani k důvodnému uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Odvolací soud důsledně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně na podkladě odvolání obou spoluobviněných, přičemž neshledal jimi tvrzené vady, naopak se ztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně vyhodnotil výsledky provedeného dokazování a jak se vypořádal s obranou obviněných. Ani odlišný názor obviněného na výsledky provedeného dokazování a jeho přesvědčení o tom, že nespáchal posuzovaný trestný čin, nejsou důvodem k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tedy k procesnímu postupu hodnocení důkazů ve prospěch obviněného.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Na základě všech shora stručně popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud na podkladě obsahu trestního spisu k závěru, že obviněný F. M. přes svůj formální odkaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem taxativně stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu