5 Tdo 964/2024-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 9 To 202/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 73/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 3 T 73/2023, byl obviněný R. M. shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, oběma spáchanými podle § 23 tr. zákoníku ve spolupachatelství s obviněným D. S. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 1 T 35/2023, byl obviněnému R. M. podle § 43 odst. 2 a § 178 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu v uvedeném trestním příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili škodu ve výši 8 000 Kč poškozenému R. Ch., přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného D. S.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, z jejichž podnětu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 9 To 202/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve vztahu k oběma obviněným v celých výrocích o trestech a při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve vztahu k obviněnému R. M. znovu rozhodl tak, že mu podle § 43 odst. 1, § 58 odst. 2 a § 178 odst. 2 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v délce 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podstata trestné činnosti obviněných spočívala ve stručnosti v tom, že v době od 14:00 hodin dne 7. 6. 2023 do 12:45 hodin dne 9. 6. 2023 v Praze XY v ulici XY u oplocené zahrady (parcela č. XY) nejdříve vysadili ze závěsů vstupní branku na zahradu, která byla opatřena visacím zámkem a řetězem, a blíže nezjištěným předmětem vypáčili petlici dveří kůlny umístěné na zahradě. Poté vnikli do vnitřních prostor kůlny, ze které odcizili pánské horské kolo zn. Merida v hodnotě 6 500 Kč, dětské horské kolo blíže nezjištěné značky v hodnotě 1 500 Kč a 8 ks lahví rumu blíže nezjištěných značek a hodnoty, čímž poškozenému R. Ch. způsobili škodu ve výši nejméně 8 000 Kč. Obviněný D. S. přitom spáchal tento čin, ačkoli byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 41 T 39/2022, který nabyl právní moci dne 6. 9. 2022, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 11 měsíců se zkušební dobou v délce 3 roků.
II. Dovolání obviněného, vyjádření k němu a replika
4. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 9 To 202/2024, podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž formálně neuvedl žádný z dovolacích důvodů obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. a kterým napadl toliko výrok o trestu mu uloženém.
5. Obviněný namítl, že soudy při ukládání trestu dostatečně nezohlednily jeho prohlášení viny, jakož i další skutečnosti, a proto měly uložit trest přiměřený, tedy mírnější. Zdůraznil, že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a svou vinu nikdy nepopíral. Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné a zcela nedostatečné, protože se odvolací soud dostatečně nezabýval osobními poměry obviněného z hlediska možnosti uložení jiného trestu než trestu odnětí svobody. Dále se podle obviněného odvolací soud náležitě nevypořádal ani s námitkami obhajoby, přičemž v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1464/13. Obviněný poukázal i na ustanovení § 38 tr. zákoníku a jeho výklad v komentářové literatuře.
6. Podle obviněného bylo třeba zohlednit rovněž návrh na obnovu řízení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 35/2023, kterému bylo vyhověno. Pro úplnost ještě obviněný uvedl, že „ve věci vedené pod sp. zn. 24 T 16/2024 byl pravomocně odsouzen za krádež věcí nepatrné hodnoty z důvodu recidivy s odkazem na zrušený trestní příkaz ve věci sp. zn. 1 T 35/2023. Když tedy byl zmíněný trestní příkaz zrušen, pominula tak podmínka recidivy a nemohl být v tomto případě odsouzen“.
7. Obviněný navrhl odklad vykonatelnosti dosavadních rozhodnutí podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (obviněný měl patrně na mysli příslušná ustanovení trestního řádu) z důvodu „závažnosti důsledků plynoucích z vykonatelnosti napadených rozhodnutí, jelikož neprodlené vykonání trestu by mohlo vést k nenapravitelným škodám na jeho osobních a rodinných poměrech“.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud změnil výrok o trestu tak, že se obviněnému ukládá jiný druh trestu, popřípadě že se trest odnětí svobody podmíněně odkládá.
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je z obsahu dovolání patrné, že dovolatel ve svém dovolání opakuje své předchozí námitky proti tomu, že mu výkon trestu odnětí svobody nebyl podmíněně odložen, s tím, že obsah dovolání je doslovnou citací textu předchozího odvolání. S těmito námitkami se odvolací soud již vypořádal pod bodem 12. odůvodnění svého rozsudku. Státní zástupce se ztotožnil s argumentací odvolacího soudu a v podrobnostech na ni odkázal.
10. Státní zástupce dále uvedl, že otázka přiměřenosti trestu v zásadě neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. V jejich rámci se totiž dovolací soud nemůže zabývat přiměřeností uloženého trestu a zejména není oprávněn ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Přiměřenost trestu by mohl dovolací soud posoudit jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 492/17, a jednak mimo dovolací důvody, kdyby šlo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Obviněný však nepoukázal na tuto zásadu a ani obsahově nesdělil, proč by měla být užita v jeho trestní věci. Zejména neuvedl nic ke svým rodinným vztahům a osobám odkázaným na něj materiálně či citově. Obviněný tak nejenže neuvedl žádný z dovolacích důvodů, ale ani nesdělil nic, co by mohlo být podkladem pro posouzení jemu uloženého trestu mimo tyto důvody.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněného neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů a obviněný ani neučinil žádnou námitku, která by mohla vést k jinému posouzení uloženého trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.
12. Obviněný využil svého práva a uplatnil vůči vyjádření nejvyššího státního zástupce repliku. V ní v podstatě jen zopakoval své námitky již uplatněné v podaném dovolání vztahující se k údajné nepřiměřenosti jemu uloženého trestu.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud po přezkoumání věci na podkladě předloženého spisového materiálu dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele také svým obsahem odpovídaly takovému důvodu.
b) K uplatněným námitkám obviněného
15. Obviněný ve svém dovolání formálně neuplatnil žádný dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b tr. ř. Správným by v tomto případě byl postup podle § 265h odst. 1 tr. ř., tedy výzva obviněnému, aby doplnil podané dovolání o odkaz na některý z důvodů vypočtených v § 265b tr. ř. Nicméně dovolání obviněného došlo Nejvyššímu soudu až dne 1. 11. 2024, obviněný by je tedy nestihl doplnit ve lhůtě pro podání dovolání, která mu skončila dne 14. 10. 2024, a po jejím uplynutí by mohl pouze formálně poukázat na některý z dovolacích důvodů, ačkoli jeho dovolání – jak bude uvedeno níže – neodpovídá žádnému z nich. Proto se Nejvyšší soud rozhodl nepostupovat podle § 265h odst. 1 tr. ř. a formálně nedoplňovat zmíněnou chybějící dílčí náležitost dovolání, ale namísto toho se zabýval obsahem podaného dovolání.
16. Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného svým obsahem směřovaly výlučně proti uloženému trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný; ostatně výrok o vině ani obviněný nemůže napadat, protože u hlavního líčení prohlásil vinu (§ 206c odst. 7 věta druhá tr. ř.). K nápravě případných pochybení ve výroku o trestu pak primárně slouží dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Je tedy velmi pravděpodobné, že obviněný by mohl doplnit své dovolání právě o poukaz na tento dovolací důvod. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. však lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak vyměřený mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ani jedné z výše uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ovšem námitky obviněného neodpovídají, protože mu byl uložen přípustný druh trestu (odnětí svobody) a jeho výměra je sice mimo zákonnou dolní hranici, ale to je v jeho prospěch a sám proti tomu ani nic nemůže vytýkat.
17. Obviněný totiž v první řadě namítá, že soudy při ukládání trestu nedostatečně zohlednily jeho prohlášení viny, které učinil během hlavního líčení. Soud prvního stupně zhodnotil prohlášení viny obviněného pod bodem 20. odůvodnění svého rozsudku, v němž uvedl, že toto prohlášení bere jako významnou polehčující okolnost. Odvolací soud se vypořádal s prohlášením viny obviněného pod bodem 12. odůvodnění svého rozsudku, přičemž v návaznosti na tuto skutečnost dokonce podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Proto u napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze souhlasit s názorem obviněného, že by byl nedostatečně zohledněn význam jeho prohlášení viny.
18. Obviněný dále vytkl, že při ukládání trestu nebyly náležitě posouzeny jeho osobní poměry, které by odůvodnily možnost uložení jiného trestu než odnětí svobody nebo podmíněný odklad tohoto druhu trestu. Soudy nižších stupňů se však s tímto hlediskem náležitě vypořádaly, jelikož se zabývaly všemi osobními poměry obviněného a do úvah o trestu musely promítnout i jeho trestní minulost. Obviněný má totiž podle opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 17. 8. 2023 celkem 3 relevantní záznamy (čtvrtým je trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 1 T 35/2023, který byl ke dni 11. 6. 2024 pravomocně zrušen). Odvolací soud tedy správně zohlednil význam těchto tří dřívějších odsouzení týkajících se majetkové trestné činnosti, za něž byly obviněnému uloženy podmíněné tresty odnětí svobody a trest obecně prospěšných prací. Nyní posuzovaného trestného činu se obviněný navíc dopustil ve zkušební době trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 1 T 117/2022, a jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců, tedy do dne 10. 2. 2025. Obviněný přitom ani nekonkretizuje, které jeho osobní poměry nebyly vzaty v úvahu a proč by měly odůvodnit jiný trest.
19. Pro úplnost lze uvést, že kdyby soudy, zejména tedy odvolací soud, při ukládání trestu braly v úvahu i odsouzení obviněného trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 1 T 35/2023, a posoudily to jako recidivu, byl by obviněný stíhán rovněž pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, takže by mu hrozil ještě přísnější trest odnětí svobody. K tomu ovšem v dané věci nedošlo. Z poukazu obviněného na to, že „rozhodnutím 24 T 16/2024 byl pravomocně odsouzen za krádež věcí nepatrné hodnoty z důvodu recidivy s odkazem právě na zrušený trestní příkaz 1 T 35/2023“, pak není zřejmé, jaký význam by to mělo mít pro nyní posuzovanou trestní věc, s níž to nijak (časově ani věcně) nesouvisí. Přitom ze zmíněné citace ani není zřejmé, o jaké rozhodnutí jde a který soud ho měl vydat.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. M. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a mohl rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu