5 Tdo 99/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
19. února 2003 o dovolání obviněné V. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 103/2002, který rozhodoval jako soud odvolací
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 1/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 2 T 1/2002, byla obviněná V. Š. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody
v trvání 30 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 60 odst. 1 písm. a), 2 tr. zák. jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků, přičemž po tuto dobu byl vysloven nad obviněnou dohled. Podle § 60 odst. 1, písm. a), odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby se v době podmíněného odsouzení podrobovala ochrannému protialkoholnímu léčení. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné protialkoholní léčení ve formě ambulantní a podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky – Okresní pojišťovně B., D. n. č. 3 škodu ve výši 213.132,- Kč. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala obviněná odvolání proti všem jeho výrokům. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněné proti výroku o vině i výroku o trestu.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 9. 2002, sp. zn.
5 To 103/2002, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1
písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchala tím, že dne
8. 6. 2001 v době kolem 21.30 hodin v B., na ulici V. č. 18a, v I. patře v bytě poškozeného M. F. v podnapilém stavu po předchozí slovní rozepři, v úmyslu usmrtit napadla poškozeného M. F., a to tak, že jej dvakrát bodla kuchyňským nožem do hrudníku vlevo a způsobila mu dvě bodněřezné rány, když u první rány bodněřezný kanál pronikl do hrudníku a čepel nástroje tečně poranila oba laloky levé plíce,
u druhé rány bodněřezný kanál pronikl do dutiny hrudní a čepel nástroje probodla horní lalok levé plíce a došlo k poranění i přilehlé části dolního laloku levé plíce a současně byla přerušena i mezižeberní tepna 4. žebra, čímž nastalo masivní krvácení do levého hrudního vaku, a tím mu způsobila vážnou poruchu zdraví, neboť došlo k poranění důležitého orgánu, a to levé plíce s bezprostředním ohrožením života poškozeného s následným citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 2 měsíců, přičemž poškozený byl udržen při životě jen díky včasné a vysoce specializované lékařské péči. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle
§ 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody
v trvání 8 roků a pro výkon trestu byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1
tr. řádu byla obviněné dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky – Okresní pojišťovně B., D. n. č. 3, B., částku 213.132,- Kč. Odvolání obviněné bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 103/2002, napadla obviněná dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. F. F., a to
proti všem výrokům napadeného rozsudku z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná trvá na své nevině a uvádí, že neměla v úmyslu ani nebyla srozuměna s tím, že by svého bratra měla zavraždit. Pokud to byla skutečně ona, kdo bodl poškozeného M. F., pak jednala v nutné obraně. Odkázala na fotodokumentaci založenou ve spise, z níž je zřejmé, že byla brutálně fyzicky napadena svým bratrem, poškozeným M. F., který byl již 12x soudně trestán. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 103/2002, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že podle § 226 písm. c) tr. řádu ji zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že obviněná spáchala žalovaný skutek. Dovolatelka dále navrhla, aby vzhledem k jejímu věku, špatnému zdravotnímu stavu i její dosavadní bezúhonnosti předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky před rozhodnutím o dovolání rozhodl podle
§ 265o odst. 1 tr. řádu o odkladu výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné poukázala na důkazy, z nichž odvolací soud zcela důvodně dovodil, že obviněná svým jednáním cíleně směřovala k vážnému ohrožení základních životních funkcí poškozeného, který byl při životě zachován jen díky včasné a vysoce specializované lékařské péči. Nejvyšší státní zástupkyně proto považuje za správný závěr odvolacího soudu, že obviněná jednala ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. v úmyslu nepřímém poškozeného usmrtit, a právní kvalifikaci za přiléhavou. Podle nejvyšší státní zástupkyně námitka obviněné, že jednala v nutné obraně, neobstojí, neboť je zcela formální při absenci důkazu, že poškozený na obviněnou útočil, a to i vzhledem k tomu, že hematom na tváři obviněné byl staršího data. K námitkám dovolatelky proti dalším výrokům napadeného rozsudku uvedla, že se jimi nelze věcně zabývat, neboť tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, zejména v § 265b odst. 1 písm. h) až j) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné je v části týkající se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu zjevně neopodstatněné, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněné odmítl a učinil tak ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle
§ 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Dovolání obviněné splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněná podala dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí napadené dovoláním spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je popsán ve výroku rozhodnutí.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami, které obviněná uplatnila v rámci odvolacího řízení je patrno, že rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním obviněné i jemu předcházející řízení, netrpí vytýkanými vadami. Námitky obviněné byly jednoznačně a beze všech pochybností vyvráceny již v rámci řízení před odvolacím soudem, který především zjistil, že to byla obviněná, která opakovaně bodla svého bratra M. F., a vycházel ze znaleckého posudku, podle něhož intenzita obou bodnutí musela být vyšší než střední, neboť hloubka bodných kanálů byla nejméně 10 cm a podle průběhu bodně řezných kanálů v obou případech bylo bodáno horním rozmachem při postavení obviněné a poškozeného čelem k sobě. Zranění, která poškozený utrpěl, hodnotil jako vážnou poruchu zdraví, neboť došlo k poranění důležitého orgánu. Vrchní soud v Olomouci se rovněž vypořádal s právní kvalifikací skutku jako pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák., který obviněná spáchala v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Rovněž se podrobně zabýval námitkou obviněné, že jednala za podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. Výslovně přitom uvedl, že z fotodokumentace založené ve spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 2 T 1/2002, je zřejmé, že obviněná utrpěla zranění
v obličeji před spácháním žalovaného skutku a že z provedeného dokazování nevyplývají žádné skutečnosti svědčící pro závěr, že by obviněná byla ze strany poškozeného M. F. natolik ohrožena, že by její následné jednání, popsané ve skutkové větě výroku rozsudku, bylo možno posuzovat jako nutnou obranu ve smyslu § 13
tr. zák. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná pouze opakuje námitky uplatněné již v řízení o odvolání, s nimiž se odvolací soud dostatečně a logicky vypořádal. Skutek popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci byl kvalifikován jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1
tr. zák., neboť popisu skutku zcela odpovídá uvedená právní kvalifikace. Vrchní soud jako soud odvolací v souladu se zákonem odůvodnil uložení trestu odnětí svobody, který snížil podle § 40 odst. 2 tr. zák. vzhledem k povaze a závažnosti pokusu trestného činu pod dolní hranici trestní sazby, přičemž poukázal na to, že na obviněnou bude působeno i v rámci ochranného léčení protialkoholního ambulantního, které jí bylo současně uloženo podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 103/2002, podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl, neboť rozhodnutí napadené dovoláním netrpí vytýkanými vadami. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněné, se stal bezpředmětným její návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu, když navíc obviněná v době rozhodování Nejvyššího soudu již vykonává uložený trest odnětí svobody.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek