Zabrání náhradní hodnoty, která v době rozhodování náleží jiné osobě než pachateli, tj. zúčastněné osobě, podle § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku nebrání skutečnost, že náhradní hodnotu tato osoba nabyla před tím, než pachatel spáchal trestnou činnost, neboť je zabírána věc, která k ní nemá žádný vztah.
astněná osoba
Dotčené předpisy: § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, § 102 tr. zákoníku, § 42 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 6 / 2026
Vrchní soud v Praze zamítl stížnosti zúčastněných právnických osob K. R., a.s.,
(dříve A., a.s.) a V. H., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
4. 11. 2024, sp. zn. 48 T 7/2020.
1. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024 ve výroku I.
bylo zúčastněné osobě, právnické osobě K. R., a.s., podle § 102 ve spojení s §
101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání náhradní
hodnoty, a to nemovitosti – budovy s číslem popisným XY v Praze 7, jak je ve
výroku specifikována. Výrokem II. napadeného usnesení bylo zúčastněné osobě,
právnické osobě V. H., a.s., podle § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e)
tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty, a to
nemovitostí v podobě jiných staveb, bytové jednotky, garáží, podílů na
pozemcích a dalších nemovitostí v Praze 10, blíže ve výroku specifikovaných.
2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně nejprve shrnul genezi
dosavadního řízení a připomněl, z jakých důvodů bylo vyhrazeno rozhodnutí o
uložení ochranných opatření týkajících se zajištěných nemovitostí zúčastněných
osob do samostatného veřejného zasedání. Na základě obsahu spisového materiálu
a provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že společnost K.
R., a.s., dříve A., a.s., byla jednou ze společností, jejichž prostřednictvím
byly podávány žádosti o příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených
podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále též
jen „zákon o zaměstnanosti“), v nichž byly uvedeny nepravdivé údaje, když
současně v rozhodném období od 30. 10. 2008 do 31. 7. 2009 byli členy
představenstva této společnosti nyní již pravomocně odsouzení M. V. a M. Č.,
kteří tyto žádosti sami podávali či k jejich podání dali pokyn. Ačkoli
společnosti K. R., a.s., byly příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně
postižených podle § 78 zákona o zaměstnanosti vypláceny neoprávněně, s ohledem
na tehdy platnou právní úpravu nebylo možné, aby byla tato společnost jakožto
právnická osoba v rámci trestního řízení stíhána. Soud prvního stupně nicméně
uzavřel, že uvedené příspěvky společnost K. R., a.s., obdržela jako
bezprostřední výnos z trestné činnosti, jehož nabyla ve smyslu § 101 odst. 2
písm. e) tr. zákoníku. Jelikož by tento výnos z trestné činnosti ve formě
finančních prostředků spotřebován dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání mj.
odsouzených M. Č. a M. V. jakožto členů statutárního orgánu této společnosti,
nebylo možné finanční prostředky zajistit v rámci přípravného řízení. Policejní
orgán proto zajistil v souladu s § 79g tr. ř. jiný majetek společnosti K. R.,
a.s., uvedený ve výroku I. napadeného usnesení, a to i s vědomím, že jej
společnost nabyla dříve, než docházelo k páchání trestné činnosti. S ohledem na
to, že výše způsobené škody České republice činí částku přesahující 580 000 000
Kč a odsouzené právnické a fyzické osoby jednaly ve prospěch organizované
zločinecké skupiny podle § 107 tr. zákoníku, výše zabrané náhradní hodnoty
odpovídá výši způsobené škody, tedy výnosu z trestné činnosti.
3. Obdobné závěry soud prvního stupně učinil i ve vztahu ke společnosti V. H.,
a.s., a vyjádřil je ve výroku pod bodem II. napadeného usnesení. Rozhodnutí
odůvodnil tím, že z provedeného dokazování vyplynulo postavení uvedené
společnosti jako holdingu, v rámci kterého byly sdruženy všechny odsouzené
právnické osoby s výjimkou společnosti Z., s.r.o. Společnostem v rámci holdingu
byly neoprávněně vypláceny příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených
podle § 78 zákona o zaměstnanosti, přičemž tyto finanční prostředky byly
převáděny mj. i na bankovní účty společnosti V. H., a.s., kde s nimi
disponovaly další osoby podle pokynů odsouzených M. V. a M. Č. S ohledem na
výše uvedené tedy společnost V. H., a.s. získala finanční prostředky z
neoprávněně vyplácených příspěvků jako bezprostřední výnos z trestné činnosti.
Jelikož však byly spotřebovány dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání
odsouzených, mj. i M. Č. a M. V. jakožto členů statutárního orgánu společnosti,
nebylo možné tyto finanční prostředky zajistit v rámci přípravného řízení.
Policejní orgán proto zajistil v souladu s § 79g tr. ř. jiný majetek
společnosti V. H., a.s. Jelikož výše způsobené škody České republice činí
částku přesahující 580 000 000 Kč a odsouzené právnické a fyzické osoby jednaly
ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 tr. zákoníku, výše
zabraných náhradních hodnot odpovídá výši způsobené škody, tedy výnosu z
trestné činnosti. Podmínky pro to, aby v rámci přípravného řízení zajištěné
nemovité věci zúčastněným osobám K. R., a.s., a V. H., a.s., byly zabrány jako
náhradní hodnota podle § 102 za užití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jsou
proto podle soudu prvního stupně splněny.
4. Proti tomuto usnesení podaly zúčastněné osoby, společnost K. R., a.s., a V.
H., a.s., do protokolu při veřejném zasedání stížnosti, které následně
odůvodnily prostřednictvím svých zmocněnců v podáních došlých dne 14. 11. 2024
a 21. 11. 2024.
5. Zúčastněná osoba K. R., a.s., ve své stížnosti úvodem uvedla, že v rámci
trestního řízení nebyla obviněnou osobou a že napadené usnesení je nesprávné,
neboť soud prvního stupně se nezabýval skutkovou stránkou věci ve vztahu k
zúčastněné osobě. Podle této stěžovatelky soud prvního stupně dostatečně
nezkoumal její činnost v rámci procesu podávání žádostí o poskytnutí dotací na
zaměstnance se zdravotním postižením, nýbrž se pouze omezil na konstatování, že
o tyto dotace žádala, a to prostřednictvím odsouzených M. V. a M. Č. Ve
skutečnosti byly za stěžovatelku celkem podány toliko čtyři žádosti o
poskytnutí příspěvku na zaměstnance OZP a ZTP, a to osobou M. Č., konkrétně za
3. a 4. čtvrtletí roku 2008 a 1. a 2. čtvrtletí roku 2009. Celkem stěžovatelka
obdržela na všech příspěvcích na zaměstnance OZP a ZTP na základě žádostí
podaných M. Č. částku ve výši 5 590 618 Kč. Soud prvního stupně v rámci
napadeného usnesení podle stěžovatelky nepostavil najisto, kolik finančních
prostředků zúčastněná osoba K. R., a.s., na příspěvcích přijala a kolik
skutečně zaměstnancům vyplatila, a jaká částka byla tudíž případně čerpána
neoprávněně. Nebylo prokázáno, že veškeré příspěvky, které v letech 2008 a 2009
čerpala, byly získány na základě žádostí, v nichž byly uvedeny nepravdivé nebo
hrubě zkreslené údaje, čímž by mohlo dojít ke spáchání trestného činu dotačního
podvodu podle § 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. S ohledem na výše
uvedené je podle stěžovatelky zřejmé, že zúčastněná osoba K. R., a.s., nebyla
součástí organizované zločinecké skupiny, a ani v její hierarchii neplnila
žádný úkol či funkci. Nelze za účast na organizované zločinecké skupině
považovat fakt, že odsouzený M. V. byl v okamžiku zahájení úkonů v trestním
řízení členem statutárního orgánu této zúčastněné osoby. Stěžovatelka rovněž
namítá, že jí nelze uložit ochranné opatření v podobě zabrání náhradní hodnoty
s ohledem na to, že hodnota zabírané nemovitosti je podle ní minimálně 70 000
000 Kč, a značně tak převyšuje částku, kterou zúčastněná osoba čerpala od státu
na příspěvcích na zaměstnance - osoby se zdravotním postižením. Ochranné
opatření totiž neslouží k tomu, aby jím byla nahrazena škoda, kterou
poškozenému způsobila třetí osoba, tj. pachatel trestné činnosti. U
stěžovatelky také nejsou splněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 102 a 101
tr. zákoníku, neboť tato nikdy nemařila možnost zabrání věci ve smyslu § 101
tr. zákoníku. V neposlední řadě je nutné při ukládání ochranného opatření dbát
stejných zásad jako při ukládání trestů, včetně zásady přiměřenosti. Soud
prvního stupně pochybil tím, že nestanovil hodnotu věci podle § 101 odst. 2 tr. zákoníku, jejíž zabrání mohl uložit, a zásadu přiměřenosti tím porušil. Ochranné opatření není rovněž možno uložit proto, že ve výroku specifikovaná
náhradní hodnota (stavba bez pozemku) byla stěžovatelkou postavena už v roce
1999. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka Vrchnímu soudu v Praze navrhla,
aby napadené usnesení změnil tak, že se ve výroku I.
napadeného usnesení
uvedená náhradní hodnota nezabírá, případně aby stížnostní soud napadené
usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Rovněž podle odůvodnění stížnosti zúčastněné osoby V. H., a.s., nebyly pro
postup podle § 101 odst. 2 písm. e) ve spojení s § 102 tr. zákoníku splněny
zákonné předpoklady. Nelze totiž uzavřít, že pouze z pozice členů statutárního
orgánu měli odsouzení automaticky jakýkoliv případný výnos z trestné činnosti
postupovat na zúčastněnou osobu, ta by se tímto způsobem měla k výnosu z
trestné činnosti dostat a následně jej spotřebovat. Stěžovatelka v projednávané
trestní věci nebyla stíhána, a není tudíž možné postihnout její majetek v
řádech několika milionů korun. Podle jejího názoru napadeným usnesením soud
prvního stupně zasáhl do ústavně zaručeného práva na vlastnictví, chráněného
ústavním pořádkem. Z předmětného řízení podle stěžovatelky nikterak
nevyplynulo, že by odsouzení pachatelé převedli na jiného majetkovou hodnotu,
jež pochází z trestné činnosti ve smyslu § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a
tato jiná osoba by majetek zcizila, odstranila nebo zužitkovala. V napadeném
usnesení absentuje důvod, pro který považuje soud prvního stupně převedené
peněžní prostředky za výnos z trestné činnosti, jež v určité výši získala do
dispozice právě zúčastněná osoba, což by odůvodňovalo veřejný zájem na uložení
ochranného opatření, a není z něj zřejmé, že došlo k naplnění podmínek pro
aplikaci § 102 tr. zákoníku. Na základě výše uvedeného má zúčastněná osoba V.
H., a.s., za to, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a nepřiměřeně
zasaženo její vlastnické právo, proto Vrchnímu soudu v Praze navrhla, aby
napadené usnesení v celém rozsahu zrušil.
7. Z podnětu stížností, které byly podány v zákonné lhůtě a oprávněnými
osobami, Vrchní soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost
obou výroků napadeného usnesení, jakož i řízení jeho vydání předcházející.
Dospěl však k závěru, že stížnosti zúčastněných osob nejsou důvodné, neboť
rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a rovněž řízení, které
předcházelo vydání napadeného usnesení, netrpělo takovými vadami, které by
vyvolaly nezbytnost jeho zrušení.
8. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 7/2020 vyplývá, že v rámci
přípravného řízení byla na základě usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování
korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování,
expozitura Plzeň ze dne 16. 8. 2012, č. j. OKFK-197-764/TČ-2010-252101, ve
spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 12 To
63/2012, podle § 79f ve spojení s § 79d tr. ř. zajištěna nemovitá věc ve
vlastnictví společnosti A., a.s. (nyní K. R., a.s.), a to jako náhradní hodnota
za výnos z trestné činnosti z důvodu podezření, že jednáním statutárních orgánů
uvedené společnosti, kterými byl od 28. 4. 2008 do 25. 11. 2010 M. V. jako
předseda představenstva a M. Č. jako místopředseda představenstva, od 25. 11.
2010 do 13. 4. 2014 pak byl M. V. členem představenstva, došlo k neoprávněnému
čerpání příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, přičemž
společnosti A., a.s. (nyní K. R., a.s.), za dobu, kdy o příspěvky na podporu
zaměstnávání osob se zdravotním postižením žádala, bylo ze strany příslušného
úřadu práce vyplaceno 5 590 618 Kč a z této částky vybráno (spotřebováno) 4 696
000 Kč, avšak celková částka příspěvků na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením, kterou M. V. a M. Č. prostřednictvím jimi ovládaných
společností, tedy i společnosti A., a.s., měli vylákat, činila 204 288 276 Kč,
kdy nejméně polovina těchto prostředků byla využita v rozporu s jejich účelem.
Jelikož nebylo možné zajistit peněžní prostředky, které byly trestným činem
získány, bylo rozhodnuto o zajištění nemovité věci jako náhradní hodnoty.
9. V přípravném řízení byly dále zajištěny nemovité věci ve vlastnictví
společnosti V. H., a.s., a to na základě usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování
korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování,
expozitura Plzeň ze dne 16. 8. 2012, č. j. OKFK-197-761/TČ-2010-252101, ve
spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 12 To
61/2012, podle § 79f ve spojení s § 79d tr. ř. jako náhradní hodnota za výnos z
trestné činnosti. K zajištění nemovitých věcí bylo přistoupeno z důvodu
podezření, že jednáním statutárních orgánů společnosti V. H., a.s., M. V. (od
22. 11. 2004 předseda představenstva) a M. Č. (od 22. 11. 2004 místopředseda
představenstva) došlo k neoprávněnému čerpání příspěvků na zaměstnávání osob se
zdravotním postižením ve výši 204 288 276 Kč, přičemž nejméně polovina těchto
prostředků byla využita v rozporu s jejich účelem. Jelikož však nebylo možné
zajistit peněžní prostředky, které byly trestným činem získány, bylo rozhodnuto
o zajištění nemovitých věcí jako náhradní hodnoty.
10. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 48 T 7/2020,
který nabyl právní moci dne 24. 5. 2023 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 5 To 62/2022, byli M. V. a M. Č. za trestnou
činnost, spočívající v podvodném vylákání státního příspěvku na podporu
zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti,
odsouzeni spolu s dalšími spoluodsouzenými A. M., Š. A., M. Š. a 16 právnickými
osobami, přičemž odsouzené fyzické osoby (s výjimkou odsouzeného A. M.) se
různým způsobem podílely na chodu a řízení subjektů patřících do organizační
struktury skupiny V. H., a.s., tvořené obžalovanými právnickými osobami a dále
společností A. L., s.r.o. a A., a.s. (nyní K. R., a.s.) a svým úmyslným
jednáním tak odsouzení způsobili poškozené České republice, zastoupené
příslušnými Úřady práce České republiky, celkovou škodu ve výši 581 590 035 Kč.
Následná dovolání odsouzených byla odmítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne
15. 5. 2024, sp. zn. 6 Tdo 1142/2023.
11. Podle § 102 tr. zákoníku jestliže ten, komu by mohla být zabrána věc podle
§ 101 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí
nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje,
zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest
propadnutí věci jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 5 tr. zákoníku,
popřípadě zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2 tr.
zákoníku, může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která
odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, jejíž zabrání mohl soud uložit,
může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku může soud uložit zabrání věci, která
je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z
trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné
činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné
činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc náleží jiné osobě, na kterou pachatel
takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla.
12. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud podle § 102 ve spojení
s § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodl o zabrání náhradní hodnoty
zúčastněných osob K. R., a.s., a V. H., a.s. Podstatou ochranného opatření
ukládaného podle § 101 odst. 2 tr. zákoníku je odčerpání výnosů z trestné
činnosti a současně ochrana společnosti před nástroji trestné činnosti a před
kořistěním z výnosů z trestné činnosti. Aby bylo možno zúčastněné osobě uložit
ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, musí
soud zkoumat, zda tato osoba nenabyla majetek od pachatele v dobré víře, a dále
zda věděla, či vědět měla, že majetek je nezákonného původu, nebo že se jedná o
účelový převod se záměrem vyhnout se propadnutí či zabrání převáděných věcí
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1069/2019).
Pro uložení ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr.
zákoníku musí být splněna podmínka, aby osoba, na kterou byl majetek převeden,
jej zcizila, odstranila, nebo zužitkovala, tedy v případě peněz uložených na
bankovním účtu vybrala, případně převedla. Je však nepodstatné, zda tato třetí
osoba nabyla náhradní hodnotu před spácháním trestného činu pachatelem nebo zda
náhradní hodnotu nabyla za legálně získané prostředky či ilegálně (viz nález
Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 676/24-2).
13. Soud druhého stupně se provedeným přezkumem přesvědčil, že v posuzované
věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání napadeného usnesení u
obou zúčastněných osob, tj. právnické osoby K. R., a.s., i právnické osoby V.
H., a.s.
14. Podle meritorního rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2022, sp.
zn. 48 T 7/2020, byla K. R., a.s., dříve A., a.s., jednající v rozhodném období
odsouzenými M. V. a M. Č. jako statutárními orgány, jednou ze společností
sdruženou v rámci holdingu V. H., a.s., jejichž prostřednictvím byly podávány
žádosti o příspěvky na zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78
zákona o zaměstnanosti, v nichž byly uváděny nepravdivé údaje. Tyto příspěvky
jí byly následně neoprávněně vypláceny, tedy společnost K. R., a.s., nabyla
uvedené finanční prostředky jakožto bezprostřední výnos z trestné činnosti,
který byl také postupně spotřebován, neboť podle pokynů statutárních orgánů
byly dalšími osobami (zaměstnanci společnosti) finanční prostředky z účtu
společnosti vybírány a dílem z nich byly prováděny platby věřitelům holdingu.
Pokud se týká zúčastněné osoby V. H., a.s., v hlavním líčení ve věci samé bylo
prokázáno, že ač holding sám o sobě žádosti o příspěvky nepodával, na jeho účet
byly převáděny finanční prostředky, jež nabyly společnosti spadající do
holdingu na základě neoprávněného vyplácení příspěvků na zaměstnávání osob se
zdravotním postižením a společnost V. H., a.s., s těmito finančními prostředky
nadále disponovala podle pokynů odsouzených M. V. a M. Č.
15. Finanční prostředky z neoprávněně vyplácených příspěvků (u obou
zúčastněných osob) nebylo možné v průběhu přípravného řízení zajistit, neboť
již byly spotřebovány, a proto bylo přistoupeno k zajištění náhradní hodnoty ve
vlastnictví společnosti K. R., a.s., a V. H., a.s., v souladu s § 79g tr. ř.
Jak již uvedl soud prvního stupně v napadeném usnesení, v rozhodné době byli
členy statutárního orgánu obou zúčastněných osob mj. odsouzený M. Č. a M. V.
Zúčastněné osoby tedy s přihlédnutím k výše uvedenému nemohly předmětné
finanční prostředky, získané neoprávněným vyplacením příspěvků na zaměstnávání
osob zdravotně postižených, nabýt v dobré víře, neboť byly řízeny ve věci již
pravomocně odsouzenými M. Č. a M. V.
16. Současně pro aplikaci § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e) tr.
zákoníku je zcela irelevantní, kdy náhradní hodnotu, která je zabírána,
zúčastněná osoba nabyla, neboť je zabírána věc, jež nemá ke spáchanému
trestnému činu žádný vztah (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2024, sp.
zn. II. ÚS 676/24-2). Není tedy rozhodné, že nemovitost v podobě stavby –
budovy s čp. XY v Praze, katastrální území XY, společnost K. R., a.s. (resp.
původně A., a.s.), nabyla tím, že ji vytvořila, a 15. 10. 1999, tedy ještě před
kritickým obdobím páchání trestné činnosti, ji nechala zapsat do katastru
nemovitostí. Stejně tak společnost V. H., a.s., nabyla nemovitosti na adrese
XY, Praha 10 v katastrálním území XY na základě kupní smlouvy ze dne 26. 7.
2000, tedy rovněž v době předcházející páchání trestné činnosti (naopak
nemovitosti na adrese XY, Praha 10 a na adrese XY, Praha 10, v katastrálním
území XY, byly společností V. H., a.s., nabyty na základě kupních smluv ze dne
30. 1. 2012, tedy již v období, kdy trestná činnost probíhala).
17. Vrchní soud v Praze se současně zabýval hodnotou, již mají zabírané
nemovité věci specifikované ve výrokové části napadeného usnesení. Vycházel
přitom z dostupných údajů zveřejněných oběma zúčastněnými osobami v obchodním
rejstříku, kdy podle účetní závěrky společnosti K. R., a.s., k 31. 12. 2023
aktiva společnosti činila 83 632 000 Kč, přičemž pozemky a stavby měly hodnotu
49 802 000 Kč (resp. pozemky 0 Kč a stavba 49 802 000 Kč), podle účetní závěrky
společnosti V. H., a.s., k datu 31. 12. 2022 aktiva společnosti činila 62 613
000 Kč, přičemž pozemky a stavby měly hodnotu 21 694 000 Kč (z toho pozemky 3
666 000 Kč a stavby 18 028 000 Kč); účetní závěrka společnosti V. H., a.s., za
rok 2023 nebyla dosud zveřejněna.
18. K námitkám obou zúčastněných osob, že nebyly v dané trestní věci obviněnými
(odsouzenými) osobami a že zabrání náhradních hodnot je nepřiměřené výši
skutečně vyplacených příspěvků, resp. že nebylo prokázáno, že se výnos z
trestné činnosti v určité výši dostal do dispozice právě zúčastněné osoby, soud
druhého stupně připomíná následující:
19. Společnost K. R., a.s. (dříve A., a.s.), ač byla jednou ze společností,
jejímž prostřednictvím byly podávány žádosti o příspěvek na zaměstnávání osob
zdravotně postižených podle § 78 zákona o zaměstnanosti s uváděním nepravdivých
údajů na základě pokynů členů představenstva M. V. a M. Č., nemohla být trestně
stíhána, neboť v období od 30. 10. 2008 do 31. 7. 2009, kdy k tomuto jednání u
této společnosti docházelo, nebyl ještě v platnosti a účinnosti zákon č.
418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
Přesto z obsáhlého dokazování v původní trestní věci Městského soudu v Praze,
vedené pod sp. zn. 48 T 7/2020 vyplynulo, že i tato společnost byla součástí
holdingu V. H., a.s., sdružujícího právnické osoby, prostřednictvím kterých
byla uvedená trestná činnost páchána, a v němž byli členy statutárního orgánu
(představenstva společnosti) po celou dobu páchání trestné činnosti M. V. a M.
Č. Všechny odsouzené fyzické i právnické osoby (s výjimkami shora zmíněnými)
přitom jednaly ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 tr.
zákoníku, když tak činily nepřetržitě, pravidelně, po delší dobu v rámci
stabilní skupiny mající vnitřní organizační strukturu, s rozdělením funkcí a
dělbou činnosti, respektovaly přitom vztahy nadřízenosti a podřízenosti a
řídily se pravidly nastolenými ze strany hlavních odsouzených fyzických osob,
kterými byli právě M. V. a M. Č.
20. K napravení vztahů jakožto základního účelu ochranného opatření majetkového
zaměření na výnosy z trestné činnosti postačí, pokud výnos z trestné činnosti z
majetkového a hospodářského trestného činu podvodného charakteru bude zcela
odčerpán od toho, kdo se na úkor státu touto trestnou činností obohatil, aby
pokud možno byla saturována způsobená škoda (viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. 7. 2024, sp. zn. 5 Tdo 454/2024). Společnosti K. R., a.s., a V. H.,
a.s., jednoznačně byly v dané trestní věci příjemci výnosů z trestné činnosti
páchané odsouzenými v rámci organizované zločinecké skupiny, a tudíž těmi, kdo
se touto trestnou činností obohatil. S ohledem na to, že v projednávané věci má
postavení poškozeného výhradně stát Česká republika, dochází taktéž uloženým
ochranným opatřením zabrání náhradní hodnoty k částečnému saturování škody
způsobené odsouzenými. Soud prvního stupně zcela správně v napadeném usnesení
vyzdvihl, že je nutné nahlížet na způsobenou škodu v celkové výši přesahující
částku 580 000 000 Kč tak, že ji odsouzení způsobili jako organizovaná
zločinecká skupina podle § 107 tr. zákoníku, a touto optikou je nutno nahlížet
na přiměřenost hodnoty zabíraných věcí. Jelikož nebylo možné zúčastněným osobám
výnos z trestné činnosti odčerpat, neboť byl spotřebován, bylo zcela na místě v
přípravném řízení zajistit náhradní hodnoty, a tyto následně v řízení před
soudem rozhodnutím o ochranném opatření zabrat.
21. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že
podané stížnosti nejsou důvodné, a proto je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
zamítl.