5 Tvo 173/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání
dne 18. prosince 2001 stížnost obžalovaného J. Š., proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2001, sp. zn. 4 To 67/01, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 13/2000, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného J. Š. z a m í t
á .
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 To
67/01, byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obžalovaného J. Š. o
propuštění z vazby na svobodu podle § 73 odst. 1 tr. ř. a contrario nebyl
přijat písemný slib obžalovaného a podle § 73a odst. 1 tr. ř. a contrario
nebyla přijata nabídka peněžité záruky.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný sám i prostřednictvím obhájců
stížnost do tří dnů od doručení uvedeného usnesení. Namítl v ní, že nejsou dány
důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a navrhl, aby napadené
usnesení bylo zrušeno a aby byl propuštěn z vazby za případného přijetí
písemného slibu učiněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., eventuelně
přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) přezkoumal podle §
147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i
příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že
stížnost obžalovaného J. Š. není důvodná, protože Vrchní soud v Praze rozhodl
správně, pokud jde o existenci a trvání vazebních důvodů u obžalovaného.
Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu Plzeň -
město ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. 5 Nt 114/2000, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. 6 To 284/2000, a to z důvodů
uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Usnesením Krajského soudu v
Plzni ze dne 8. 11. 2000, sp. zn. 2 T 13/2000 byly vazební důvody zúženy jen na
důvody uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Před nyní napadeným
rozhodnutím bylo o vazbě obžalovaného rozhodnuto usnesením Krajského soudu v
Plzni ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 2 T 13/2000, ve spojení s usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 4 To 66/01, přičemž byly shledány
důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a nebyl přijat písemný slib
obžalovaného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obžalovaný Jiří Šedý byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2001,
sp. zn. 2 T 13/2000, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 4 tr. zák., jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a
byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl
zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Tímto rozsudkem bylo
také rozhodnuto o vině a trestu spoluobžalovaného J. L. O odvoláních obou
obžalovaných dosud nebylo Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím
rozhodnuto.
Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze v tom, že u
obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obžalovanému hrozí v této věci uložení vysokého
trestu, přičemž další vysoký trest hrozí obžalovanému za jeho další trestnou
činnost projednávanou Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 10 T 8/98, která dosud
nebyla pravomocně skončena. Nejvyšší soud také sdílí názor Vrchního soudu v
Praze, že na důvodnosti obavy, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby
se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, nemůže nic změnit ani tvrzení
obžalovaného ani jeho slib či nabídka odevzdání cestovního pasu. Vzhledem k
dalšímu trestnímu stíhání obžalovaného, a to i ve věci, která je vedena u
Policie České republiky Krajského úřadu vyšetřování Západočeského kraje v
Plzni pod ČVS: KVZC-83/20/2000, je dán důvod tzv. vazby předstižné, spočívající
v tom, že by obžalovaný v případě propuštění z vazby na svobodu pokračoval v
páchání trestné činnosti. Za této situace Vrchní soud v Praze správně rozhodl i
o písemném slibu obžalovaného a nabídce peněžité záruky, které nepovažoval za
dostatečné vzhledem k osobě obžalovaného a povaze projednávaného případu.
Protože Vrchní soud v Praze rozhodl zcela v souladu se zákonem o žádosti
obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu i o jeho písemném slibu a
nabídce peněžité záruky, Nejvyšší soud zamítl stížnost obžalovaného podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek