5 Tz 100/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne
27. března 2008 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. a
soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení
zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch
obviněných P. J. , a Ing. J. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, jímž byla zamítnuta stížnost obou
obviněných P. J. a Ing. J. Č. proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze
dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, kterým byl podle § 283 písm. d) tr. ř.
zamítnut jejich návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269
odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež
jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. v
neprospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č.
Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To
612/2006, se z r u š u j e .
Dále se z r u š u j e usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006,
sp. zn. 6 Nt 1201/2006.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 6 T 142/2003,
byli obvinění P. J. a Ing. J. Č. uznáni vinnými trestným činem porušování
průmyslových práv ve smyslu § 151 tr. zák., jehož se dopustili tím, že oba
obvinění společně jako jednatelé společnosti V. M. L. , s. r. o., se sídlem
M. L. , ul. N. , okres Ch. , v období od 5. 2. 2002 nejméně do 9. 8. 2002
vyráběli při své hospodářské činnosti předizolované potrubní systémy, zvláště
pro parovodní sítě, podle užitného vzoru registrovaného u Ú. p. v. ČR ,
zapsaného dne 26. 2. 2001, majitele M. H. , trvale bytem H. , ul. Čs. L. ,
okres S. , ačkoli tento dne 4. 2. 2002 odstoupil od licenční smlouvy
opravňující výkon práv ze zapsaného užitného vzoru „Předizolovaný potrubní
systém, zvláště pro parovodní sítě“.
Za tento trestný čin byl podle § 151 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr.
zák. každému z obviněných uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč. Podle § 54
odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán, stanoven každému z nich náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří
měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. H. , bytem H. , ul. Čs.
L. , a společnost H. – P. , s. r. o., se sídlem P. , K. , odkázáni se svými
nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ch. ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 6 T
142/2003, podali oba obvinění P. P. a Ing. J. Č. odvolání, o kterých
Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To
276/2005, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm.
d) tr. zák. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal
obviněné P. J. a Ing. J. Č. vinnými trestným činem porušování průmyslových
práv podle § 151 tr. zák., kterého se dopustili tím, že oba společně jako
jednatelé společnosti V. M. L., s. r. o., se sídlem M. L. , ul. N. , okres
Ch. , v období od 5. 2. 2002 nejméně do 9. 8. 2002 vyráběli při své hospodářské
činnosti předizolované potrubní systémy, zvláště pro parovodní sítě, podle
užitného vzoru registrovaného u Ú. p. v. ČR, zapsaného dne 26. 2. 2001 na
základě přihlášky ze dne 8. 9. 2000 majitele M. H. , trvale bytem H. , ul.
Čs. L. , okres S. , ačkoli tento dne 4. 2. 2002 odstoupil od licenční smlouvy
opravňující výkon práv z tohoto zapsaného užitného vzoru, čímž neoprávněně
zasáhli do práv k užitnému vzoru. Každému z obviněných pak opět uložil podle §
151 odst. 1 (správně § 151) tr. zák. peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč,
přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl
každému z nich stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. H. , bytem H. , ul. Č. L. , a
společnost H. – P. , s. r. o., se sídlem P. , K. odkázáni se svými nároky na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Již v průběhu trestního řízení byl oběma obviněnými podán u Ú. p. v. návrh
na výmaz užitného vzoru, jehož ochranu měli obvinění ve skutkové větě výroku o
vině výše zmiňovaných rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu porušovat. Ve
věci definitivně rozhodl předseda Ú. p. v. dne 28. 2. 2006 tak, že užitný
vzor byl částečné vymazán z rejstříku užitných vzorů a současně byly nově
upraveny nároky jeho majitelů (včetně M. H.) na ochranu. Vzhledem k tomu
požádali znalce Ing. J. P. z oboru patenty a vynálezy, zda společnost V. M.
L., s. r. o., vyráběla předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní
sítě, podle užitného vzoru po 5. 2. 2002, a to ve znění částečného výmazu,
přičemž znalec došel (na rozdíl od původního znaleckého posudku) k závěru, že
tato společnost po 5. 2. 2002 nevyužívala řešení chráněné užitným vzorem, neboť
vzhledem k § 17 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění
pozdějších předpisů, totiž výmaz (byť částečný) má účinky jakoby předmětný
užitný vzor nebyl do rejstříku nikdy zapsán (v jejich případě, co do části,
která byla vymazána). Z uvedeného je zřejmé, že jsou zde nové skutečnosti a
důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě či ve spojení se
skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Na
podkladě toho podali oba obvinění návrhy na povolení obnovy řízení, které
skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9.
12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005.
Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006,
byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh na povolení obnovy řízení v
trestní věci obviněných P. J. a Ing. J. Č. , vedené u Okresního soudu v
Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003.
Toto usnesení napadli obvinění P. J. a Ing. J. Č. stížnostmi, které
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, podle
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen
„ministr spravedlnosti“) ve prospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č. stížnost
pro porušení zákona. V jejím odůvodnění nejprve ministr spravedlnosti popsal
dosavadní řízení v této trestní věci a namítl, že odvolací soud, který
rozhodoval o stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení, v odůvodnění
svého usnesení především prakticky nepřipustil možnost „nové právní
skutečnosti“, a v návaznosti na to zdůraznil, že rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví bylo vydáno až dne 28. 2. 2006, tedy po právní moci
odsuzujícího rozsudku krajského soudu ve vlastní trestní věci, a tudíž se
nemůže jednat o nové skutečnosti či důkazy ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1
tr. ř. Zároveň krajský soud přisvědčil názoru okresního soudu v tom smyslu, že
na základě pouze částečného výmazu užitného vzoru z rejstříku (v daném případě
jednoho nároku z celkem devíti) nelze dospět k závěru, že se jedná o výmaz
celého užitného vzoru s účinky ex tunc. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je
třeba dovodit, že se důsledně neřídily příslušnými procesními ustanoveními §
147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c), § 278 odst. 1 a § 293 písm. d) tr. ř.,
přičemž si náležitě neujasnily ani problematiku upravenou zákonem č. 478/1992
Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (zejména § 17 odst. 1, 2
a 3) v návaznosti na trestný čin porušování průmyslových práv podle § 151 tr. zák. Návrhy obou obviněných na povolení obnovy řízení dovozují, že výrobky
vyráběné v inkriminovaném období ve společnosti V. M. L. , s. r. o., do
předmětu ochrany užitného vzoru tak, jak byl rozhodnutím předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, nově vymezen, nijak nezasahovaly,
což bylo dokládáno i posudkem znalce Ing. J. P. , tedy téhož znalce, jenž byl
již v původním řízení přibrán policejním orgánem. Tento znalec v novém posudku
ze dne 18. 4. 2006, jenž byl vyžádán obhajobou, výslovně uvádí, že „… vodící
roura tvořená minerální či skleněnou textilií, kterou užívala a užívá
společnost V. M. „L. , s. r. o., nespadá do rozsahu ochrany, a tudíž řešení
chráněné užitným vzorem po dni 5. 2. 2002 nevyužívá.“ Z odůvodnění rozhodnutí
soudů obou stupňů, jimiž byly návrhy obou obviněných na povolení obnovy řízení
pravomocně zamítnuty, je patrno, že si soudy ne zcela ujasnily věcnou podstatu
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153. Jeho jednotlivé body, definující nároky na ochranu užitného
vzoru, jsou totiž řazeny hierarchicky, resp. na sebe navazují (tak tomu
samozřejmě bylo již i v původním zápisu ze dne 26. 2. 2001), kdy rozhodující je
popis technického řešení v bodě 1., přičemž nesplňuje-li konkrétní výrobek
charakteristiku tohoto bodu 1. (tzv. nárok nezávislý), nemůže být ani ochrana
podle následujících bodů uplatňována, neboť se jedná o nároky z něho odvozené
(rozhodnutí používá termínu „nároky závislé“).
Teze obsažená v rozhodnutích
obou soudů, že došlo pouze k výmazu jednoho bodu ochrany z původních devíti, a
že tudíž k výmazu užitného vzoru jako takového nebo jeho části nedošlo, je
tedy hrubou simplifikací, podstatu věci vlastně pomíjející.
Dále ministr spravedlnosti uvedl, že je faktem, že posudek znalce Ing. J. P.
ze dne 18. 4. 2006 sice neodpovídal kritériím uvedeným v ustanovení § 110a tr.
ř., protože neobsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě
nepravdivého znaleckého posudku, což však na druhé straně neznamená, že by tato
listina měla být jako důkazní prostředek zcela opomenuta, resp. odmítnuta, jak
se v tomto případě stalo. V řízení mělo být totiž provedeno dokazování
směřující ke zjištění, zda výrobky společnosti V. M. L., s. r. o., v
rozhodném období skutečně vyráběné odpovídaly popisu technického řešení
definovaného v bodě 1. rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006,
sp. zn. PUV 2000-11153, či nikoli. Byť obvinění nepředložili soudu znalecký
posudek v perfektní formě, je třeba vycházet z toho, že důkazní prostředek
jejich tvrzení podporující minimálně označili, a proto logickým řešením by bylo
přibrání příslušného znalce soudem včetně jeho bezchybného zákonného poučení.
Další otázkou je přípustnost tzv. právního nova. Jak již bylo zdůrazněno
stížností pro porušení zákona shora, výmaz, resp. částečný výmaz zápisu v
rejstříku užitných vzorů má ze zákona účinek ex tunc, a proto se jím nastoluje
právní stav, jako by vymazaný zápis, resp. jeho vymazaná část nikdy
neexistovaly a neměly tudíž žádné právní účinky. Jeví se proto podle názoru
ministra spravedlnosti nepochybným, že takováto skutečnost novem ve smyslu §
278 odst. 1 tr. ř. rozhodně je.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením
Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, byl porušen
zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a současně
usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006,
také v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř., a to v neprospěch
obviněných P. J. a Ing. J. Č. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, zrušil v
celém rozsahu, a rovněž zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7.
2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, včetně případných dalších rozhodnutí na ně
obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 267 odst. 3
tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí,
proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní
uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející.
Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li
důvodná.
Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným
rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy
soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi
a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném
nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený
trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo
k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem
trestu.
Podle § 283 písm. d) tr. ř. soud návrh na povolení obnovy zamítne, neshledá-li
důvody obnovy podle § 278 tr. ř.
Trestného činu porušování průmyslových práv podle § 151 tr. zák. se dopustí
ten, kdo neoprávněně zasáhne do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru,
užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku. Vzhledem k tomu, že v
tomto posuzovaném případě mělo dojít k neoprávněnému zásahu do práv k užitnému
vzoru, je rozhodná úprava podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve
znění pozdějších předpisů.
Podle § 17 odst. 1 zák. č. 478/1992 Sb. provede Ú. p. v. na návrh kohokoliv
výmaz užitného vzoru z rejstříku
a) není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle § 1 a 3 tohoto zákona,
b) je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České
republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti,
c) jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky
užitného vzoru.
Výmaz užitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by užitný vzor nebyl do
rejstříku zapsán. Týkají-li se důvody výmazu jen části užitného vzoru, užitný
vzor se vymaže částečně (srov. § 17 odst. 2 a 3 zák. č. 478/1992 Sb.).
Prostřednictvím první výhrady ministr spravedlnost v podané stížnosti pro
porušení zákona namítl, že Krajský soud v Plzni, který rozhodoval o stížnosti
proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt
1201/2006, o zamítnutí obnovy řízení, v odůvodnění svého usnesení především
téměř nepřipustil možnost nové právní skutečnosti, když kladl důraz na to, že
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví bylo vydáno až dne 28. 2.
2006 a tedy po právní moci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, ve vlastní trestní věci, a tudíž nelze
hovořit o nové skutečnosti či důkazech ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr.
ř. V této souvislosti následně brojil proti nesprávnému postupu soudu druhého
stupně, kdy krajský soud přisvědčil názoru okresního soudu v tom smyslu, že na
základě pouze částečného výmazu užitného vzoru z rejstříku (v daném případě
jednoho nároku z celkem devíti) nelze konstatovat, že se jedná o výmaz celého
užitného vzoru s účinky ex tunc.
Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že jednání obviněných, tak jak bylo uvedeno
výše, v době rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci samé skutečně
odpovídalo tehdejší důkazní situaci. Shora citovaný užitný vzor byl s právem
přednosti zapsán dne 26. 2. 2001 do příslušného rejstříku a v řízení také bylo
znaleckým posudkem znalce Ing. J. P. , přibraného již v rámci přípravného
řízení, bezpochyby prokázáno, že konkrétní výrobky vyráběné v rozhodné době
odpovídaly popisu užitného vzoru tak, jak byl původně zapsán. Návrhy obou
obviněných na povolení obnovy řízení se však opíraly o skutečnost, že v dané
věci byl podán návrh na vymazání předmětného užitného vzoru z rejstříku a
rozhodnutím předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153,
bylo tomuto návrhu zčásti vyhověno, když došlo k částečnému výmazu tohoto vzoru
a novému vymezení předmětu ochrany užitného vzoru. Tuto skutečnost považovali
oba obvinění za novou skutečnost, a to i vzhledem ke znaleckému posudku, jenž
byl z podnětu obhajoby znalcem Ing. J. P. ve věci nově vypracován, přičemž
šlo o stejného znalce, který již podával znalecký posudek v původní trestní
věci. Znalec Ing. J. P. totiž v tomto novém znaleckém posudku shledal v
souvislosti s nově vymezeným užitným vzorem výrobky obviněných jako
neodpovídající nově zapsanému užitnému vzoru.
Nalézací soud v tomto směru vycházel z toho, že obvinění uzavřeli dne 20. 10.
2000 s majitelem předmětného užitného vzoru, M. H. , licenční smlouvu, ve
které uznali M. H. jako přihlašovatele a původce práv z užitného vzoru a tím
uznali i novost jeho řešení a zavázali se za poskytnuté oprávnění k výkonu
těchto práv platit poskytovateli licence odměnu. Na základě rozhodnutí předsedy
Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006 byl užitný vzor s názvem „Předizolovaný potrubní
systém, zvláště pro parovodní sítě“ částečně vymazán z rejstříku užitných
vzorů. Ve výroku tohoto rozhodnutí jsou pod body č. 1 – 8 stanoveny nároky na
ochranu, když z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že nároky na ochranu splňuje 8
nároků z původních devíti, když jediný nárok č. 6 nesplňoval podmínky novosti a
podmínky překročení rámce pouhé odborné dovednosti. S odkazem na ustanovení §
17 odst. 2 zákona o užitných vzorech soud uvedl, že nikde není tímto zákonem
stanoveno, že dojde-li k částečnému výmazu užitného vzoru, má tento částečný
výmaz účinky, jako by nebyl užitný vzor do rejstříku nikdy zapsán, o což ale
právě odsouzení opírali svůj návrh na povolení obnovy řízení. To, že došlo k
částečnému výmazu, nikoli k výmazu úplnému, považoval soud prvního stupně za
podstatnou skutečnost, která nemůže znamenat, že by došlo k situaci, jako by
nebyl zapsán celý užitný vzor. K tomu nalézací soud ještě dodal, že i kdyby
došlo k úplnému výmazu užitného vzoru, vztahovaly by se účinky ex tunc na
veškeré právní úkony, které se k užitnému vzoru váží, tedy i na licenční
smlouvy, avšak platné v době výmazu, a tedy nikoli na ty, které již předtím
zanikly. Soud prvního stupně ohledně podaného návrhu na povolení obnovy
trestního řízení na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že
předmětný užitný vzor v předmětné době od 5. 2. 2002 do 9. 8. 2002 byl zapsán,
byť podle rozhodnutí Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006 a v souladu s ustanovením
§ 17 odst. 2, 3 zákona o užitných vzorech v omezeném rozsahu, o jeden nárok na
ochranu méně, a existuje i nyní, neboť je zapsán v rejstříku užitných vzorů.
Licenční smlouvu navíc neukončili obvinění z důvodu neuznání novosti užitného
vzoru, nýbrž majitel užitného vzoru od předmětné licenční smlouvy odstoupil.
Obvinění podali návrh na výmaz užitného vzoru až dne 10. 3. 2004 v době po
podání obžaloby. Jestliže obvinění vyráběli předizolované potrubní systémy
podle užitného vzoru i po zániku licenční smlouvy, naplnili tak objektivní i
subjektivní znaky souzeného trestného činu.
Soud druhého stupně, rozhodující o stížnosti proti zamítnutí obnovy řízení,
konstatoval na straně 3 a 4 odůvodnění usnesení ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6
To 612/2006, že rozsudek odvolacího soudu v trestní věci samé byl vydán dne 9.
12. 2005 a téhož dne nabyl také právní moci, naproti tomu rozhodnutí předsedy
Ú. p. v. bylo vydáno až dne 28. 2. 2006, tedy již po právní moci rozsudku
krajského soudu rozhodujícího o odvolání obviněných. Novými skutečnostmi ve
smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. se podle stížnostního soudu míní jen
takové skutečnosti a důkazy, které nebyly soudu známé v době, kdy rozhodoval, a
nikoli skutečnosti a důkazy, které v době rozhodování soudů obou stupňů
neexistovaly a nastaly až po pravomocném rozhodnutí soudu.
S tímto výkladem pojmu „nových skutečností a důkazů“ ve smyslu ustanovení § 278
odst. 1 tr. ř., jak jej učinil soud druhého stupně v napadeném rozhodnutí v
návaznosti na usnesení soudu prvního stupně nelze souhlasit, neboť neodpovídá
výkladu pojmu „skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy
o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné
rozhodnutí o vině“, podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Jak již bylo uvedeno shora ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. stanoví, že obnova
řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí,
vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly
samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit
jiné rozhodnutí mimo jiné i o vině obviněného. Novými skutečnostmi ve smyslu
tohoto ustanovení jsou všechny ty skutečnosti, které nebyly předmětem
dokazování v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, jež bylo návrhem na
povolení obnovy napadeno. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je
objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv
na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Nové
skutečnosti mohou být různorodé povahy. Mohou to být jak zcela nové
skutečnosti, které vůbec nebyly dokazovány, tak i změněné skutečnosti, které
sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem. Proto
novou skutečnosti může být v řízení o trestném činu porušování průmyslových
práv podle § 151 tr. zák. i výmaz nebo částečný výmaz zapsaného užitného vzoru
zapsaného v rejstříku užitných vzorů za podmínky, že předmětný výrobek dříve
využívající řešení chráněné původně zapsaným užitným vzorem v důsledku změny
zápisu již nespadá do rozsahu ochrany změněného užitného vzoru a tudíž řešení
chráněné tímto změněným užitným vzorem již nevyužívá. To je důsledkem
skutečnosti, že výmaz, resp. částečný výmaz zapsaného užitného vzoru má ze
zákona účinky ex tunc, neboť se jím nastoluje právní stav, jakoby vymazaný
zápis, resp. jeho vymazaná část nikdy neexistovaly (srov. § 17 odst. 2 a 3
zákona č. 478/1992 Sb.).
Novou skutečnost je třeba většinou prokázat důkazy. Pokud pak je možno dospět k
vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není
tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že na jejich základě může
nastat změna původního rozhodnutí, přichází v úvahu povolení obnovy (srov. č.
43/1960 Sb. rozh. tr.).
Novým důkazem se pak rozumí důkaz, který nebyl v původním řízení obsahem spisu,
nebyl uplatněn některou z procesních stran, popř. nebyl v řízení proveden. Za
nové důkazy se považují i ty, které sice vyplývaly z původního spisu, ale
příslušný orgán činný v trestním řízení se s nimi nevypořádal nebo je přehlédl.
Obnově nebrání ani to, že obviněný o existenci určitých důkazů věděl, ale z
jakýchkoli důvodů je neuplatnil, rozhodující je, zda tyto skutečnosti či důkazy
byly či nebyly známy orgánům činným v trestním řízení (srov. č. 10/1976 Sb.
rozh. tr.). Nové důkazy se mohou týkat jak nových skutečností, tak i
skutečností, na které obviněný poukazoval již v předcházejícím řízení, pro
které však v původním řízení nebyly předloženy žádné důkazy, anebo sice určité
důkazy předloženy byly, ale vyzněly zcela nebo v podstatných skutečnostech
jinak. Novým důkazem je tedy v tomto smyslu i nový, resp. změněný znalecký
posudek o rozhodné skutkové okolnosti pro posouzení viny, a to dokonce i v
případě, že ho podá stejný znalec jako v původní věci, pokud tento znalec na
základě nových dříve neznámých skutkových okolností učiní jiné znalecké závěry,
které mají podstatný význam pro posouzení viny obviněného či obviněných.
Podobně je tomu i s rozhodnutím o zápisu užitného vzoru, zvláště když právo z
užitného vzoru je obecně rizikové, neboť zápis do rejstříku je proveden bez
porovnání předmětu přihlášky užitného vzoru se stávajícím stavem techniky,
takže užitný vzor je možno získat i na předměty, které nevyhovují zákonem
požadované světové novosti a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti (v
podrobnostech viz dále).
Z toho vyplývá, že shora uvedený názor stížnostního soudu, kdy považoval za
nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř., které jsou způsobilé
vyvolat obnovu řízení, zřejmě jen takové skutečnosti a důkazy, které sice
nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, ale v době rozhodnutí soudu již
existovaly, není správný, neboť tato stížnostním soudem zdůrazněná okolnost
není pro posouzení novosti skutečností a důkazů ve smyslu citovaného ustanovení
§ 278 odst. 1 tr. ř. rozhodná.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí je tedy vadné již v této své
části, pokud stížnostní soud nesprávně shledal jako rozhodující z hlediska
naplnění pojmu „skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé“ ve smyslu § 278
odst. 1 tr. ř. okolnost, že skutečnost částečného výmazu zapsaného užitného
vzoru z příslušného rejstříku neexistovala v době rozhodnutí odvolacího soudu v
trestní věci, a důkaz o této skutečnosti spočívající v rozhodnutí předsedy Ú.
p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, také neexistoval v době
rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005. Z
hlediska dikce „… vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé
…“, je totiž nerozhodné, zda tyto skutečnosti nebo důkazy již existovaly v době
rozhodnutí nalézacího soudu nebo odvolacího soudu, když postačí, že tyto
skutečnosti nebo důkazy dříve soudu (nalézacímu i odvolacímu) neznámé „vyšly
najevo“, tedy jinými slovy se objevily skutečnosti či důkazy soudu dříve
neznámé kdykoli později, a to včetně doby po právní moci napadeného rozhodnutí.
Již z tohoto důvodu byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanoveních § 147
odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., poněvadž toto usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, vycházelo z nesprávného
právního názoru a v důsledku toho stížnostní soud postupoval nesprávně při
použití uvedených ustanovení, neboť nesplnil uloženou přezkumnou povinnost
vymezenou v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a nesprávně a v rozporu s
ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl obě ve skutečnosti důvodné
stížnosti obviněných P. J. a Ing. J. Č. proti usnesení Okresního soudu v
Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, jako nedůvodné.
Z hlediska dalších pochybení v řízení předcházejícím napadenému usnesení
stížnostního soudu považuje Nejvyšší soud za nutné především uvést, že
rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, došlo k částečnému výmazu užitného vzoru. Změna nároků na
ochranu se týkala především bodu 1., který byl nově vymezen ve znění:
„Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě, s potrubím pro
vedení média, které je opatřeno alespoň jednou izolační vrstvou, přičemž
potrubí (1) je kluzně uloženo ve vodicí rouře (3), mezi níž a vnějším
nepropustným obalem (6) je uspořádána tepelná izolační vrstva (4) a vrchní
uzavírací vrstva (5), vyznačený tím, že vodicí roura (3) je tvořena svinutým
pásem, jehož přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou
rourou.“ Původní znění bodu 1. předtím, než byl Úřadem průmyslového vlastnictví
změněn, používalo jinou dikci: „Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro
parovodní sítě, s potrubím pro vedení média, které je opatřeno alespoň jednou
izolační vrstvou, vyznačený tím, že potrubí (1) je kluzně uloženo ve vodicí
rouře (3), mezi níž a vnějším nepropustným obalem (6) je uspořádána tepelná
izolační vrstva (4) a vrchní uzavírací vrstva (5). Právě tento nárok jako nárok
hlavní, popisoval technické řešení, které Ú. p. v. ve výše citovaném
rozhodnutí označil za řešení, nesplňující podmínky zápisné způsobilosti, jak má
na mysli ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 478/1992 Sb.“), neboť nebylo nové. Toto rozhodnutí Ú. zároveň formulovalo bod 1. nově jako určitou kombinaci
původního bodu 1. a bodu 6., který zněl: „Předizolovaný potrubní systém podle
nároků 1 až 5, vyznačený tím, že vodicí roura (3) je tvořena svinutým pásem,
jehož přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou rourou.“
Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž požadavku novosti samo o sobě vyhovuje
pouze a právě řešení popsané v tomto bodu. Základní podmínkou ochrany je tedy
použití právě tohoto řešení, což přesně vyjadřuje teprve nově formulovaný bod
1. Ochrana užitného vzoru je vždy podmíněna tím, že na konkrétním výrobku musí
být použito řešení, kdy „vodicí roura je tvořena svinutým pásem, jehož
přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou rourou“. Ostatní navazující body 2. až 8. nově zapsaného technického řešení užitného
vzoru ve svém souhrnu navazují na shora popsaný bod 1., který je základem
celého technického řešení zapsaného užitného vzoru č. 10914. To vyjadřuje
uvedené rozhodnutí předsedy Ú. p. v. tak, že „ochrana napadeným užitným
vzorem se … omezuje na kombinaci znaků podle nově formulovaného prvního nároku
na ochranu (bod 1.), který splňuje podmínku novosti a přesahuje rámec pouhé
odborné dovednosti, tedy splňuje znaky ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb.
Protože závislé nároky na ochranu platí vždy jen s nárokem nezávislým, a nově
stanovený první nárok na ochranu s omezeným rozsahem ochrany podmínku novosti i
podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti splňuje, pak splňují obě
tyto podmínky i původní závislé nároky 1 až 5 a 7 až 9, stanovené odvolacím
orgánem jako závislé nároky na ochranu 2 až 8“ (viz str. 13 rozhodnutí předsedy
Ú. ). Jinak řečeno, základem nově zapsaného užitného vzoru je první nárok na
ochranu (bod 1.), a proto ochrana podle dalších bodů 2. až 8. je podmíněna
použitím technického řešení popsaného pod bodem 1., které jediné splňuje
podmínky ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb. Oba obvinění ve svých návrzích
na povolení obnovy trestního řízení v souvislosti s výše uvedeným dovodili, že
výrobky společností V. M. L. , s. r. o., v rozhodném období skutečně
vyráběné, do předmětu ochrany užitného vzoru, tak jak byl citovaným rozhodnutím
Ú. p. v. nově vymezen, nijak nezasahovaly, což doložili též znaleckým posudkem
znalce Ing. J. P. , který se k dané problematice vyjadřoval již v přípravném
řízení. Závěr soudů obou stupňů, hovořící o tom, že došlo pouze k výmazu
jednoho bodu ochrany z celkem původních devíti bodů, proto nevystihuje podstatu
rozhodnutí předsedy Ú. p. v.
Dále oba soudy nezvažovaly, že rozhodnutí Ú. p. v. o úplném, ale i částečném
výmazu užitného vzoru z příslušného rejstříku má účinky ex tunc. V trestním
řízení za situace, kdy nebyl podán návrh na výmaz, se rozhodující soud musí
řídit platným stavem věci a musí považovat předmětný užitný vzor za zapsaný.
Registrační způsob řízení o přihlášce užitného vzoru ve shora uvedeném smyslu
přesunuje totiž otázky spojené s novostí a překročením odborné dovednosti až do
sporných řízení o výmazu užitného vzoru. Nelze nezdůraznit, že základní
podmínkou pro zápis užitného vzoru do rejstříku je absolutní světová novost,
která je u užitného vzoru posuzována podle stejných pravidel jako u vynálezu
chráněného patentem. Pro odpovídající tvůrčí úroveň se u užitných vzorů
předpokládá, že přesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Způsobilá k ochraně
tak nebudou řešení představující pouhou změnu materiálu, bez nalezení jeho
nové vlastnosti nebo použití známých řešení přenesených do blízkých oborů
techniky, kde účinky těchto řešení jsou pro odborníka zjevné a tak spadají do
rámce pouhé odborné dovednosti (srov. H. , R., Č. , K., H. , P. Práva k
průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. P. : C. H. B. , 2005, s. 205 a 206).
Přihláška užitného vzoru je před zápisem do rejstříku podrobena pouze
administrativně formálnímu přezkumu způsobilosti k zápisu užitného vzoru do
rejstříku, což znamená, že takzvané registrační řízení nezahrnuje porovnání
předmětu přihlášky užitného vzoru se stavem techniky a tudíž není zjišťována
jeho novost ani tvůrčí úroveň řešení. Tato skutečnost má za následek, že do
rejstříku mohou být zapsána i řešení, která i na první pohled nesplňují uvedené
právní podmínky ochrany, pokud splňují ostatní formální podmínky zápisu do
rejstříku. Smyslem tohoto typu průzkumu je jen vyloučit z dalšího řízení
přihlášky užitných vzorů, jejichž předměty nejsou technickým řešením ve smyslu
zákona o užitných vzorech, nejsou zjevně průmyslově využitelné nebo spadají do
výluk z ochrany, dále také i odstranění nejednotnosti technického řešení a
zjevných vad formálního rázu, které by bránily řádnému zápisu přihlášky
užitného vzoru do rejstříku. Je-li pak po posouzení výše uvedených skutečností
značně formální povahy přihláška užitného vzoru způsobilá k zápisu, vydá Ú.
p. v. kromě jiného přihlašovateli osvědčení o zápisu užitného vzoru do
rejstříku. Užitný vzor platí čtyři roky od podání přihlášky a tuto dobu
platnosti je možné maximálně dvakrát prodloužit, a to vždy o tři roky, takže
celková doba ochrany může dosáhnout deset let (srov. H. , R., Č. , K., H. , P.
Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. P. : C. H. B. , 2005, s. 211 -
212).
Účelem výmazu části či celého užitného vzoru je omezení rozsahu ochrany, nikoli
však náprava nedostatků spisu užitného vzoru, které nebyly během průzkumového
řízení odstraněny. Je třeba mít totiž na paměti, že právo z užitného vzoru je
obecně rizikové, neboť zápis do rejstříku je proveden bez porovnání předmětu
přihlášky užitného vzoru se stávajícím stavem techniky, takže užitný vzor je
možno získat i na předměty, které nevyhovují zákonem požadované světové novosti
a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti. V takovém případě je na základě podaného
návrhu na výmaz snadné užitný vzor vymazat z rejstříku. Tento rizikový faktor
je důležitým aspektem při nakládání s předmětem užitného vzoru a jako takový
musí být brán v úvahu nejen při převodu užitného vzoru, při poskytnutí licence,
zastavení a jeho oceňování, ale také i při rozhodování o vině trestným činem
porušování průmyslových práv podle § 151 tr. zák. Pokud dojde k podání návrhu
na výmaz takového vzoru z rejstříku, a to i v průběhu trestního řízení a na
návrh obviněných, a tomuto návrhu bylo, byť zčásti, vyhověno, pak je zde
založena nová skutečnost ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř., která nebyla dříve
soudu známa, přičemž tím, že Úřad průmyslového vlastnictví změnil obsah
zapsaného užitného vzoru, aby odpovídal požadavkům na jeho ochranu, došlo ke
změně s účinky od doby, kdy byl v minulosti původní užitný vzor zapsán do
příslušného rejstříku. Proto je třeba na tuto skutečnost nahlížet také tak, že
ač nebyla soudu doposud známa a ani být známa do rozhodnutí Ú. p. v.
nemohla, existovala zde po celou dobu trestního řízení. Tato nová skutečnost
totiž nespočívá v samotném výše specifikovaném rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ,
nýbrž v tom, že následkem tohoto rozhodnutí byla změna zapsaného užitného vzoru
v tom směru, aby takto zapsaný užitný vzor již odpovídal požadavku světové
novosti a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti, jak je uvedeno výše.
Z povahy věci tedy plyne, že užitný vzor, který byl na návrh obviněných zčásti
vymazán, byl tímto částečným výmazem uveden v soulad s požadavkem originality a
technické odbornosti, a to s účinky ex tunc ohledně vymazané části.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že pokud soud prvního stupně ve věci
povolení obnovy uvedl, že nelze při částečném výmazu užitného vzoru z
příslušného rejstříku přiznat účinky ex tunc ve vztahu k celému užitnému vzoru,
pak je toto tvrzení zavádějící, neboť obvinění netvrdili, že by celý užitný
vzor od počátku neexistoval, nýbrž poukazovali na skutečnost, že tak, jak byl
zapsán užitný vzor po částečném výmazu, nemohli porušit jeho ochranu, neboť s
účinky od počátku takto chráněný zapsaný užitný vzor nijak nekolidoval s
technickým řešením jejich výrobků. Proto soudy měly přiznat účinky ex tunc i
částečnému výmazu, a to v části, ve které byl užitný vzor vymazán.
Nejvyšší soud také zdůrazňuje, že oba soudy v řízení o povolení obnovy řízení
nesprávně uvažovaly o částečném výmazu užitného vzoru, když situaci
nepřípustným způsobem zjednodušily a konstatovaly, že byl vymazán jen jeden
nárok z celkem devíti nároků. Jak totiž plyne z rozhodnutí předsedy Ú. p.
v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, není možno považovat předmětné
konkrétní nároky za zapsané odděleně a jeden na druhém nezávisle. Na straně 11
tohoto rozhodnutí je uvedeno, že technické řešení v nároku č. 1. původně
zapsaného užitného vzoru po jeho srovnání s dokumentovaným známým stavem
techniky nesplňuje podmínky zápisné způsobilosti ve smyslu § 1 zákona č.
478/1992 Sb., neboť není nové. Následně zkoumal Ú. splnění podmínky novosti u
závislých nároků na ochranu původně uvedených pod čísly 2 až 9, a na straně 13
dospěl k závěru, že pouze šestý nárok na ochranu splňuje podmínku novosti i
podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti, a ochrana napadeným užitným
vzorem se tak omezuje na kombinaci znaků podle nově formulovaného prvního
nároku na ochranu. Protože závislé nároky na ochranu platí vždy jen s nárokem
nezávislým a nově stanovený první nárok na ochranu s omezeným rozsahem ochrany
podmínku novosti i podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti splňuje,
splňují obě tyto podmínky i původní závislé nároky 1 až 5 a 7 až 9, nově
stanovené Ú. jako závislé nároky na ochranu č. 2 až 8.
Z ustanovení § 17 odst. 2, 3 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, plyne,
že výmaz, ale i částečný výmaz užitného vzoru spojený se změnou zápisu užitného
vzoru má účinky ex tunc, neboť i s přihlédnutím k uvedenému principu
rizikovosti při zápisu užitného vzoru do rejstříku, i částečný výmaz musí mít
účinky, jako by vymazaná část nebyla nikdy zapsána. Návrh na obnovu řízení byl
tedy obviněnými za této situace podán oprávněně a Nejvyšší soud v souladu se
závěry rozvedenými ve stížnosti pro porušení zákona shledal pochybení touto
stížností napadených rozhodnutí také v tom, že jednak nebraly nově formulované
nároky na ochranu užitného vzoru jako provázaný a v bodě 1 i v navazujících
závislých bodech souvislý celek, přičemž se zároveň vůbec nezabývaly
skutečností, zda obviněnými vyráběné výrobky využívají shora popsaného nově
zapsaného a změněného užitného vzoru.
Nejvyšší soud též poukazuje na skutečnost, že z přiloženého spisového materiálu
trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003,
vyplynulo, že odvolacímu soudu byla známa skutečnost, že u Ú. p. v. bylo
zahájeno a doposud nebylo pravomocně skončeno řízení o návrhu na výmaz
předmětného užitného vzoru, a několikeré odročení veřejného zasedání o odvolání
obou obviněných a taktéž vyžadované informace o stavu řízení před Ú. p. v.
svědčí jednoznačně pro závěr, že odvolací soud si byl již při projednání
odvolání obviněných v původní trestní věci vědom, jakou důležitost může mít
rozhodnutí tohoto Ú. pro posouzení otázky viny obou obviněných. Posléze však,
aniž by vyčkal shora uvedeného rozhodnutí předsedy Ú. p. v. o rozkladu
podaného dne 16. 5. 2005 rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To
276/2005, aniž by mu byl výsledek projednání podaného rozkladu u Ú. p. v.
znám. Takový postup odvolacího soudu byl i s ohledem na zmíněnou rizikovost
práva z užitného vzoru a důkazy shromážděné již v původní trestní věci
přinejmenším ukvapený. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že obvinění
podali návrh na výmaz předmětného užitného vzoru až po podání obžaloby a již
vůbec to nelze obviněným klást k jejich tíži, jak činí soud prvního stupně v
řízení o návrhu na povolení obnovy na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí.
Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona dále namítl, že
soudy pochybily i v otázce přípustnosti druhého znaleckého posudku vyžádaného
od znalce Ing. J. P. obhajobou, kdy soud prvního stupně z formálních důvodů
nepřipustil tento znalecký posudek jako důkaz, a přitom ohledně odborného
posouzení, zda výrobky vyráběné společností V. M. L. , s. r. o., v níž
obvinění P. J. a Ing. J. Č. působili jako jednatelé porušují či neporušují
předmětný změněný užitný vzor, sám neprovedl žádné dokazování, a tuto otázku,
ač je odborná a vyžaduje znalecké posouzení, žádným způsobem neřešil, přičemž s
tímto postupem se v napadeném usnesení ztotožnil i soud druhého stupně.
Soud prvního stupně, rozhodující o povolení obnovy řízení se k této otázce
vyjádřil na straně 1 a 2 odůvodnění usnesení ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt
1201/2006. V podrobnostech uvedl, že znalecký posudek předložený obhajobou,
založený na č. l. 5 až 14 ve spise, není znaleckým posudkem ve smyslu trestního
řádu, neboť znalec, který vypracoval tento posudek, nebyl poučen podle § 106
tr. ř. Dále soud znalci vytkl, že mu nepříslušelo řešit právní otázky ohledně
toho, zda určité řešení je či není chráněno užitným vzorem a jaké má účinky
výmaz z rejstříku užitných vzorů. Obvinění s tímto názorem nesouhlasili a před
soudem rozhodujícím o stížnosti proti tomuto rozhodnutí namítli jeho
nesprávnost i v tomto směru. Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 23. 2.
2007, sp. zn. 6 To 612/2006, na straně 4 jen ve stručnosti uvedl, že vzhledem k
tomu, že rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví bylo vydáno až po
pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci a vzhledem k tomu, že
navíc částečný výmaz užitného vzoru nemá účinky ex tunc, jsou další skutečnosti
namítané obviněnými ve stížnosti, a tedy i otázka provedení důkazu obviněnými
navrhovaným znaleckým posudkem, pro rozhodnutí zcela irelevantní.
Nejvyšší soud z přiloženého spisu zjistil, že obvinění nechali vypracovat
znalecký posudek u znalce Ing. J. P. , který již jednou v tomto trestním
řízení znalecký posudek ohledně téže odborné problematiky vypracovával, avšak
nyní znalec srovnával technické řešení použité obviněnými se změněným užitným
vzorem. Z celého spisu je zřejmé, že v průběhu řízení o povolení obnovy
obvinění poukazovali na nutnost vyřešení odborné otázky, zda postup použitý při
výrobě obviněnými je shodný s technickým řešením nikoli v původně zapsaném,
nýbrž v nově změněném užitném vzoru, který až teprve po provedení částečnému
výmazu odpovídal podmínkám jeho ochrany ve smyslu zákona o užitných vzorech.
Soudy rozhodující o návrhu na povolení obnovy trestního řízení postupovaly
nesprávně, pokud obviněnými předložený znalecký posudek jako důkaz zcela
nedůvodně neprovedly, když samy ani žádný další znalecký posudek nebo odborné
vyjádření ve vztahu k nově vzniklé situaci vypracovat nenechaly, ač to bylo v
případě předmětné a vysoce odborné otázky zcela zjevně potřebné.
Ustanovení § 110a tr. ř. stanoví, že pokud znalecký posudek předložený stranou
má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že
si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při
provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný
orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci,
kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo
mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého
posudku.
Skutečností sice je, že posudek znalce Ing. J. P. ze dne 18. 4. 2006 zcela
neodpovídal výše uvedenému ustanovení trestního řádu, když neobsahoval
prohlášení znalce, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku. Ta
však samo o sobě neznamená, že by měl být jako důkaz v řízení naprosto
ignorován, jako to učinily oba soudy v řízení o povolení obnovy trestního
řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu znalecký posudek vypracovaný na návrh
strany, v němž chybí uvedená doložka, lze sice v řízení před soudem číst jen
jako listinný důkaz (např. jako odborné vyjádření), přičemž však jde o vadu
znaleckého posudku, kterou lze odstranit při přípravě veřejného zasedání (např.
písemným upozorněním znalce v dopise na uvedené pochybení a výzvou k jeho
odstranění), nebo v rámci poučení znalce před jeho výslechem přímo ve veřejném
zasedání (srovnej k tomu zprávu Trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29.
9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str.
255). Povinností soudu tedy bylo buď tuto vadu předloženého znaleckého posudku
odstranit, případně mohl soud nařídit vypracování nového znaleckého posudku (§
105 odst. 1 tr. ř.), se všemi jeho náležitostmi stanovenými zákonem, a tedy
provést či zajistit provedení důkazu, který obvinění přinejmenším přesně
označili a pro řízení byl v dané situaci ze shora uvedených důvodů nezbytný.
Pokud soud prvního stupně navíc ještě poukazoval na to, že znalec nebyl poučen
podle § 106 tr. ř., pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v tomto ustanovení je
uvedeno, že „ … Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení
(§ 66 tr. ř.) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl
vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí
být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o
trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku;
to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé
strany podle § 89 odst. 2.“ Jak je zřejmé ze zákonného znění § 106 tr. ř. v
spojení s dalšími navazujícími ustanoveními, tím, kdo má znalce poučit ve
smyslu zmiňovaného ustanovení, je orgán činný v trestním řízení, v tomto
případě soud. V žádném případě nemůže být požadavek poučení podle § 106 tr. ř.
realizován obhajobou, byť tato nechala vypracovat předmětný znalecký posudek ve
smyslu § 89 odst. 2 a § 110a tr. ř. V tomto případě je nutno uzavřít, že
Okresní soud v Chebu nejenže neprovedl obhajobou navrhovaný významný důkaz, ale
navíc právní závěry, které v té souvislosti učinil neodpovídají zákonu. Podobně
je tomu i ohledně dalšího závěru soudu prvního stupně, že uvedený znalecký
posudek byl nepoužitelný i z důvodu, že znalec v něm řešil otázky právní, ač má
podávat znalecký posudek pouze o otázkách skutkových. Podle ustálené praxe
Nejvyššího soudu znalecký posudek nelze odmítnout jen proto, že znalec se nad
rámec svého oprávnění vyjadřoval i k otázkám právním. Skutečnost, že znalec ve
svém posudku zaujme stanovisko k otázce, jejíž zodpovězení přísluší soudu,
nečiní tento posudek nepoužitelným, pokud obsahuje odborné poznatky a zjištění,
z nichž znalec tento právní závěr učinil a které umožňují, aby si soud tentýž
nebo jiný takový závěr dovodil sám (srov. č. 1/1998-II. Sb. rozh. tr.). Navíc
znalec Ing. J. P. se ve svém posudku vyjadřoval i k důležitým otázkám
skutkovým, které, jak vidno z obsahu znaleckého posudku a jeho zadání, právní
povahu rozhodně neměly. Z těchto důvodů nelze souhlasit ani se závěrem soudu
prvního stupně, že znalecký posudek Ing. J. P. je z důvodu jím učiněných
některých právních závěrů nepoužitelný. Stížnostní soud pak porušil zákon v
ustanovení § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pokud všechna tato
pochybení soudu prvního stupně napravil, sám se s nimi naopak ztotožnil a v
návaznosti na to stížnosti obou obviněných zamítl.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením
Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, byl porušen
zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr.
ř. v neprospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č. V návaznosti na tento závěr
podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, dále
zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt
1201/2006, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky
přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Okresní soud v Chebu bude v následujícím řízení především vycházet z rozhodnutí
Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, které je třeba
považovat za rozhodnutí svědčící o nové skutečnosti, jíž je pozměněný zapsaný
užitný vzor po částečném výmazu. Další postup soudu se bude odvíjet od skutkové
situace založené právě na rozhodnutí Ú. p. v. o částečném výmazu užitného
vzoru. V této souvislosti bude soud na zápis užitného vzoru nahlížet jako na
rizikové právo ve shora uvedeném smyslu a bude respektovat částečný výmaz,
který má v té části užitného vzoru, ve které byl vymazán, účinky, jako by nikdy
tato část užitného vzoru nebyla zapsána, tedy ex tunc. Soud prvního stupně
následně vyřeší otázku, zdali řešení, použité ve výrobním procesu obviněnými
odpovídá chráněnému užitnému vzoru v té podobě, v jaké byl pozměněn na základě
citovaného rozhodnutí Ú. p. v. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku vysoce
odbornou, soud doplní dokazování znaleckým posudkem z příslušného oboru, ať již
provedením navrhovaného znaleckého posudku obhajoby po odstranění vady výše
uvedené, anebo přibráním znalce jiného podle § 105 odst. 1 tr. ř. se zadáním
vypracování nového znaleckého posudku k uvedené odborné otázce. Vyřešení této
odborné skutkové otázky je totiž nezbytné pro posouzení důvodů pro povolení
obnovy trestního řízení.
Poté, co soud prvního stupně bude mít vyřešenu skutkovou otázku shody či
neshody technického řešení výrobků produkovaných obviněnými s technickým
řešením chráněným užitným vzorem, pak se soud první instance bude zabývat
splněním zákonných předpokladů pro povolení obnovy trestního řízení.
V neposlední řadě Nejvyšší soud České republiky dodává, že Okresní soud v
Chebu, jemuž byla věc přikázána, je vázán shora vyslovenými právními názory
Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení
Nejvyšší soud nařídil § 270 odst. 4 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Š á m a l , Ph. D.