5 Tz 225/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. října 2001
v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr.
Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné Z. B., proti
usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne
11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2,
§ 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. t a k t o :
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, a v řízení, jež mu
předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6
tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněné Z. B.
Toto usnesení se z r u š u j e . Současně se zrušují další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Kroměříži se p ř i k a z
u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži (dále
jen „státní zástupkyně“) ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, bylo podle §
172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř.
zastaveno trestní stíhání obviněné Z. B. pro skutek spočívající v tom, že od
roku 1996 pobírala od R. Š. splátky výživného a od roku 1998 s ním žila ve
společné domácnosti, a přestože tyto skutečnosti znamenaly změny rozhodné pro
trvání nároku na dávky státní sociální podpory, nenahlásila je písemně do osmi
dnů Okresnímu úřadu v Kroměříži - referátu státní sociální podpory, ačkoliv o
této povinnosti byla řádně poučena, takže přiznané dávky, a to přídavek na
dítě, příspěvek na dopravu a sociální příplatek jí byly od 1. 1. 1998 do 31. 3.
1999 vypláceny neoprávněně, čímž se ke škodě České republiky, zastoupené
Okresním úřadem v Kroměříži obohatila o částku 54.292,- Kč, v čemž byl
spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Usnesení nabylo
právní moci dne 19. 5. 2001.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě stanovené v § 272
odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné Z. B. Ve
stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným
rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř. a § 172 odst. 1
písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Poukázal na
to, že podle § 7 odst. 2 písm. b) zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální
podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jsou společně posuzovanými osobami
rodiče nezaopatřených dětí, pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady
na své potřeby (§ 115 občanského zákoníku). Zákon č. 117/1995 Sb. byl
novelizován s účinností od 1. 1. 1998, přičemž podle § 7 odst. 3 citovaného
zákona se podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na
své potřeby, považuje vždy za splněnou, není-li dále stanoveno jinak, jde-li o
nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče (ve smyslu předchozího odstavce 2
písm. b/), pokud jsou rodiče tohoto dítěte rozvedeni, posuzuje se jako osoba
společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem jen ten rodič, s nímž
dítě společně žije. Obviněná je rozvedená, a proto se za společně posuzovanou
osobu nepovažuje její bývalý manžel, otec nezletilých L. B. a M. B., neboť tyto
děti žijí po rozvodu s matkou, tj. obviněnou. Obviněná zplodila mimo manželství
nezl. M. Š., jehož otcem je R. Š. Počínaje dnem 1. 1. 1998 se proto R. Š.
považuje ze zákona za společně posuzovanou osobu a jako taková společně
posuzovaná osoba měl být od 1. 1. 1998 uváděn obviněnou v žádostech o sociální
dávky. Podle názoru ministra spravedlnosti se obviněná nemůže zprostit své
povinnosti uvádět od 1. 1. 1998 R. Š. jako společně posuzovanou osobu poukazem
na to, že nečetla příslušné poučení obsažené ve formuláři žádostí o poskytnutí
dávek, které podala. Obviněná v čestném prohlášení nepravdivě uvedla, že
nepobírá výživné na nezletilého M. Š. U obviněné je proto dán přinejmenším
nepřímý úmysl (§ 4 písm. b) tr. zák.) spočívající ve vědomém srozumění s tím,
že nesprávným obsahem žádosti vyvolává ve správním orgánu, poskytujícím
sociální dávky, omyl v rozsahu společně posuzovaných osob. Je proto nesprávná
právní úvaha, obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle níž se
obviněná dopustila jen nedbalostního jednání, a proto není naplněna skutková
podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §
268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně
Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt
525/2000, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř. a § 172 odst. 1
písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve prospěch
obviněné Z. B., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále
aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal
podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost
výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že
zákon byl porušen.
Stížnosti pro porušení zákona je nutno přisvědčit v tom, že nebyla v souladu se
zákonem posouzena otázka zavinění obviněné ve vztahu k trestnému činu podvodu
podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., pro který jí bylo sděleno obvinění. Zavinění
je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Podle § 3 odst. 3
tr. zák. k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento
zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Zavinění je vnitřní,
psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, který musí být
dán v době činu. Závěr o zavinění pachatele musí být prokázán výsledky
dokazování. Přitom závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a
v jaké formě (§ 4 a § 5 tr. zák.), je závěrem právním. Okolnosti subjektivního
charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy,
z nichž lze usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů
chráněných trestním zákonem. Při zjišťování subjektivní stránky trestného činu
nelze dojít k závěru o alternativním vztahu pachatele k zamýšlenému následku.
Státní zástupkyně podle těchto zásad při zjišťování subjektivní stránky v tomto
případě důsledně nepostupovala. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že
ze žádné zjištěné skutečnosti nelze dovozovat, že by obviněná věděla o svých
povinnostech v souvislosti s pobíráním dávek státní sociální podpory, a
přinejmenším byla srozuměna s jejich neplněním. Státní zástupkyně dále uvedla,
že obviněná o svých povinnostech vědět měla a mohla, neboť o nich byla řádně
poučována, její jednání má však pouze nedbalostní charakter, a proto nelze
dovozovat trestní odpovědnost obviněné. Konstatovala, že skutek se stal, avšak
vzhledem k absenci relevantního zavinění, a tím nedostatku subjektivní stránky,
nejde o trestný čin, přičemž není důvod k postoupení věci. Z tohoto odůvodnění
je zřejmé, že státní zástupkyně vycházela na jedné straně z toho, že obviněná
jednala v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák., na druhé straně se však
níže zmiňuje o nedostatku subjektivní stránky, absenci relevantního zavinění a
o tom, že jednání obviněné mělo pouze nedbalostní charakter. Státní zástupkyně
tak dospěla k závěru o nedostatku subjektivní stránky, ačkoliv v odůvodnění
uvedla okolnosti svědčící proto, že obviněná jednala v úmyslu nepřímém podle §
4 písm. b) tr. zák. Takový rozporný závěr týkají se zavinění je však
nepřípustný, neboť u trestného činu je třeba zjistit jen jednu formu zavinění,
když závěr o alternativním vztahu pachatele k zamýšlenému následku je
nepřípustný (srov. č. 19/1969 Sb. rozh. tr.).
Přitom z vyšetřovacího spisu je zřejmé, že obviněná byla opakovaně řádně
poučována o podmínkách poskytování dávek státní sociální podpory, což
potvrzovala podpisem na žádostech o příslušné dávky, byla jí známa povinnost
nahlásit do 8 dnů všechny změny, které ovlivňovaly trvání a výši dávek státní
sociální podpory. Obviněná však neuvedla R. Š. jako osobu, od níž pobírala
výživné na nezletilého M. Š. V čestném prohlášení uvedla, že na nezletilého M.
Š. nepobírá výživné. Nelze přehlédnout ani výpověď svědkyně A. H., která
vypověděla o tom, jak byla obviněná poučena při podávání žádostí o sociální
podporu. Již z těchto skutkových okolností je zřejmé, že obviněná jednala
přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., který postačuje k
naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.
zák. Obhajoba obviněné, že příslušné poučení nečetla, neobstojí, když na druhé
straně pobírala dávky státní sociální podpory. Ačkoliv státní zástupkyně z výše
uvedených skutkových okolností nedovodila jednoznačně formu zavinění, přesto
trestní stíhání zastavila podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že
skutek není trestným činem právě pro nedostatek subjektivní stránky. Pro takové
rozhodnutí však dosud nebyly splněny zákonné podmínky.
Nejvyšší soud proto vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5.
2001, sp. zn. Zt 525/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v
ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch
obviněné Z. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr.
ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Protože je nutno ve věci učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle § 270
odst. 1 tr. ř. přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v
Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. Při novém
projednání a rozhodnutí věci státní zástupkyně zaměří své dokazování na
zjištění zavinění obviněné ve vztahu ke skutku, který je kvalifikován jako
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., již provedené důkazy
zhodnotí podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učiní ve věci nové rozhodnutí. Přitom je
vázána právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinna
provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4
tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 18. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek