5 Tz 230/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. prosince 2000 ve
veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a
soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení
zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného mladistvého
V. M.
proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 6. 2000, sp.
zn. 3 T 174/96,
a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. řádu t a k t o :
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 6.
2000, sp. zn. 3 T 174/96, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 302
odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného mladistvéhoV. M.
Citované usnesení se z r u š u j e . Zároveň se zrušují všechna další
rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. 3
T 174/96, byl obviněný mladistvý V. M. uznán vinným trestným činem loupeže
podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2
písm. b) tr. zák. Za to mu byl uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití §
80 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dva roky, pro
jehož výkon byl zařazen podle § 81 odst. 1 tr. zák. do věznice s dozorem
odděleně od ostatních odsouzených. Proti tomuto rozsudku podal obviněný
mladistvý V. M. prostřednictvím svého obhájce odvolání, o němž zatím nebylo
rozhodnuto.
Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 3
T 174/96, bylo rozhodnuto tak, že podle § 302 odst. 1 tr. řádu bude nadále
proti mladistvému V. M. konáno řízení jako proti osobě uprchlé. V odůvodnění
poukázal okresní soud na citovaný rozsudek, který byl ve věci vyhlášen, s tím,
že se jeho vyhotovení nepodařilo doručit obviněnému a není možné věc postoupit
Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání. Protože státní
zástupce navrhl, aby bylo proti obviněnému mladistvému V. M. konáno řízení jako
proti osobě uprchlé a do doby vydání tohoto usnesení se nepodařilo vypátrat
současný pobyt obviněného, a to ani v součinnosti s orgány policie, shledal
okresní soud důvody pro řízení proti uprchlému.
Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 6.
2000, sp. zn. 3 T 174/96, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného
mladistvéhoV. M. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v
ustanovení § 302 odst. 1, 2 tr. řádu, ke kterému mělo dojít v neprospěch
obviněného. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti
poukázal na skutečnost, že řízení proti uprchlému nelze konat proti osobě
mladistvé a že není vůbec rozhodné, jakého věku mladistvý dosáhl v době vydání
usnesení o vedení řízení proti uprchlému. Ministr spravedlnosti zmínil obsah
ustanovení § 74 odst. 1 tr. zák., podle kterého je mladistvým ten, kdo v době
spáchání trestného činu dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého
věku. Takovou osobou je podle spisu i obviněný V. M., proto trestní řízení jako
řízení proti uprchlému proti němu vedeno být nemůže. Ministr spravedlnosti se
domnívá, že je třeba se snažit zjistit pobyt obviněného, doručit mu rozsudek a
lze uvažovat též o jeho vyžádání z ciziny podle § 376 tr. řádu nebo o přerušení
trestního stíhání podle analogie § 224 odst. 2 tr. řádu. Závěrem ministr
spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil
namítané porušení zákona a aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení
zrušil.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení
zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného
usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen v
neprospěch obviněného mladistvéhoV. M. z toho důvodu, jak uvádí stížnost pro
porušení zákona.
Aniž by Nejvyšší soud předjímal rozhodnutí o vině a trestu obviněnéhoV.
M., z trestního spisu je patrné, že obžalobou i doposud nepravomocným rozsudkem
soudu prvního stupně je mu kladena za vinu trestná činnost, kterou měl spáchat
v době, kdy ještě nedovršil osmnáct let svého věku, tj. v měsících listopadu
1995 až srpnu 1996. Z hlediska § 74 odst. 1 tr. zák. jde tedy o mladistvého, za
něhož citované ustanovení označuje osobu, která v době spáchání trestného činu
dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Podle ustanovení
§ 302 odst. 2 tr. řádu pak platí, že proti osobě mladistvé nelze použít řízení
proti uprchlému ve smyslu § 302 odst. 1 a § 303 až § 306 tr. řádu. Přitom
trestní řád neváže zmíněné omezení v konání řízení proti uprchlému na věk
obviněného v době, kdy se takové řízení má konat, ale výlučně na skutečnost, že
jde o osobu mladistvou. Neobsahuje-li trestní řád v této souvislosti žádnou
zvláštní definici toho, koho je třeba považovat za osobu mladistvou, je třeba
vycházet z obecného vymezení mladistvého podle § 74 odst. 1 tr. zák., které se
uplatní pro celé trestní řízení, nevyplývá-li z trestního řádu něco jiného (viz
např. ustanovení § 301 odst. 2, 3 tr. řádu). V posuzovaném případě pro konání
řízení proti uprchlému ovšem takovou výjimku zákon nestanoví.
Jestliže za popsané situace Okresní soud v Litoměřicích rozhodl o
konání řízení proti uprchlému usnesením ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 3 T 174/96,
proti kterému směřuje stížnost pro porušení zákona, nezbylo, než aby Nejvyšší
soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil porušení zákona v ustanovení § 302
odst. 2 tr. řádu. Jde o zákonné ustanovení, které Okresní soud v Litoměřicích
nerespektoval, přičemž z výše uvedeného je zřejmé, že k porušení zákona došlo v
neprospěch obviněného mladistvéhoV. M., protože bez splnění zákonných podmínek
bylo proti němu vedeno řízení jako proti uprchlému, a tím byl nepřípustně
omezen na svých procesních právech.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil
napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích. Zrušena byla i případná
rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud jeho zrušením
pozbyla podkladu. Tím byly důsledky vysloveného porušení zákona v celém rozsahu
odstraněny, aniž by bylo nutné opětovně rozhodovat nebo věc vracet soudu
prvního stupně k jejímu novému projednání a rozhodnutí. V jiných směrech či v
řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal porušení
zákona, když ani stížnost pro porušení zákona nic dalšího nevytýkala. Proto
bude povinností Okresního soudu v Litoměřicích pokračovat v řízení a při
přetrvávající nedosažitelnosti obviněného mladistvéhoV. M. zvolit jiný, zákonu
odpovídající postup, např. vyloučení jeho věci ze společného řízení podle § 23
odst. 1 tr. řádu a přerušení trestního stíhání případně i za analogického
použití § 224 odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y