5 Tz 40/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., trvale bytem Na Vrcholu 2476/24, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 6 T 137/2023, a podle § 260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření,
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., a státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného, v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 6 T 137/2023, a podle § 260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 6 T 137/2023, byl obviněný JUDr. Jan Šafra, LL.M., uznán vinným v bodě I. výroku o vině zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen „tr. zákoník“), a v bodě II. výroku o vině zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020. Za to byl obviněnému JUDr. Janu Šafrovi, LL.M., uložen podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 1 000 000 Kč.
2. Skutku pod bodem I. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se měl obviněný JUDr. Jan Šafra, LL.M., dopustit ve stručnosti tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., dne 16. 4. 2015 v jejím sídle v Praze 1, Revoluční 1082/8, uzavřel za tuto prodávající obchodní společnost s kupujícím E. A. kupní smlouvu na převod vlastnického práva k ideálnímu ? spoluvlastnickému podílu k pozemkům parc. č. XY o výměře 5 050 m?, parc. č. XY o výměře 5 597 m? a parc. č. XY o výměře 5 060 m?, zapsaných na LV č. XY, v k. ú. XY, obec XY, za kupní cenu 196 876 Kč (16, 71 Kč za 1 m?), ačkoli tržní cena tohoto spoluvlastnického podílu činila v době prodeje 10 339 660 Kč. Obviněný přitom s ohledem na své profesní zaměření advokáta specializovaného na právní poradenství v oblasti práva obchodních společností si byl vědom svých povinností jednatele, které mu vyplývaly z § 159 odst. 1 a § 1411 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), a dále i ze Zakladatelské listiny o založení společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., sepsané formou notářského zápisu dne 25. 3. 2013 (část II. bod 7), jednat s péčí řádného hospodáře a dosáhnout pro obchodní společnost co nejvyššího zisku, přičemž na tyto své smluvní i zákonné povinnosti rezignoval, přitom mu bylo zřejmé, že tržní cena prodávaných nemovitostí je výrazně vyšší, tuto nezjistil, ačkoli v případě jiných prodejů tak činil, čímž měl poškozené obchodní společnosti způsobit škodu 10 142 784 Kč.
3. Skutku pod bodem II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se měl obviněný dopustit tím, že ve stejném postavení jednatele obchodní společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., dne 21. 1. 2019 opět v sídle obchodní společnosti v Praze 1, Revoluční 1082/8, uzavřel za tuto společnost s kupujícím O. H. kupní smlouvu o úplatném převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. XY o výměře 19 328 m?, zapsaného na LV č. XY, v k. ú. XY, obec XY za kupní cenu 100 000 Kč (5,17 Kč za 1 m?), ačkoli tržní cena v době prodeje činila 15 906 944 Kč. Obviněný přitom jako advokát specializovaný na poskytování právního poradenství v oblasti práva obchodních společností si byl vědom svých povinností jednatele, které mu vyplývaly z § 159 odst. 1 a § 1411 o. z., a § 51 odst. 1 zákona o obchodních korporacích a dále i ze Zakladatelské listiny o založení společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., sepsané formou notářského zápisu dne 25. 3. 2013 (část II. bod 7), jednat s péčí řádného hospodáře a dosáhnout pro obchodní společnost co nejvyššího zisku, přičemž na tyto své smluvní i zákonné povinnosti rezignoval, přestože mu bylo zřejmé, že tržní cena prodávaných nemovitostí je výrazně vyšší, tuto nezjistil, ačkoli v případě jiných prodejů tak činil, čímž měl poškozené obchodní společnosti způsobit škodu 15 806 944 Kč. II. Stížnost pro porušení zákona
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M.
5. Podle ministryně spravedlnosti došlo postupem Městského soudu v Praze k nesprávné aplikaci § 260 tr. ř., neboť pro jeho použití nebyly splněny zákonné podmínky ani při zohlednění argumentace odvolacího soudu uvedené v odůvodnění jeho kasačního rozhodnutí, v němž konstatoval potřebu dalšího dokazování k otázce, zda v rámci přezkoumávaných převodů dostál standardu loajality, pečlivosti a informovanosti. Odvolací soud uvedl, že se nelze spokojit s izolovaným hodnocením výhodnosti či nevýhodnosti výše uvedených uzavřených kupních smluv, nýbrž je nutno zkoumat celou transakci spočívající v koupi „balíku“ pozemků obchodní společností, jejímž jednatelem byl obviněný, a skutečnost, zda v rámci těchto transakcí mohl obviněný při svém podnikatelském rozhodování předpokládat, že jedná v obhajitelném zájmu společnosti NAXXAR Consult, s.
r. o. V této souvislosti totiž odvolací soud zdůraznil obhajobu obviněného, že společnost byla nucena odkoupit celý „balík“ pozemků od původního vlastníka, nemohla si vybrat pouze pro ni zajímavé (výnosné či ziskové) pozemky. Důvodem pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo právě to, že touto argumentací obviněného se orgány činné v přípravném řízení nezabývaly, přitom k prokázání naplnění objektivní stránky skutkové podstaty zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr.
zákoníku nepostačuje vyhodnocení ziskovosti či ztrátovosti převodu jednotlivého pozemku, nýbrž je třeba prokázat, že nákup a následný prodej nebo inženýring všech pozemků, zakoupených v jednom „balíku“, byl ve svém souhrnu pro obchodní společnost ztrátový. Obviněný se přitom hájil tím, že celý obchod s předmětným „balíkem“ pozemků byl pro obchodní společnost výrazně ziskový a tato jeho obhajoba nebyla podle odvolacího soudu vyvrácena a nebyla ani prověřována. Důkazy o celkové nevýhodnosti transakcí s předmětným „balíkem“ pozemků nebyly vyhodnoceny ani v obžalobě.
Právě z těchto důvodů odvolací soud uzavřel, že celé trestní řízení je od počátku postiženo neodstranitelnými procesními vadami, obžaloba byla podána předčasně a není v možnostech soudu prvního stupně tyto vady odstranit v soudním řízení z hlediska učinění jednoznačného závěru, zda došlo v důsledku jednání obviněného v rozporu s jeho výše uvedenými povinnostmi ke způsobení škody obchodní společnosti NAXXAR Consult, s. r. o.
6. Ministryně spravedlnosti dále zdůraznila, že § 260 tr. ř. je koncipován poměrně úzce a vrácení věci státnímu zástupci k došetření odvolacím soudem připouští pouze v důsledku neodstranitelné procesní vady (např. v případě porušení ustanovení o nutné obhajobě v přípravném řízení, o zahájení trestního stíhání a postupu při obvinění určité osoby, vedení trestního stíhání bez souhlasu poškozeného, nepřibrání tlumočníka v řízení proti obviněnému neznalému českého jazyka, podání obžaloby pro skutek, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání, trestní stíhání obviněného, jehož svéprávnost byla omezena, aniž měl zákonného zástupce nebo opatrovníka apod.). Musí jít tedy o takové procesní vady, které nemůže odstranit soud prvního stupně vlastní procesní činností, neboť jsou odstranitelné pouze v přípravném řízení. V souvislosti s přenesením těžiště řízení z přípravného řízení před soud proto podle ministryně spravedlnosti již nemůže být důvodem vrácení věci státnímu zástupci k došetření z odvolacího řízení požadavek náležitého objasnění věci, a to ani tehdy, pokud by důvodem byla nedostatečná skutková zjištění vyžadující obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí věci. Postup podle § 260 tr. ř. pak není možný ani v případě, že došlo ke vzniku závažných procesních vad až v řízení před soudem prvního stupně.
7. I pokud by nebylo náležitě objasněno, zda nákup a následný prodej „balíku“ pozemků byl v souhrnu na újmu společnosti či pro ni představoval výrazný zisk, nejde podle ministryně spravedlnosti o neodstranitelnou procesní vadu, která by ospravedlnila rozhodnutí odvolacího soudu podle § 260 tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť tímto postupem dochází ke značnému prodloužení délky tohoto trestního řízení. Neúplnost dokazování totiž bylo možno odstranit v dalším řízení před soudem prvního stupně po zrušení jeho rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení podle § 259 odst. 1 tr. ř.
8. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, byl porušen zákon ve prospěch obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., v ustanovení § 260 tr. ř.
III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší státní zástupkyně se ke stížnosti ministryně spravedlnosti vyjádřila prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a ztotožnil se s podanou stížností pro porušení zákona. Rovněž uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření má výrazný vliv na průběh a délku trestního řízení a vyslovil přesvědčení, že podaná stížnost pro porušení zákona má významný judikaturní potenciál. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 27/2009, uveřejněný pod č. 50/2010 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 5 Tz 86/2012, uveřejněný pod č. 52/2013 Sb. rozh. tr., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 7 Tz 17/2019, které shodně konstatovaly, že vrácení věci státnímu zástupci k došetření je možné jen pro neodstranitelné procesní vady a zároveň není důvod pro jiné rozhodnutí. V tomto směru došlo novelou § 260 tr. ř. zákonem č. 265/2001 Sb., účinnou od 1. 1. 2002, k výraznému omezení možnosti odvolacího soudu vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Tato změna souvisela se snahou o zrychlení soudního řízení, s přenesením těžiště dokazování do soudní části řízení. Důvodem pro postup podle § 260 tr. ř. tak již nemůže být požadavek na náležité objasnění věci, a to ani v případě nedostatečných skutkových zjištění vyžadující obtížné a rozsáhlé došetření skutečností významných pro rozhodnutí ve věci, které nemůže soud prvního stupně provést rychleji než státní zástupce.
10. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto podle státního zástupce v rozporu s výše uvedenými publikovanými rozsudky, ale i s dosavadním výkladem § 260 tr. ř. Vady vytčené odvolacím soudem ve vztahu k výši způsobené škody jako znaku skutkové podstaty zločinu podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku nejsou neodstranitelnou procesní vadou ve smyslu § 260 tr. ř., která by mohla být důvodem pro tento procesní postup. Nedostatky skutkových zjištění nemají charakter procesních vad neodstranitelných v řízení před soudem, které by ospravedlnily postup podle § 260 tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 61/2002).
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce učinil stejný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jaký je obsažen ve stížnosti pro porušení zákona.
IV. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
12. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustnou a z jejího podnětu přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadanému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná.
13. Je nutno zdůraznit, že ministryně spravedlnosti podala v předmětné trestní věci obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., stížnost pro porušení zákona v neprospěch tohoto obviněného, v níž dovodila nesprávný postup Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, pokud tento soud svým usnesením ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, rozhodl nejen o zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 6 T 137/2023, podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. v celém rozsahu, ale i o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. Právě tímto výrokem o vrácení věci státnímu zástupci k došetření došlo podle ministryně spravedlnosti k porušení zákona, a to podle podané stížnosti pro porušení zákona výlučně ve prospěch obviněného. Ministryně spravedlnosti se proto domáhá pouze tzv. akademického výroku o porušení zákona z důvodů již výše uvedených, který se nedotýká právní moci napadeného rozhodnutí (§ 269 odst. 1 tr. ř.). Přitom vyslovení tohoto výroku o porušení zákona není samo o sobě důvodem pro změnu právního stavu založeného napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, tento výrok se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti rozhodnutí vydaného odvolacím soudem.
14. Nejvyšší soud ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, ve shodě s odůvodněním podané stížnosti pro porušení zákona i vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k ní konstatuje, že ustanovení § 260 tr. ř. je možno aplikovat skutečně pouze za předpokladu, že po zrušení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně nelze pokračovat v řízení před soudem prvního stupně pro neodstranitelné procesní vady a není ani dán důvod pro jiné rozhodnutí odvolacího soudu. Ustanovení § 260 tr. ř. je tak ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., neboť upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, kterým vrací věc zpět až do přípravného řízení. Tento postup se uplatní pouze za předpokladu, že po zrušení rozsudku soudu prvního stupně nelze pokračovat v řízení před tímto soudem právě pro neodstranitelné procesní vady a zároveň není důvod pro jiné meritorní rozhodnutí ve věci. Odvolací soud takto postupuje jen tehdy, pokud zjistí, že dosavadní řízení je zatíženo takovou procesní vadou, kterou nelze odstranit v řízení před soudem. Postup podle § 260 tr. ř. tak přichází v úvahu za předpokladu, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. pro podstatné vady řízení, které předcházely rozsudku soudu prvního stupně, nikoli jen z jiných důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., a to za předpokladu, že odvolací soud současně neshledá důvody pro jiné své meritorní rozhodnutí ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tz 27/2009, uveřejněný pod č. 50/2010 Sb. rozh. tr.).
15. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. v současné době (po novele tohoto ustanovení zákonem č. 265/2001 Sb.) tak již není skutečnost, že nedošlo v přípravném řízení k náležitému objasnění věci, a to ani za předpokladu nedostatečných skutkových zjištění vyžadujících obtížné a rozsáhlé dokazování skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, které soud prvního stupně nemůže provést rychleji než orgány činné v řízení přípravném. V tomto směru je možnost postupu podle § 260 tr.
ř. odvolacím soudem výrazně omezenější oproti možnosti soudu prvního stupně postupovat podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. v rámci předběžného projednání obžaloby. V současné době odvolací soud ani nemůže vrátit věc státnímu zástupci k došetření z důvodu, že k závažným procesním vadám došlo v řízení před soudem prvního stupně. Důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. jsou tedy užší než při zjištění vad v rámci předběžného projednání obžaloby. Naproti tomu odvolací soud není omezen stejnými důvody jako soud prvního stupně, chce-li rozhodnout o vrácení věci k došetření z hlavního líčení (§ 221 odst. 1 tr.
ř.). Zde ovšem musí jít o takové neodstranitelné procesní vady, které brání odvolacímu soudu (a podobně by bránily i soudu prvního stupně) spravedlivě rozhodnout. Pro úvahy odvolacího soudu, zda po kasačním rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., je nutno postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo podle § 260 tr. ř. vrátit věc státnímu zástupci k došetření, je zejména významné, v jakém rozsahu je nutno řízení doplnit a které úkony provést k odstranění zjištěných procesních nedostatků.
Postup podle § 260 tr. ř. tak přichází v úvahu zejména tehdy, pokud odvolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani opakování hlavního líčení by nemohlo vést k nápravě, a je proto nezbytné věc znovu projednat v přípravném řízení. Tento postup je odůvodněn především v případě nutnosti rozsáhlejšího a obtížnějšího dokazování nezbytného pro náležité objasnění věci, které mohou snadněji a rychleji provést orgány přípravného řízení. Musí jít o dokazování takových pro rozhodnutí o vině zcela zásadních skutečností, bez nichž nelze spravedlivě o vině obviněného rozhodnout, které měly být objasněny již v přípravném řízení, skutečností, které mají zásadní vliv na to, zda vůbec má být na obviněného podána obžaloba (srov. Šámal, P.
a kol. Trestní řád II. § 157 – 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 3101 až 3102). V této souvislosti je pak povinností odvolacího soudu konkretizovat, v jakých směrech má být přípravné řízení doplněno, jaké procesní vady je nezbytné odstranit a jakými úkony se tak má stát a v této souvislosti pak lze (nikoli samostatně jako jediný důvod pro takovéto rozhodnutí) uplatnit i požadavky na doplnění skutkového stavu opatřením dalších důkazů pro objasnění věci. Je nezbytné připomenout, že již v usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.
ř.
musí být popsány okolnosti skutku rozhodné pro jeho posouzení z hlediska všech znaků skutkové podstaty trestného činu, který je v něm spatřován, tedy i subjektivní stránky (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 9 To 72/2002, uveřejněný pod č. 31/2006 Sb. rozh. tr.). Stejné požadavky je pak nutno uplatňovat i ve vztahu k podané obžalobě. Chybějící popis okolností naplňujících subjektivní i objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu je tedy podstatnou vadou řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. předcházející rozsudku soudu prvního stupně, je procesní vadou přípravného řízení, která je důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření i podle § 260 tr. ř. K takovéto situaci došlo v této projednávané věci.
16. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., je nutno připomenout, že zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, způsobí-li tím škodu velkého rozsahu. Objektem tohoto trestného činu jsou majetková práva v nejširším smyslu, přičemž tímto ustanovením je chráněn i zvláštní vztah důvěry mezi fyzickou či právnickou osobou, které určitý majetek patří a tím, kdo je povinen tento majetek opatrovat nebo spravovat.
Majetkem je nutno rozumět souhrn hmotných i nehmotných věcí, movitých i nemovitých, včetně jejich součástí, a dalších penězi ocenitelných jiných hodnot. Majetek je tvořen souhrnem všech aktiv konkrétního právního subjektu, není rozhodné, zda jsou tyto majetkové hodnoty vedeny v účetnictví nebo jiné evidenci, může jít i o věci v podílovém spoluvlastnictví. Protiprávní jednání pachatele přitom může směřovat proti celému opatrovanému či spravovanému majetku nebo jen jeho části. Pojem „cizí majetek“ je přitom nutno vykládat ve vztahu k pachateli tohoto trestného činu tak, že mu nepatří, není jeho výlučným vlastníkem (cizím majetkem je proto i majetek akciové společnosti ve vztahu k akcionáři a majetek společnosti s ručením omezeným ve vztahu ke společníku takovéto obchodní společnosti, byť by i byl společníkem jediným).
Jednání pachatele (konání či opomenutí) spočívá ve způsobení škody jinému (zpravidla vlastníku tohoto cizího majetku) tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat jemu svěřený cizí majetek. Tímto jednáním pachatele vznikne škoda na cizím majetku, avšak pro trestnost tohoto jednání podle § 220 tr. zákoníku není vyžadováno obohacení či získání jiné výhody pachatele či jiného subjektu v důsledku tohoto jednání (jednání s takovýmto záměrem by směřovalo k naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu, v tomto směru lze dokázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 325/2007, uveřejněné pod č. 8/2008 Sb. rozh. tr.). Konečně ve vztahu ke způsobení škody na cizím majetku lze zdůraznit, že ji představuje nejenom zmenšení tohoto opatrovaného či spravovaného cizího majetku, ale i nedostatek přírůstku na něm (skutečná škoda představující zmenšení majetku a ušlý zisk, který představuje ztrátu důvodně očekávatelného přírůstku na majetku, k němuž by došlo nebýt protiprávního jednání pachatele). Takovouto újmou ve smyslu škody může být i prodej spravovaného majetku či jeho části za nižší kupní cenu, než za jakou by ho bylo možné reálně prodat.
Jde o situaci, v níž pachatel konkrétní věc neprodá subjektu nabízejícímu nejvyšší kupní cenu a věc prodá subjektu nabízejícímu nižší kupní cenu, samozřejmě za situace, že nejsou dány jiné okolnosti prodeje, které by mohly ospravedlnit takovýto postup a vyhodnotit jej jako výhodnější pro vlastníka věci.
V tomto směru je totiž nutno vycházet i z mimotrestní právní úpravy upravující zákonem uloženou povinnost opatrovat či spravovat cizí majetek, případně smluvně takto převzaté povinnosti, neboť trestní odpovědnost ve smyslu § 220 tr. zákoníku je možno dovodit jen za předpokladu, že bude prokázáno úmyslné porušení těchto povinností pachatelem. Proto je nezbytné prokázat a ve skutkových zjištěních konkretizovat, jaké zákonné či smluvně převzaté povinnosti byly konkrétně jednáním pachatele porušeny, a to i s vědomím v případě právnické osoby, jejímž cílem je podnikání za účelem dosažení zisku, za jakým účelem konkrétní majetek do své dispozice získala, jaký byl její záměr ohledně dalších dispozic s takto získaným majetkem, s ohledem i na předmět podnikání této právnické osoby.
17. Porušení povinností opatrovat a spravovat cizí majetek v souvislosti s podnikáním právnické osoby totiž nelze spatřovat ve skutečnosti, že při podnikání s tímto majetkem nebo jeho částí nebylo dosaženo zisku, který je obecně smyslem podnikání. V tomto směru nelze pominout rizika s podnikáním spojená (§ 31 tr. zákoníku), ani skutečnost, kterou obviněný argumentoval, že předmětné pozemky, ve vztahu k jejichž prodeji bylo dovozeno naplnění skutkové podstaty zločinu podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, byly z hlediska podnikání obchodní společnosti NAXXAR Consult, s.
r. o., nezajímavé a jejich držba by pro společnost představovala vázání kapitálu, který mohl být využit pro další nákupy jiných vhodnějších pozemků, jejichž nákupem by bylo dosaženo zisku rychleji, případně i vyššího. Z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 220 tr. zákoníku proto bylo nezbytné zjistit skutečnou dosažitelnou (tržní) cenu v době prováděných transakcí, nikoli možnou budoucí nejistou cenu závislou na skutečnostech, které v budoucnosti mohly nastat či nikoli. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného tedy je podstatné, zda rozhodl o prodeji předmětných nemovitostí v majetku této právnické osoby se znalostí všech významných okolností pro stanovení jejich smluvní ceny, při vědomí nákupní ceny, za níž tyto nemovitosti obchodní společnost získala, zda se mohl důvodně domnívat, že tato nákupní cena neodpovídala reálné tržní hodnotě uvedených nemovitostí.
Jinak řečeno, zda věděl nebo vědět mohl, že prodejní cena uvedených nemovitostí je v nápadném nepoměru k reálné tržní ceně těchto pozemků v době jejich prodeje obchodní společností NAXXAR Consult, s. r. o., a zda tak činil se záměrem tuto obchodní společnost prodejem těchto konkrétních nemovitostí poškodit, s vědomím, že tržní hodnota těchto nemovitostí je výrazně vyšší a je reálně možné takovéto vyšší prodejní ceny dosáhnout prodejem jinému zájemci. Na tyto otázky vypracovaný znalecký posudek nemohl odpovědět a orgány činné v přípravném řízení zodpovězení těchto zcela zásadních otázek pro posouzení trestnosti jednání obviněného zcela ignorovaly.
Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného bylo tedy podstatné zjištění skutečně dosažitelné tržní hodnoty s ohledem i na namítané vady nemovitostí bránící jejich případnému plnému využití, což je nepochybně skutečnost ovlivňující jejich reálnou tržní hodnotu. Výše způsobené škody pak může činit jen rozdíl mezi vyšší reálně dosažitelnou cenou a nižší cenou, za kterou byl prodej uskutečněn. Je třeba zdůraznit, že po subjektivní stránce pro trestní odpovědnost za zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr.
zákoníku sice postačuje i nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nicméně i toto vědomí o porušení zákonné či smluvně převzaté povinnosti opatrovat či spravovat cizí majetek je nutno prokázat, včetně srozumění pachatele se způsobením tímto jednáním zákonem požadované škody (z hlediska znaku kvalifikované skutkové podstaty v podobě škody velkého rozsahu postačuje nedbalostní zavinění).
18. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 10. 2022 i z podané obžaloby a konečně i z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, jaké jednání je obviněnému kladeno za vinu. V případě skutku pod bodem I. šlo o údajně nevýhodný, ztrátový prodej ideálního ? spoluvlastnického podílu k pozemkům (konkretizovaným v bodě 2. tohoto usnesení) za kupní cenu 196 876 Kč dne 16. 4. 2015 kupujícímu E. A., ačkoli tržní cena tohoto spoluvlastnického podílu měla činit podle znaleckého posudku k tomuto dni částku 10 339 660 Kč. V případě skutku pod bodem II.
šlo o údajně nevýhodný a ztrátový prodej dne 21. 1. 2019 kupujícímu O. H. pozemku (konkretizovaného v bodě 3. tohoto usnesení) za kupní cenu 100 000 Kč, ačkoli tržní cena měla podle znaleckého posudku činit k tomuto dni částku 15 906 944 Kč. Obviněný se obou skutků měl dopustit jako jediný jednatel vlastníka věcí obchodní společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., ke škodě tohoto subjektu. Tyto nevýhodné prodeje měl uskutečnit přes skutečnost, že si byl vědom jako advokát specializovaný na právní poradenství v oblasti práva obchodních společností svých povinností jednatele, které mu vyplývaly z § 159 odst. 1 a § 1411 o.
z., a § 51 odst. 1 zákon o obchodních korporacích, a dále i ze Zakladatelské listiny o založení společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., sepsané formou notářského zápisu dne 25. 3. 2013 (část II. bod 7), jednat s péčí řádného hospodáře a dosáhnout pro obchodní společnost co nejvyššího zisku. Obviněnému je kladeno za vinu, že na tyto své smluvní i zákonné povinnosti rezignoval. Přitom podle usnesení o zahájení trestního stíhání, podle obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně mu muselo být zřejmé, že tržní cena prodávaných nemovitostí je výrazně vyšší, přesto ji nezjistil, ačkoli v případě jiných prodejů tak činil.
Nelze však zjistit, na základě jakých důkazů k těmto závěrům dospěly orgány přípravného řízení a následně i soud prvního stupně, a to ani z usnesení o zahájení trestního stíhání, z podané obžaloby a ani z rozsudku soudu prvního stupně. Žádné takové důkazy, které by ospravedlnily takovýto závěr totiž provedeny nebyly.
19. Orgány činné v přípravném řízení při stanovení výše údajně způsobené škody vycházely ze znaleckých posudků znalce Ing. Vladimíra Svobody, který v případě pozemků v k. ú. XY, obec XY (skutek pod bodem I., znalecký posudek č. 3099-44/2022, str. 784 až 795 spisu, ze dne 8. 8. 2022). Přes skutečnost, že všechny tři pozemky byly v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda, stanovil znalec jejich tržní cenu s ohledem na územní plán obce XY, schválený zastupitelstvem této obce dne 12. 10. 2010 jako Opatření obecné povahy č. 1/2010, který je účinný od 28.
10. 2010, v němž je plánováno budoucí využití pozemku parc. č. XY o výměře 5 050 m? na 5 610 550 Kč, pozemku parc. č. XY o výměře 5 060 m? na 5 621 660 Kč, pro bydlení v rodinných domech, městské a příměstské. Pouze u pozemku parc. č. XY o výměře 5 597 m? je nadále plánováno využití jako orné půdy, přičemž u tohoto pozemku znalec stanovil jeho tržní hodnotu na 4 085 810 Kč. Znalec tedy stanovil tržní cenu těchto pozemků na celkem 15 318 020 Kč a tržní cenu id. ? spoluvlastnického podílu těchto pozemků na 10 339 660 Kč. Nad rámec závěru znalce o tržní hodnotě posledního pozemku, u něhož s ohledem na jeho určení i pro budoucnost (orná půda) vznikají důvodné pochybnosti o tvrzené tržní ceně, je nutno konstatovat, že orgány činné v přípravném řízení a ani znalec se nezabývaly otázkou reálnosti tohoto možného budoucího využití pozemků, ačkoli z obsahu spisu, jehož studiu ani znalec zjevně nevěnoval patřičnou pozornost, vyplývá, že nejenom obchodní společnost NAXXAR Consult, s.
r. o., ale i menšinový podílový vlastník M. K. kupní smlouvou ze dne 16. 4. 2015 (viz č. l. 193-197 a 284-286 spisu) prodaly své podíly za částky uvedené v čl. 2 Smlouvy (NAXXAR Consult, s. r. o., svůj id. ? podíl za celkem 196 876 Kč a M. K. svůj od. ? podíl za 65 624 Kč). O následném využití předmětných pozemků novým vlastníkem E. A. pak vypovídají i pachtovní smlouvy (viz č. l. 206 až 213 spisu). Z hlediska reálné tržní ceny těchto pozemků pak nelze pominout nejen nabídky na odkoupení těchto pozemků, které nový vlastník obdržel (č. l.
216 až 223 spisu), ale ani kupní smlouvu (č. l. 281 až 283 spisu) ze dne 28. 3. 2014, kterou tyto pozemky B. D. prodal kupujícím NAXXAR Consult, s. r. o., a M. K. za částku celkem 250 000 Kč.
20. Rovněž v případě pozemku parc. č. XY o výměře 19 328 m?, zapsaného na LV č. XY, v k. ú. XY, obec XY orgány činné v přípravném řízení vycházely pouze ze znaleckého posudku č. 2990 – 26/2020 znalce Ing. Vladimíra Svobody (č. l. 524 až 530 spisu), který sice správně konstatoval, že dle územního plánu je pozemek využit jako zeleň městská a krajinná, avšak nad rámec tohoto nepřípustně spekuloval, že se jedná o pozemek v lukrativní lokalitě, že lze předpokládat budoucí výrazné zhodnocení při následujících změnách územního plánu, případně realizace „okruhu“, proto zvýšil předpokládanou cenu pozemku a učinil závěr o tržní ceně pozemku 15 906 944 Kč. Opět závěr znalce o možné budoucí změně využití pozemku nemá reálný a důvodný podklad, jde o pouhou spekulaci, v jejímž důsledku se tržní cena tohoto pozemku výrazně liší od závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Jana Havlíka (č. l. 1288 až 1290 spisu), který si nechala vypracovat dne 24. 1. 2019 obchodní společnost NAXXAR Consult, s. r. o., podle něhož hodnota tohoto pozemku činila 293 701,58 Kč. Pominout v této souvislosti nelze ani závěry znaleckého posudku znalkyně Ing. Petry Jechové (č. l. 1295 až 1306 spisu) ze dne 7. 8. 2019, jehož objednatelem byl kupující O. H., podle něhož hodnota předmětného pozemku i s trvalými porosty činila pouze 113 670 Kč. Veřejná žaloba v tomto směru bezdůvodně upřednostnila spekulativní závěry znaleckého posudku znalce Ing. Vladimíra Svobody oproti jiným důkazům, přičemž bez provedení jakýchkoli dalších pro rozhodnutí zásadních důkazů, za této situace spekulativně dovozovala naplnění u obviněného znaků nejenom objektivní, ale i subjektivní stránky zločinu podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, aniž pro to měla jakýkoli podklad.
21. Žádný jiný důkaz, který by byl podstatný a ospravedlnil by závěr o vině obviněného JUDr. Jana Šafry zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odůvodnil tak i podání obžaloby u příslušného soudu v této trestní věci, která je vždy závažným zásahem do práv stíhané osoby, proveden nebyl. Naopak v rámci doplnění vyšetřování na návrh obviněného orgány přípravného řízení provedly jen formální výslech znalce Ing. Vladimíra Svobody, který rozhodně závěry svých posudků a jejich správnost neobhájil a tyto závěry nevysvětlil. Zcela pak byla ignorována výpověď svědka J. H., ačkoli skutečnosti uvedené tímto svědkem o podnikatelských záměrech obchodní společnosti NAXXAR Consult, s. r. o., pro které byla pro tuto společnost další držba předmětných pozemků nezajímavá, jen dále prohloubily pochybnosti o správnosti závěrů učiněných znalcem o reálné tržní hodnotě předmětných prodávaných nemovitostí z majetku NAXXAR Consult, s. r. o. Přitom tento svědek, který byl nejméně odborným poradcem obviněného, sám potvrdil, že z výše uvedených důvodů doporučil obviněnému prodej předmětných nemovitostí, pro jejich podnikání nezajímavých.
22. Ačkoli tedy obecně lze souhlasit s argumentací ministryně spravedlnosti i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství o výjimečnosti postupu podle § 260 tr. ř., jak již bylo výše uvedeno, je nutno s ohledem na zjištěné skutečnosti v této trestní věci souhlasit s postupem Městského soudu v Praze zvoleným v usnesení ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024. V této trestní věci totiž rozhodně nebyly splněny zákonné podmínky § 176 odst. 1 tr. ř. pro podání obžaloby. Výsledky provedeného vyšetřování rozhodně neospravedlnily postavení obviněného před soud pro stíhaný trestný čin podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V tomto směru je proto nad rámec výše uvedeného zcela možno odkázat i na argumentaci uplatněnou v odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 67 To 249/2024, s níž se Nejvyšší soud v zásadě ztotožnil. V. Závěrečné shrnutí
24. Ze všech shora uvedených důvodů proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, neboť v nyní posuzované věci nedošlo usnesením Městského soudu v Praze k vytýkanému porušení zákona ve prospěch obviněného JUDr. Jana Šafry, LL.M., resp. případná zjištěná pochybení nedosahují intenzity porušení zákona, které by bylo třeba vyslovit výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř., ve vztahu k ustanovení § 260 tr. ř., jak tvrdila ministryně spravedlnosti. Přitom i s ohledem na řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu k otázce možnosti aplikace § 260 tr. ř., na která již správně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, nemůže mít rozhodnutí v této věci ani zásadní judikaturní význam a nemůže nic ani fakticky změnit na vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou a učinil tak v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu