5 Tz 90/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. května
2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr.
Jiřího Horáka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. F. Š.,
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1.
11. 2000, sp. zn. 10 To 411/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Svitavách pod sp. zn. 2 T 313/2000, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst.
2, § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. t a k t o :
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1. 11.
2000, sp. zn. 10 To 411/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 256
tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a
§ 226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. F. Š.
Toto usnesení a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp.
zn. 2 T 313/2000, s e z r u š u j í . Zrušují se také všechna další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Svitavách s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T
313/2000, byl obviněný Ing. F. Š. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby
pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 1. 2000 asi v 17.10 hod. vL., okres S.,
jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Fiat Punto 60 SX, při jízdě po
místní komunikaci S. n. ve směru od hotelu D. ke světelné křižovatce porušil
ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního
provozu, § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož ve svém jízdním pruhu
srazil zleva přecházející chodkyni ve směru jeho jízdy V. K., která utrpěla
zlomeninu pánve, obou ramen kostí stydkých na levé straně, zlomeninu kosti
křížové, zhmoždění pravého stehna a odřeniny s dobou léčení do 19. 4. 2000,
přičemž skutek byl v obžalobě posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Poškozená V. K. a VZP ve S. byli odkázáni podle
§ 229 odst. 3 tr. ř. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podaly státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství ve Svitavách a poškozená V. K. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 T
411/2000, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně
Okresního státního zastupitelství ve Svitavách a podle § 253 odst. 1 tr. ř.
odvolání poškozené E. (správně má být V.) K.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona
v neprospěch obviněného Ing. F. Š. Napadenému usnesení vytkl, že jím byl ve
prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř.,
a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 226
písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle názoru
ministra spravedlnosti Okresní soud ve Svitavách nepostupoval důsledně podle
zásad pro dokazování a hodnocení důkazů, když nevyužil veškerých možností k
objasnění průběhu nehodového děje, důkazy hodnotil jednostranně ve prospěch
obviněného a dospěl tak k nesprávnému zprošťujícímu výroku. Krajský soud v
Hradci Králové jako soud odvolací nedostál své přezkumné povinnosti podle § 254
odst. 1 tr. ř., nezjistil žádná pochybení a nesprávně zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Poukázal
na to, že důkazní situace byla od počátku komplikována tím, že k dopravní
nehodě došlo bez přítomnosti nezúčastněných svědků. Ve stížnosti pro porušení
zákona uvedl, že obviněný vypověděl, že prakticky až do momentu střetu chodkyni
neviděl a spatřil ji v prostoru před pravým předním světlometem. Touto částí
vozidla také do chodkyně narazil. Obviněný se domníval, že chodkyně musela
přijít zprava, protože v opačném případě by ji musel včas vidět. Zleva by totiž
chodkyně musela překonat poměrně rozsáhlý volný prostor, zatímco po pravé
straně byly až k okraji jízdní dráhy zaparkovány automobily. Poškozená V. K. naopak uváděla, že si vozidla vůbec nevšimla a že vozovku přecházela zleva
doprava ve směru jízdy obviněného. Směr chůze poškozené nezjistil ani
vyšetřovatel. K podání znaleckého posudku z oboru dopravy byl přibrán ústav ADN
- Konzult, za který posudek zpracoval Ing. J. Š., CSc. Ten dovodil, že za
daných světelných poměrů byla chodkyně prakticky nespatřitelná, resp. že nic
nevyvrací tvrzení obviněného, že ji bylo lze spatřit až těsně před střetem v
poloze, kterou obviněný popsal. Za předpokladu, že vozidlo obviněného svítilo
potkávacími světly, nebránilo nic poškozené na ně včas a adekvátně reagovat. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že součástí posudku je konzultace se
znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, prof. MUDr. P. S.,
DrSc., a tento znalec dospěl k závěru, že náraz byl s největší pravděpodobností
veden na levou stranu těla poškozené. Právě těmito důkazy, včetně výpovědi
znalce u hlavního líčení, soud prvního stupně odůvodnil zprošťující rozsudek,
ačkoliv znalec Ing. J. Š., Csc. své závěry do značné míry opřel o zjištění,
která učinil sám na místě nehody a konstatoval pravděpodobnou verzi průběhu
nehodového děje, včetně případného zakrytí výhledu deštníkem poškozené, aniž by
bylo vůbec doloženo, že poškozená měla deštník. Podle ministra spravedlnosti je
zásadní otázkou pro posouzení viny obviněného to, kdy a v jaké situaci mohl
obviněný poškozenou spatřit. Z toho by mělo být dovozeno, jakým způsobem
obviněný měl a mohl na její přítomnost na vozovce reagovat.
Pro objasnění věci
měl být na místě nehody proveden za obdobných výhledových podmínek vyšetřovací
pokus. Podstatné je podle ministra spravedlnosti také zjištění vzájemné polohy
těla chodkyně a vozidla obviněného v okamžiku nárazu, přičemž k objasnění toto
otázky se jeví nezbytným zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví soudního lékařství, nikoli pouhá konzultace se znalcem z oboru
zdravotnictví. Neúplně zjištěný skutkový stav věci neumožňoval učinit závěr,
zda lze obviněnému přičítat zavinění na dopravní nehodě a vzniklém následku, a
proto zprošťující výrok je podle ministra spravedlnosti přinejmenším předčasný.
Ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkaná
porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i
rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000,
jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst.
1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") na podkladě stížnosti
pro porušení zákona přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i
řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch
obviněného z těch důvodů, na něž poukazuje stížnost pro porušení zákona. K
tomuto závěru Nejvyšší soud dospěl na základě následujících skutečností.
Z dosud provedených důkazů je zřejmé, že obviněný dne 4. 1. 2000 asi v 17.10
hod. vL. při jízdě po místní komunikaci S. n. ve směru od hotelu D. ke světelné
křižovatce narazil vozidlem do poškozené V. K., přičemž jí způsobil těžkou újmu
na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Pro právní kvalifikaci
podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. má podstatný význam, zda obviněný tento
následek zavinil či aspoň spoluzavinil, a to za okolnosti, že porušil důležitou
povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo
mu uloženou podle zákona. U trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst.
1, 2 tr. zák. je nutno z hlediska zavinění zjistit, zda mezi porušením důležité
povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo
uložené podle zákona a následkem trestného činu je příčinná souvislost, a to i
tehdy, jestliže na vzniku následku spolupůsobilo více příčin, včetně jednání
poškozeného, který sám porušil své povinnosti. Spáchání trestného činu ublížení
na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. v souvislosti s dopravní nehodou
předpokládá, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s
nehodou (srov. rozhodnutí pod č. 7/1965 Sb. rozh. tr.). Z obsahu spisu vyplývá,
že na vzniku následku trestného činu podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.
spolupůsobilo více příčin.
Okresní soud ve Svitavách odůvodnil své rozhodnutí především tím, že podle
znaleckého posudku i výpovědi znalce u hlavního líčení příčinou vzniku dopravní
nehody bylo chování poškozené V. K., která přecházelo vozovku mimo přechod pro
chodce, nepřesvědčila se, zda vzhledem ke vzdálenosti a rychlosti vozidla může
vstoupit bezpečně do vozovky, a tím vytvořila obviněnému náhlou překážku, na
kterou obviněný jako řidič nebyl schopen reagovat, přičemž za těchto okolností
bylo nerozhodné, zda poškozená přecházela vozovku zprava či zleva. Podle soudu
prvního stupně nebylo prokázáno, že by se obviněný důsledně nevěnoval řízení
vozidla a situaci v silničním provozu. Podle názoru soudu prvního stupně nebyly
naplněny zákonné znaky jakéhokoliv trestného činu, a proto obviněného zprostil
obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové jako soud
odvolací s poukazem na ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. uvedl, že napadený
rozsudek soudu prvního stupně je výsledkem řízení, v němž bylo postupováno
podle trestního řádu a v němž nedošlo k žádným podstatným vadám, zejména pokud
by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obhajoby.
Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odpovídají zákonu.
Protože soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením §
2 odst. 6 tr. ř., nemohl odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu
napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení by
hodnotil tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejících výsledkem. V takovém
případě totiž nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu
uvedeného ustanovení. Protože napadený rozsudek netrpěl vadami, pro které by ho
bylo nutno zrušit, změnit, či doplnit, Krajský soud v Hradci Králové jako soud
odvolací zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství ve Svitavách jako nedůvodné.
Znalecký posudek je jedním z důkazů, který je nutno podle § 2 odst. 6 tr. ř.
hodnotit jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy. Závěry znaleckého posudku
podaného v posuzované věci však vzbuzují pochybnosti, jak oprávněně vytýká
stížnost pro porušení zákona. Zůstalo neobjasněno, odkud poškozená V. K.
vycházela, zda od U. ulice k M. s. či z náměstí od M. s. směrem k U. ulici.
Výpovědi poškozené V. K. nasvědčují spíše tomu, že přecházela vozovku směrem od
U. ulice k M. s., tedy z pohledu jízdy obviněného zprava. I když ve znaleckém
posudku je zvažován pohyb poškozené chodkyně V. K. v obou alternativách, pro
posouzení viny obviněného je významné, kdy mohl poprvé poškozenou spatřit a kdy
a jakým způsobem mohl reagovat na to, že vstoupila do vozovky. Bez významu není
ani okolnost, že rychlost vozidla řízeného obviněným nepřekročila podle
znaleckého posudku 35 km/hod., a že se chodkyně před střetem s vozidlem
pohybovala mimo osvětlenou plochu vozovky nebo nejvýše na jejím okraji, přičemž
byla osvětlena na straně odvrácené od automobilu. Poškozená měla na sobě černou
sukni a tmavě hnědou bundu. Za této situace rozlišitelnost objektu (chodce) v
prostoru jen místy osvětleným veřejným osvětlením je horší než za úplné tmy,
neboť zde není potřebný kontrast vůči pozadí za chodcem. Dále znalec uvedl, že
v době a místě nehody nepříznivě spolupůsobilo několik technických okolností,
jež se spolupodílely na tom, že na místě řidiče nebylo možno chodkyni včas
spatřit a zabránit střetu, když poškozená příjezd automobilu nevnímala. Znalec
poukázal na výpověď obviněného o tom, že chodkyni spatřil až těsně před střetem
jako nějaký objekt před pravým předním rohem automobilu a tuto výpověď
považoval za technicky přijatelnou. K dalším okolnostem (bod 6 závěrů
znaleckého posudku) uvedl, že vpravo od vozovky jsou vyznačena parkovací stání
bezprostředně vedle vozovky a také tam parkují vozidla. Chodci vycházející mezi
parkujícími vozidly tak vcházejí bezprostředně do jízdní drány. Na podkladě
zjištěných stop na vozidle obviněného a zjištění mechanismu zranění poškozené
V. K. znalec uzavřel, že automobil obviněného narazil na tělo chodkyně z boku
rychlostí 30 - 35 km/hod., přičemž je pravděpodobnější, že těsně před střetem
byla chodkyně otočena k automobilu levým bokem a že tedy pravděpodobně
přecházela zprava doleva. Znalec poukázal na to, že děj bezprostředně
předcházející střetu bývá u většiny chodců kryt amnézií. Poškozená V. K. si
proto nemusí být vědoma, co přesně dělala před střetem s vozidlem.
Za těchto okolností bylo nutno k bližšímu objasnění všech rozhodujících otázek
provést vyšetřovací pokus. Tím by bylo možno doplnit dokazování tak, aby byl
ověřen pohyb vozidla řízeného obviněným i způsob chůze poškozené V. K.,
včasnost a správnost reakce obviněného na pohyb poškozené, výhledové poměry
obviněného i poškozené a další skutečnosti potřebné ke zjištění skutkového
stavu věci. Pokud by bylo zjištěno, že obviněný nereagoval včas a správně na
vzniklou situaci, bylo by možno v jeho jednání spatřovat zaviněné porušení
povinností řidiče, např. povinností podle § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 12/1997
Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, v tehdy
platném znění, a podle § 5 odst. 1 písm. b) a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989
Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního
provozu), ve znění pozdějších předpisů, s nímž by bylo v příčinné souvislosti
zranění poškozené. Přitom dodržení dovolené a přiměřené rychlosti samo o sobě
ještě nevylučuje zavinění obviněného na střetu jím řízeného vozidla s
poškozenou a jejím zraněním, když z provedených důkazů je zřejmé, že k tomuto
následku došlo též zaviněním poškozené. Současně by bylo možno blíže objasnit,
jak se podílela sama poškozená na vzniku uvedeného následku.
Dokazování zůstalo neúplné i proto, že nebyl vypracován znalecký posudek z
oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ohledně mechanismu zranění
poškozené s přihlédnutím ke zjištěným zraněním, která poškozená při dopravní
nehodě utrpěla. Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit v tom, že
pouhá konzultace se znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,
jejíž závěry jsou součástí znaleckého posudku z oboru dopravy, je v daném
případě naprosto nedostatečná.
Pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani Krajský soud v Hradci Králové,
který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání státní zástupkyně proti
zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Hradci Králové sice
přezkoumal napadený rozsudek podle § 254 odst. 1 tr. ř., avšak důvodně podané
odvolání státní zástupkyně zamítl, čímž porušil zákon v ustanovení § 256 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 To
411/2000, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř., a v řízení, jež mu
předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 226 písm. b) tr. ř. ve
prospěch obviněného Ing. F. Š.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení i rozsudek Okresního soudu ve
Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000, zrušil. Zrušil také všechna
rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí a k porušení zákona došlo již v
řízení před soudem prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř.
přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Při novém projednání věci Okresní soud ve Svitavách
odstraní postupem podle § 2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo
poukázáno v tomto rozhodnutí, zejména provede vyšetřovací pokus, při němž ověří
na místě nehody okolnosti, za nichž došlo ke střetu vozidla, které řídil
obviněný, s poškozenou. Průběh vyšetřovacího pokusu zachytí v protokolu i
fotografickým záznamem nebo videozáznamem. Za účelem objasnění mechanismu
zranění poškozené přibere znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního
lékařství, a provede důkaz jeho posudkem. Po doplnění dokazování zhodnotí nově
provedené důkazy s důkazy již dříve provedenými podle § 2 odst. 6 tr. ř.
jednotlivě i v jejich souhrnu a vyvodí z nich odpovídající skutkové i právní
závěry. Přitom je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve
věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 29. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek