Je-li žalobci pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložena povinnost opustit území České republiky, lze v hrozbě reálného zpřetrhání rodinných vazeb žalobce se svými nezletilými dětmi, které pobývají na území České republiky, spatřovat předpoklady vzniku nepoměrně větší újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
popřeného souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení je primárně problémem právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí (pokutového bloku). O této otázce by si však měl jako o otázce předběžné učinit v projednávané věci úsudek především správní orgán rozhodující o ztrátě způsobilosti k řízení motorových vozidel, a to zvláště za situace, kdy účastník řízení nedostatek právní moci pokutového bloku takto namítá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, č. 2145/2010 Sb. NSS). Ani tím však nejsou možnosti obviněných z přestupku vyčerpány. Jestliže je spornou skutečností, zda byl přestupek skutečně pravomocně vyřízen udělením pokuty v blokovém řízení, nic účastníkovi nebrání v tom, aby podal návrh na určení právního vztahu podle § 142 správního řádu z roku 2004. V takovémto typu řízení by správní orgán posoudil uplatněné námitky a autoritativně by rozhodl, zda na základě zpochybňovaného pokutového bloku sankční vztah skutečně vznikl či nikoliv. Rozhodnutí vydané v odvolacím řízení by pak bylo běžně přezkoumatelné soudem v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. a orgán rozhodující v následujícím řízení by byl tímto rozhodnutím vázán. Takové řešení pokládám za právně čisté, navíc v praxi nemůže, na rozdíl od přijatého, působit vážnější aplikační problémy.
Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, svým rozhodnutím ze dne 19. 7. 2011 zastavilo řízení o žádosti žalobce o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012 odmítl jako opožděné.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Podáním doručeným dne 18. 12. 2012 žalobce navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Lhůta 30 dnů k rozhodnutí o přiznání odkladného účinku podle § 73 odst. 4 s. ř. s. začala běžet uhrazením soudního poplatku, tedy dnem 3. 1. 2013.
Žalobce svoji žalobu považoval za důvodnou, jelikož nezákonnost rozhodnutí žalovaného spatřoval v nezákonném použití fikce doručení, z čehož dovodil plné právo na přiznání odkladného účinku žalobě. Svůj návrh zdůvodnil tím, že na území České republiky žije již dlouhou dobu a podniká zde. V České republice má funkční rodinné zázemí, žije ve společné domácnosti se svými nezletilými dětmi, které mají na území republiky povolen dlouhodobý pobyt. Na základě vydaného rozhodnutí žalovaného mu hrozí nutnost opustit území republiky, protože v současnosti k pobytu na území České republiky nemá povolení. V zemi původu přitom nemá žádný zdroj příjmů ani zázemí. Měl za to, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho práva na soukromý a rodinný život, garantovaného mu jak Listinou základních práv a svobod, tak dokumenty mezinárodního práva. Nepoměrně větší újmu na straně žalobce, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, spatřuje žalobce právě v nutnosti opustit území, má-li se chovat za dané situace v souladu se zákony.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, přiznal žalobě odkladný účinek.
Z odůvodnění:
Krajský soud posoudil závažnost tvrzení žalobce, zejména jeho rodinný stav, přičemž
rodičovský vztah k nezletilým dětem shora uvedeným byl žalobcem doložen kopiemi rodných listů a pasů těchto dětí. Právě v reálném nežádoucím zpřetrhání rodinných vazeb, když bez přiznání odkladného účinku žalobě by byl žalobce nucen opustit území České republiky, seznal krajský soud důvody pro přiznání odkladného účinku žalobě, když má za to, že v dané věci není přiznáním odkladného účinku ohrožen důležitý veřejný zájem a současně je splněna ta podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, že výkonem žalovaného rozhodnutí, tedy opuštěním území České republiky, by žalobci vznikla nepoměrně větší újma, než jaká může jeho přiznáním vzniknout třetím osobám. Tuto újmu je třeba spatřovat jak ve zpřetrhání rodinných vazeb, tak ve ztrátě sociálního a pracovního zázemí na území České republiky.
Přiznáním odkladného účinku žalobě jsou v daném případě respektována rovněž práva dětí žalobce na ochranu jejich rodinného života vyjádřená zejména v čl. 32 odst. 4 větě první Ústavy: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.“ Na úrovni mezinárodněprávních dokumentů je pak ochrana práva dětí na rodinný život vyjádřena v Deklaraci práv dítěte, a to v zásadě č. 6 jako oprávněný požadavek dítěte na péči rodičů, dále v Úmluvě o právech dítěte: „Rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti.“ Nuceným vycestováním žalobce z České republiky by přitom došlo k jeho odloučení od nezletilých dětí, či v případě jejich vycestování do země původu spolu s žalobcem, když žalobce v zemi původu v současnosti nemá žádné zázemí, k nežádoucímu vystavení nezletilých dětí nejistému materiálnímu zabezpečení.
Krajský soud tak dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s, tudíž odkladný účinek žalobě přiznal.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
Vasyl M. proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytů cizinců o návrh na přiznání od- dání rozhodnutí o obnově i pro vedení obnoveného blokového řízení zjevně nejsou splněny a c) od počátku je jasné, že ve věci nemůže být vydáno nové meritorní rozhodnutí ve formě nového pokutového bloku.
[12] Jestliže se předběžný názor změní v průběhu obnoveného blokového řízení v jistotu, pak by měla Policie ČR rozhodnutím podle blíže neurčeného ustanovení zákona původní pokutový blok zrušit, i když a) ten pravomocným a vykonatelným rozhodnutím teď již definitivně nebyl shledán, takže v rámci obnovy řízení ani není co rušit, b) zrušení původního rozhodnutí by mělo být v rámci obnovy řízení jen sekundárním důsledkem nového meritorního rozhodnutí o předmětu řízení, nikoliv jeho jediným výsledkem vyjádřeným ve výroku rozhodnutí, a c) takovouto formu rozhodnutí blokové řízení ani řízení o obnově nepřipouští.
[13] Mám tedy za to, že většina při formulaci svého názoru překročila rámec stanovený zákonem natolik, že fakticky ani právně se již při procesu odstraňování vadného bloku o obnovu řízení nejedná, byť je tak usnesením popsaný postup stále formálně označován. Předestřená situace přitom má řešení, které bylo již předchozí judikaturou naznačeno a které lze případně dále vhodně doplnit. Jak bylo opakovaně uvedeno výše, problém rých zákonů kladného účinku.