a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), vc znění zákona č. 411/2005 Sb. Výsledek měření rychlosti vozidla jedoucího rychlostí překračující nejvyšší do- volenou rychlost, který byl získán měřícím zařízením umístěným v policejním vo- zidle, které z důvodu změření této rychlosti muselo jet také rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, není nezákonně získaným důkazem. Překročení nej- vyšší dovolené rychlosti je v takovém případě nezbytné k plnění úkolů Policie České republiky (S 18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Není přitom ani nezbytné, aby takové policejní vozidlo mělo zapnuta zvláštní výstražná světla mod- ré barvy, neboť $ 18 odst. 9 citovaného zákona je k $ 41 odst. 1 téhož zákona, podle něhož se má výstražných světel užívat, v poměru speciality.
C...) Jako nedůvodnou vyhodnotil krajský soud žalobní námitku, že se žalovaný v napa- deném rozhodnutí nevypořádal s odvolací námitkou, která se týkala posouzení nezbyt- nosti způsobu měření, kdy žalovaný se v na- padeném rozhodnutí vypořádal s použitím předmětného silničního rychloměru i způso- bem měření a uvedl, že posouzení nezbytnos- ti použitého způsobu měření není předmě- tem vedeného řízení o přestupku, není ani v kompetenci správních orgánů obou stup- ňů. K tomu však také uvedl, že výjimka z povin- nosti dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stojí v poměru speciality k pravidlům jízdy vozidel s právem přednostní jízdy, pou- žívajících zvláštní výstražné světelné a zvuko- 656 vé znamení.
Je přitom i dle názoru soudu sku- tečně záležitostí policejních orgánů, zda zvo- lí při provádění dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu stacionární či mobilní zařízení měřící rýchlost vozidel, kdy použití každého z těchto zařízení nelze pova- žovat za nezákonné. Tedy dle názoru soudu může Policie ČR při provádění dozoru nad bezpečností a plynulostí silničního provozu používat jak stacionární, tak i mobilní měřící zařízení, a to dle své volby s přihlédnutím k účelu, povaze, místu a dalším okolnostem měření rychlosti vozidel, kdy žádný právní předpis neukládá Policii ČR používat jen ur- čitý druh či typ měřícího zařízení (např. jen stacionární měřící zařízení).
Žalovaný se rov- něž v napadeném rozhodnutí i s poukazem na příslušná zákonná ustanovení a nařízení ministra vnitra č. 80 ze dne 26. listopadu 2001 vypořádává s možností překročení zákonem povolené rychlosti řidičem služebního vozid- la Policie ČR, kdy dovozuje, že překračování povolené rychlosti policejními vozidly, do- chází-li k němu v souvislosti s plněním úkolů stanovených zvláštním právním předpisem, je výkonem dohledu nad bezpečností a ply- nulostí provozu, z čehož dle názoru soudu lo- gicky vyplývá i posouzení nezbytnosti pře- kročení nejvyšší dovolené rychlosti řidičem policejního vozidla právě v souvislosti s výkonem dozoru nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích ve smyslu $ 124 odst. 8 a 9 zákona o silničním provozu (tj. pl- něním úkolů stanovených zvláštním právním předpisem) ve spojení s $ 2 zákona o Policii České republiky, jehož součástí je také kon- trola (měření) dodržování nejvyšší dovolené rychlosti.
Tato nezbytnost je v nyní posuzova- né věci přitom z povahy věci zřejmá ze sa- motné povahy žalobcem spáchaného pře- stupku, kdy v místě, kde je povolena rychlost 80 km/h, jel rychlostí nejméně 132 km/h a pokud daná policejní hlídka měla přistou- pit k řádnému zjištění a zadokumentování daného jednání (včetně osoby, která se ho dopustila), jakož i k úkonům směřujícím k za- bránění pokračování v protiprávním jednání (překračování nejvyšší dovolené rychlosti), je z logiky věci nepochybné, že musela dané vozidlo dostihnout a zastavit, a to zcela ne- zbytně a přirozeně za cenu překročení povo- lené rychlosti v souladu s $ 18 odst. 9 zákona o silničním provozu ve spojení s nařízením mi- nistra vnitra č. 80 ze dne 26.
listopadu 2001. Toto nařízení ministra vnitra bylo přitom vy- dáno na základě výslovného zákonného zmocnění podle $ 18 odst. 9 zákona o silnič- ním provozu a jeho obsah je dle názoru sou- du v souladu s citovaným zákonným ustano- vením, kdy daným nařízením ministr vnitra pouze stanoví útvary policie, pro které podle $ 18 odst. 9 zákona o silničním provozu ne- platí $ 18 odst. 3, 4 a 8 zákona o silničním pro- vozu. Na tomto závěru soudu nic nemění ani skutečnost, že toto nařízení ministra netvoří součást Sbírky zákonů ČR, protože se jedná o vnitřní úpravu organizace Policie ČR, která byla provedena na základě výslovného zákon- ného zmocnění.
Pro úplnost zbývá dodat, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že rych- lost vozidla řízeného žalobcem byla změřena schváleným měřícím zařízením a osobou k tomu oprávněnou. Nedůvodná je rovněž žalobní námitka, kte- rá se vztahuje k nepoužití výstražných světel policejní hlídkou při měření rychlosti vozidla žalobce a jeho dostižení. Touto námitkou se přitom již zabýval žalovaný v napadeném roz- hodnutí, kdy krajský soud se s jeho závěry také v tomto směru ztotožňuje, a to zejména s tím, že $ 18 odst. 9 zákona o silničním provozu je V poměru speciality k $ 41 odst. 1 téhož záko- na, které stanoví možnost nedodržovat taxa- tivně vyjmenované povinnosti při užití vý- stražného světla modré barvy (a to i jiných povinností než podle $ 18 zákona o silničním provozu a podle $ 41 odst. 2 téhož zákona ta- ké u jiných řidičů než řidičů zpravodajských služeb a stanovených útvarů policie a stano- vených útvarů celních orgánů, a to např. řidičů vozidel hasičských záchranných sborů, důlní záchranné služby, poruchové služby plyná- renských zařízení, zdravotnické záchranné služby a dopravy nemocných, raněných a ro- diček).
Z výše uvedeného tak plyne, že řidič předmětného policejního vozidla byl opráv- něn překročit nejvyšší dovolenou rychlost při měření vozidla řízeného žalobcem a jeho dostižení i bez použití výstražných světel modré barvy. Pro posouzení skutkového sta- vu věci je tedy nerozhodné, zda tato světla by- la či nebyla použita a kdy, proto soud pro nadbytečnost neprováděl ani případné svě- decké výpovědi zasahujících policistů, kdy navíc žalobcovo tvrzení, že policejní hlídka tato výstražná světla při provádění měření je- ho rychlosti neměla zapnutá, nebyla ze strany správních orgánů zpochybňována, tato sku- tečnost je nesporná.
K tomu jen ve vztahu k důkazům v řízení provedeným krajský soud považuje za vhodné uvést, že správní orgány nesprávně jako z důkazů vycházely z úřed- ních záznamů zasahujících policistů, které však jako důkazu použít podle rozsudku Nej- vyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, nelze, ale na straně dru- hé s ohledem na důvody uvedené v předchá- zející větě nemůže mít toto pochybení samo o sobě vliv na zákonnost žalobou napadené- ho rozhodnutí, když uvedená skutečnost je nesporná a správní orgány v tomto směru vzaly za podklad svého rozhodnutí také tvrze- ní žalobce.
Rovněž je nesporné vytýkané pro- tiprávní jednání žalobce (tj., že žalobce dne 16. 4. 2009 v 20:08 hodin v obci Ostrava po ulici Rudná, směr Havířov před sjezdem na Ostrava - Zábřeh, v místě, kde je nejvyšší do- volená rychlost jízdy 80 km/h upravená do- pravní značkou B20a, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Honda Accord, okamžitou rychlostí jízdy 137 km/h a po odečtu stanove- né odchylky ve výši 3 %, jel rychlostí nejméně 132 km/h), žalobce je nijak nezpochybňuje a naopak při jednání soudu výslovně uvádí, že si je tohoto překročení rychlosti vědom.
Za této situace považoval také soud za nadby- tečné provádět další důkazy ke zjištění toho- to nikým nezpochybňovaného, nesporného skutkového stavu ve vztahu k protiprávnímu jednání žalobce a zabýval se žalobcem namí- tanými důvody nezákonnosti použitého dů- kazního prostředku, který měl zejména spo- čívat v nezákonném způsobu provedení měření jeho rychlosti. Skutečnost, že policisté nezasahovali vůči osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, ale vůči žalobci jako důvodně podezřelému ze spáchání přestupku proti bezpečnosti 657 2080 a plynulosti provozu na pozemních komuni- kacích nezakládá ani s ohledem na nepatr- nou společenskou nebezpečnost, dosažení jejíž míry je nezbytné k naplnění skutkové podstaty přestupku, nezákonnost provedené- ho způsobu měření, a to včetně dostižení ža- lobce.
Je přitom nerozhodné, jak plyne z již výše uvedeného, zda zasahující policejní hlíd- ka měla nebo neměla na svém voze zapnutá předmětná výstražná světla, popř. zda svou jízdou, jak jen obecně žalobce tvrdí, ohrozila ostatní účastníky silničního provozu. Sám ža- lobce pak ani netvrdí, že by rychlostí, způso- bem jízdy či jeho zastavením danou policejní hlídkou byl on sám jakkoliv konkrétně ohro- žen. Skutečnost, že by snad mělo v důsledku jízdy policejního vozu dojít ke konkrétnímu ohrožení zdraví, majetku atd.
ostatních účast- níků silničního provozu či samotného žalob- ce, není ze správního spisu zřejmá a sám ža- lobce toto uvádí jen obecně s poukazem na rychlost, kterou muselo policejní vozidlo vy- vinout k jeho dostižení a s ohledem na místní úpravu. Byť sice nelze bez dalšího vyloučit ža- lobcem předestřenou možnost (tj. ohrožení ostatních účastníků silničního provozu způ- sobem jízdy policejního vozidla), je tato s ohledem na obsah správního spisu neprav- děpodobná a je v tomto směru nadbytečné provádět další dokazování.
Na zákonnosti zá- sahu této policejní hlídky vůči žalobci (pře- devším provedenému měření jeho rychlosti), který sám nebyl způsobem jízdy policejního vozidla zjevně nijak ani ohrožen, totiž tato možnost nemůže nic změnit. Pokud by tedy i případně policisté nepoužitím výstražných světel na určitém úseku, za určité situace apod. skutečně pochybili, nemohlo by mít sa- 658 mo o sobě toto pochybení za následek nezá- konnost výsledků předmětného měření, pro- tože práva žalobce nebyla v žádném směru ni- jak zkrácena a z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost orgánů Policie ČR „va- rovat“ účastníky silničního provozu, že právě jim či na nějakém konkrétním úseku silniční komunikace je měřeno dodržování nejvyšší dovolené rychlosti.
Takové pochybení by mohlo, jak uvádí také žalovaný, toliko založit odpovědnost příslušného řidiče policejní hlídky za jednání, které má znaky přestupku. V této souvislosti zjevně neobstojí ani námit- ka žalobce, která se týká přiměřenosti (pro- porcionality) daného zásahu Policie ČR spo- čívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti, neboť je třeba zdůraznit, že to byla v prvé řadě právě rychlá jízda žalobce, která vysoce překračovala v daném úseku silniční komunikace rychlost dovolenou, a vynutila si tak rovněž předmětný zásah Policie ČR.
Na základě výše uvedeného tak lze shr- nout, že není nezákonně získaným důkazem výsledek měření rychlosti vozidla jedoucího rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, který byl získán měřícím zařízením umístěným v policejním vozidle, které z dů- vodu změření této rychlosti muselo jet také rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost. Překročení nejvyšší dovolené rych- losti je v takovém případě nezbytné k plnění úkolů Policie České republiky dle $ 18 odst. 9 zákona o silničním provozu, kdy není ani ne- zbytné, aby policejní vozidlo mělo zapnuta zvláštní výstražná světla modré barvy, proto- že $ 18 odst. 9 zákona o silničním provozu je k $41 odst. 1 téhož zákona v poměru speciality.
Ing. Václav Š. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty a zákazu