Žádost o posečkání solárního odvodu, odváděného metodou srážky, podaná ve smyslu § 156 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, žalobcem jako poplatníkem, nikoli plátcem daně, je právně nepřípustná a správce daně řízení o ní zastaví v souladu s § 106 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. V případě, že žádost o posečkání nebylo možno v řízení meritorně projednat, orgány finanční správy nepochybily, pokud se nezabývaly tzv. rdousícím efektem a neprováděly dokazování znaleckým oceněním za tímto účelem předloženým žalobcem.
[43] V souladu s § 156 daňového řádu může za splnění zákonem stanovených podmínek správce daně na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky. Způsob zdanění, dle kterého je daňová povinnost sražena poplatníkovi již při výplatě peněz, posečkání úhrady daně či její rozložení do splátek z povahy věci neumožňuje.
[44] Argumentace Ministerstva financí týkající se uplatnění metody výběru a na tuto argumentaci navazující povinnost správce daně vytvořit koordinované praktické postupy směřující v odůvodněných případech k odvodu výběrem, nikoliv srážkou, je beze změny zákona nerealizovatelná. Dává-li zákon o podpoře plátci na výběr, zda solární odvod srazí, či vybere, pak je nemyslitelné, aby byl plátce, pod jehož majetkovou odpovědností je solární odvod do státního rozpočtu odváděn, nad rámec zákona nucen místo metody srážky zvolit metodu výběru. Metoda vybrání se od srážky odlišuje tím, že k vybrání dochází nezávisle na výplatě výkupní ceny nebo zeleného bonusu, tedy ex post. Pokud by plátci vyplatili výrobcům elektřiny ze slunečního záření celou výkupní cenu, byli by beze změny zákona stále odpovědni za řádný a včasný odvod solárního odvodu do státního rozpočtu a de facto závislí na platební disciplíně jednotlivých výrobců.
[45] Posečkání úhrady solárního odvodu či jeho rozložení na splátky tak není bez souhlasu plátce za stávající zákonné úpravy možné.“
Žalobkyně se s uvedenou argumentací Nejvyššího správního soudu neztotožňuje. Soud ovšem znovu zdůrazňuje, že východiskem pro citované závěry Nejvyššího správního soudu byly okolnosti zmiňované právě v nálezu Ústavního soudu. I Ústavní soud v bodu 89 nálezu rozlišil případy, kdy je odvod plátcem odvodu srážen od případů jeho výběru, přičemž vycházeje z vyžádaného stanoviska Ministerstva financí pouze pro metodu výběru odvodu zmínil Ústavní soud možnost zohlednit důvody uvedené v § 156 odst. 1 písm. a) a c) daňového řádu na straně
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 015
poplatníka s tím, že takové důvody na straně poplatníka uvede v žádosti o posečkání plátce odvodu. K metodě sražení odvodu Ústavní soud poznamenal, že „na sražení odvodu institut posečkání z povahy věci uplatnit nelze“.
Z právě citovaného nelze než dovodit, že žádost o posečkání solárního odvodu, odváděného metodou srážky, podaná ve smyslu § 156 odst. 1 daňového řádu žalobkyní jako poplatníkem, nikoli plátcem odvodu, je právně nepřípustná a správce daně řízení o ní zastavil v souladu s § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu. V případě, že žádost nebylo možno v řízení meritorně projednat, orgány finanční správy nepochybily, pokud se nezabývaly tzv. rdousícím efektem a neprováděly dokazování znaleckým oceněním za tímto účelem předloženým žalobkyní. Předmětem soudního přezkumu pak bylo posoudit, zda byly zákonné podmínky pro zastavení řízení naplněny, nikoli se věcně zabývat konkrétními dopady solárního odvodu za červenec 2012 do majetkové sféry žalobkyně. Z uvedeného důvodu soud nevyhověl návrhům žalobkyně na provedení dokazování znaleckými oceněními, jež měly tzv. rdousící efekt prokázat, neboť tyto důkazy byly pro účely soudního přezkumu nadbytečné.
V probíhajícím řízení pak není soud oprávněn zabývat se zákonností postupů správce daně a žalovaného v řízeních o stížnosti žalobkyně podle § 237 odst. 3 daňového řádu a o žádosti o změnu metody výběru solárního odvodu. Ty budou podrobeny soudní kontrole k samostatně podaným žalobám (sp. zn. 59 Af 24/2013 a 59 Af 25/2013).
Pokud žalobkyně v doplnění žaloby zmiňuje, že rozhodnutí ministra financí o prominutí ve smyslu § 260 daňového řádu nebylo dosud vydáno, pak ani tato skutečnost nemůže být důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí. Jak již bylo řečeno, zákonná úprava posečkání při srážení solárního odvodu orgánům finanční správy neumožňovala věc posoudit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, v nichž žalobkyně spatřovala tzv. rdousící efekt odvodu.
Společnost s ručením omezeným HAMRENERGY proti Odvolacímu finančnímu ředitel- *) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze **) S účinností od 1. 1. 2013 nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změ- návrzích, které učinil stěžovatel v průběhu řízení o žalobě, poplatkové povinnosti nepodléhá. Podmínkou řízení zde není ani povinné zastoupení stěžovatele podle § 105 odst. 2 s. ř. s.
[32] Rozšířený senát v předložené věci posuzoval pouze dílčí právní otázku, proto o ní ství o odvod z elektřiny ze slunečního záření.