6 Ads 128/2020- 20 - text
6 Ads 128/2020 - 24
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. V. Š., zastoupeného JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Máchova 838/18, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 49 Ad 10/2017
76,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
2. 10. 90, vedoucí oddělení dlouhodobých dávek dokumentem č. j. F 31
25837
7109/10042 a č. j. F 31
157
7109/162 a Ministerstvo práce a sociálních věcí pro veřejného ochránce práv dokumentem č. j. 2008/39556
24. Stěžovatel rovněž namítl, že otázka, zda důl Vrančice byl dolem uranovým, nebyla mezi stěžovatelem a žalovanou sporná, a není proto zjevné, proč tuto otázku krajský soud vůbec otevřel.
[17] Jako zaměstnanci uranového dolu byli dle stěžovatele posuzováni všichni pracovníci důlního úseku Vrančice, kteří odcházeli do důchodu, ať již pro účely nařízení vlády č. 557/1990 Sb., § 74a zákona o důchodovém pojištění, § 76 či § 76a zákona o důchodovém pojištění.
[18] Stěžovatel poukázal rovněž na přípis Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 4. 2017, č. j. MPSV
2017/46888
24. Stěžovatel rovněž namítl, že otázka, zda důl Vrančice byl dolem uranovým, nebyla mezi stěžovatelem a žalovanou sporná, a není proto zjevné, proč tuto otázku krajský soud vůbec otevřel.
[17] Jako zaměstnanci uranového dolu byli dle stěžovatele posuzováni všichni pracovníci důlního úseku Vrančice, kteří odcházeli do důchodu, ať již pro účely nařízení vlády č. 557/1990 Sb., § 74a zákona o důchodovém pojištění, § 76 či § 76a zákona o důchodovém pojištění.
[18] Stěžovatel poukázal rovněž na přípis Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 4. 2017, č. j. MPSV
2017/46888
71.
[19] Rozšíření výkladu pojmu uranový důl se nepochybně vztahuje i na hypotézu § 76a zákona o důchodovém pojištění.
[20] Krajský soud dle stěžovatele nebyl oprávněn odepřít stěžovateli možnost unést důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že převážně pracoval ve ztížených podmínkách ionizujícího záření z důvodu trvalého pracoviště v podzemí, a mít tak možnost domáhat se nároku podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatel usuzuje, že soudce měl rozsudek připravený již před projednáním, a argumentací stěžovatele se proto nezabýval.
[21] Žalovaná vycházela pouze ze zpochybněného evidenčního listu důchodového pojištění ze dne 25. 7. 1994, který vydaly Rudné doly Příbram, na jehož základě byl vytvořen evidenční list důchodového pojištění ze dne 5. 7. 2007, který vystavil státní podnik Diamo Příbram. Dobovou dokumentaci, kterou stěžovatel předložil, žalovaná odmítá uznat a dehonestuje svědecké výpovědi.
[22] Stěžovatel dále uvádí vybrané části argumentace ze zrušujících rozsudků Krajského soudu v Praze č. j. 43 Ad 66/2013
41 a č. j. 43 Ad 81/2015
48 ve věci žalobce a rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 33/2012
54 (jímž Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 43 Ad 4/2011
20, ve věci žalobce).
[23] Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 Ads 24/2018
61, dle stěžovatele nevyplývá, že na případ stěžovatele se vztahuje § 74a zákona o důchodovém pojištění, ale nelze použít § 76a zákona o důchodovém pojištění. Naopak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že § 76a zákona o důchodovém pojištění se má použít u osob, které ztíženým podmínkám byly vystaveny více méně trvale z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů.
[24] Stěžovatel poukázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 1015/13, v němž je řešen případ, kdy zaměstnavatel zařadil pracovníka do pracovní kategorie I.A namísto do pracovní kategorie I.AA stejně, jako je tomu v případě stěžovatele.
[25] Žalovaná se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[26] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[27] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[28] Podle § 76a zákona o důchodovém pojištění v rozhodném znění platí, že procentní výměra starobního důchodu, který je přiznáván po 30. červnu 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde
li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1995.
[29] Podle § 74a zákona o důchodovém pojištění platí: (1) u pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. lednem 1969 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 50 let, pokud tito pojištěnci nastoupili do zaměstnání v uranovém průmyslu na pracovištích s rizikem ionizujícího záření před 1. lednem 1969 a věku 50 let dosáhli po 30. červnu 2006. (2) U pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny.
[30] Pracovní kategorie I.AA je označení pro zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 12 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.]. V rámci pracovní kategorie I.AA se dále rozlišuje zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech a zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v jiných hlubinných dolech. Pracovní kategorie I.A je označení pro ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech [§ 12 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.]
[31] Účelem § 76a zákona o důchodovém pojištění je, aby za splnění v tomto ustanovení vymezených podmínek, je
li to pro pojištěnce výhodnější, mu byla procentní výměra vypočtena podle tohoto ustanovení a nikoliv podle obecných pravidel.
[32] V rozsudku ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 Ads 24/2018
61, ve věci stěžovatele se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zabýval otázkou, zda je pro účely aplikace § 76a zákona o důchodovém pojištění nutné rozlišovat mezi pracovními kategoriemi I.A a I.AA (resp. I.AA
URAN) a výkladem podmínky „stálé pracoviště pod zemí“. V tomto kontextu rozšířený senát uvedl, že zvýhodnění dle § 76a zákona o důchodovém pojištění je určeno výslovně pouze těm pojištěncům, kteří byli ztíženým pracovním podmínkám vystaveni více méně trvale.
[33] Nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 1015/13, na nějž poukazuje stěžovatel, pozměnil náhled na výklad podmínky stálého pracoviště pod zemí podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Předchozí ustálený způsob aplikace předpisů důchodového pojištění týkající se nároků vyplývajících z tehdejších preferovaných pracovních kategorií totiž vycházel ze závaznosti resortních seznamů (§ 17 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení) a taxativní povahy výčtů zaměstnání spadajících do preferovaných pracovních kategorií uvedených v prováděcím nařízení vlády č. 117/1988 Sb. Ústavní soud přehodnotil dosavadní výklad v tom smyslu, že naplnění, či nenaplnění podmínky zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí je třeba dokazovat, neboť určující při zkoumání, pod které zaměstnání dle jednotlivých příloh nařízení vlády č. 117/1988 Sb. má být konkrétní práce vykonávaná pojištěncem subsumována, je skutečný stav. Právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1015/13 Nejvyšší správní soud akceptoval a aplikoval např. v rozsudku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 4 Ads 126/2016
42, ze dne 3. 11. 2016, č. j. 9 Ads 23/2016
40, ze dne 16. 4. 2020, č. j. 4 Ads 448/2019
44 nebo ze dne 10. 6. 2021, 6 Ads 235/2019
71.
[19] Rozšíření výkladu pojmu uranový důl se nepochybně vztahuje i na hypotézu § 76a zákona o důchodovém pojištění.
[20] Krajský soud dle stěžovatele nebyl oprávněn odepřít stěžovateli možnost unést důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že převážně pracoval ve ztížených podmínkách ionizujícího záření z důvodu trvalého pracoviště v podzemí, a mít tak možnost domáhat se nároku podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatel usuzuje, že soudce měl rozsudek připravený již před projednáním, a argumentací stěžovatele se proto nezabýval.
[21] Žalovaná vycházela pouze ze zpochybněného evidenčního listu důchodového pojištění ze dne 25. 7. 1994, který vydaly Rudné doly Příbram, na jehož základě byl vytvořen evidenční list důchodového pojištění ze dne 5. 7. 2007, který vystavil státní podnik Diamo Příbram. Dobovou dokumentaci, kterou stěžovatel předložil, žalovaná odmítá uznat a dehonestuje svědecké výpovědi.
[22] Stěžovatel dále uvádí vybrané části argumentace ze zrušujících rozsudků Krajského soudu v Praze č. j. 43 Ad 66/2013
41 a č. j. 43 Ad 81/2015
48 ve věci žalobce a rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 33/2012
54 (jímž Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 43 Ad 4/2011
20, ve věci žalobce).
[23] Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 Ads 24/2018
61, dle stěžovatele nevyplývá, že na případ stěžovatele se vztahuje § 74a zákona o důchodovém pojištění, ale nelze použít § 76a zákona o důchodovém pojištění. Naopak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že § 76a zákona o důchodovém pojištění se má použít u osob, které ztíženým podmínkám byly vystaveny více méně trvale z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů.
[24] Stěžovatel poukázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 1015/13, v němž je řešen případ, kdy zaměstnavatel zařadil pracovníka do pracovní kategorie I.A namísto do pracovní kategorie I.AA stejně, jako je tomu v případě stěžovatele.
[25] Žalovaná se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[26] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[27] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[28] Podle § 76a zákona o důchodovém pojištění v rozhodném znění platí, že procentní výměra starobního důchodu, který je přiznáván po 30. červnu 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde
li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1995.
[29] Podle § 74a zákona o důchodovém pojištění platí: (1) u pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. lednem 1969 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 50 let, pokud tito pojištěnci nastoupili do zaměstnání v uranovém průmyslu na pracovištích s rizikem ionizujícího záření před 1. lednem 1969 a věku 50 let dosáhli po 30. červnu 2006. (2) U pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny.
[30] Pracovní kategorie I.AA je označení pro zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 12 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.]. V rámci pracovní kategorie I.AA se dále rozlišuje zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech a zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v jiných hlubinných dolech. Pracovní kategorie I.A je označení pro ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech [§ 12 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.]
[31] Účelem § 76a zákona o důchodovém pojištění je, aby za splnění v tomto ustanovení vymezených podmínek, je
li to pro pojištěnce výhodnější, mu byla procentní výměra vypočtena podle tohoto ustanovení a nikoliv podle obecných pravidel.
[32] V rozsudku ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 Ads 24/2018
61, ve věci stěžovatele se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zabýval otázkou, zda je pro účely aplikace § 76a zákona o důchodovém pojištění nutné rozlišovat mezi pracovními kategoriemi I.A a I.AA (resp. I.AA
URAN) a výkladem podmínky „stálé pracoviště pod zemí“. V tomto kontextu rozšířený senát uvedl, že zvýhodnění dle § 76a zákona o důchodovém pojištění je určeno výslovně pouze těm pojištěncům, kteří byli ztíženým pracovním podmínkám vystaveni více méně trvale.
[33] Nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 1015/13, na nějž poukazuje stěžovatel, pozměnil náhled na výklad podmínky stálého pracoviště pod zemí podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Předchozí ustálený způsob aplikace předpisů důchodového pojištění týkající se nároků vyplývajících z tehdejších preferovaných pracovních kategorií totiž vycházel ze závaznosti resortních seznamů (§ 17 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení) a taxativní povahy výčtů zaměstnání spadajících do preferovaných pracovních kategorií uvedených v prováděcím nařízení vlády č. 117/1988 Sb. Ústavní soud přehodnotil dosavadní výklad v tom smyslu, že naplnění, či nenaplnění podmínky zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí je třeba dokazovat, neboť určující při zkoumání, pod které zaměstnání dle jednotlivých příloh nařízení vlády č. 117/1988 Sb. má být konkrétní práce vykonávaná pojištěncem subsumována, je skutečný stav. Právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1015/13 Nejvyšší správní soud akceptoval a aplikoval např. v rozsudku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 4 Ads 126/2016
42, ze dne 3. 11. 2016, č. j. 9 Ads 23/2016
40, ze dne 16. 4. 2020, č. j. 4 Ads 448/2019
44 nebo ze dne 10. 6. 2021, 6 Ads 235/2019
92.
[34] Stěžovateli byl stanoven důchodový věk podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění proto v případě žalobce připadá v úvahu pouze zvýšení z důvodu zařazení žalobce do třetí kategorie zaměstnanců, kteří splňují podmínku alespoň 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nebo podmínku alespoň 10 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech. Sporné v nynějším řízení je posouzení, zda žalobce splnil podmínku výkonu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v (jiných) hlubinných dolech, nebo zda takové zaměstnání vykonával v dolech uranových, od čehož se odvíjí potřebná minimální doba takového zaměstnání.
[35] Stěžovatel v žalobě tvrdil, že odpracoval „v I.AA kategorii s ionizujícím zářením“ ve Vrančicích 10 let a 324 dnů.
[36] Doba necelých 11 let by pro stanovení výhodnější procentní výměry důchodu byla podle § 76a zákona o důchodovém pojištění dostačující jen v případech, že by stěžovatel tuto dobu zaměstnání splnil zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech. Stěžovatel dobu zaměstnání splnil v dolech zaměřených na těžbu rudy jiné než uranové, u nějž však byl z důvodu zvýšeného zatížení ionizujícím zářením stanoven nižší limit nejvyšší přípustné expozice.
[37] Jak Nejvyšší správní soud rekapituloval v souvislosti s východisky rozsudku krajského soudu, jež je napaden touto kasační stížností, rozšířený senát již v rozsudku č. j. 1 Ads 24/2018
61, ve věci stěžovatel zdůraznil, že § 74a zákona o důchodovém pojištění a § 76a zákona o důchodovém pojištění směřují k různým účelům, a výslovně uvedl, že posouzení rudného dolu zatíženého ionizujícím zářením z přítomného radonu v míře srovnatelné s doly uranovými jako dolu uranového pro účely § 74a zákona o důchodovém pojištění nelze vztáhnout na posuzování podmínek, jejichž splnění zákon výslovně vyžaduje pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění.
[38] Soud neshledává důvod se v řízení o této kasační stížnosti od tohoto interpretačního východiska odchylovat. Nejvyšší správní soud proto souhlasí se závěrem, k němuž při výkladu podmínky zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech dospěl krajský soud. Z uvedeného totiž jednoznačně vyplývá, že rudný důl nelze pro účely stanovení výhodnější procentní sazby důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění toliko z důvodu zvýšeného zatížení ionizujícím zářením považovat za důl uranový.
[39] Nejvyšší správní soud souhlasí s výkladem krajského soudu, že uranovým dolem je důl, v němž je hornická činnost zacílena na získávání uranové rudy z příslušných rudních ložisek. Naopak uranovým dolem není důl, v němž je hornická činnost zacílena na získávání rudy jiné, byť občas je odkryto menší ložisko uranové rudy. Stěžovatel v kasační stížnosti sám poznamenal, že neexistovaly doly, kde by se vyskytovala pouze uranová ruda, a stejně tak neexistovaly doly, kde by se vyskytovaly pouze jiné rudy či jiná nerudná ložiska. Kritériem rozlišování hlubinných dolů pro účely § 76a zákona o důchodovém pojištění tedy nemůže být výhradní přítomnost pouze určité nerostné rudy. Nahlíženo optikou stěžovatele by všechny doly, v nichž by se objevila byť i jen malá ložiska uranu, musely být posouzeny jako doly uranové, a rozlišení v § 76a zákona o důchodovém pojištění by tedy postrádalo smysl, neboť by ani nebylo možné.
[40] Opodstatnění odlišného výkladu hypotézy normy dle § 74a zákona o důchodovém pojištění a hypotézy normy dle § 76a zákona o důchodovém pojištění vyplývá rovněž z odlišného jazykového vyjádření obou ustanovení, na což správně poukázal krajský soud. Zatímco § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění splněnou dobu pojištění váže na zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, § 76a podmínku váže na zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranovém dole. Namítá
li tedy stěžovatel, že není rozumný důvod vykládat pojem uranový důl pro účely § 74a zákona o důchodovém pojištění a § 76a zákona o důchodovém pojištění odlišně, Nejvyšší správní soud se s touto námitkou neztotožňuje. Ustanovení § 74a zákona o důchodovém pojištění stanovuje jako podmínku práci, při níž je nakládáno s uranovou rudou, nikoli práci v uranovém dole. Pro účely § 74a zákona o důchodovém pojištění není podstatné, zda jde o uranový důl, nýbrž podstatné je, co se v dole těžilo, prozkoumávalo či zpracovávalo. Ustanovení § 74a zákona o důchodovém pojištění tedy s pojmem uranový důl vůbec nepracuje. Rozlišování výkladu obou ustanovení s ohledem na jejich odlišné jazykové vyjádření a odlišný účel má zcela racionální základ.
[41] V souvislosti s výkladem § 76a zákona o důchodovém pojištění proto nejsou relevantní dokumenty, na něž stěžovatel odkazuje (rozhodnutí Hlavního hygienika ČR č. j. HEM
300
2. 10. 90 aj.), v nichž se sice pojem uranový důl používá, ale výhradně v souvislosti s výkladem § 74a zákona o důchodovém pojištění, který sleduje odlišný účel než § 76a zákona o důchodovém pojištění a jehož hypotéza je také vyjádřena jinými jazykovými prostředky.
[42] Nejvyšší správní soud si je vědom, že v rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu se i po datu vydání rozsudku rozšířeného senátu č. j. 1 Ads 24/2018
61 objevila argumentace, že „pro účely důchodového pojištění se uranovým dolem rozumí důl, v němž se těží nerosty obsahující uran, a dále důl, v němž byl vliv ionizujícího záření srovnatelný s vlivem tohoto záření v dole s těžbou nerostů obsahujících uran, pokud byla pro tento důl stanovena nejvyšší přípustná expozice 2 100 směn a příčinou takto stanovené nejvyšší přípustné expozice byl tento vliv“ (rozsudek ze dne 7. 4. 2020, č. j. 9 Ads 19/2020
31). V tomto citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu nicméně šlo o otázku nároku na snížení věkové hranice pro odchod do důchodu, nikoli otázku stanovení zvýhodněné výměry důchodu. Byť tedy konstatování v citovaném rozsudku použité vyznívá obecněji („pro účely důchodového pojištění“), nezakládá (další) změnu právního názoru Nejvyššího správního soudu a nemění to dle Nejvyššího správního soudu nic na dílčím závěru, že hypotézy § 74a a § 76a zákona o důchodovém pojištění akcentují jiné skutečnosti a jejich výklad je třeba odlišit.
[43] Ani odkaz stěžovatele na argumentaci z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 24/2018
61, podle níž § 76a zákona o důchodovém pojištění se má použít u osob, které ztíženým podmínkám byly vystaveny více méně trvale, není případný, neboť se vztahuje k výkladu podmínky zaměstnání se stálým pracovištěm v podzemí hlubinných dolů, nikoli k rozlišování takového zaměstnání v dolech uranových a jiných hlubinných dolech.
[44] Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani námitku stěžovatele týkající se neprovedeného dokazování krajským soudem. Z uvedeného vyplývá, že otázka, zda stěžovatel pracoval převážně ve ztížených podmínkách ionizujícího záření, není pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nárok na stanovení výhodnější procentní výměry důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění za situace, kdy stěžovateli byl důchodový věk stanoven dle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, relevantní. Krajský soud proto nepochybil, jestliže nevedl dokazování k prokázání této skutečnosti.
[45] Nejvyšší správní soud ve spise krajského soudu ověřil, že otázka, zda stěžovateli nevznikl nárok na odchod do starobního důchodu již od 50 let věku podle § 74a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, v žalobě řádně uplatněna nebyla. Ačkoli se tedy tato otázka v souvislosti se skutečností, že pro důl, na němž stěžovatel vykonával zaměstnání, byla stanovena nižší přípustná míra expozice, mohla promítnout do otázky posuzování nároku na stanovení výhodnější procentní výměry důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění, krajský soud v tomto rozsahu rozhodnutí žalované přezkoumat nemohl, a to ani v souvislosti s posunem výkladu vyjádřeným rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, neboť ten se nijak nedotkl rozlišování nároků na snížení věkové hranice odchodu do důchodu dle § 74a odst. 1 a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. umožňuje krajskému soudu přezkoumávat napadené správní rozhodnutí zásadně jen v mezích řádně uplatněných žalobních bodů (srov. např. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008
148).
IV. Závěr a náklady řízení
[46] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[47] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení proto, že se jedná o věc důchodového pojištění, pro niž se pravidlo úspěchu ve věci ve prospěch správních orgánů neuplatní.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu