rů (v textu též „služební zákon“) Do doby rozhodné pro stanovení výsluhových nároků podle $ 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se započte skutečná doba, po kterou trval služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru. Zvýšený zápočet odsloužené doby, který by podle předchozích služebních zákonů příslušníkovi náležel za výkon některých funkcí (např. služby výkonného letce), již tedy od 1. 1.2007 při postupu podle tohoto zákona realizovat nelze.
rů (v textu též „služební zákon“) Do doby rozhodné pro stanovení výsluhových nároků podle $ 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se započte skutečná doba, po kterou trval služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru. Zvýšený zápočet odsloužené doby, který by podle předchozích služebních zákonů příslušníkovi náležel za výkon některých funkcí (např. služby výkonného letce), již tedy od 1. 1.2007 při postupu podle tohoto zákona realizovat nelze.
C.. Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovateli trval slu- 597 2071 žební poměr vojáka z povolání od 1. 1. 1981 do 31. 3. 1990, služební poměr příslušníka Sboru národní bezpečnosti po dobu od 1. 3. 1991 do 30. 6. 1992, služební poměr přísluš- níka Policie ČR po dobu od 1. 7. 1992 do 31. 3. 2000 a služební poměr příslušníka Policie ČR po dobu od 1.5. 2002 do 31. 12. 2006. Vychá- zejíc z těchto dob trvání jednotlivých služeb- ních poměrů stěžovatele započítala ředitelka Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, podle $ 224 služebního zákona do doby rozhodné pro ná- rok stěžovatele na výsluhový příspěvek a na odchodné shodně dobu shora uvedenou, tj. 23 leta 7 dnů. Podle $ 165 služebního zákona je dobou rozhodnou pro výsluhové nároky „doba trvá- ní služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona nebo při přijetí do služebního poměru podle f 224“. Ustanovení $ 224 odst. 1 služebního záko- na pak stanoví, že se „příslušníkům ke dní nabytí účinnosti tohoto zákona provede zá- počet dob pro účely výsluhových nároků“. Druhý odstavec tohoto ustanovení upřes- ňuje, že do doby rozhodné pro výsluhové ná- roky se zahrnou „doby, bo které trval služeb- ní poměr podle zvláštních právních předpisů na území České republiky, včetně doby trvá- ní služebních poměrů na území českosloven- ského státu do 31. prosince 1992, do nabytí účinnosti tohoto zákona“. Zvláštními právními předpisy jsou pak podle poznámky pod čarou např. zákon č. 76/1959 Sb., o některých služeb- ních poměrech vojáků“, zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru ná- rodní bezpečnosti, či zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie Čes- ké republiky**). K námitce stěžovatele, že „f 224 služební- ho zákona definuje doby trvání služebního poměru podle zvláštních právních předpisů do nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po- dle zákonů č. 76/1959 Sb., č. 100/1970 Sb. a č. 1806/1992 Sb.“, Nejvyšší správní soud po- znamenává, že $ 224 služebního zákona defi- nuje dobu rozhodnou pro výsluhové nároky tak, že stanoví, které doby trvání kterých slu- žebních poměrů se do této rozhodné doby zahrnou. Zvláštní předpisy, na které citované ustanovení odkazuje formou poznámky pod čarou, pak pouze specifikují, co zákonodárce považoval za služební poměr ve smyslu toho- to ustanovení, a tedy na které konkrétní pří- slušníky bezpečnostních sborů se $ 224 cito- vaného zákona vztahuje. V žádném případě tedy nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že se jedná o předpisy, podle nichž se stanovuje doba trvání jednotlivých služebních poměrů, neboť takovému výkladu uvedeného ustano- vení nic nenasvědčuje. Dále stěžovatel tvrdí, že je nepochybné, že pojem „doba započtená ke dni účinnosti zákona“ užitý v $ 165 služebního zákona je třeba vykládat tak, že se jedná o dobu zapo- čtenou podle zákona č. 186/1992 Sb., tedy zá- kona předcházejícího zákonu služebnímu. Podle Nejvyššího správního soudu však v pří- padě citovaného ustanovení lze přistoupit pouze na takový výklad, podle kterého se do doby rozhodné pro stanovení výše výsluho- vých nároků zahrnou kromě doby trvání slu- žebního poměru též doby, které již byly zapo- čteny ke dni účinnosti služebního zákona ve smyslu jeho $ 224. Pro tento výklad hovoří sa- motné znění $ 165, podle kterého jsou roz- hodnou dobou mimo jiné i „doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona [..) podle J 224“. Z uvedeného zcela zřejmě vyplývá, že při zápočtu příslušných dob trvání služební- ho poměru je třeba aplikovat služební zákon, tedy zákon č. 361/2003 Sb. a jeho $ 224, a ni- koli zákon č. 186/1992 Sb., jak tvrdí stěžovatel ve své kasační stížnosti. x Nejvyšší správní soud dále posuzoval ná- mitku stěžovatele spočívající v tom, že jeho nárok na započtení násobku doby, po kterou vykonával službu letce, vznikl již ukončením služebního poměru vojáka z povolání, tedy v roce 1990 podle zákona č. 76/1959 Sb. V dů- » Súčinností od 1. 12. 1999 zrušen zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. *» S účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpeč- nostních sborů. 598 sledku změny zákonných podmínek s účin- ností služebního zákona tak podle stěžovate- le došlo k faktickému snížení již započtených let, tedy k nepřípustnému uplatnění retroak- tivity práva. V této souvislosti Nejvyšší správ- ní soud konstatuje, že právní věda rozeznává retroaktivitu pravou a nepravou. Nepravá re- troaktivita, která je obecně přípustná, spočí- vá v tom, že právní vztahy hmotného i pro- cesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto prá- vem, a to až do doby účinnosti práva nového. Pravá retroaktivita zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účin- ností. Právě k tomuto druhu retroaktivity po- dle stěžovatele v jeho případě aplikací slu- žebního zákona dochází. Nejvyšší správní soud však poukazuje na skutečnost, že slu- žební zákon se v žádném případě nevztahuje na otázky vzniku jednotlivých služebních po- měrů stěžovatele, které byly založeny podle předchozích zákonů, ani nereguluje nároky vzešlé z těchto vztahů, i tuto námitku stěžo- vatele je tedy třeba označit za nedůvodnou. Ostatně ani stěžovatel nespecifikuje, které dosavadní předpisy o služebním poměru pří- slušníků policie umožňovaly explicitně hodno- tit dobu služby výkonného letce v armádě pro policisty výhodnějším způsobem. To, že tako- vouto úpravu obsahoval zákon č. 76/1959 Sb. v $ 33 pro výsluhový příspěvek vojáků z po- volání, kteří byli letci vojenskými, či dříve platný výnos č. 374/1992 Sb., kterým se pro- vádí zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, v $ 87 pro letce, vykonávající služební poměr policejní, není plně relevantní, neboť neobsa- huje výslovnou úpravu zohledňování přísluš- ných dob napříč různými druhy služebních poměrů. K námitce stěžovatele, že dobu odpovída- jící násobku doby, po kterou vykonával stuž- bu letce skutečně odsloužil, a to v důsledku zvýšených nároků na výkon funkce létajícího personálu, odkazuje Nejvyšší správní soud na znění $ 224 služebního zákona, podle které- ho se do doby rozhodné pro výsluhové náro- ky započte doba, po kterou služební poměr SBÍRKA ROZHODNUTÍ N$S 7/2010 trval. Jinak řečeno se započítává počet let, které osoba ve služebním poměru skutečně odsloužila, nikoli takový počet let, který by odpovídal psychické či fyzické náročnosti služby. Městský soud tedy podle Nejvyššího správního soudu tuto otázku posoudil správ- ně a jeho postupu v tomto směru nelze nic vytknout. Trvá-li stěžovatel na tom, že jsou na výkon funkce letce kladeny zvýšené nároky, nelze než konstatovat, že profese „voják z po- volání“ či „příslušník SNB“ závisely pouze a jenom na dobrovolném rozhodnutí každé- ho jedince a byly vždy, vzhledem k ostatním profesím, nadprůměrně honorovány (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. PL. ÚS 9/95, č. 107/1996 Sb)). Nejvyšší správní soud posuzoval i argu- mentaci stěžovatele, že se násobek doby, po kterou příslušník vykonával funkci létajícího personálu, započítává i do doby rozhodné pro stanovení výše starobního důchodu. Stěžova- tel však ve své kasační stížnosti tuto skuteč- nost pouze konstatuje, aniž by blíže specifiko- val, ze kterých ustanovení právních předpisů o důchodovém pojištění či služebním pomě- ru ji dovozuje. Nejvyšší správní soud v této souvislosti přesto zdůrazňuje, že starobní dů- chod a výsluhový příspěvek jsou zcela odlišný- mi dávkami, které plní odlišné funkce. Zatím- co výsluhový příspěvek slouží k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených slo- žek při jejich dalším zaměstnání v civilním ži- votě, starobní důchod má nahradit ztrátu ne- bo omezení pracovního příjmu, které nastaly v důsledku věku jako sociální události, a je te- dy realizací práva na přiměřené hmotné za- bezpečení podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod (v tomto ohledu srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2007, čj. 6 As 55/2006-96, č. 1351/2007 Sb. NSS). Od toho se pak odvíjí rovněž způ- sob, jakým zákonodárce koncipuje výpočet těchto dávek, neboli tzv. dávkové formule. Ty musí reflektovat všechna specifika jednotli- vých plnění, a v žádném případě tedy nelze automaticky uplatňovat pravidla, která platí pro stanovení výše dávek v jednom systému i na systém druhý. 599 2072 2072 Vodní právo: poplatek za odběr podzemní vody k $ 8 odst. 1 písm. d) a $ 88 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1.2004 k $ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009 k $ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách“ Poplatek za odběr podzemní vody [$ 88 odst. 5 za použití $ 8 odst. 1 písm. d) zá- kona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1. 2004] představuje ekono- micky oprávněný náklad [$ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se pro- vádí zákon o cenách] a jeho zahrnutí do ekonomických nákladů není deliktem podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
Ing. Jaroslav H. proti Policejnímu prezidiu České republiky o výsluhový příspěvek, o ka-