6 Ads 189/2023- 23 - text
6 Ads 189/2023 - 24 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: I. H., zastoupená Mgr. Michalem Nerudou, advokátem, sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2022, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 36 Ad 1/2023 54,
I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, č. j. X, žalovaná přiznala žalobkyni podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, invalidní důchod ve výši 4 871 Kč ode dne 20. 5. 2022. Na základě posudku vypracovaného posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Chrudim ze dne 25. 5. 2022 byla žalobkyně shledána invalidní v prvním stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven třes rukou srovnatelný s postižením dle kapitoly XIII, oddílu C položky 4e vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila námitkami, které žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla a rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 11. 2022, v němž posudkový lékař dospěl ke shodnému závěru o invaliditě prvního stupně žalobkyně s poklesem pracovní schopnosti o 35 %.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. V posudku ze dne 11. 5. 2023, ev. č. X, vypracovaném posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“), bylo zdravotní postižení žalobkyně podřazeno pod shodnou položku vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV současně zohlednila obtíže žalobkyně s kolenním kloubem, a tedy stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 40 %. Krajský soud hodnotil odůvodnění posudku vypracovaného posudkovou komisí MPSV (jejímž členem byla lékařka se specializací v oboru neurologie) jako úplné, logické a přesvědčivé a považoval posouzení zdravotního stavu žalobkyně za dostatečné. Nezpochybňoval, že žalobkyně je kvůli třesu rukou znevýhodněna při hledání zaměstnání, připomněl však, že z hlediska hodnocení invalidity je určující objektivní posouzení zdravotního stavu. V souzené věci zjištěný zdravotní stav přiznání vyššího stupně invalidity žalobkyni neodůvodňoval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že krajský soud pochybil tím, že při rozhodování vycházel pouze z posudku posudkové komise MPSV, aniž přihlédl k dalším důkazům, které předložila. Dle stěžovatelčina názoru ze zpráv smluvního lékaře úřadu práce MUDr. M. C. vyplynulo, že není schopna soustavného zaměstnání a že pro třes rukou a neschopnost udržet předměty může způsobit poškození nástrojů. Závěr, že stěžovatelka nemůže vykonávat práci, podporují dle jejího názoru také další doložené lékařské zprávy a potvrzení ze strany potenciálních zaměstnavatelů o nemožnosti ji zaměstnat. Stěžovatelka tedy zpochybnila správnost závěrů posudkové komise MPSV o snížení míry pracovní schopnosti pouze o 40 %, které (s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu) pokládala za neúplné a nepřesvědčivé.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti považovala závěry obsažené v posudku za objektivní, úplné a přesvědčivé. Vzhledem k tomu, že posudková komise MPSV dospěla k totožným závěrům jako posudkoví lékaři žalované, neměla žalovaná pochybnost o správnosti posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu. Žalovaná připomněla, že posudková komise MPSV vycházela z aktuálních lékařských zpráv, přičemž za rozhodující příčinu stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu majícího vliv na 40% snížení míry její pracovní schopnosti bylo ve shodě s lékařskými zprávami a předchozími vypracovanými posudky považováno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu C položce 4e vyhlášky o posuzování invalidity. Rozsudek krajského soudu proto žalovaná považovala za správný a plně se ztotožnila s jeho závěry. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a uplatní se na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31). V daném případě však Nejvyšší správní soud naplnění žádného z uvedených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti neshledal.
[8] Za účelem posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu krajský soud v souladu s § 4 zákona č. 582/1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vyžádal vypracování odborného posudku posudkovou komisí MPSV, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, stěžovatelce vysvětlil, že sám odborné znalosti k posouzení zdravotního stavu nemá, a proto má odborný posudek zásadní význam pro jeho rozhodnutí. Stran hodnocení posudku jako stěžejního důkazu pak krajský soud postupoval zcela v intencích ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, která v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ukládá soudům hodnotit tyto posudky jako jakýkoli jiný důkaz a zabývat se jejich celistvostí, úplností a přesvědčivostí (např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 24, body 24 až 26, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 20, body 12 a 13, nebo ze dne 22. 10. 2021, č. j. 5 Ads 112/2019 39, body 17 a 18).
[9] V souladu s požadavky plynoucími z citované judikatury krajský soud správně hodnotil posudek jako úplný, logický a přesvědčivý. V této souvislosti uvedl, že posudková komise MPSV v posudku dostatečně popsala, na základě jakých skutečností dospěla k závěru o 40% poklesu míry pracovní schopnosti stěžovatelky, přičemž za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považovala ve shodě s posudkovými závěry žalované třes horních končetin, tj. postižení horních končetin se středně těžkou poruchou funkce rukou dle kapitoly XIII, oddílu C, položky 4e vyhlášky o posuzování invalidity. Stěžovatelka byla při jednání posudkové komise MPSV přešetřena odbornou neuroložkou, přičemž bylo zjištěno, že třes obou rukou je trvalý, svalová síla je však oboustranně dobrá, špetku provede. Posudková komise MPSV zároveň přihlédla k dalšímu zdravotnímu postižení spočívajícímu v obtížích s kolenním kloubem. Správnost klinické diagnózy stěžovatelka v řízení nezpochybňovala. Posudková komise MPSV se rovněž vyjádřila k důvodům, pro které nelze zdravotní postižení hodnotit vyšším stupněm invalidity, jehož se stěžovatelka domáhala (pro izolované postižení nejasné etiologie se nejedná o neurologický deficit, který by bylo možné hodnotit dle kapitoly VI; nejedná se ani o funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích, které by bylo možné hodnotit dle kapitoly XV, oddílu B; úchopová schopnost rukou je zachována).
[10] Stran namítaného nedostatečného zohlednění obtíží v souvislosti se zhoršenými možnostmi stěžovatelky získat zaměstnání krajský soud správně upozornil, že ačkoli je stěžovatelčino zklamání z neúspěchů při hledání zaměstnání pochopitelné, z hlediska posouzení stupně invalidity je podstatné objektivní posouzení zdravotního stavu a jeho podřazení pod konkrétní postižení dle vyhlášky o posuzování invalidity. Krajský soud připomněl, že posudková komise MPSV vycházela z doložených lékařských zpráv, včetně zprávy MUDr. M. C. (viz str. 3 posudku), a v souladu s pokynem krajského soudu zahrnula do podkladů též lékařské zprávy z období mezi lednem až dubnem 2023. Správně pak dovodil, že ani tyto podklady ve svém souhrnu zvýšení stupně invalidity stěžovatelky neodůvodnily.
[11] Ačkoli i Nejvyšší správní soud vnímá stěžovatelkou tvrzené obtíže při získávání zaměstnání a složitost její situace, je nucen konstatovat, že z hlediska posouzení zdravotního stavu je ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. rozhodný skutkový (a právní) stav, který tu byl ke dni vydání rozhodnutí žalované. Pokud tedy stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti předložila soudu další důkazní prostředky s poukazem na neustále se zhoršující zdravotní stav, Nejvyšší správní soud uvádí, že je z výše uvedeného důvodu nemohl v tomto řízení zohlednit. Má li stěžovatelka za to, že se její zdravotní stav v mezidobí zhoršil, může podat novou žádost o invalidní důchod. IV. Závěr a náklady řízení
[12] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021 28). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. března 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu