rů (v textu jen „služební zákon“) I. Rozhodnutí služebního funkcionáře 0 přiznání odškodnění za bolest a ztíže- ní společenského uplatnění není úkonem správního orgánu, jehož vydání závisí vý- lučně na posouzení zdravotního stavu osob. Na toto rozhodnutí nelze vztáhnout vý- luku ze soudního přezkumu podle $ 70 písm. d) s. ř. s. HI. Ustanovení $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztíže- ní společenského uplatnění, užité dle $ 228 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služeb- ním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je třeba vykládat tak, že o zvýše- ní odškodnění v případě služebních úrazů rozhoduje služební funkcionář podle stejných kritérií jako soudy v občanskoprávních a pracovněprávních věcech. '
rů (v textu jen „služební zákon“) I. Rozhodnutí služebního funkcionáře 0 přiznání odškodnění za bolest a ztíže- ní společenského uplatnění není úkonem správního orgánu, jehož vydání závisí vý- lučně na posouzení zdravotního stavu osob. Na toto rozhodnutí nelze vztáhnout vý- luku ze soudního přezkumu podle $ 70 písm. d) s. ř. s. HI. Ustanovení $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztíže- ní společenského uplatnění, užité dle $ 228 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služeb- ním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je třeba vykládat tak, že o zvýše- ní odškodnění v případě služebních úrazů rozhoduje služební funkcionář podle stejných kritérií jako soudy v občanskoprávních a pracovněprávních věcech. '
C.) K rozhodnutí o odpovědnosti za utr- pěnou škodu na zdraví je vedeno řízení ve vě- cech služebního poměru podle $ 169 a násl. služebního zákona. Pravomoc určit výši ná- hrady škody (s přihlédnutím k míře zavinění příslušníka) svěřuje služební zákon přísluš- nému služebnímu funkcionáři ($ 111 odst. 2 in fine služebního zákona). V této situaci vy- stupuje služební funkcionář jako správní or- gán, jehož úkolem je rozhodnout o subjektiv- ních právech žalobce jako účastníka řízení; jde o výkon veřejné správy sui generis určený specifickým charakterem státně zaměstnane- ckého poměru (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 1.2011, čj.3 Ads 132/2010-109). Postavení služebního funkcionáře jako správního orgá- nu odpovídá i procesní úprava řízení ve slu- žebním zákoně, jež má veřejnoprávní povahu a je založeno na zásadách typických pro řízení ve veřejném právu (např. zásada zákonnosti, zásada materiální pravdy, zásada jednotnosti řízení, zásada rychlosti a hospodárnosti). V rámci řízení je služební funkcionář „povi- nen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbyt- ný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem sí opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí“ (S 180 odst. 1 služebního zákona). Služební funkcionář důkazy v řízení hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti ($ 180 odst. 4 služebního zákona). Na základě prove- dených důkazů pak vydá služební funkcionář rozhodnutí, v jehož odůvodnění uvede důvo- dy vydání rozhodnutí, podklady, ze kterých při rozhodnutí vycházel, úvahy, kterými byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způ- sob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba pouze v případě, že služební funkcio- nář vyhoví žádosti účastníka v plném rozsahu ($ 181 odst. 5 služebního zákona). V rámci řízení o odpovědnosti za škodu při služebním úrazu služební funkcionář zkoumá, zda k úrazu došlo v průběhu výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, zjišťu- je se škoda, která příslušníkovi nebo jeho po- zůstalým vznikla a příčinná souvislost mezi služebním úrazem a škodou. Postup při určo- vání samotné výše náhrady škody za bolest a ztížení společenského uplatnění měl být podle $ 104 odst. 2 služebního zákona stano- ven vyhláškou © Ministerstva vnitra po dohodě s Ministerstvem financí, Minister- stvem spravedlnosti a zpravodajskými služba- mi. Tato vyhláška do dne rozhodného pro po- 333 2543 suzovaný případ, ani do dne vydání rozsud- ku, nebyla přijata. Podle přechodného usta- novení $ 228 služebního zákona se „[d]o vy- dání vyhlášky k provedení f 104 odst. 2 [...] postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění“ Vyhláška | Ministerstva © zdravotnictví č. 440/2001 Sb. byla přijata po dohodě s Mi- nisterstvem práce a sociálních věcí k prove- dení $ 444 odst. 2 občanského zákoníku a $ 203 zákoníku práce z roku 1965. Vyhláška č. 440/2001 Sb. upravuje způsob stanovení „výše, do které se poskytuje náhrada za bo- lest a ztížení společenského uplatnění způso- bené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví [..) a výše té- to náhrady v jednotlivých případech“ ($ 1). Výše odškodnění bolesti a ztížení společen- ského uplatnění se určuje podle sazeb bodo- vého ohodnocení v přílohách vyhlášky v lékařském posudku, který zpracovává ošet- řující lékař a vydává zdravotnické zařízení, je- hož lékař jej zpracoval ($ 2, $ 3 a $ 8 citované vyhlášky). Jednomu bodu podle vyhlášky od- povídá pevně stanovená hodnota v částce 120 Kč ($ 7 odst. 2 téže vyhlášky). Podle $ 6 odst. 1 vyhlášky lze bodové ohodnocení jak bolestného (v případě náročného způsobu léčení), tak ztížení společenského uplatnění (v případě zvlášť těžkých následků) zvýšit nejvýše o 50 %, bolestné lze zvýšit až na dvoj- násobek celkové částky, pokud škoda na zdra- ví vyžadovala mimořádně náročný způsob lé- čení. I toto zvýšení bodového ohodnocení je svěřeno lékaři, který jej vyčíslí v lékařském posudku. Další možností, jak výši odškodnění urče- nou podle bodového ohodnocení v lékař- ském posudku zvýšit, je využít institut upra- vený v $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle něhož „[vle zvlášť výjimečných přípa- dech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit“ Lékařský posudek vyhotovený podle kri- térií ve vyhlášce č. 440/2001 Sb. je stěžejním podkladem, z něhož služební funkcionář vy- chází při rozhodnutí o výši náhrady škody za 334 bolest a ztížení společenského uplatnění. Nicméně pokud nebude tento lékařský posu- dek postačovat ke zjištění skutkového stavu věci, je služební funkcionář povinen opatřit si i jiné důkazy, což vyplývá ze zásady mate- riální pravdy zakotvené v $ 180 odst. 1 slu- žebního zákona. Ostatně, zdejší soud se již za- býval situací, kdy bylo nezbytné pro vyčíslení odškodnění opatřit si i znalecké posudky ji- ných lékařů (srov. již citovaný rozsudek čj. 3 Ads 132/2010-109). Postup při vyčíslení odškodnění tedy není vždy závislý toliko na lékařském posudku zpracovaném jediným ošetřujícím lékařem a vydaném příslušným zdravotnickým zařízením, jak uvádí žalovaný, ale v některých případech, například pokud je podaný posudek rozporuplný, spočívá i na úvaze služebního funkcionáře, který si obsta- rá další podklady pro rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tedy nemůže dát za pravdu kraj- skému soudu, který dovodil, že vydání roz- hodnutí o náhradě škody závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby podle $ 70 písm. d) s. ř. s. xx“ Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závě- ru, že právní hodnocení krajského soudu ne- obstojí. Napadené rozhodnutí o přiznání od- škodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění nespadá pod výluku podle $ 70 písm. d) s. ř. s. a je ve správním soudnictví přezkoumatelné. Dalším důvodem, pro který vyčíslení ná- hrady škody nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, je použití $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., na který poukazoval také stěžovatel. Z výše uvedeného shrnutí vyplývá, že vyhláška č. 440/2001 Sb. byla pri- márně přijata pro účely rozhodování obecných soudů o odškodňování za bolest a ztížení spo- lečenského uplatnění a není plně přizpůso- bena rozhodování služebních funkcionářů. Podle $ 111 odst. 2 in fine služebního zákona „[vlýši náhrady škody určí služební funkcio- nář s přihlédnutím k míře zavínění přísluš- níka“. Přitom služební funkcionář vychází, jak bylo uvedeno výše, zpravidla z lékařského posudku a případně z dalších podkladových materiálů. Rozhodnutí služebního funkcioná- ře podléhá odvolání a rozhodnutí o odvolání přezkumu ve správním soudnictví. Postup při určování náhrady škody příslušníkovi bezpečnostního sboru, který utrpěl úraz, se tak liší od určování náhrady škody podle zá- koníku práce. Na rozdíl od bezpečnostních sborů jsou zaměstnavatelé podle zákoníku práce (s vý- jimkou organizačních složek státu) povinni platit zákonné pojištění podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti za- městnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (srov. $ 365 zákoník práce z roku 2006 ve spojení s $ 205d zákoní- ku práce z roku 1965). Po úrazu předkládá za- městnavatel lékařský posudek pojišťovně; po- jišťovna má možnost přezkoumat správnost lékařského posudku o bodovém ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění, případně vůči němu uplatnit výhrady. Podle lékařského posudku pojišťovna plní přímo zaměstnanci. Pokud poškozený zaměstnanec utrpěl zvlášť závažné zdravotní či společen- ské následky a rozhodne se žádat o zvýšení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění podle $ 388 zákoníku práce z roku 2006 a podle $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., má možnost obrátit se s návrhem na soud. Tímto soudem je obecný soud, jehož řízení je vedeno podle občanského soudního řádu a je založeno na jiných zásadách než řízení před správními soudy. Pojišťovna pak na základě pravomocného rozsudku adresuje plnění pří- mo zaměstnanci. Obdobný postup nelze, vzhledem ke spe- cifikům řízení podle služebního zákona, kde o výši náhrady škody rozhoduje správní or- gán, tedy příslušný služební funkcionář, jehož rozhodnutí v konečném důsledku pod- léhá přezkumu ve správním soudnictví, předpokládat. Vyhlášku č. 440/2001 Sb. tak lze v případě $ 7 odst. 3 aplikovat pouze přiměře- ně v tom smyslu, že umožňuje v mimořádných případech náhradu škody zvýšit, ale o tomto zvýšení nerozhoduje obecný soud. Podle zdejšího soudu totiž není přijatel- ný závěr, že toto ustanovení vyhlášky pro po- suzovaný případ nelze použít pouze proto, že příslušník bezpečnostního sboru nemá vzhle- dem k specifickému postupu při určování ná- hrady škody možnost obrátit se na obecný soud. Důvodová zpráva neobsahuje vysvětle- ní k přechodnému ustanovení $ 228 služeb- ního zákona, které odkazuje na vyhlášku č. 440/2001 Sb., a nelze z ní zjistit, jakým způ- sobem lze použít $ 7 odst 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. pro příslušníky bezpečnost- ních sborů. Mlčení zákonodárce si ovšem ne- lze vyložit tak, že bylo jeho úmyslem rozdílné zacházení s příslušníky bezpečnostních sbo- rů oproti zaměstnancům v pracovním pomě- ru podle zákoníku práce, pokud jde o přimě- řené zvýšení odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění ve zvlášť výjimeč- ných případech hodných zvláštního zřetele. Naopak, služební zákon počítá s tím, že bude přijata odchylná úprava pro přiznávání ná- hrady škody pro příslušníky bezpečnostních sborů; tuto možnost ovšem příslušné státní orgány dosud nevyužily. Nečinnost zmocně- ných orgánů nelze vykládat v neprospěch příslušníků bezpečnostních sborů za situace, kdy zákonodárce ve služebním zákoně nena- značil, že by některá ustanovení podzákonné- ho právního předpisu, který má pouze tech- nicky upravit výpočet některých typů náhrady škody, neměla být použita. Je tedy nutné posoudit, který orgán má pravomoc o tomto zvýšení rozhodnout. Otázku pravomoci rozhodnout o mimo- řádném zvýšení náhrady škody podle vyhláš- ky č. 440/2001 Sb. v minulosti judikatura zkoumala ve vztahu k obdobným předpisům u profesí založených rovněž na zaměstnává- ní ve služebním poměru (u příslušníků Poli- cie ČR a vojáků z povolání). Obdobně jako u služebního poměru příslušníků bezpeč- nostních sborů se jednalo o vztahy státně za- městnanecké, které se vyznačují vyšší mírou veřejnoprávní regulace oproti pracovnímu poměru (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003-97, č. 415/2004 Sb. NSS). Ob- dobně jako v případě služebního zákona o ná- hradách škody na zdraví v těchto případech rozhoduje správní orgán a příslušné předpisy rovněž odkazují na vyhlášku č. 32/1965 Sb., kte- rá byla nahrazena vyhláškou č. 440/2001 Sb. a která obsahovala obdobné ustanovení. 335 2543 Městský soud v Praze ve vztahu k $ 7 odst. 3 dříve platné vyhlášky č. 32/1965 Sb. a k ob- dobným ustanovením zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie Čes- ké republiky, jež byl nahrazen služebním zá- konem, poznamenal: „Uvedené ustanovení vyhlášky (tedy předpisu nižší právní síly, kte- rý je neaplikovatelný, pokud odporuje záko- nu, a jehož soulad se zákonem je soud oprávněn posoudit - víz čl. 95 odst. 1 Ústa- vy) nelze však vykládat tak, že by jeden dílčí nárok (na mimořádně zvýšenou náhradu za ztížení společenského uplatnění) byl vy- loučen z pravomoci služebního funkcionáře zakotvené (bez jakékoliv výjímky) v S 99 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., a byla tak prolomena zásada, že rozhodování o náro- cích na náhradu škody na zdraví způsobené policistovi při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním nespadá do pravomoci sou- du. [..| Bylo by nelogické a nepraktické, aby o tomto nároku rozhodoval soud, jestliže o nároku na náhradu škody je oprávněn rozhodovat služební funkcionář“ (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 16 Co 468/2003, č. 55/2005 Sb. NS). xxí Nejvyšší soud ve věci žalobkyně zaměst- nané podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, potvrdil závěr, že civilní soudy ne- mají pravomoc rozhodovat o zvýšení odškod- nění za ztížení společenského uplatnění „s řím, že i v tomto rozsahu byla rozhodova- cí pravomoc svěřena příslušnému služební- mu orgánu“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2379/2006). Tento závěr následně obstál také u Ústavního soudu, jenž ústavní stížnost odmítl (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2007, sp. zn. IH. ÚS 1685/07). Zdejší soud se s uvedenými názory ztotož- ňuje. Obdobný závěr nutně vyplývá i pro ří- zení podle služebního zákona, v němž je slu- žebnímu funkcionáři svěřena pravomoc rozhodnout o odpovědnosti za škodu v $ 111 odst. 2 služebního zákona. Tato pravomoc se 336 vztahuje i na rozhodnutí o mimořádném zvý- šení náhrady škody za bolest a ztížení spole- čenského uplatnění. Při rozhodování o po- užití $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. by služební funkcionář měl vycházet z kritérií používaných v judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ke zvyšování náhrad za bo- lest a ztížení společenského uplatnění (srov. například stanovisko občanskoprávního a ob- chodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, k výkladu stanovení výše odškodnění za ztížení spole- čenského uplatnění, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, N 186/38 SbNU 499). Do rozhodnutí služební funkcionář vnáší použitím tohoto ustanovení vlastní právní hodnocení při ur- čení výše náhrady škody na zdraví. To je dal- ším důvodem, proč rozhodnutí služebního funkcionáře po vyčerpání opravných pro- středků ve správním řízení podléhá přezku- mu soudem ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud přihlédl i k tomu, že s ohledem na judikaturu civilních soudů by vyloučení pravomoci správních soudů, jak učinil kraj- ský soud, v těchto případech mohlo vést k odepření spravedlnosti a k neodůvodněné diskriminaci osob ve služebním poměru. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závě- ru, že rozhodnutí služebního funkcionáře o odpovědnosti za škodu nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby vzhledem k tomu, že služební funkcionář musí v souladu se zásadou materiální pravdy posoudit dosta- tečnost podkladů pro rozhodnutí, musí pří- padné další důkazy hodnotit v jejich vzájem- né souvislosti a musí také zvážit případnou aplikaci $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. O zvýšení odškodnění podle $ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. roz- hoduje služební funkcionář podle stejných kritérií jako soudy v občanskoprávních a pra- covněprávních věcech. Toto rozhodnutí slu- žebního funkcionáře je přezkoumatelné ve správním soudnictví. 2544 Pobyt cizinců: rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza k $ 65 a $ 79 a násl. soudního řádu správního k $ 67, $ 68, $ 155 odst. 3 a $ 177 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 30 a násl., $ 56 odst. 4 a $ 168 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České re- publiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 124/2008 Sb. a č. 427/2010 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) I. Udělení i neudělení dlouhodobého víza cizinci ($ 30 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. Vydání rozhodnutí o žádosti o udělení dlouhodobého víza se žadatel může domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle $ 79 a násl. s. ř. s. II. Rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza nemusí splňovat náležitosti podle $ 67 a $ 68 správního řádu z roku 2004. Na řízení o žádosti o udělení dlouhodobého ví- za se nepoužijí ustanovení části druhé a třetí správního řádu, správní orgán postupu- je podle procesních ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území Čes- ké republiky, a obdobně podle části čtvrté správního řádu z roku 2004 (6 168 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve spojení s $ 177 odst. 2 správního řádu z roku 2004). III. Správní orgán měl podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2010 povinnost na po- žádání sdělit žadateli konkrétní skutkové a právní důvody, které jej vedly k neudělení dlouhodobého víza (6 155 odst. 3 ve spojení s $ 177 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Podle $ 56 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 1. 1. 2011 má správní orgán tuto povinnost i bez výslovné žádos- ti cizince. IV. Sdělení důvodů neudělení dlouhodobého víza nelze považovat za vlastní roz- hodnutí o neudělení víza, ale za úkon správního orgánu následující po rozhodnutí o neudělení víza. Provedení tohoto úkonu se tedy nelze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle $ 79 a násl. s. ř. s.
Václav D. proti Hasičskému záchrannému sboru Jihočeského kraje o přiznání odškodně-
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu