č. 242/1997 Sb., č. 271/2001 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 125/2003 Sb. a č. 453/2003 5b.» I. Příjemce příspěvku na bydlení nesplní jemu uloženou povinnost, jestliže k žá- dosti o přiznání této dávky nepředloží potvrzení 0 výši příjmů ze závislé činnosti, ačkoliv v rozhodném období takové příjmy měl. Jestliže v důsledku tohoto opome- nutí byla dávka státní sociální podpory vyplacena v nesprávné výši, je ve smyslu $ 62 odst. 1 věty první zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, splněna prv- ní tam uvedená podmínka pro vrácení neprávem přijaté částky, resp. rozhodnutí o uložení povinnosti příjemci přeplatek na dávce vrátit. II. Podmínky uvedené v $ 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální pod- poře, jsou formulovány alternativně. Proto není zapotřebí se zabývat otázkou dobré víry při přijetí příspěvku na bydlení a posuzovat, zda-li jeho příjemce musel z okol- ností předpokládat, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce, než mu náležela. III. Příjemce příspěvku na bydlení není zproštěn povinnosti spočívající v před- T ložení dokladů o výši příjmů ze závislé činnosti, i když udělí písemný souhlas podle S 50 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
č. 242/1997 Sb., č. 271/2001 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 125/2003 Sb. a č. 453/2003 5b.» I. Příjemce příspěvku na bydlení nesplní jemu uloženou povinnost, jestliže k žá- dosti o přiznání této dávky nepředloží potvrzení 0 výši příjmů ze závislé činnosti, ačkoliv v rozhodném období takové příjmy měl. Jestliže v důsledku tohoto opome- nutí byla dávka státní sociální podpory vyplacena v nesprávné výši, je ve smyslu $ 62 odst. 1 věty první zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, splněna prv- ní tam uvedená podmínka pro vrácení neprávem přijaté částky, resp. rozhodnutí o uložení povinnosti příjemci přeplatek na dávce vrátit. II. Podmínky uvedené v $ 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální pod- poře, jsou formulovány alternativně. Proto není zapotřebí se zabývat otázkou dobré víry při přijetí příspěvku na bydlení a posuzovat, zda-li jeho příjemce musel z okol- ností předpokládat, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce, než mu náležela. III. Příjemce příspěvku na bydlení není zproštěn povinnosti spočívající v před- T ložení dokladů o výši příjmů ze závislé činnosti, i když udělí písemný souhlas podle S 50 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností před- pokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než mu náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je podle $ 62 odst. 1 věty první zákona o státní sociální podpoře povinen částky neprávem přijaté vrátit. Nárok na příspěvek na bydlení má vlast- ník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže rozhodný příjem v rodině je nižší než částka součinu životního minima rodiny a koeficientu 1,60. Pro přizná- ní příspěvku na bydlení se rozhodný příjem stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období, který je dán součtem jednotlivých měsíčních průmě- rů příjmů oprávněné osoby a osob s ní spo- lečně posuzovaných. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je u přís- pěvku na bydlení období kalendářního čtvrt- letí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. Za pří- jem se přitom pro účely stanovení rozhodné- ho příjmu považují také příjmy ze závislé čin- nosti a funkční požitky uvedené v $ 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů, přičemž ty se započítávají v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány [$ 2 písm. a) bod 3, $4, $5 odst. 1 písm. a) bod 1, odst. 4 písm. a), $ 6 písm. b) a $ 24 odst. 1 věty první zákona o státní podpoře, ve znění účinném ke dni vy- dání rozhodnutí žalovaného o odvolání]. - Řízení o přiznání dávky státní sociální podpory se zahajuje na základě písemné žá- dosti oprávněné osoby podané příslušnému orgánu státní sociální podpory na tiskopisu předepsaném Ministerstvem práce a sociál- 833 ních věcí. Žádost o dávku přitom musí obsa- hovat také doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob v rozhodném období v případech, kdy je při- znání dávky podmíněno příjmem. Je-li při- tom rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí, pova- žuje se za doklad, kterým se příjmy prokazují, potvrzení, jde-li o příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v $ 6 odst, 1 a 10 zákona o daních z příjmů [$ 67 odst. 1, $ 68 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) bodu 1 záko- na o státní sociální podpoře, ve znění účin- ném ke dni vydání rozhodnutí žalovaného o odvolání). Z těchto zákonných ustanovení tedy ne- pochybně vyplývá, že stěžovatelka, která mě- la v rozhodných obdobích také příjmy ze zá- vislé činnosti, byla k písemným žádostem o přiznání příspěvku na bydlení povinna předložit potvrzení o jejich výši od svého za- městnavatele. Stěžovatelka však takto nepo- stupovala a její žádost o přiznání příspěvku na bydlení doklad o výši příjmů ze závislé čin- nosti neobsahovala. Uvedeným opomenutím tedy stěžovatelka nesplnila jí zákonem ulože- nou povinnost, v důsledku čehož jí byla dáv- ka státní sociální podpory vyplacena ve vyš- ších částkách, než v jakých jí skutečně náležely. Tím byla ve smyslu $ 62 odst. 1 věty první zákona o státní sociální podpoře v nyní projednávané věci splněna podmínka pro rozhodnutí o uložení povinnosti stěžovatelce vrátit přeplatek na dávce státní sociální pod- pory za jednotlivá rozhodná období. Stěžovatelka přitom nemohla svoji zákon- nou povinnost předložit doklad o výši příjmů ze závislé činnosti splnit udělením písemné- ho souhlasu s tím, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby sdělily výši jejích příjmů orgánům státní sociální podpory a Mi- nisterstvu práce a sociálních věcí při rozho- dování o dávce, její výplatě či kontrole. Tento písemný souhlas je totiž podle 6 50 zákona o státní sociální podpoře pouze jednou z pod- mínek nároku na výplatu dávky státní sociální podpory a slouží toliko k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku, které opráv- něná osoba uvedla v písemné žádosti o při- 834 znání dávky a v dokladech k ní přiložených. Rovněž tak není podstatné, zda pracovni- ce orgánu sociálního zabezpečení přijala žá- dosti © přiznání příspěvku na bydlení bez připomínek, neboť ta mohla v dané situaci posuzovat pouze splnění formálních náleži- tostí předepsaného tiskopisu, a nikoliv věro- hodnost, průkaznost, správnost nebo úplnost dokladů k němu připojených, Dále nelze souhlasit s tvrzením, že roz- hodné příjmy není možné za čtvrtletí proká- zat. Stěžovatelka se totiž v této souvislosti zmínila o příjmech z nezávislé činnosti, které v dané věci nepředstavovaly důvod pro roz- hodnutí o vrácení přeplatku na dávce státní sociální podpory. Příjmy ze závislé činnosti, které byly tímto důvodem, se pak podle $ 68 odst, 3 písm. a) bodu 1 zákona o státní sociál- ní podpoře prokazují potvrzením zaměstna- vatele, jak již bylo zmíněno. Takové potvrzení přitom nemohlo být ve smyslu odstavce se- dmého téhož zákonného ustanovení nahraze- no rozhodnutím příslušného orgánu nebo ji- nými doklady, neboť u daně z příjmů je zdaňovacím obdobím kalendářní rok a při- znání k této dani se podává až po uplynutí zdaňovacího období, jak vyplývá z $ 17a písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a $ 40 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, Písemné oznámení o dávce státní sociální podpory a o její výši podle $ 70 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře neobsahuje konkrét- ní výpočet přiznané částky ani výchozí údaje, ze kterých byla dávka počítána, takže orgánu státní sociální podpory nelze vytýkat, že tyto informace stěžovatelce při přiznání příspěv- ků na bydlení v původní výši neposkytl. V řízení podle zákona o státní sociální podpoře se skutečně podle jeho $ 73 postu- puje podle obecných předpisů o správním ří- zení, takže v nyní projednávané věci se správ- ní orgány obou stupňů musely řídit také stěžovatelkou zmíněným $ 3 odst. 4, $ 32 odst. 1 a $ 46 tehdy platného správního řádu z roku 1967 a při svém rozhodování tak vy- cházet ze spolehlivě, přesně a úplně zjištěné- ho skutečného stavu věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí, a to i bez návrhu účastníků řízení. Takto vyjádřená zásada materiální pravdy se však projevuje v různých typech správního řízení naprosto odlišně. Řízení, která se zahajují z podnětu správního orgánu, zcela jednoznačně vyžadu- jí důkazní aktivitu správního orgánu. U řízení zahajovaných na návrh účastníka, který žádá přiznání určitého oprávnění, je však vydání rozhodnutí bez alespoň minimální součin- nosti navrhovatele prakticky nemožné (srov. Vopálka, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Správní řád, komentář. Praha : C. H. BECK, 1999, s. 18 - 19). Ve vztahu k řízením zahajovaným na návrh účastníka tedy nelze uvedená usta- novení správního řádu z roku 1967 vykládat ve smyslu procesní povinnosti správního or- gánu vyhledávat důkazy namísto navrhovate- le či po nich pátrat, a proto povinnost pro- vést i navrhovatelem nenavržené důkazní prostředky se uplatní především tehdy, když taková potřeba vyjde v řízení najevo. K témuž závěru ostatně dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 21/2003-55, publikovaném pod č.. 298/2004 Sb. NSS, v němž se uvádí, že správní orgán ne- porušuje $ 32 odst. 1 správního řádu z roku 1967, nepřihlédne-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu může uvést jen účastník řízení. V dané věci přitom při podání žádostí o přiznání dávky státní sociální podpory nic nenasvědčovalo tomu, že stěžovatelka má kromě doložených příjmů ze samostatné výdělečné činnosti na- víc ještě příjmy ze závislé činnosti, takže or- gán státní sociální podpory takto nepřiznané příjmy neměl důvod vyhledávat. Navíc jejich existenci si na finančním úřadě ani nemohl ověřit, neboť přiznání k dani z příjmů se po- dává až po skončení ročního zdaňovacího ob- dobí, což bylo rovněž konstatováno. Orgán státní sociální podpory tak při přiznání přís- pěvku na bydlení stěžovatelce v původní výši postupoval v souladu se správním řádem z ro- ku 1967, takže ani v tomto směru nemůže být správnost rozhodnutí o vrácení přeplatku na dávce státní sociální podpory zpochybněna. Podmínky uvedené v $ 62 odst. 1 věty první zákona o státní sociální podpoře jsou formulovány alternativě, a proto k vydání roz- hodnutí o vrácení neprávem přijatých částek na příspěvku na bydlení postačuje naplnění jen jedné z nich. V nyní projednávané věci přitom stěžovatelka nesplnila svou povinnost předložit k žádostem o přiznání příspěvku na bydlení doklad o výši svých příjmů ze závislé činnosti, takže již nebylo zapotřebí se zabývat otázkou její dobré víry při přijetí této dávky státní sociální podpory a posuzovat, zda-li musela z okolností předpokládat, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce, než jí náležela. Stěžovatelkou citovaný rozsudek Vrchní- ho soudu v Praze se zabýval vrácením pře- platku na rodičovském příspěvku a vycházel z jiného skutkového stavu, jenž se prokazová- ní výše příjmů oprávněné osoby netýkal. Pro- to závěry v tomto judikátu učiněné nelze na danou věc vztahovat. Je tedy možné shrnout, že v nyní projed: návané věci byly dány zákonné podmínky pro uložení povinnosti stěžovatelce vrátit přeplatek na příspěvku na bydlení za jednot- livá rozhodná období, a proto Nejvyšší správ- ní soud stížnostní námitce o nezákonnosti napadeného rozsudku nepřisvědčil. 835 1903 Zaměstnanost: vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro plnou invaliditu k $ 25 odst. 2 písm. £) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti“ Uchazeče o zaměstnání, který je plně invalidní, bylo možné v souladu s $ 25 odst. 2 písm. £) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2008, vy- řadit z tohoto důvodu z evidence uchazečů o zaměstnání nejdříve ke dni nabytí účin- nosti tohoto zákona, tj. k 1. 10. 2004, a toi v případě, že datum prokázaného vzniku pl- né invalidity předchází datu účinnosti zákona (lex retro non agit).
Alena P. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru sociálních věcí, o vrácení pře- platku na příspěvku na bydlení, o kasační stížnosti žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu