6 Ads 78/2016- 36 - text
6 Ads 78/2016 - 37 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3649/14/4S-MSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. 18 Ad 31/2014 – 84,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ukončeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2015, č. j. 18 Ad 31/2014 – 57, kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3649/14/4S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 18. 2. 2014 ve věci nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení.
[2] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 18 Ad 31/2014 – 84, návrh žalobkyně na obnovu řízení podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl a rozhodl dále, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se návrh žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítá. Krajský soud totiž shledal, že s ohledem na § 114 s. ř. s. není návrh žalobkyně na obnovu řízení proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu přípustný.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas kasační a navrhla, aby jí byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Ads 78/2016 - 17, Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl. Dne 17. 5. 2016 předložila stěžovatelka plnou moc, již udělila advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[4] Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.; tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje na skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení; dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti žádné nové argumenty neuvedl a ztotožnil se pouze s napadeným usnesením, přičemž navrhl kasační stížnost zamítnout. II.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu a z důvodů v kasační stížnosti uplatněných (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[10] Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut, nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí, proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věc samu, ale zkoumá pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl, aniž by se jím in meritum (věcně) zabýval.
[11] Stěžovatelka se v nyní projednávané věci, jak je již shora uvedeno, domáhala povolení obnovy řízení ukončeného rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 18 Ad 31/2014
57, kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3649/14/4S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 18. 2. 2014 ve věci nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení.
[12] Podle § 114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému buď v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, nebo ve věcech politických stran a politických hnutí.
[13] Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci samé, které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
[14] Krajský soud postupoval v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení odmítl, jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody, které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce, s přihlédnutím k výše uvedenému, neustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o návrhu zjevně bezúspěšném. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně nedůvodná. III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Na základě všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání napadeného usnesení krajského soudu k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod podání kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný, který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. června 2016
Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu