6 Ads 93/2011- 112 - text
6 Ads 93/2011 - 118
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: T. R., zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2010, č. j. 2010/464 - 424, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. 2 Ad 34/2010 - 55,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2880 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ve Frýdku - Místku ze dne 23. 11. 2009, č. j. FMB - 5035/2009 - B09, kterým byla podle ust. § 30 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ zákon o zaměstnanosti“), vyřazena dnem 17. 9. 2009 z evidence uchazečů o zaměstnání, a toto rozhodnutí potvrzeno.
Městský soud vycházel z toho, že stěžovatelka odmítla podepsat u Úřadu práce ve Frýdku - Místku jednak individuální akční plán týkající se jejího začlenění do pracovního procesu, jednak i přes vysvětlení aktualizační individuální akční plán, naposledy pak dne 17. 9. 2009. Přitom vytvoření individuálního akčního plánu a jeho aktualizace vycházejí přímo z právní úpravy. Stěžovatelce bylo řádným způsobem Úřadem práce ve Frýdku - Místku vysvětleno, že individuální akční plán vychází z motivačního programu s bilanční diagnostikou, tedy z možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání v pracovním procesu s ohledem na jeho kvalifikaci a zdravotní stav.
I přesto stěžovatelka odmítla individuální akční plán a jeho aktualizaci podepsat. Podle § 30 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti úřad práce uchazeče o zaměstnání z evidence vyřadí, jestliže bez vážných důvodů neplní podmínky stanovené v individuálním akčním plánu. Aby mohl uchazeč o zaměstnání plnit podmínky v individuálním akčním plánu stanovené, musí především individuální akční plán podepsat. Tím, že žalobkyně odmítla podepsat individuální akční plán a jeho aktualizaci, odmítla též podmínky v individuálním akčním plánu stanovené.
Z toho důvodu naplnila podmínky pro vyřazení uchazeče o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Proto podle názoru městského soudu správní orgán prvního stupně ani žalovaný nikterak nepochybily, pokud rozhodly o vyřazení stěžovatelky z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu, že bez vážných důvodů neplnila podmínky stanovené v individuálním akčním plánu, a to tím, že jak individuální akční plán, tak jeho aktualizaci odmítla podepsat, bránila v postupu úřadu práce, Městský soud nezjistil žádné pochybení v postupu úřadu práce, proto rozhodl o zamítnutí žaloby.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala dne 1. 5. 2011 stěžovatelka kasační stížnost. Stěžovatelka uvedla, že soud se nezabýval podrobnějším rozborem všech skutkových okolností a tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka dále uvedla, že nikde v zákoně není obsažena povinnost uchazeče o zaměstnání povinně podepisovat předkládané listiny. Stěžovatelka navrhla úřadu práce, aby jí zasílal listiny do datové schránky k prostudování, bohužel k tomu nedošlo, takže není ani ničím přesvědčivě prokázáno tvrzení, že stěžovatelka s úřadem práce nespolupracovala.
Stěžovatelka dále uvádí, že motivační program s bilanční diagnostikou by u těžce zdravotně postižených osob měla posuzovat posudková komise a úřad práce měl přitom k dispozici všechny podklady o stěžovatelčiných zdravotních omezeních. Stěžovatelka je přesvědčena, že s úřadem práce spolupracovala v maximální možné míře, jak jí to jen těžké zdravotní postižení dovolilo. Dále stěžovatelka popisuje své zdravotní problémy.
Kasační stížnost dne 6. 5. 2011 doplnila ustanovená zástupkyně stěžovatelky. V kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelka nesouhlasí se závěrem správních orgánů obou stupňů, že bez vážného důvodu odmítla součinnost při aktualizaci a vyhodnocení individuálního akčního plánu. Podle názoru stěžovatelky nedošlo z její strany k žádnému maření součinnosti s úřadem práce. Stěžovatelka je naopak toho názoru, že úřadu práce poskytla maximální součinnost a dodržovala povinnosti uchazeče o zaměstnání, k nimž se zavázala podpisem poučení o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání.
Zákon o zaměstnanosti ani jiná poučení uchazeče o zaměstnání nehovoří o tom, že odmítnutí podpisu individuálního akčního plánu lze považovat za neposkytnutí součinnosti uchazeče o zaměstnání při vypracování individuálního akčního plánu. I z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se stěžovatelka na úřad práce dostavovala opakovaně a ve věci učinila i svá vyjádření. Stěžovatelka tak poskytla úřadu práce řádnou součinnost. Není tedy pravdou, že stěžovatelka tím, že odmítla podepsat individuální akční plán i jeho aktualizaci, odmítla též plnit podmínky v individuálním akčním plánu stanovené.
Stěžovatelka je též toho názoru, že při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce nebyl žalovaným úplně zjištěn skutkový stav věci, když ani nebyly provedeny stěžovatelkou navrhované důkazy k prokázání rozhodných skutečností, a to pouze s odkazem na to, že skutečnosti uvedené stěžovatelkou nemají vliv na stávající situaci a na řízení se stěžovatelkou vedené. Stěžovatelka dále odkazuje na obsah svého e-mailu ze dne 6. 5. 2011, který je přílohou kasační stížnosti. (V tomto e-mailu stěžovatelka opakuje argumentaci, kterou uvedla již ve své kasační stížnosti ze dne 1. 5. 2011.)
Stěžovatelka uvádí, že podává kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy pro vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, a podle § 103 odst. 1 písm. d) s.
ř. s., tedy pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dne 22. 6. 2011 podala stěžovatelka doplnění kasační stížnosti, ve kterém uvedla, že spatřuje pochybení straně úřadu práce i na straně žalovaného zejména v tom, že se správní orgány neseznámily se situací ve vztahu ke společnosti TRISIA, a. s. a nezjistily skutkový stav věci, když neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy. Jedná se tak také o trestní oznámení stěžovatelky prověřované Policií České republiky, Obvodní oddělení Třinec, č. j. ORFM - 3795/OOTR - 2006. Stěžovatelka podle svého názoru nemůže být nucena, aby se dostavila do prostor, kde došlo ke spáchání trestné činnosti, a řídila se pokyny osob, které se této trestné činnosti dopustily. Stěžovatelka navrhuje, aby byl soudem vyžádán uvedený trestní spis a v příloze přikládá listiny vztahující se k celému řízení a zároveň sděluje odkaz na své webové stránky http://trisia.soudnisin.cz, na kterých lze uvedené dohledat.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka podala dne 18. 10. 2005 žádost o zprostředkování zaměstnání a na základě této žádosti byla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Zároveň byla poučena o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, což stvrdila svým podpisem. Rovněž stěžovatelka obdržela dodatek k základnímu poučení uchazeče o zaměstnání účinný od 1. 1. 2009 a reagující na novelu zákona o zaměstnanosti. Tento dodatek vrátila stěžovatelka úřadu práce poštou zpět s tím, že nebyla náležitě poučena.
V tomto dodatku byla stěžovatelka seznámena s jednou z hlavních změn zákona o zaměstnanosti, kterou je povinnost úřadu práce uzavřít individuální akční plán s uchazečem o zaměstnání, který je v evidenci veden déle než 5 měsíců. Stěžovatelka byla rovněž poučena o tom, že v případě neposkytnutí součinnosti při vypracování, aktualizaci a hodnocení individuálního akčního plánu nebo neplnění podmínek v něm stanovených bude vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Dne 27. 5. 2009 úřad práce vypracoval individuální akční plán, který nebyl žalobkyní podepsán.
V záznamu ze dne 28. 5. 2009 je pak uvedeno, že po složitém procesu bylo stěžovatelce vysvětleno, že s ní individuální akční plán musí být sepsán. Stěžovatelka jej však odmítla podepsat s tím, že na úřadu práce nic podepisovat nebude, ale že podepsaný individuální akční plán doručí úřadu práce poštou. Stěžovatelka poté odeslala dne 1. 6. 2009 elektronicky individuální akční plán s přípisem, kde uvedla, že do individuálního akčního plánu doplnila své poznámky. V individuálním akčním plánu uvedla, že se jedná o donucovací aktivitu úřadu práce a nikoliv o aktivitu její.
Dále podmiňovala podrobení se individuálnímu akčnímu plánu tím, že úřad práce napraví stav jejího podnikání, když tvrdí, že toto podnikání jí bylo protizákonně znemožněno společností TRISIA, a. s. Dne 27. 8. 2009 mělo dojít k průběžnému vyhodnocení a k aktualizaci individuálního akčního plánu. Dokument založený ve spisu však není stěžovatelkou podepsán.
Dne 7. 9. 2009 podala stěžovatelka na jednání úřadu práce stížnost, ve které se však k individuálnímu akčnímu plánu vůbec nevyjadřuje, pouze rozsáhle popisuje průběh své evidence na úřadu práce, svou činnost jako OSVČ, která jí měla být údajně znemožněna společností TRISIA, a. s., a svůj pracovní úraz z roku 1974. Závěrem konstatuje, že dokument ze dne 27. 8. 2009 (vyhodnocení a aktualizace individuálního akčního plánu) nepodepíše, protože se do této situace nedostala svým zaviněním. Tato stížnost byla vyřízena přípisem ředitele úřadu práce ze dne 5. 10. 2009. Podáním ze dne 16. 9. 2009 stěžovatelka opět žádala o zastavení všech aktivit vztahujících se k individuálnímu akčnímu plánu s ohledem na svůj zdravotní stav. Dne 17. 9. 2009 se pak stěžovatelka dostavila na úřad práce, kde aktualizaci a vyhodnocení individuálního akčního plánu odmítla podepsat a trvala nejprve na prošetření své stížnosti ze dne 7. 9. 2009.
Dne 2. 10. 2009 bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení ve věci jejího vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu neposkytnutí součinnosti při aktualizaci individuálního akčního plánu bez vážného důvodu tím, že dne 17. 9. 2009 odmítla stěžovatelka podepsat průběžné vyhodnocení a aktualizaci individuálního akčního plánu. Žalovaný dále popisuje průběh tohoto řízení a mimo jiné uvádí, že dne 11. 11. 2009 proběhlo na úřadu práce jednání, kterého se účastnila žalobkyně, její syn a zaměstnankyně úřadu práce JUDr.
S. a Mgr. K. Z obsahu záznamu o tomto jednání vyplývá, že žalobkyni byl opakovaně vysvětlen smysl individuálního akčního plánu a povinnost úřadu práce k jeho sepsání. Stěžovatelce byla doporučena účast v motivačním programu s bilanční diagnostikou, kde mělo dojít k posouzení jejího zbytkového pracovního potenciálu a následně měly být na základě těchto výsledků doporučeny možnosti vhodného zaměstnání. Stěžovatelka však aktualizaci individuálního akčního plánu odmítla podepsat a byla stále přesvědčena, že úřad práce nepostupuje správně, když neřeší její problémy s OSVČ, kterou byla údajně nucena přerušit.
Stěžovatelka i její syn odmítli písemný záznam podepsat a opustili úřad práce. Úřad práce po posouzení všech skutečností obsažených ve spisovém materiálu dospěl k závěru, že stěžovatelka porušila své povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti, proto ji vyřadil ode dne 17. 9. 2009 z evidence uchazečů o zaměstnání, jelikož tento den odmítla podepsat průběžné vyhodnocení a aktualizaci individuálního akčního plánu, čímž neposkytla úřadu práce součinnost při aktualizaci a průběžném hodnocení individuálního akčního plánu ve smyslu § 30 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti.
K námitkám uvedeným v kasační stížnosti žalovaný odkazuje na část svého vyjádření k žalobě, ze kterého vyplývá, že ze spisové dokumentace je evidentní neochota žalobkyně jakýmkoliv způsobem spolupracovat s úřadem práce a poskytovat mu součinnost při zprostředkování zaměstnání. Žalovaný poukazuje na to, že stěžovatelka po celou dobu své evidence odmítá podepisovat jakékoliv dokumenty a následně do nich vpisuje irelevantní poznámky a svůj podpis podmiňuje dalšími úkony, které by měl úřad práce učinit, aby se „podrobila“ svým povinnostem.
Pokud stěžovatelka akceptaci veškerých kroků úřadu práce podmiňuje zcela nesouvisejícími požadavky, v žádném případě nelze tvrdit, že úřadu práce poskytuje jakoukoliv, natož pak dostatečnou součinnost. Ze spisové dokumentace je evidentní, že se stěžovatelka domnívala, že jí úřad práce pomůže získat zpět její podnikatelskou činnost, v níž stěžovatelce údajně brání jiný subjekt. Činnost, kterou stěžovatelka po úřadu práce požadovala a kterou dokonce podmiňovala svou spolupráci, není v kompetenci úřadu práce.
Pokud úřad práce dělal to, co je v jeho kompetenci, tedy zprostředkovával stěžovatelce vhodné zaměstnání, k čemuž slouží i realizace individuálního akčního plánu, činila stěžovatelka všechno pro to, aby ke zprostředkování vhodného zaměstnání nemohlo dojít, a to včetně nespolupráce s úřadem práce při aktualizaci individuálního akčního plánu.
K tvrzenému nedostatečnému zjištění skutkového stavu žalovaný uvádí, že u všech důkazů, které stěžovatelka ve správním řízení navrhovala a které nebyly provedeny, bylo zároveň jednoznačně uvedeno, proč je žalovaný považuje za bezpředmětné a nadbytečné a proč je neprovedl.
Oportunistický přístup stěžovatelky při aktualizaci individuálního akčního plánu, který stěžovatelka označuje jako spolupráci s úřadem práce, žalovaný nepovažuje za součinnost při aktualizaci individuálního akčního plánu, který měl stěžovatelce pomoci při uplatnění na trhu práce, nikoliv jí uškodit. Žalovanému není zřejmé, jak stěžovatelka dospěla k závěru, že motivační program s bilanční diagnostikou by měla posuzovat posudková komise. Ohledně zdravotního stavu stěžovatelky se žalovaný opakovaně vyjadřoval v rozhodnutí o odvolání a také ve vyjádření k žalobě, proto na tyto písemnosti plně odkazuje. Žalovaný závěrem navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu