6 Afs 261/2024- 68 - text
6 Afs 261/2024 - 75 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: JIP východočeská, a.s., sídlem Hradišťská 407, Pardubice, zastoupená Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem, sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v postupu žalovaného při daňové kontrole vedené u žalobkyně na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až květen 2016, září až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017, o kasační stížnosti žalobkyně proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2024, č. j. 31 Af 28/2022 548,
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[1] Žalobkyně se podanou žalobou bránila u Krajského soudu v Hradci Králové proti nezákonnému zásahu žalovaného, za který označila jeho postup při daňové kontrole na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíců leden až květen 2016, září až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017. Nezákonný zásah spočíval dle žalobkyně v tom, že žalovaný vedl daňovou kontrolu po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Zároveň žalobkyně namítala, že žalovaný bezdůvodně vyčkával na odpovědi na žádosti o mezinárodní dožádání týkající se společností P.S.P. Praha s.r.o. (dále jen „P.S.P. Praha“) a UNIBRANDS CZ s.r.o. (dále jen „UNIBRANDS“), které obchodovaly s žalobkyní.
[2] Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 31 Af 28/2022 315, žalobu zamítl. Neshledal, že by postup k odstranění rozporů v kontrolních hlášeních a mezinárodní dožádání materiálně zahájily daňovou kontrolu přede dnem 28. 1. 2019, kdy došlo k jejímu formálnímu zahájení. Mezinárodní dožádání, která se týkala společností P.S.P. Praha a UNIBRANDS, nebyla dle krajského soudu zjevně neúčelná či nadbytečná. Naopak vedla (či alespoň mohla vést) k ověření a získání informací stran personálního propojení a průběhu realizovaných obchodů, včetně obchodů se žalobkyní. Krajský soud uzavřel, že žalovaný daňovou kontrolu nezahájil a nevedl po uplynutí lhůty pro stanovení daně.
[3] Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 6 Afs 59/2023
5. 3. 2018 Konec prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu
5. 3. 2021 Stavení lhůty z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání od 5. 3. 2018 do 12. 2. 2019 – 345 dnů od 19. 2. 2020 do 7. 9. 2022 – 932 dnů celkově 1277 dnů Trestní stíhání od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2023 – 1253 dnů Překryv trestního stíhání a mezinárodních dožádání od 19. 2. 2020 do 7. 9. 2022 Trestní stíhání samostatně stavilo prekluzivní lhůtu po časové období od 21. 8. 2019 do 18. 2. 2020 – 182 dnů od 8. 9. 2022 do 24. 1. 2023 – 139 dnů celkově 321 dnů Prekluzivní lhůta se stavila celkově 1598 (1277 + 321) Výsledné datum konce prekluzivní lhůty
5. 3. 2021 + 1598 dnů
20. 7. 2025 Datum uvedené krajským soudem
25. 2. 2026 Datum skutečného ukončení daňové kontroly žalovaným
10. 5. 2024 Únor 2016 Materiální zahájení daňové kontroly
5. 3. 2018 Konec prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu
5. 3. 2021 Stavení lhůty z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání od 5. 3. 2018 do 12. 2. 2019 – 345 dnů od 19. 2. 2020 do 7. 9. 2022 – 932 dnů celkově 1277 dnů Trestní stíhání od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2023 – 1253 dnů Překryv trestního stíhání a mezinárodních dožádání od 19. 2. 2020 do 7. 9. 2022 Trestní stíhání samostatně stavilo prekluzivní lhůtu po časové období od 21. 8. 2019 do 18. 2. 2020 – 182 dnů od 8. 9. 2022 do 24. 1. 2023 – 139 dnů celkově 321 dnů Prekluzivní lhůta se stavila celkově 1598 dnů (1277 + 321) Výsledné datum konce prekluzivní lhůty
5. 3. 2021 + 1598 dnů
20. 7. 2025 Datum uvedené krajským soudem
25. 3. 2026 Datum skutečného ukončení daňové kontroly žalovaným
10. 5. 2024 Březen 2016 Materiální zahájení daňové kontroly
7. 3. 2018 Konec prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu
7. 3. 2021 Stavení lhůty z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání od 7. 3. 2018 do 12. 2. 2019 – 343 dnů od 19. 2. 2020 do 3. 3. 2021 – 379 dnů od 28. 4. 2021 do 7. 9. 2022 – 498 dnů celkově 1220 dnů Trestní stíhání od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2023 – 1253 dnů Překryv trestního stíhání a mezinárodních dožádání od 19. 2. 2020 do 3. 3. 2021 od 28. 4. 2021 do 7. 9. 2022 Trestní stíhání samostatně stavilo prekluzivní lhůtu po časové období od 21. 8. 2019 do 18. 2. 2020 – 182 dnů od 4. 3. 2021 do 27. 4. 2021 – 55 dnů od 8. 9. 2022 do 24. 1. 2023 – 139 dnů celkově 376 dnů Prekluzivní lhůta se stavila celkově 1596 dnů (1220 + 376) Výsledné datum konce prekluzivní lhůty
7. 3. 2021 + 1596
20. 7. 2025 Datum uvedené krajským soudem
25. 4. 2026 Datum skutečného ukončení daňové kontroly žalovaným
10. 5. 2024 Duben 2016 Materiální zahájení daňové kontroly
17. 1. 2018 Konec prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu
17. 1. 2021 Stavení lhůty z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání od 17. 1. 2018 do 12. 2. 2019 – 392 dnů od 19. 2. 2020 do 3. 3. 2021 – 379 dnů od 28. 6. 2021 do 7. 9. 2022 – 437 dnů celkově 1208 dnů Trestní stíhání od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2023 – 1253 dnů Překryv trestního stíhání a mezinárodních dožádání od 19. 2. 2020 do 3. 3. 2021 od 28. 6. 2021 do 7. 9. 2022 Trestní stíhání samostatně stavilo prekluzivní lhůtu po časové období od 21. 8. 2019 do 18. 2. 2020 – 182 dnů od 4. 3. 2021 do 27. 6. 2021 – 116 dnů od 8. 9. 2022 do 24. 1. 2023 – 139 dnů celkově 437 dnů Prekluzivní lhůta se stavila celkově 1645 dnů (1208 + 437) Výsledné datum konce prekluzivní lhůty
17. 1. 2021 + 1645 dnů
20. 7. 2025 Datum uvedené krajským soudem
25. 5. 2026 Datum skutečného ukončení daňové kontroly žalovaným
10. 5. 2024 Květen 2016 Materiální zahájení daňové kontroly
7. 3. 2018 Konec prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu
7. 3. 2021 Stavení lhůty z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání od 7. 3. 2018 do 5. 10. 2018 – 213 dnů od 19. 2. 2020 do 4. 6. 2020 – 107 dnů od 28. 6. 2021 do 7. 9. 2022 – 437 dnů celkově 757 dnů Trestní stíhání od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2023 – 1253 dnů Překryv trestního stíhání a mezinárodních dožádání od 19. 2. 2020 do 4. 6. 2020 od 28. 6. 2021 do 7. 9. 2022 Trestní stíhání samostatně stavilo prekluzivní lhůtu po časové období od 21. 8. 2019 do 18. 2. 2020 – 182 dnů od 5. 6. 2020 do 27. 6. 2021 – 388 dnů od 8. 9. 2022 do 24. 1. 2023 – 139 dnů celkově 709 dnů Prekluzivní lhůta se stavila celkově 1466 dnů (757 + 709) Výsledné datum konce prekluzivní lhůty
7. 3. 2021 + 1466 dnů
12. 3. 2025 Datum uvedené krajským soudem
25. 4. 2026 Datum skutečného ukončení daňové kontroly žalovaným
10. 5. 2024 [51] Na základě provedeného přepočtu Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud se skutečně dopustil pochybení tím, že dobu, po kterou prekluzivní lhůta neběžela jak z důvodu odeslaných mezinárodních dožádání, tak probíhajícího trestního stíhání stěžovatelky, nepřípustně započetl dvakrát. Konec prekluzivní lhůty u zdaňovacích období leden 2016 až květen 2016 tak v důsledku toho stanovil chybně. Jak je ovšem patrné z tabulek uvedených výše, nemělo toto pochybení vliv na zákonnost napadeného rozsudku krajského soudu a jeho výsledný závěr, že žalovaný u příslušných zdaňovacích období ukončil daňovou kontrolu ve lhůtě pro stanovení daně. Nejvyšší správní soud proto z tohoto důvodu nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku, neboť závěr krajského soudu, že žalovaný za zdaňovací období leden až květen 2016 nevedl daňovou kontrolu nezákonně po uplynutí lhůty pro stanovení daně, obstojí. IV. Závěr a náklady řízení [52] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl. [53] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. [54] Žalobkyně (stěžovatelka) zaplatila v řízení o kasační stížnosti soudní poplatek 5 000 Kč. Jelikož však podala kasační stížnost opakovaně poté, co byl předchozí rozsudek krajského soudu k její kasační stížnosti zrušen, netížila ji dle § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatková povinnost. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), a to ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 10a odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2025
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu