Ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, se týká pouze takových vybraných výrobků, které se používají jako pohonné hmoty motorových dopravních prostředků nebo jako zdroj energie pro dopravované pracovní
stroje či pro klimatizační, chladírenská a jiná podobná zařízení instalovaná na nich
či jimi přepravovaná. Jeho účelem je jasně vymezit, jaké nejvyšší množství vybraných výrobků se v těchto specifických případech, tedy při jejich užívání jako pohonných hmot či zdroje energie pro přepravovaná doprovodná zařízení, považuje
za množství pro osobní spotřebu. Pravidlo je to ve své podstatě jednoduché a logické – plná standardní nádrž plus dvacet litrů navíc (například v kanystru). U jiných vybraných výrobků, zejména minerálních olejů užívaných k vytápění
stacionárních objektů (typicky topná nafta), český zákonodárce žádné takovéto pomocné pravidlo jako u pohonných hmot pro motorové dopravní prostředky a zdrojů energie doprovodných zařízení nestanovil, třebaže tak podle čl. 32 odst. 4 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní byl oprávněn učinit.
Ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, se týká pouze takových vybraných výrobků, které se používají jako pohonné hmoty motorových dopravních prostředků nebo jako zdroj energie pro dopravované pracovní
stroje či pro klimatizační, chladírenská a jiná podobná zařízení instalovaná na nich
či jimi přepravovaná. Jeho účelem je jasně vymezit, jaké nejvyšší množství vybraných výrobků se v těchto specifických případech, tedy při jejich užívání jako pohonných hmot či zdroje energie pro přepravovaná doprovodná zařízení, považuje
za množství pro osobní spotřebu. Pravidlo je to ve své podstatě jednoduché a logické – plná standardní nádrž plus dvacet litrů navíc (například v kanystru). U jiných vybraných výrobků, zejména minerálních olejů užívaných k vytápění
stacionárních objektů (typicky topná nafta), český zákonodárce žádné takovéto pomocné pravidlo jako u pohonných hmot pro motorové dopravní prostředky a zdrojů energie doprovodných zařízení nestanovil, třebaže tak podle čl. 32 odst. 4 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní byl oprávněn učinit.
[15] Podle § 4 odst. 5 písm. a) zákona
o spotřebních daních „[p]ro účely odstavce 1
písm. f) se za množství vybraných výrobků
pro osobní spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u minerálních olejů, s výjim-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
kou zkapalněných ropných plynů dopravovaných v tlakových nádobách o hmotnosti
náplně do 40 kg včetně, množství dopravované v běžných nádržích (§ 63 odst. 2) zvýšené o 20 l“.
[16] Podle § 32 odst. 1 zákona o spotřebních daních „[v]ybrané výrobky, které byly
uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a které fyzické osoby nabyly v tomto členském státě pro osobní spotřebu a jsou jimi dopravované na daňové
území České republiky, jsou osvobozeny od
daně. Pro tyto výrobky se nevyžaduje zvláštní povolení podle § 13.“
[17] Podle § 32 odst. 2 zákona o spotřebních daních „[p]ři posouzení, zda vybrané
výrobky jsou určeny pro podnikání nebo
pro osobní spotřebu, správce daně vezme
v úvahu zejména
a) skutečnost, zda fyzická osoba je podnikatelem a z jakých důvodů vybrané výrobky nabyla,
b) místo, kde se vybrané výrobky nachá-
zejí, nebo způsob dopravy,
c) doklady k vybraným výrobkům,
d) množství a povahu vybraných výrobků“.
[18] Podle § 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních „[z]a množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu pro účely tohoto
ustanovení se považuje množství uvedené
v § 4 odst. 5“.
[19] Podle § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních „[s]právce daně může rozhodnout o tom, že za vybrané výrobky určené
pro osobní spotřebu lze považovat i větší
množství, než je uvedené v odstavci 4, pokud
to vyplyne z posouzení skutečností uvedených v odstavci 2“.
[20] Podle § 63 odst. 2 zákona o spotřebních daních „[p]ro účely tohoto zákona se
běžnou nádrží rozumí
a) nádrž trvale připojená výrobcem ke
všem motorovým dopravním prostředkům
téhož typu, jako je motorový dopravní prostředek, v jehož běžné nádrži se minerální
oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže
musí umožňovat přímé používání minerálního oleje k pohonu dopravního prostředku
a případně k provozu pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení během dopravy,
b) nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do motorových dopravních prostředků k přímému používání zkapalněného ropného plynu jako pohonné hmoty
a také nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do jiných zařízení, jimiž je motorový dopravní prostředek vybaven, nebo
c) nádrž trvale připojená výrobcem ke
všem pracovním strojům, klimatizačním,
chladírenským a jiným podobným zařízením téhož typu, jako je zařízení, v jehož nádrži se minerální oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže musí umožňovat přímé
používání minerálních olejů k provozu tohoto pracovního stroje, klimatizačního, chladírenského a jiného podobného zařízení“.
[20] Podle § 63 odst. 2 zákona o spotřebních daních „[p]ro účely tohoto zákona se
běžnou nádrží rozumí
a) nádrž trvale připojená výrobcem ke
všem motorovým dopravním prostředkům
téhož typu, jako je motorový dopravní prostředek, v jehož běžné nádrži se minerální
oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže
musí umožňovat přímé používání minerálního oleje k pohonu dopravního prostředku
a případně k provozu pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení během dopravy,
b) nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do motorových dopravních prostředků k přímému používání zkapalněného ropného plynu jako pohonné hmoty
a také nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do jiných zařízení, jimiž je motorový dopravní prostředek vybaven, nebo
c) nádrž trvale připojená výrobcem ke
všem pracovním strojům, klimatizačním,
chladírenským a jiným podobným zařízením téhož typu, jako je zařízení, v jehož nádrži se minerální oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže musí umožňovat přímé
používání minerálních olejů k provozu tohoto pracovního stroje, klimatizačního, chladírenského a jiného podobného zařízení“.
[21] V projednávaném případě je mezi
stranami nesporné, že stěžovatel převážel minerální (topné) oleje o celkovém množství
990 litrů z Německa do České republiky v pěti
nádobách v úložném prostoru svého automobilu. Dále je nesporné, že uvedl, že minerální
(topné) oleje jsou určeny pro jeho osobní
spotřebu k vytápění dílny. Spornou právní
otázkou je, zda měl žalovaný na případ stěžovatele aplikovat § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních.
[22] Ustanovení § 32 odst. 5 zákona
o spotřebních daních je z hlediska systematiky zákona umístěno v citovaném zákoně pod
obecnými ustanoveními, konkrétně v paragrafu nazvaném „Doprava vybraných výrobků
pro osobní spotřebu“. Z odstavce 1 vyplývá,
že vybrané výrobky (pod něž spadají i minerální oleje) uvedené do volného daňového
oběhu, které dováží fyzické osoby na území
České republiky z jiného členského státu Evropské unie pro osobní spotřebu (tedy ne
pro podnikání), jsou osvobozeny od spotřební daně a nemusí být přepravovány se zjednodušeným průvodním dokladem (viz § 30
zákona o spotřebních daních). V § 32 odst. 2
zákona o spotřebních daních pak zákonodár-
ce (demonstrativně) uvádí, jaká kritéria má
správní orgán vzít v úvahu, pokud rozhoduje
o tom, zda se jedná o vybrané výrobky pro
podnikání nebo pro osobní spotřebu. Jedno
z kritérií je i množství vybraných výrobků.
[22] Ustanovení § 32 odst. 5 zákona
o spotřebních daních je z hlediska systematiky zákona umístěno v citovaném zákoně pod
obecnými ustanoveními, konkrétně v paragrafu nazvaném „Doprava vybraných výrobků
pro osobní spotřebu“. Z odstavce 1 vyplývá,
že vybrané výrobky (pod něž spadají i minerální oleje) uvedené do volného daňového
oběhu, které dováží fyzické osoby na území
České republiky z jiného členského státu Evropské unie pro osobní spotřebu (tedy ne
pro podnikání), jsou osvobozeny od spotřební daně a nemusí být přepravovány se zjednodušeným průvodním dokladem (viz § 30
zákona o spotřebních daních). V § 32 odst. 2
zákona o spotřebních daních pak zákonodár-
ce (demonstrativně) uvádí, jaká kritéria má
správní orgán vzít v úvahu, pokud rozhoduje
o tom, zda se jedná o vybrané výrobky pro
podnikání nebo pro osobní spotřebu. Jedno
z kritérií je i množství vybraných výrobků.
[23] Pro konkretizaci množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu odkazuje
§ 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních na
§ 4 odst. 5 citovaného zákona. Jak bylo již výše uvedeno, v tomto ustanovení je konkrétně
pro minerální oleje stanoveno, že „se za
množství vybraných výrobků pro osobní
spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u minerálních olejů, s výjimkou zkapalněných ropných plynů dopravovaných
v tlakových nádobách o hmotnosti náplně
do 40 kg včetně, množství dopravované
v běžných nádržích (§ 63 odst. 2) zvýšené
o 20 l“. Krajský soud, jenž se ztotožnil s názorem žalovaného i celního úřadu, z uvedeného
dovozuje, že pokud stěžovatel převáží minerální oleje v nádobách v úložném prostoru,
nelze je považovat za určené pro osobní spotřebu, neboť minerální oleje nepřepravuje
v běžné nádrži (viz § 63 odst. 2 zákona o spotřebních daních). Nejvyšší správní soud však
uvedený závěr považuje za nesprávný, neboť
krajský soud „směšuje“ dvě odlišná kritéria,
tedy množství vybraných výrobků [§ 32 odst. 2
písm. d) zákona o spotřebních daních] a způsob dopravy [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona
o spotřebních daních]. Je nutné upozornit,
že § 32 odst. 4 ve spojení s § 4 odst. 5 a § 63
odst. 2, ostatně stejně jako i § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních, regulují množství
vybraných výrobků, tedy se vztahují (toliko)
ke kritériu § 32 odst. 2 písm. d) citovaného
zákona. Dle Nejvyššího správního soudu tak
nelze z konkretizovaného kritéria množství
dovodit povolený, resp. nepovolený způsob
dopravy.
[23] Pro konkretizaci množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu odkazuje
§ 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních na
§ 4 odst. 5 citovaného zákona. Jak bylo již výše uvedeno, v tomto ustanovení je konkrétně
pro minerální oleje stanoveno, že „se za
množství vybraných výrobků pro osobní
spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u minerálních olejů, s výjimkou zkapalněných ropných plynů dopravovaných
v tlakových nádobách o hmotnosti náplně
do 40 kg včetně, množství dopravované
v běžných nádržích (§ 63 odst. 2) zvýšené
o 20 l“. Krajský soud, jenž se ztotožnil s názorem žalovaného i celního úřadu, z uvedeného
dovozuje, že pokud stěžovatel převáží minerální oleje v nádobách v úložném prostoru,
nelze je považovat za určené pro osobní spotřebu, neboť minerální oleje nepřepravuje
v běžné nádrži (viz § 63 odst. 2 zákona o spotřebních daních). Nejvyšší správní soud však
uvedený závěr považuje za nesprávný, neboť
krajský soud „směšuje“ dvě odlišná kritéria,
tedy množství vybraných výrobků [§ 32 odst. 2
písm. d) zákona o spotřebních daních] a způsob dopravy [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona
o spotřebních daních]. Je nutné upozornit,
že § 32 odst. 4 ve spojení s § 4 odst. 5 a § 63
odst. 2, ostatně stejně jako i § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních, regulují množství
vybraných výrobků, tedy se vztahují (toliko)
ke kritériu § 32 odst. 2 písm. d) citovaného
zákona. Dle Nejvyššího správního soudu tak
nelze z konkretizovaného kritéria množství
dovodit povolený, resp. nepovolený způsob
dopravy.
[24] Ustanovení § 4 odst. 5 zákona o spotřebních daních se přitom s ohledem na svůj
obsah týká pouze takových vybraných výrobků, které se používají jako pohonné hmoty
motorových dopravních prostředků nebo jako zdroj energie pro dopravované pracovní
stroje či pro klimatizační, chladírenská a jiná
podobná zařízení instalovaná na něm či jím
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
přepravovaná. Jeho účelem je jasně vymezit,
jaké nejvyšší množství vybraných výrobků se
v těchto specifických případech, tedy při jejich užívání jako pohonných hmot či zdroje
energie pro přepravovaná doprovodná zařízení, považuje za množství pro osobní spotřebu. Pravidlo je to ve své podstatě jednoduché a logické – plná standardní nádrž plus
dvacet litrů navíc (například v kanystru).
[24] Ustanovení § 4 odst. 5 zákona o spotřebních daních se přitom s ohledem na svůj
obsah týká pouze takových vybraných výrobků, které se používají jako pohonné hmoty
motorových dopravních prostředků nebo jako zdroj energie pro dopravované pracovní
stroje či pro klimatizační, chladírenská a jiná
podobná zařízení instalovaná na něm či jím
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
přepravovaná. Jeho účelem je jasně vymezit,
jaké nejvyšší množství vybraných výrobků se
v těchto specifických případech, tedy při jejich užívání jako pohonných hmot či zdroje
energie pro přepravovaná doprovodná zařízení, považuje za množství pro osobní spotřebu. Pravidlo je to ve své podstatě jednoduché a logické – plná standardní nádrž plus
dvacet litrů navíc (například v kanystru).
[25] U jiných vybraných výrobků, zejména minerálních olejů užívaných k vytápění
stacionárních objektů, tedy typicky u topné
nafty, však zákonodárce žádné takovéto pomocné pravidlo jako u pohonných hmot pro
motorové dopravní prostředky a zdrojů energie doprovodných zařízení nestanovil. Znamená to, že při posouzení, k čemu je např.
topná nafta určena (zda pro podnikání, anebo pro osobní spotřebu), bude třeba zvážit
všechny rozhodné okolnosti, a to zejména
pomocí indikátorů demonstrativně vyjmenovaných v § 32 odst. 2 zákona o spotřebních
daních. Nejvyšší správní soud proto na základě uvedeného konstatuje, že krajský soud
i celní orgány nesprávně posoudily případ
stěžovatele, neboť při aplikaci § 32 odst. 2
písm. d) zákona o spotřebních daních považovaly kritérium způsobu dopravy topného
oleje přepravovaného mimo běžnou nádrž za
rozhodující a s automaticky nastupujícím následkem spočívajícím v posouzení vybraných
výrobků jako topného oleje pro podnikání.
Tím však své závěry založily na nesprávné
úvaze o § 32 odst. 4 ve spojení s § 4 odst. 5
a § 63 odst. 2 zákona o spotřebních daních,
přičemž ovšem tato ustanovení se vztahují
k množství vybraných výrobků, tedy ke kritériu § 32 odst. 2 písm. d) citovaného zákona,
nikoliv ke způsobu dopravy (jenž je kritériem
odlišným).
[26] Nejvyšší správní soud dále považuje
za vhodné upozornit, že zmiňovaná právní
úprava vychází ze směrnice Rady 92/12/EHS
o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování
výrobků podléhajících spotřební dani, jež byla nahrazena (téměř totožnou) směrnicí
2008/118/ES. Na projednávaný případ dopadají především čl. 32 odst. 1, 2 a 4 směrnice
2008/118/ES.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
[27] Podle čl. 32 odst. 1 směrnice
2008/118/ES „[u] zboží podléhajícího spotřební dani nabytého soukromými osobami
pro jejich vlastní potřebu a jimi přepravovaného z jednoho členského státu do druhého
vzniká povinnost ke spotřební dani pouze
v členském státě, v němž bylo zboží podléhající spotřební dani nabyto“.
[27] Podle čl. 32 odst. 1 směrnice
2008/118/ES „[u] zboží podléhajícího spotřební dani nabytého soukromými osobami
pro jejich vlastní potřebu a jimi přepravovaného z jednoho členského státu do druhého
vzniká povinnost ke spotřební dani pouze
v členském státě, v němž bylo zboží podléhající spotřební dani nabyto“.
[28] Podle čl. 32 odst. 2 směrnice
2008/118/ES „[k] určení, zda je zboží podléhající spotřební dani uvedené v odstavci 1
určeno pro vlastní potřebu dané soukromé
osoby, berou členské státy v úvahu zejména
a) obchodní status držitele zboží podléha-
jícího spotřební dani a důvody jeho držení;
b) místo, kde se zboží podléhající spotřební dani nachází, nebo případně užitý
způsob přepravy;
c) jakýkoli doklad týkající se zboží podlé-
hajícího spotřební dani;
d) povahu zboží podléhajícího spotřební
dani;
e) množství zboží podléhajícího spotřeb-
ní dani“.
[29] A konečně podle čl. 32 odst. 4 směrnice 2008/118/ES „[č]lenské státy mohou
rovněž stanovit, že daňová povinnost ke spotřební dani vzniká v členském státě spotřeby
při nabytí minerálních olejů, které již byly
propuštěny ke spotřebě v jiném členském státě, jsou-li tyto výrobky přepravovány neobvyklým způsobem soukromou osobou nebo
jejím jménem. Pro účely tohoto odstavce se
,přepravou neobvyklým způsobem‘ rozumí
jiná přeprava pohonných hmot než v nádržích vozidel nebo ve vhodných rezervních
nádržích na pohonné hmoty a přeprava kapalných topných produktů jiná než cisternovými vozidly použitými jménem oborových
hospodářských subjektů.“
[30] Výše uvedená unijní právní úprava
vychází ve vztahu k soukromým osobám, které přepravují zboží podléhající spotřební dani pro vlastní potřebu, z obecné zásady stanovující, že spotřební daň má být vyměřena
pouze v členském státě, kde bylo dané zboží
nabyto (srov. čl. 32 odst. 1 směrnice 2008/118/ES
a čl. 8 směrnice 92/12/EHS). Z této zásady
mohly státy využít ve vztahu k topným produktům výjimku, a to takovým způsobem, že
i přes výše uvedenou obecnou zásadu mohl
stát stanovit spotřební daň v členském státě
spotřeby v případě, že soukromá osoba přepravovala či na její účet byl přepravován topný olej neobvyklým způsobem. V případě
topných olejů je pak neobvyklý způsob dopravy definován jako přeprava „jiná než cisternovými vozidly použitými jménem oborových hospodářských subjektů“. Uvedená
výjimka musí být jako každá výjimka vykládána restriktivně a neumožňuje, aby dovozy
topné nafty uskutečněné jednotlivcem pro
vlastní potřebu podléhaly spotřební dani
i v členském státě spotřeby, bez ohledu na
použitý způsob přepravy (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 11. 2007, Granberg,
C-330/05, Sb. rozh., s. I-9871, body 30 a 31).
[30] Výše uvedená unijní právní úprava
vychází ve vztahu k soukromým osobám, které přepravují zboží podléhající spotřební dani pro vlastní potřebu, z obecné zásady stanovující, že spotřební daň má být vyměřena
pouze v členském státě, kde bylo dané zboží
nabyto (srov. čl. 32 odst. 1 směrnice 2008/118/ES
a čl. 8 směrnice 92/12/EHS). Z této zásady
mohly státy využít ve vztahu k topným produktům výjimku, a to takovým způsobem, že
i přes výše uvedenou obecnou zásadu mohl
stát stanovit spotřební daň v členském státě
spotřeby v případě, že soukromá osoba přepravovala či na její účet byl přepravován topný olej neobvyklým způsobem. V případě
topných olejů je pak neobvyklý způsob dopravy definován jako přeprava „jiná než cisternovými vozidly použitými jménem oborových hospodářských subjektů“. Uvedená
výjimka musí být jako každá výjimka vykládána restriktivně a neumožňuje, aby dovozy
topné nafty uskutečněné jednotlivcem pro
vlastní potřebu podléhaly spotřební dani
i v členském státě spotřeby, bez ohledu na
použitý způsob přepravy (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 11. 2007, Granberg,
C-330/05, Sb. rozh., s. I-9871, body 30 a 31).
[31] S argumentem žalovaného, že zákonodárce neměl v úmyslu vůbec připustit
příhraniční dovoz topné nafty pro osobní
spotřebu v rámci Evropské unie, neboť
v členských státech se režimy zdanění topné
nafty různí, tedy nelze souhlasit. Volný pohyb
zboží mezi členskými státy je v rámci Evropské unie jedním z jejích základních pravidel
a hodnot a omezit jej je možno pouze v případech, které vyplývají z unijního práva nebo
jsou s ním v souladu. Z článku 32 odst. 1
směrnice 2008/118/ES je jasně patrné, že příhraniční přeprava zboží podléhajícího spotřební dani nabytého soukromými osobami
pro jejich vlastní potřebu a jimi přepravovaného z jednoho členského státu do druhého
je zásadně přípustná a že omezena může být
pouze v rámci pravidel vymezených přímo
směrnicí či takových, která v mezích možností stanovených směrnicí určí samotné jednotlivé členské státy.
[32] Český zákonodárce nevyužil možnosti stanovit uvedenou výjimku vztahující
se k topným olejům, na základě níž by bylo
možno považovat tyto topné oleje i přesto, že
jsou pro osobní spotřebu, ale nejsou „řádně“
přepravovány, za podléhající spotřební dani
v členském státě spotřeby. Proto platí, že
u zboží podléhajícího spotřební dani nabytého soukromými osobami pro jejich vlastní
potřebu a jimi přepravovaného z jednoho
členského státu do druhého vzniká povinnost ke spotřební dani vždy pouze v členském státě, v němž bylo zboží podléhající
spotřební dani nabyto.
[33] V dalším řízení proto bude muset žalovaný pečlivě posoudit, zda se v případě stěžovatele jedná o topný olej pro osobní spotřebu, a to s ohledem na (všechna) kritéria
stanovena v § 32 odst. 2 [mezi nimiž je ostatně zmíněn i způsob dopravy, nicméně jako
samostatný neurčitý pojem pod písm. b)]
a případně přihlédnout i k § 32 odst. 5 citovaného zákona.
[33] V dalším řízení proto bude muset žalovaný pečlivě posoudit, zda se v případě stěžovatele jedná o topný olej pro osobní spotřebu, a to s ohledem na (všechna) kritéria
stanovena v § 32 odst. 2 [mezi nimiž je ostatně zmíněn i způsob dopravy, nicméně jako
samostatný neurčitý pojem pod písm. b)]
a případně přihlédnout i k § 32 odst. 5 citovaného zákona.
[34] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní
soud dodává, že námitka stěžovatele vztahující se k nesprávné neaplikaci závěrů z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu
čj. 5 Afs 93/2008-94 krajským soudem je nedůvodná. Citovaný judikát se vztahuje k odlišné situaci, než je situace stěžovatele. Konkrétně se jednalo o prokázání zdanění vybraných
výrobků, přičemž v projednávaném případě
se jedná o absenci zjednodušeného průvodního dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke
spotřebě v odesílajícím členském státě uvnitř
Evropské unie. Proto nelze výše uvedený judikát a jeho závěry aplikovat na stěžovatelův
případ. K námitce ohledně kontaktování celní správy stěžovatelem a z toho vyplývající jeho dobré víry při převozu uvedených vybraných výrobků pro osobní spotřebu Nejvyšší
správní soud uvádí, že tuto skutečnost stěžovatel žádným způsobem neprokázal a ani neoznačil k jejímu prokázání žádné důkazní
prostředky. Proto Nejvyšší správní soud považuje i tuto námitku za nedůvodnou.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
Jiří Š. proti Generálnímu ředitelství cel o spotřební daň, o kasační stížnosti žalobce. směrnice 92/12/EHS (C-330/05, Sb. rozh., s. I-9871).