I.
JUDIKÁTY
č . 275/2014 Sb .
sační stížnosti odpůrce .
Zastupitelstvo města Špindlerův Mlýn
schválilo dne 15 . 11 . 2011 územní plán města Špindlerův Mlýn, jenž nabyl účinnosti dne
1 . 12 . 2011 .
Dne 25 . 9 . 2014 podal navrhovatel návrh
na zrušení (části) územního plánu Špindlerova Mlýna, kterému Krajský soud v Hradci Králové vyhověl rozhodnutím ze dne 28 . 4 . 2015,
čj . 30 A 75/2014-85 .
Odpůrce (stěžovatel) podal proti rozsud-
ku krajského soudu kasační stížnost .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
(…)
IV.
Náklady řízení
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
§ 60 odst . 1 s . ř . s ., aplikovaného na základě
§ 120 s . ř . s ., podle něhož má „účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl “ . Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na
náhradu nákladů řízení . Navrhovatel měl ve
věci plný úspěch . V řízení o kasační stížnosti uplatnil jedno písemné podání (vyjádření
k návrhu na přiznání odkladného účinku),
přičemž nebyl zastoupen advokátem . Nejvyšší správní soud proto stál před otázkou, v jaké
výši má navrhovateli přiznat náhradu nákladů řízení – zda ve výši prokázaných nákladů
na poštovné, či ve výši paušálu stanoveného
§ 13 odst . 3 advokátního tarifu .
[19] Nejvyšší správní soud nejprve zvažoval, zda na danou situaci dopadá čerstvě novelizovaný § 151 odst . 3 o . s . ř ., který stanoví:
„Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen
zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil
výši hotových výdajů svých nebo svého jiného
zástupce, přizná soud náhradu v paušální
výši určené zvláštním právním předpisem.
Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje
účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však
náhradu soudního poplatku .“ Nejvyšší správní soud ale dospěl k závěru, že použití tohoto
ustanovení je vyloučeno, neboť podle § 64
s . ř . s . se má první a třetí část občanského soudního řádu aplikovat na řízení před správními
soudy pouze tehdy, nestanoví-li sám soudní
řád správní jinak . Úprava nákladů řízení v § 57
až § 61 s . ř . s . je přitom komplexní a obsahuje
též vlastní úpravu toho, co je nutno rozumět
náklady řízení, stejně jako pravidla pro rozhodování o nich, byť jde v řadě ohledů o úpravu
duplicitní, resp . obdobnou jako v občanském
soudním řádu .
[20] Dále Nejvyšší správní soud řešil
otázku, zda není potřeba příslušná ustanovení soudního řádu správního interpretovat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7 . 10 . 2014, sp . zn . Pl . ÚS 39/13,
č . 275/2014 Sb ., týkajícím se rovnosti účastníků civilního řízení a práva nezastoupeného účastníka řízení na paušální náhradu hotových výdajů . Shledal ale, že tomu tak není .
Ústavní soud v citovaném nálezu prováděl
interpretaci § 137 o . s . ř . v tehdy účinném
znění, nikoliv interpretaci soudního řádu
správního . Řada argumentů nadnesených
Ústavním soudem není pro oblast správního soudnictví využitelná . Zejména je nutno poukázat na to, že Ústavní soud shledal
existenci nepravé (teleologické) mezery
v právu, kterou byl nucen výkladem pomocí
analogie zaplnit, v tom, že je porušena rovnost účastníků řízení podle čl . 37 odst . 3 Listiny základních práv a svobod . Měl přitom
na mysli rovnost stran konkrétního sporu
(srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5 . 3 . 2015, čj . 6 Ads 299/2014-25,
vyjadřující se k dílčí otázce, zda citovaný
nález Ústavního soudu dopadá na věci sociální péče souzené ve správním soudnictví) .
Ve správním soudnictví přitom panuje konstantní judikatura, podle níž se žalovaným
náhrada nákladů řízení zpravidla nepřiznává, a to ani tehdy, nechají-li se zastupovat
advokátem (srov . k tomu např . rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26 . 4 .
2007, čj . 6 As 40/2006-87, č . 1260/2007
Sb . NSS, popř . nedávné usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31 . 3 . 2015, čj . 7 Afs 11/2014-47,
č . 3228/2015 Sb . NSS, a tam citovanou judikaturu) . Stejně tak míří čistě jen do oblasti
občanského práva úvaha Ústavního soudu,
podle níž interpretativní výrok II citovaného nálezu představuje „alespoň dočasné
řešení systémového problému české justice, tedy motivace ‚velkých hráčů‘ sériově
žalovat ‚malé hráče‘“ . Z citace je zřejmé, že
Ústavní soud sám vnímal svůj nález jako překlenovací . Nejvyšší správní soud vzal proto
dále v úvahu fakt, že po vydání citovaného
nálezu Ústavního soudu nabyla účinnosti
novela občanského soudního řádu (zákon
č . 139/2015 Sb .), která daný problém vyřešila pro oblast obecného soudnictví (viz výše
citované novelizované znění § 151 odst . 3
o . s . ř .) . Ačkoliv si zákonodárce musel být
vědom toho, že soudní řád správní obsahuje svébytnou úpravu nákladů řízení, k jeho
novelizaci v tomto směru nepřistoupil . Tím
se jen potvrzuje úvaha, že důvody, pro které
Ústavní soud využil v občanském soudním
řízení ústavně konformní výklad pomocí
analogie, nejsou plně přenositelné na řízení
podle soudního řádu správního .
[21] Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že za současného stavu právní
úpravy nemůže přiznat procesně nezastoupenému navrhovateli (potažmo v jiných případech žalobci) náhradu nákladů řízení stanovené paušální částkou podle advokátního
tarifu, nýbrž musí i nadále vycházet z nákladů, jejichž vynaložení navrhovatel (potažmo
žalobce) soudu prokáže . Nejvyšší správní
soud proto navrhovateli v daném případě
přiznal náhradu nákladů řízení ve výši poštovného na odeslání vyjádření k návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj . ve výši 34 Kč . K tomu stanovil
odpůrci přiměřenou lhůtu jednoho měsíce
od právní moci tohoto rozsudku . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
Ondřej S . proti městu Špindlerův Mlýn o návrh na zrušení opatření obecné povahy, o ka-