Generální inhibitorium [§ 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti], spjaté s doručením vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce a dopadající na veškerý majetek povinného včetně nemovitostí, a speciální inhibitorium (§ 47 odst. 6 téhož zákona), spjaté s postižením dotčených pozemků exekučními příkazy k prodeji nemovitostí, představují omezení ve smluvní volnosti právními předpisy nebo rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci ve smyslu § 5 odst. 5 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, která vyvlastňovanému zakazují převést vlastnické právo k dotčeným pozemkům. Zjistí-li vyvlastnitel existenci tohoto omezení, není povinen provádět negociační proces před podáním žádosti o vyvlastnění.
[19] Upřednostnění smluvního nabytí vlastnického práva k vyvlastňovanému pozemku před nucenou expropriací je jako podmínka přípustnosti vyvlastnění obsaženo v § 5 zákona o vyvlastnění. Dle odstavce 1 tohoto ustanovení je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Je tedy zřejmé, že před podáním žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení (§ 18 zákona o vyvlastnění) se musí budoucí vyvlastnitel pokusit tzv. negociačním procesem dosáhnout uzavření smlouvy, kterým by práva k pozemku nabyl bez nutnosti zásahu správních orgánů. Pokus o dosažení majetkoprávního vypořádání přitom nemůže být pouhým formalismem. Budoucí vyvlastnitel sice postupuje v souladu se svými zájmy, avšak současně musí šetřit vlastnická práva vlastníka pozemku (rozsudky NSS ze dne 11. 7. 2013, čj. 7 As 2/2013-39, nebo ze dne 23. 10. 2014, čj. 7 As 174/2014-44, č. 3188/2015 Sb. NSS). Závěr o tom, zda je podmínka dle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění ke dni podání žádosti splněna, je pak nutno činit vždy v závislosti na konkrétních okolnostech případu (citovaný rozsudek čj. 7 As 174/2014-44).
[20] Zároveň ovšem právní úprava pamatuje na situace, kdy vyvlastňovaný není oprávněn s pozemky potřebnými k uskutečnění účelu vyvlastnění právně nakládat. Ustanovení § 5 odst. 5 písm. b) zákona o vyvlastnění pro tyto případy stanoví, že splnění podmínky podle odstavce 1 se nevyžaduje, je-li vyvlastňovaný omezen ve smluvní volnosti právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci, kterým mu bylo zakázáno převést vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě na někoho jiného. V takovém případě je vyvlastnitel oprávněn podat žádost o vyvlastnění, aniž se o nabytí vlastnictví k pozemku negociačním procesem pokusil.
[21] Z popsané právní úpravy lze bez pochybností dovodit, že vyvlastnitel je povinen před zahájením vyvlastňovacího řízení ověřit, zda je vyvlastňovaný omezen ve smluvní volnosti nakládat s dotčenými pozemky, a není-li tomu tak, je povinen se pokusit uzavřít s ním smlouvu za účelem nabytí příslušných práv (obvykle smlouvu kupní). Krajský soud při ověřování splnění této povinnosti správně vycházel z obsahu spisové dokumentace, která obsahuje výpisy z katastru nemovitostí, z nichž vyplývá, že již před zahájením obou vyvlastňovacích řízení byla proti stěžovateli zahájena a vedena řada exekucí.
[22] Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu nesmí povinný po doručení vyrozumění [o zahájení exekuce] nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojené vymáhané pohledávky.
[22] Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu nesmí povinný po doručení vyrozumění [o zahájení exekuce] nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojené vymáhané pohledávky.
[23] Podle § 47 odst. 6 téhož zákona dále platí, že majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.
[24] S doručením vyrozumění o zahájení exekuce je spjato tzv. generální inhibitorium (§ 44a odst. 1 exekučního řádu), s vydáním exekučního příkazu pak exekuční řád spojuje vznik tzv. speciálního inhibitoria (§ 47 odst. 6 téhož zákona), omezujícího povinného v nakládání s majetkem postiženým exekučním příkazem (a na něj navazující arrestatoria), jejichž smyslem a účelem je zabránit tomu, aby postižený majetek unikl z dosahu exekuce a bylo jej možno použít k uspokojení vymáhaných nároků.
[25] Jestliže byl tedy majetek stěžovatele ke dni zahájení vyvlastňovacích řízení dle stavu evidovaného v katastru nemovitostí postižen několika exekucemi, jejichž důsledkem bylo jednak tzv. speciální inhibitorium (v případě pozemku parc. č. XA, jehož se týkala žádost podaná dne 6. 5. 2022, u kterého byly v katastru nemovitostí zapsány tři exekuční příkazy k prodeji nemovitosti, všechny s právními účinky ke dni 23. 3. 2020); a dále tzv. generální inhibitorium (v případě ostatních pozemků, jichž se týkala žádost podaná dne 24. 1. 2020, u nichž byly exekuční příkazy zapsány do katastru nemovitostí s účinky ke dni 30. 3. 2020, avšak vyrozumění soudních exekutorů o zahájení exekuce byla do katastru nemovitostí zapsána s právními účinky již ke dni 11. 10. 2017, 10. 9. 2018, 3. 1. 2019 a 8. 7. 2019), nebylo povinností vyvlastnitele zahájit se stěžovatelem negociační proces a pokusit se o nabytí vlastnictví k dotčeným pozemkům smluvně. V obou případech byl totiž stěžovatel jako vyvlastňovaný ve smyslu § 5 odst. 5 písm. b) zákona o vyvlastnění omezen ve smluvní volnosti právními předpisy nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci, kterým mu bylo zakázáno převést vlastnické právo k pozemku na někoho jiného. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že se v případě tzv. generálního inhibitoria upraveného v § 44a odst. 1 exekučního řád jedná o neplatnost relativní. Z hlediska účelu sledovaného právní úpravou nelze připustit stav právní nejistoty daný tím, že v budoucnu může dojít k „zneplatnění“ takto uzavřené smlouvy uplatněním námitky neplatnosti osobami vyjmenovanými v § 44a odst. 1 exekučního řádu, a to s účinky ex tunc.
[25] Jestliže byl tedy majetek stěžovatele ke dni zahájení vyvlastňovacích řízení dle stavu evidovaného v katastru nemovitostí postižen několika exekucemi, jejichž důsledkem bylo jednak tzv. speciální inhibitorium (v případě pozemku parc. č. XA, jehož se týkala žádost podaná dne 6. 5. 2022, u kterého byly v katastru nemovitostí zapsány tři exekuční příkazy k prodeji nemovitosti, všechny s právními účinky ke dni 23. 3. 2020); a dále tzv. generální inhibitorium (v případě ostatních pozemků, jichž se týkala žádost podaná dne 24. 1. 2020, u nichž byly exekuční příkazy zapsány do katastru nemovitostí s účinky ke dni 30. 3. 2020, avšak vyrozumění soudních exekutorů o zahájení exekuce byla do katastru nemovitostí zapsána s právními účinky již ke dni 11. 10. 2017, 10. 9. 2018, 3. 1. 2019 a 8. 7. 2019), nebylo povinností vyvlastnitele zahájit se stěžovatelem negociační proces a pokusit se o nabytí vlastnictví k dotčeným pozemkům smluvně. V obou případech byl totiž stěžovatel jako vyvlastňovaný ve smyslu § 5 odst. 5 písm. b) zákona o vyvlastnění omezen ve smluvní volnosti právními předpisy nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci, kterým mu bylo zakázáno převést vlastnické právo k pozemku na někoho jiného. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že se v případě tzv. generálního inhibitoria upraveného v § 44a odst. 1 exekučního řád jedná o neplatnost relativní. Z hlediska účelu sledovaného právní úpravou nelze připustit stav právní nejistoty daný tím, že v budoucnu může dojít k „zneplatnění“ takto uzavřené smlouvy uplatněním námitky neplatnosti osobami vyjmenovanými v § 44a odst. 1 exekučního řádu, a to s účinky ex tunc.
[26] S ohledem na výše uvedené tedy není pravdivé ani stěžovatelovo tvrzení, že v době podání první z žádostí o vyvlastnění (dne 24. 1. 2020), ani před tímto datem, nevázla na dotčených pozemcích žádná omezení související s exekucemi a že exekuční řízení byla vedena až později. Toto tvrzení je v přímém rozporu s obsahem správního spisu a stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Stěžovatel správním orgánům ani správním soudům nedoložil žádný důkaz, že by se v případě žádosti podané dne 24. 1. 2020 na vyvlastňované pozemky nevztahovalo generální inhibitorium v důsledku probíhajících exekucí. Obecný poukaz stěžovatele na existenci usnesení soudního exekutora majícího „rušit účinky exekučních příkazů “ zůstal v rovině ničím nepodloženého tvrzení. Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje, že stěžovatel proti výpisům z katastru nemovitostí ve správních řízeních nedoložil, že by byly dotčené pozemky vyňaty z účinků generálního inhibitoria (rozhodnutím soudního exekutora podle § 44a odst. 3 exekučního řádu), a to ve všech čtyřech vůči němu vedených exekucích, ani že by exekuce vedené formou prodeje dotčených pozemků byly v mezidobí zastaveny.