6 As 24/2024- 13 - text
6 As 24/2024 - pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: F. F., zastoupený JUDr. Milanem Milerem, advokátem, sídlem Hartigova 1965/208, Praha 3, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2023, č. j. MV 136746
4/SO
2023, o kasační stížnosti žalobce proti výroku I usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 48 A 7/2023 71,
Kasační stížnost žalobce se odmítá.
[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výrok I v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým krajský soud rozhodl tak, že M. F., nar. X, není osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že byl napadeným usnesením zkrácen na svých právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud výrok I napadeného usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl tak, že M. F. je osobu zúčastněnou na řízení.
[2] Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.].
[3] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že institut osoby zúčastněné na řízení upravený v § 34 s. ř. s. se svým pojetím odlišuje od vedlejšího účastenství upraveného v § 92 a § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Osoba zúčastněná na řízení v soudním řízení správním hájí svá vlastní práva, která mohou být žalobou napadeným správním rozhodnutím přímo dotčena. Osoba zúčastněná na řízení tak v řízení sleduje své vlastní zájmy, tedy ochranu vlastních práv a povinností, které mohou být v konkrétním případě odlišné či shodné se zájmy účastníka (důvodem shody však může být v konkrétním případě průnik dvou různých množin, nikoli jejich obecná totožnost).
[4] Usnesení, kterým soud vyslovil, že konkrétní osoba není osobou zúčastněnou na řízení dle § 34 s. ř. s., se proto může dotknout toliko práv a povinností té osoby, která toto právo v soudním řízení uplatnila, nikoli práv a povinností účastníka (zde stěžovatele). Proti takovému usnesení se proto mohou kasační stížností bránit pouze ty osoby, které se domnívají, že jim postavení osoby zúčastněné na řízení svědčí a mělo jim být soudem přiznáno, nikoli účastník (zde stěžovatel), jehož práva a povinnosti nejsou tímto usnesením dotčena. Shodné závěry Nejvyšší správní soud vyslovil již v usnesení ze dne 15. 12. 2005, č. j. 1 Azs 155/2004 47, č. 1535/2008 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 As 25/2013 35.
[5] Pouze osoba, která tvrdí, že je osobou zúčastněnou na řízení, tak má možnost podat proti negativnímu usnesení krajského soudu kasační stížnost. Tento závěr je plně v souladu s ústavní povinností správních soudů poskytovat ochranu individuálním právům (čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). V případě „hlavního“ účastníka (zde stěžovatele) totiž k dotčení žádných procesních práv nedochází. Stěžovateli nic nebrání, aby svá procesní práva plně v soudním řízení uplatňoval (včetně případné argumentace týkající se rodinného života s M. F.), na což nemá žádný vliv skutečnost, zda v soudním řízení bylo M. F. přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení či nikoli.
[6] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl, neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Proti vydanému usnesení se mohla kasační stížností bránit pouze M. F., jíž nebylo postavení osoby zúčastněné na řízení soudem přiznáno. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud již samostatně nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, ani o jeho návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti proti napadenému usnesení rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s.), tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě (obdobně viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022 30, bod 50).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. února 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu