I. Zápis údaje do centrálního registru zbraní (§ 73a zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu) či jeho výmaz není rozhodnutím dle § 65 odst. 1 s. ř. s. II. Proti nevymazání údaje z centrálního registru zbraní (§ 73a zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu) se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 s. ř. s.
[35] Spornou je v daném případě otázka, zda měl žalovaný povinnost vydat rozhodnutí o výmazu zbraně z CRZ.
[36] Dle § 73a odst. 1 zákona o zbraních centrální registr zbraní je neveřejný informační systém veřejné správy podle zvláštního právního předpisu sloužící k výkonu státní správy a k dalším úkonům v oblasti zbraní, střeliva a munice. V registru zbraní jsou dle § 73a odst. 2 ve spojení s § 71 odst. 2 písm. d) zákona o zbraních vedeny mimo jiné údaje o registrovaných zbraních kategorie A, A-I, B nebo C a zbraních kategorie C-I.
[37] Nečinnostní žaloba je prostředkem ochrany pouze tehdy, pokud je požadovaný akt, ohledně jehož vydání má být správní orgán nečinný, rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. nebo osvědčením. Proti neaktivitě správního orgánu, která spočívá v něčem jiném, než je nevydávání rozhodnutí nebo osvědčení, naopak poskytuje ochranu zásahová žaloba (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, záznam do katastru nemovitostí, bod 20).
[38] Městský soud se tedy správně v prvé řadě zaměřil na otázku, zda žalobkyní požadovaný výmaz z registru zbraní je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.
[39] Městský soud při posuzování povahy výmazu z CRZ vyšel z předpokladu, že takový zápis či výmaz závazně určuje práva a povinnosti dotčených osob, jedná se proto o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Takové posouzení však Nejvyšší správní soud považuje za nedostatečné.
[40] Rozšířený senát již v usnesení ve věci záznam do katastru nemovitostí konstatoval, že soudní ochrany proti provedení takového evidenčního úkonu (záznamu do KN) se nelze domáhat v řízení o žalobě proti rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. a násl. z důvodu nedostatku formy takového úkonu (a tedy ani žalobou proti nečinnosti v případě jeho neprovedení) a soudní ochranu připustil prostřednictvím řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.
[41] V usnesení ze dne 10. 7. 2018, čj. 9 As 79/2016-41, č. 3779/2018 Sb. NSS, výtka státnímu zástupci, rozšířený senát dále upřesnil, že rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. musí vykazovat současně určité materiální i formální znaky, které obšírněji vyložil.
[41] V usnesení ze dne 10. 7. 2018, čj. 9 As 79/2016-41, č. 3779/2018 Sb. NSS, výtka státnímu zástupci, rozšířený senát dále upřesnil, že rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. musí vykazovat současně určité materiální i formální znaky, které obšírněji vyložil.
[42] Ve vztahu k formálním znakům rozšířený senát v uvedeném usnesení konstatoval, že „rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. je do určité míry formalizovaný projev vůle správního (dohledového) orgánu, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Formální znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. jako znaky vymezující nezbytné vlastnosti přezkoumávaného aktu […] vyplývají z těch míst dílu prvního části druhé soudního řádu správního, která se týkají např. časových podmínek podání žaloby (oznámení rozhodnutí jako zásadně písemného aktu) či vlastností, které tento akt nutně musí mít, aby obstál v přezkumu (přezkoumatelnost; náležitosti, které vylučují, že by šlo o akt nicotný). Těmito formálními znaky (srov. zejména § 71, 72 a 76 s. ř. s.) tedy jsou: i) předepsaná formalizovaná podoba úkonu, který obvykle obsahuje výrok a odůvodnění; ii) skutečnost, že úkon je vydáván v rámci formalizovaného postupu, byť nemusí jít o řízení ve smyslu správního řádu či daňového řádu; iii) o průběhu a výsledku postupu je pořizována dokumentace, iv) výsledný úkon je oznamován účastníkům řízení. “
[43] Změna v CRZ je navázána na změnu stavu samotné zbraně. Postup v případě opravy či úpravy zbraně, při které dochází k takovým zásahům, které nevratně pro účely balistického zkoumání jinak znehodnotí hlavní část zbraně, upravuje § 63 zákona o zbraních. Ten v odstavci 1 stanoví, že znehodnotit zbraň kategorie A, A-I, B nebo C nebo vyrobit jejich řez (případně upravit zbraň výše uvedeným způsobem – viz odstavec 5) lze jen na základě povolení příslušného útvaru policie. Povolení vydá příslušný útvar policie na základě písemné žádosti vlastníka zbraně. Po znehodnocení zbraně, její hlavní části či výrobě řezu je žadatel povinen předložit zbraň ke kontrole příslušnému útvaru policie. V případě, že příslušný útvar policie neshledá pochybení, potvrdí změnu kategorie zbraně v CRZ, jinak může vrátit zbraň žadateli a vyzvat jej k odstranění kontrolou zjištěných nedostatků, pokud to jejich povaha umožňuje (odst. 7).
[44] Mimo výše uvedený postup zákon o zbraních ve vztahu k zápisu údajů do CRZ, resp. jejich výmazu, žádná pravidla či formalizovaný proces nestanoví. V ustanovení § 73 odst. 8 zákona o zbraních jsou pouze obecně vyjmenovány subjekty, které do CRZ zapisují údaje, zákon však neupravuje institut žádosti o zápis, změnu či výmaz údajů v CRZ, a tedy nepočítá ani s vedením správního řízení v takovém případě či s vydáním formalizovaného rozhodnutí obsahujícího výrok a odůvodnění, které by bylo žadateli o změnu údajů v CRZ doručováno.
[44] Mimo výše uvedený postup zákon o zbraních ve vztahu k zápisu údajů do CRZ, resp. jejich výmazu, žádná pravidla či formalizovaný proces nestanoví. V ustanovení § 73 odst. 8 zákona o zbraních jsou pouze obecně vyjmenovány subjekty, které do CRZ zapisují údaje, zákon však neupravuje institut žádosti o zápis, změnu či výmaz údajů v CRZ, a tedy nepočítá ani s vedením správního řízení v takovém případě či s vydáním formalizovaného rozhodnutí obsahujícího výrok a odůvodnění, které by bylo žadateli o změnu údajů v CRZ doručováno.
[45] Zákon o zbraních přitom v určitých případech s vedením správního řízení počítá, lze tedy považovat za úmysl zákonodárce rozlišovat různé situace upravené v zákoně o zbraních a zatížit formalizovaným postupem pouze některé úkony. Správní řízení je vedeno například o udělení výjimky k nabývání do vlastnictví, držení či nošení zbraně kategorie A a A-I (§ 9 a násl. zákona o zbraních) či povolení k nabytí a držení zbraně kategorie B (§ 12 zákona o zbraních) nebo povolení týkající se přepravy zbraní. Tomu odpovídá také kompetenční vymezení jednotlivých správních orgánů v zákoně o zbraních. Dle § 74 odst. 3 písm. a) zákona o zbraních ministerstvo ve správním řízení plní úkoly nadřízeného správního orgánu vůči Policejnímu prezidiu a dle § 74 odst. 5 písm. a) Policejní prezidium ve správním řízení plní úkoly nadřízeného správního orgánu vůči příslušnému útvaru policie.
[46] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na úpravu týkající se číselníku zbraní, která je zakotvena v § 73c zákona o zbraních. Ten zní:
[47] Odstavce 3 a 4 týkající se zařazení zbraně do položky číselníku či změny takového zařazení neobsahují žádnou indicii k tomu, že by se tak mělo dít jakkoliv formalizovaným postupem. Pouze v odstavci 5 je zakotveno pravidlo, že v pochybnostech o zařazení zbraně do existující položky číselníku rozhoduje Policejní prezidium. V takovém případě zákon výslovně počítá s vydáním rozhodnutí, resp. jeho nahrazením navrhovaným zápisem. Takové rozlišení není nelogické, lze v něm spatřovat záměr, aby pouze v situacích, kdy bude zařazení zbraně do položky číselníku nejasné či nejednoznačné, byla vydávána rozhodnutí, na něž je třeba klást nároky vyplývající pro takovou formu činnosti správního orgánu ze správního řádu. Ve standardních případech předvídaných v odstavcích 3 a 4 se však opět jedná o bezformální úkony činěné v neveřejné evidenci.
[48] V projednávané věci ovšem ze skutkových tvrzení žalobkyně ani žalovaného nevyplývá, že by se žalobkyně na žalovaného obracela s žádostí o změnu zařazení zbraní v číselníku zbraní, resp. že by u žalovaného bylo vedeno řízení v pochybnostech dle § 73c odst. 5 zákona o zbraních.
[48] V projednávané věci ovšem ze skutkových tvrzení žalobkyně ani žalovaného nevyplývá, že by se žalobkyně na žalovaného obracela s žádostí o změnu zařazení zbraní v číselníku zbraní, resp. že by u žalovaného bylo vedeno řízení v pochybnostech dle § 73c odst. 5 zákona o zbraních.
[49] Z podání účastníků řízení také plyne, že žalobkyně nepostupovala dle postupu nastíněného v § 63 zákona o zbraních, který Nejvyšší správní soud zrekapituloval v bodu [43], resp. není patrné, že by pro úpravy zbraní před jejich provedením žádala o povolení příslušného útvaru policie. Po úpravách zbraní žalobkyně běžně předkládala zbraně ke kontrole Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, následně podle § 39 odst. 1 písm. q) ohlásila příslušnému útvaru policie úpravu zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně a následně na výzvu policie předložila dle 39 odst. 1 písm. h) zbraň ke kontrole příslušnému útvaru policie, kterým je dle § 10 odst. 2 zákona o zbraních krajské ředitelství policie příslušné podle místa pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby. Žalobkyně dále tvrdí, že ve standardních případech krajské ředitelství po kontrole zbraní uvědomilo Helpdesk CRZ, který provedl výmaz zbraně z registru. Ve sporném případě, kdy se u soudu domáhala ochrany, tak ovšem příslušný útvar policie neučinil s ohledem na změnu posouzení kategorie zbraní v důsledku novely zákona o zbraních.
[50] Taktéž z tohoto popisu vyplývá, že změna údajů v CRZ byla v obvyklých případech činěna v podstatě bezformálně.
[51] Nejvyšší správní soud má s ohledem na výše uvedené za to, že výmaz z CRZ nesplňuje formální podmínky kladené na rozhodnutí dle § 65 s. ř. s., jak byly výše vymezeny. Zákon o zbraních zápis či výmaz z CRZ považuje za faktický úkon, nespojuje s ním žádnou proceduru, jejímž výsledkem by bylo vydání rozhodnutí o tom, zda bude údaj do registru zapsán či nikoliv. Tomu odpovídá i situace nastalá v nynějším případě, kdy krajské ředitelství policie poté, co žalobkyně předložila po úpravě zbraně ke kontrole, vyrozumělo žalobkyni o tom, že dle jeho názoru je na tyto zbraně třeba hledět jako na zbraně kategorie C-I (s ohledem na změnu právní úpravy), ovšem nevydalo rozhodnutí o tom, že zbraně z CRZ nebudou vymazány, proti němuž by žalobkyně mohla dále brojit. Ani § 65 odst. 7 zákona o zbraních, který stanoví postup v případě znehodnocení zbraně, nepočítá s vydáním negativního rozhodnutí o nevymazání údajů z CRZ, pouze žadateli v případě, že z důvodu nesplnění podmínek není možno změnu v CRZ provést, vrátí zbraň a vyzve jej k odstranění nedostatků.
[52] Uvedené však neznamená, že by postupem správního orgánu (ať již konáním či v nynějším případě nekonáním) nemohla být dotčena právní sféra žalobkyně.
[52] Uvedené však neznamená, že by postupem správního orgánu (ať již konáním či v nynějším případě nekonáním) nemohla být dotčena právní sféra žalobkyně.
[53] Městský soud správně vyložil, že označení kategorie zbraně CRZ je určující pro kategorizaci každé konkrétní zbraně, jinak by jeho vedení postrádalo smysl. Smyslem CRZ je vytvořit přehled o každé jednotlivé zbrani a zaznamenávat v něm veškeré podstatné změny (jak ve vztahu ke zbrani samé, tak ve vztahu k jejímu vlastníku či držiteli). Městský soud osvětlil, že CRZ „páruje“ danou zbraň s konkrétními oprávněními osoby, jež ji chce nabýt, a umožňuje převod jen v případě, že je daná osoba držitelem odpovídajících oprávnění. Tomu odpovídá zákaz uložený držiteli zbrojní licence zákonem o zbraních převést vlastnictví na osobu, která k nabytí zbraně není oprávněna. Jestliže je tedy zbraň vnesena do informačního systému pod určitou kategorií, je nezbytné, aby její vlastník či uživatel s ní zacházel jako se zbraní této kategorie.
[54] Žalobkyně má bezpochyby právo, aby informace o jí držených či vlastněných zbraních byly za předepsaných podmínek evidovány předepsaným způsobem (viz usnesení rozšířeného senátu ve věci záznam do katastru nemovitostí či rozsudek ze dne 11. 2. 2016, čj. 9 As 281/2015-57, č. 3379/2016 Sb. NSS, týkající se zápisu změn v registru vozidel). V druhém z uvedených rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval: „Stěžovatelce lze přisvědčit, že neuvedení jí, jako vlastníka vozidla, v registru silničních vozidel se může negativně dotýkat její právní sféry, neboť jí případně může svědčit veřejné subjektivní právo, aby její soukromá práva či soukromé povinnosti vztahující se k silničnímu vozidlu byly předepsaným způsobem za splnění předepsaných podmínek zaznamenány ve veřejnoprávní evidenci. Při této úvaze vyšel zdejší soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, které se týkalo záznamů do katastru nemovitostí, ale tyto závěry lze vztáhnout i na provedení zápisu změn údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel. Registr silničních vozidel je totiž, stejně jako katastr nemovitostí, veřejnoprávní evidencí, která plní funkce v oblasti zajištění veřejného zájmu (např. zajištění přehledu veřejné moci o vlastnických a jiných právech k silničním vozidlům a zajištění jisté míry právní jistoty o těchto vztazích subjektům, kterým jsou z něj poskytovány údaje). Stav zápisu v této evidenci má pak dopady i do oblasti práva soukromého (zejména ztížení možnosti převodu vlastnického práva k vozidlu v případě, že evidovaný stav neodpovídá stavu skutečnému).“ Uvedené úvahy se obdobně uplatní taktéž v nynějším případě týkajícím se registru zbraní.
[54] Žalobkyně má bezpochyby právo, aby informace o jí držených či vlastněných zbraních byly za předepsaných podmínek evidovány předepsaným způsobem (viz usnesení rozšířeného senátu ve věci záznam do katastru nemovitostí či rozsudek ze dne 11. 2. 2016, čj. 9 As 281/2015-57, č. 3379/2016 Sb. NSS, týkající se zápisu změn v registru vozidel). V druhém z uvedených rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval: „Stěžovatelce lze přisvědčit, že neuvedení jí, jako vlastníka vozidla, v registru silničních vozidel se může negativně dotýkat její právní sféry, neboť jí případně může svědčit veřejné subjektivní právo, aby její soukromá práva či soukromé povinnosti vztahující se k silničnímu vozidlu byly předepsaným způsobem za splnění předepsaných podmínek zaznamenány ve veřejnoprávní evidenci. Při této úvaze vyšel zdejší soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, které se týkalo záznamů do katastru nemovitostí, ale tyto závěry lze vztáhnout i na provedení zápisu změn údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel. Registr silničních vozidel je totiž, stejně jako katastr nemovitostí, veřejnoprávní evidencí, která plní funkce v oblasti zajištění veřejného zájmu (např. zajištění přehledu veřejné moci o vlastnických a jiných právech k silničním vozidlům a zajištění jisté míry právní jistoty o těchto vztazích subjektům, kterým jsou z něj poskytovány údaje). Stav zápisu v této evidenci má pak dopady i do oblasti práva soukromého (zejména ztížení možnosti převodu vlastnického práva k vozidlu v případě, že evidovaný stav neodpovídá stavu skutečnému).“ Uvedené úvahy se obdobně uplatní taktéž v nynějším případě týkajícím se registru zbraní.
[55] Nejvyšší správní soud uzavírá, že zápis do registru zbraní, resp. výmaz údaje z registru, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Soudní ochrany je nutno se v daném případě domáhat cestou žaloby proti nezákonnému zásahu. Městský soud proto v souladu s ustálenou judikaturou (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 9. 2019, čj. 1 As 436/2017-43, č. 3931/2019 Sb. NSS, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, č. 147/2019 Sb. ÚS) v dalším řízení poučí žalobkyni o možnosti změny žalobního typu.
[55] Nejvyšší správní soud uzavírá, že zápis do registru zbraní, resp. výmaz údaje z registru, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Soudní ochrany je nutno se v daném případě domáhat cestou žaloby proti nezákonnému zásahu. Městský soud proto v souladu s ustálenou judikaturou (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 9. 2019, čj. 1 As 436/2017-43, č. 3931/2019 Sb. NSS, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, č. 147/2019 Sb. ÚS) v dalším řízení poučí žalobkyni o možnosti změny žalobního typu.
[56] Nejvyšší správní soud se s ohledem na nesprávně zvolený žalobní typ nezabýval otázkou určení žalovaného správního orgánu, neboť v případném dalším řízení o nezákonném zásahu stanoví soudní řád správní jiná pravidla pro určení žalovaného než v případě žaloby proti rozhodnutí. Proto je nyní bez relevance argumentace stěžovatele týkající se jeho nepříslušnosti k výmazu z CRZ. Bude na městském soudu, aby v případě, že bude vedeno další řízení (po případné změně žalobního typu), ve spolupráci s účastníky řízení vyjasnil, čeho se žalobkyně skutečně domáhá, zda změny samotné kategorie zbraně z B na D, a tedy faktického výmazu zbraní z CRZ, či změny zařazení zbraně do položky číselníku zbraní (které by ovšem muselo mít stejný žalobkyní zamýšlený efekt faktického výmazu jí požadovaných zbraní z CRZ). Toto vyjasnění může být relevantní pro správné určení žalovaného správního orgánu, neboť jak stěžovatel nastínil v kasační stížnosti, § 73c definuje, které správní orgány provádí ve vztahu k číselníku zbraní jaké kroky. Nejvyšší správní soud připomíná, že dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 12. 2014, čj. Nad 224/2014-53, č. 3196/2015 Sb. NSS, posoudí-li soud na základě tvrzení žalobce s přihlédnutím k dalším informacím, které má k dispozici, otázku, komu je přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce nezákonným zásahem, odlišně od žalobce, upozorní soud žalobce na svůj závěr a vyzve jej, aby případně reagoval úpravou označení žalovaného.
[57] V návaznosti na další procesní vývoj ve věci se soud případně bude zabývat otázkou, zda žalovaný skutečně jednal nezákonně, pokud nevymazal z CRZ žalobkyní požadované údaje.