Podmínka bezúhonnosti žadatele o zápis do seznamu advokátů podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se nevyčerpává bezúhonností trestněprávní (trestní zachovalostí) a zahrnuje též širší bezúhonnost „stavovskou“. Advokátní komora je proto oprávněna zohlednit i dříve spáchaný trestný čin žadatele o zápis do seznamu advokátů (ve smyslu citovaného ustanovení), třebaže jde o trestný čin, který byl již zahlazen.
[14] Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii stanoví, že Komora zapíše na základě písemné žádosti do seznamu advokátů každého, […] kdo je bezúhonný.
[15] Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Podle odstavce 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě.
[16] Ustanovení § 17 zákona o advokacii stanoví: Advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.
[17] Nejvyšší správní soud neposuzuje podmínku bezúhonnosti žadatelů o zápis do seznamu advokátů poprvé. Již v rozsudku ze dne 17. 12 2018, čj. 7 As 269/2018-39, posuzoval žádost o zápis do seznamu advokátů bývalého soudního exekutora, kterému byl uložen kárný trest odvolání z exekutorského úřadu pro závažné a soustavné porušování jeho povinností. V tehdy posuzovaném případě dospěl k závěru, že dřívější kárná provinění žadatele jako soudního exekutora se dotýkají podmínky advokátní bezúhonnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii a že komora nepochybila, pokud bývalého soudního exekutora do seznamu advokátů nezapsala. Současně však Nejvyšší správní soud dodal, že „správní orgán je povinen vykládat pojem bezúhonnost s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci. Musí mimo jiné zkoumat charakter dřívějšího porušování pravidel, jejich závažnost, intenzitu, dobu, kdy k nim došlo atp. “ (bod 27 citovaného rozsudku). Neplatí tedy, že jakékoliv porušení povinností ze strany žadatele o zápis do seznamu advokátů znamená automaticky nesplnění podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii.
[18] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka nepochybně byla oprávněna jakožto správní orgán aplikující právo vyložit neurčitý pojem bezúhonnost obsažený v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii (viz již citovaný rozsudek čj. 7 As 269/2018-39, bod 16). V rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004-72, č. 375/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že neurčitý právní pojem „nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. […] Zákonodárce vytváří prostor veřejné správě, aby zhodnotila, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého právního pojmu, či nikoli. […] Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její hodnocení.“ Podpůrně k výkladu neurčitých právních pojmů viz i další rozsudky Nejvyššího správního soudu, například ze dne 30. 3. 2017, čj. 10 As 252/2015-77, ze dne 24. 1. 2007, čj. 1 As 6/2006-66, ze dne 12. 8. 2011, čj. 5 As 47/2011-77.
[18] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka nepochybně byla oprávněna jakožto správní orgán aplikující právo vyložit neurčitý pojem bezúhonnost obsažený v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii (viz již citovaný rozsudek čj. 7 As 269/2018-39, bod 16). V rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004-72, č. 375/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že neurčitý právní pojem „nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. […] Zákonodárce vytváří prostor veřejné správě, aby zhodnotila, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého právního pojmu, či nikoli. […] Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její hodnocení.“ Podpůrně k výkladu neurčitých právních pojmů viz i další rozsudky Nejvyššího správního soudu, například ze dne 30. 3. 2017, čj. 10 As 252/2015-77, ze dne 24. 1. 2007, čj. 1 As 6/2006-66, ze dne 12. 8. 2011, čj. 5 As 47/2011-77.
[19] Interpretace neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkovou podstatu správním orgánem standardně podléhá plnému soudnímu přezkumu, neboť jde o otázku zákonnosti. Při interpretaci neurčitého pojmu bezúhonnost, respektive kdo je bezúhonný v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, však soud musí vzít v úvahu i to, že správním orgánem, který tento pojem interpretuje a aplikuje, je zde Česká advokátní komora, která je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů (§ 40 odst. 2 zákona o advokacii). Komora tuto svou zákonem stanovenou roli naplňuje mimo jiné pravomocí vydávat stavovské předpisy stanovící pravidla profesionální etiky advokátů, jež jsou advokáti povinni dodržovat (§ 17 zákona o advokacii), kontrolou jejich dodržování uplatněním své kárné pravomoci nad svými členy (§ 32 a násl. zákona o advokacii) a koneckonců pravomocí kontrolovat plnění zákonných podmínek (a prostřednictvím zákona stavovských podmínek) pro oprávnění vykonávat advokacii. Jde tedy o výklad neurčitého právního pojmu, který se přímo týká zásad a podmínek výkonu advokacie.
[20] Mezi účastníky řízení, a koneckonců i u městského soudu, panuje shoda v tom, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii zahrnuje kromě bezúhonnosti v trestněprávním smyslu i bezúhonnost „stavovskou“, která reflektuje postavení a úlohu advokáta. S tím vzhledem k prejudikatuře (viz citovaný rozsudek čj. 7 As 269/2018-39 a judikatura tam uváděná) souhlasí i Nejvyšší správní soud. Městský soud v souladu s ní předeslal, že pojem bezúhonnost obsažený v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii nelze vykládat pouze jako beztrestnost (trestní zachovalost), nýbrž jako bezúhonnost v širším slova smyslu. Městský soud též přisvědčil stěžovatelce, že trestný čin spočívající ve zpronevěře peněžních prostředků klientů svěřených advokátu do advokátní úschovy ohrožuje důvěru veřejnosti k advokátnímu stavu.
[20] Mezi účastníky řízení, a koneckonců i u městského soudu, panuje shoda v tom, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii zahrnuje kromě bezúhonnosti v trestněprávním smyslu i bezúhonnost „stavovskou“, která reflektuje postavení a úlohu advokáta. S tím vzhledem k prejudikatuře (viz citovaný rozsudek čj. 7 As 269/2018-39 a judikatura tam uváděná) souhlasí i Nejvyšší správní soud. Městský soud v souladu s ní předeslal, že pojem bezúhonnost obsažený v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii nelze vykládat pouze jako beztrestnost (trestní zachovalost), nýbrž jako bezúhonnost v širším slova smyslu. Městský soud též přisvědčil stěžovatelce, že trestný čin spočívající ve zpronevěře peněžních prostředků klientů svěřených advokátu do advokátní úschovy ohrožuje důvěru veřejnosti k advokátnímu stavu.
[21] Sporná právní otázka se tedy omezuje jen na to, zda stěžovatelka v rámci interpretace a aplikace podmínky bezúhonnosti mohla přihlédnout k již zahlazenému trestnému činu. Ze závěru městského soudu vyplývá, že tak učinit nemohla, neboť tím „smísila trestněprávní a zbytkovou bezúhonnost “ a obrazně vstoupila do role trestního soudu a žalobci prodloužila trestním soudem uložený trest zákazu činnosti na doživotí.
[22] Městský soud si však v právní argumentaci poněkud protiřečí. Na jedné straně uznává, že bezúhonnost v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii je bezúhonností v širším smyslu, která reflektuje postavení a úlohu advokáta, a připouští, že zpronevěra finančních prostředků uložených do advokátní úschovy ohrožuje důvěru veřejnosti k advokátnímu stavu. Na straně druhé stěžovatelce vytýká, že k tomuto jednání žalobce při hodnocení jeho bezúhonnosti přihlédla. Jak již bylo uvedeno výše, „stavovská“ bezúhonnost je širší než beztrestnost, a proto rovněž předložení výpisu z rejstříku trestů, z něhož vyplývá, že žadatel nebyl soudně trestán nebo že byl již dříve uložený trest zahlazen, automaticky neznamená, že je takový žadatel bezúhonný pro výkon advokacie. Bezúhonným je v tomto kontextu žadatel o zápis do seznamu advokátů teprve tehdy, přistoupí-li k trestní bezúhonnosti též absence pochybností o jeho občanské, mravní a profesní zachovalosti, respektive jeho čestnosti a svědomitosti ve smyslu § 16 a § 17 zákona o advokacii.
[23] Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelce, že zpronevěra finančních prostředků uložených advokátovi do advokátní úschovy představuje jedno z nejzávažnějších porušení povinností, kterých se advokát může dopustit. Jedná se totiž o jednání, které jde přímo proti smyslu výkonu funkce advokáta, jenž je založen na důvěře a hájení zájmů klienta. Je bezpředmětné, že žalobce finanční prostředky svým klientům nakonec vrátil, neboť tato skutečnost neměla vliv ani na spáchání trestného činu zpronevěry. Stále šlo o natolik mimořádně závažné porušení advokátních povinností, které narušilo důvěru veřejnosti v advokátní úschovy (a advokáty) jako takové. Žadatel nejen že spáchal zvlášť závažný zločin zpronevěry, za který byl odsouzen, ale současně porušil pravidla profesionální etiky výkonu advokacie.
[23] Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelce, že zpronevěra finančních prostředků uložených advokátovi do advokátní úschovy představuje jedno z nejzávažnějších porušení povinností, kterých se advokát může dopustit. Jedná se totiž o jednání, které jde přímo proti smyslu výkonu funkce advokáta, jenž je založen na důvěře a hájení zájmů klienta. Je bezpředmětné, že žalobce finanční prostředky svým klientům nakonec vrátil, neboť tato skutečnost neměla vliv ani na spáchání trestného činu zpronevěry. Stále šlo o natolik mimořádně závažné porušení advokátních povinností, které narušilo důvěru veřejnosti v advokátní úschovy (a advokáty) jako takové. Žadatel nejen že spáchal zvlášť závažný zločin zpronevěry, za který byl odsouzen, ale současně porušil pravidla profesionální etiky výkonu advokacie.
[24] Stěžovatelka jako stavovská organizace byla tedy oprávněna při posuzování bezúhonnosti žalobce zohlednit i jeho dříve spáchané jednání, třebaže trestný čin, který jím žalobce spáchal, již byl trestněprávně zahlazen. Stěžovatelka byla oprávněna kompletně zhodnotit dřívější působení žalobce jako advokáta, čehož bylo trestní odsouzení součástí. Neznamená to přitom, že by nepřípustně směšovala různé kategorie bezúhonnosti nebo tím vstupovala do role trestního soudu, jak uvedl městský soud. Žalobce vykonáním trestu zákazu činnosti výkonu advokacie, respektive zahlazením odsouzení toliko znovu nabyl možnost žádat o zápis na seznam advokátů, nikoli nárok stát se znovu advokátem s plnou trestněprávní i „stavovskou“ bezúhonností. Bylo by vskutku absurdní, pokud by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že komora je na straně jedné oprávněna pro chybějící „stavovskou“ bezúhonnost odepřít zápis na seznam advokátů žadateli, jenž se dopustil toliko kárného provinění (nikoli trestného činu) a jemuž bylo uloženo toliko kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu (jako v již zmíněném případu ve věci sp. zn. 7 As 269/2018), avšak současně je na straně druhé povinna zapsat do seznamu advokátů žadatele, který se dokonce dopustil zločinu zpronevěry advokátní úschovy, tedy nesrovnatelně společensky nebezpečnějšího jednání, za které mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti výkonu advokacie. V obou případech musí platit, že bezúhonnost podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii se nevyčerpává bezúhonností trestněprávní (trestní zachovalostí) a zahrnuje též širší bezúhonnost „stavovskou“. Je také zřejmé, že právě tuto složku bezúhonnosti si žalobce svým jednáním podstatně co do intenzity a doby poškodil.
[25] Stěžovatelka tak v daném případě vyložila a aplikovala podmínku bezúhonnosti stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii způsobem, který nelze označit za svévolný, právo zneužívající či rozporný se zákonem o advokacii a jeho smyslem a účelem.
[26] Nepřípadné je tvrzení městského soudu, že stěžovatelka své závěry vyslovila paušálně. Z obsahu správního spisu totiž vyplývá, že své rozhodnutí adresovala individuálně žalobci a své důvody mu srozumitelně vysvětlila.
[26] Nepřípadné je tvrzení městského soudu, že stěžovatelka své závěry vyslovila paušálně. Z obsahu správního spisu totiž vyplývá, že své rozhodnutí adresovala individuálně žalobci a své důvody mu srozumitelně vysvětlila.
[27] Nejvyšší správní soud dodává, že nyní vyslovené právní závěry nelze interpretovat tak, že má komora v posuzování bezúhonnosti žadatelů o zápis do seznamu advokátů neomezený prostor pro libovůli. Stále platí, že komora musí přihlížet ke konkrétním okolnostem posuzované věci a zkoumat charakter dřívějšího porušení zákona a pravidel profesionální etiky, jeho závažnost a intenzitu, včetně doby, která od závadného jednání uplynula (viz již cit. rozsudek čj. 7 As 269/2018-39). Není ovšem v tomto případě namístě stěžovatelce podsouvat, že žalobci znemožnila výkon advokacie na doživotí, ani předem stanovovat (či stěžovatelku nutit, aby stanovila) přísliby, kdy (za jak dlouhou dobu) žalobce bezúhonnost znovu nabude. Takový přístup soudu by byl nyní ryze spekulativní.