slušníků Policie České republiky*“ » Nyní srov. f 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komuní kacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). + Od 1. 1. 2007 srov. zákon č 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 435 I. Povinnost účastníka dopravní nehody zdržet se požití alkoholu po do- pravní nehodě ($ 38 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na po- zemních komunikacích) trvá až do doby, kdy je najisto postaveno, zda před jízdou nebo během jízdy nepožil alkohol. II. Policista - řidič služebního vozidla - který v rámci šetření závažné do- pravní nehody neuposlechne výzvy svých nadřízených služebních funkci- onářů k dechové zkoušce na alkohol a neoznámí svým nadřízeným ani po- licistům šetřícím takovou dopravní nehodu, že na místě dopravní nehody požívá alkoholické nápoje, ačkoliv si s ohledem na své služební postavení musí být vědom důsledků pro postup zjišťování alkoholu v jeho organismu, nejedná čestně, statečně a ukázněně, a porušuje tak služební přísahu zvlášť závažným způsobem [$ 6, $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR].
slušníků Policie České republiky*“ » Nyní srov. f 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komuní kacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). + Od 1. 1. 2007 srov. zákon č 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 435 I. Povinnost účastníka dopravní nehody zdržet se požití alkoholu po do- pravní nehodě ($ 38 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na po- zemních komunikacích) trvá až do doby, kdy je najisto postaveno, zda před jízdou nebo během jízdy nepožil alkohol. II. Policista - řidič služebního vozidla - který v rámci šetření závažné do- pravní nehody neuposlechne výzvy svých nadřízených služebních funkci- onářů k dechové zkoušce na alkohol a neoznámí svým nadřízeným ani po- licistům šetřícím takovou dopravní nehodu, že na místě dopravní nehody požívá alkoholické nápoje, ačkoliv si s ohledem na své služební postavení musí být vědom důsledků pro postup zjišťování alkoholu v jeho organismu, nejedná čestně, statečně a ukázněně, a porušuje tak služební přísahu zvlášť závažným způsobem [$ 6, $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR].
Námitky kasační stížnosti Ize stručně charakterizovat takto: Porušení služební přísahy nebo služeb- « ní povinnosti zvlášť závažným způsobem jako důvod pro propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republi- ky je podmíněno porušením služební po- vinnosti anebo jiné povinnosti stanovené právním předpisem, jež musí být prokázá- no v řízení k tomu příslušném; sama slu- žební přísaha žádné povinnosti příslušníku policie neukládá. Pokud se tak nestalo, je rozhodnutí o propuštění nezákonné. Stěžovatel nepožil alkohol v době služby, neboť jeho služba (její výkon) (a služební cesta) skončila událostí, do- pravní nehodou. Stěžovatel nebyl povinen poskytovat orgánům šetřícím dopravní nehodu sou- činnost ve vztahu ke zjištění přítomnosti alkoholu v jeho krvi poté, co se okamžitě po nehodě podrobil dechové zkoušce, byť tato zkouška nebyla doložena. O těchto přípustně uplatněných ná- mitkách Nejvyšší správní soud uvážil takto; vycházel přitom ze skutkových okolností a právní situace v době, kdy vy- 2“ dala rozhodnutí žalovaná (září 2000). 438 Služební poměr příslušníka Policie České republiky je poměrem práva ve- řejného; jako takový je ovládán sousta- vou přísně vymezených povinností a práv příslušníků, založených začasté na zcela odlišných principech, než je to- mu ve sféře pracovních vztahů soukro- moprávních. Charakter tohoto vztahu podal Nejvyšší správní soud vyčerpávají- cím způsobem ve svém rozhodnutí čj. 6 As 29/2003-97, v řízení, jehož byl stěžo- vatel účastníkem, a argumentace tam uve- dená je mu tedy známa. Toto rozhodnutí bylo též publikováno pod č. 415/2004 Sb. NSS. Jedním ze zvláštních znaků tohoto vztahu je existence služební přísahy. Po- dle jejího textu ($ 6 odst. 2 zákona o slu- žebním poměru) příslušník slibuje mimo jiné být čestným, statečným a ukázně- ným. Tento závazek na sebe vzal stěžova- tel ze své vůle a trvá po dobu, dokud ne- přestal být příslušníkem Policie České republiky, tedy samozřejmě při plnění služebních povinností, ale rovněž i mi- mo tuto dobu; vlastnosti cti, statečnosti a ukázněnosti jsou natolik spjaty s posta- vením příslušníka Policie České republi- ky, který vůči ostatním občanům je na- dán významnými pravomocemi, že tyto požadavky na jeho chování, jednání a vy- stupování se uplatňují i mimo dobu služ- by (srov. rozhodnutí Nejvyššího správní- ho soudu publikované pod č. 231/2004 Sb. NSS). Svým chováním v době služby i mi- mo tuto dobu totiž příslušník Policie České republiky ovlivňuje pověst a věro- hodnost policie jako instituce, ale rov- něž vážnost každého jednotlivého poli- cisty. Jednání a chování policisty, pokud je v rozporu se závazkem přísahy chovat se čestně, statečně a ukázněně, tak může nepochybně - s ohledem na panující ná- zory morální a společenské - stavět Poli- cii České republiky do nepříznivého světla. Evidentním smyslem tohoto zá- vazku je vyvarovat se všeho, co by mohlo zmenšit důvěru a úctu, kterou postavení příslušníka Policie České republiky vyža- duje. O konstitutivním významu přísahy svědčí $ 6 odst. 3 zákona o služebním poměru, jenž stanoví, že služební poměr končí dnem, kdy policista odmítne složit služební přísahu. Služební přísaha tedy obsahuje dobrovolně a vědomě převzatý závazek, jehož porušení může vést až k propuštění ze služebního poměru. Důvod propuštění, který byl uplatněn vůči stěžovateli [$ 106 odst. 1 písm. d) zá- kona o služebním poměru], předpoklá- dá porušení služební přísahy zvlášť zá- važným způsobem, druhou skutkovou podstatou zde uvedenou je porušení slu- žební povinnosti zvlášť závažným způso- bem. Pro naplnění těchto podstat je nut- no shledat buď porušení služební přísahy, nebo porušení služební povin- nosti (případně jistě i obého), a to v in- tenzitě dosahující zvláštní závažnosti (zvlášť závažným způsobem“). Porušení služební přísahy nebo služební povin- nosti může být podle okolností kvalifiko- váno i jako kázeňský delikt, správní de- likt, či dokonce trestný čin, nemusí tomu však tak být vždy a nutně. Pokud je pro jednání, v němž se spatřuje porušení služební přísahy či služební povinnosti, vedeno příslušné řízení, není jeho pra- vomocné ukončení předpokladem pro to, aby mohlo být konstatováno porušení služební přísahy či služební povinnosti; služební funkcionář rozhodující o pro- puštění musí rozhodnout na základě ta- kového zjištění skutkového stavu věci, který nezavdává pochybnosti o skutko- vém ději a podřadí jej pod právní důvod propuštění, přičemž musí zvlášť odůvod- nit intenzitu, která je pro důvod propuš- tění podle zákona podstatná. Řízení o propuštění se tedy vede jako řízení sa- mostatné, které není závislé na výsledku řízení kázeňských, správních či trest- ních. Tyto závěry sdílí soudy ve správním soudnictví již řadu let, byly příslušným způsobem publikovány (po vzniku Nejvyš- šího správního soudu srov. č. 112/2004 Sb. NSS, č. 201/2004 Sb. NSS). Propuštění ze služebního poměru není za těchto okol- ností porušením presumpce neviny, a to ani v případě, půjde-li o totéž jednání, o němž se vede trestní řízení; tento právní závěr byl rovněž podroben testu souladu s ústavním pořádkem, přičemž Ústavní soud jej shledal s ústavními principy zcela konformním (sp. zn. I. ÚS 529/03). V posuzované věci tedy pro řízení o pro- puštění ze služebního poměru nebylo určující, že řízení ve věcech kázeňských bylo v případě stěžovatele zastaveno, po- dezření ze spáchání trestného činu ublí- žení na zdraví bylo odloženo, řízení o přestupku podle $ 30 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestup- cích, bylo zastaveno. Vedle obecného principu, že tato řízení nejsou vzájemně podmíněna, je však nutno zdůraznit, že jednání, které bylo podle rozhodnutí slu- žebních funkcionářů příčinou propou- štěcího aktu (bránění spolehlivému vy- šetření okolností dopravní nehody a požití alkoholu v době služby), nebyla totožná s jednáními, o nichž se vedla vý- še uvedená řízení (řízení motorového vozidla po požití alkoholického nápoje, zavinění dopravní nehody). Vymezení jednání, která byla podřazena pod poru- šení služební přísahy a služební povin- nosti, plynou ze třetího odstavce prvé strany odůvodnění rozhodnutí ze dne 8. 6.2000 a dále ze třetí strany tohoto odů- vodnění (odstavec „Jelikož v průběhu šetření...“). Těmito jednáními bylo chová- ní stěžovatele na místě dopravní nehody, kdy neuposlechl jak pokynů policistů šetřících dopravní nehodu, tak nadříze- ných služebních funkcionářů k dechové zkoušce na alkohol, a dále požití alkoho- lu v době výkonu služby, čímž porušil 439 849 služební povinnost stanovenou v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení MV ČR č. 36/1999, kterým se upravují pravidla chování a zdravení v Policii ČR. Nejvyšší správní soud nepřehlédil, že v odůvodnění roz- hodnutí ze dne 8. 6. 2000 je v prvním od- stavci uvedeno, že stěžovatel řídil slu- žební vozidlo pod vlivem alkoholu, ovšem toto konstatování již nebylo v dal- ším textu odůvodnění vzato jako jedná- ní, pro které byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru. Námitka stěžovate- le směřující k podmíněnosti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti existencí jiného rozhodnutí, kterým je autoritativně rozhodnuto o ut- čitém porušení právních povinností, te- dy neobstojí; tento výklad ustanovení $ 106 odst. 1 zákona o služebním pomě- ru, jak byl podán stěžovatelem, nemá žádné opory ani na úrovni práva tzv. jed- noduchého, ale nelze jej dovodit ani z ústavních principů. Další stěžovatelova námitka míří na závěr krajského soudu ohledně konce doby služby a konce služební cesty dne 7. 5. 2000. Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že dne 7. 5. 2000 vykonal služební cestu, přičemž tvrdí, že „konec služební cesty, tedy výkonu služby, nenastal... po 21. hodině, avšak v době, kdy došlo k ne- nadálé události“ Podle $ 41 odst. 2 zákona o služeb- ním poměru o rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný slu- žební funkcionář, stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může přitom činit nejvýše 24 hodin. Vyhláška č. 31/2000 Sb., o náhradách výdajů po- skytovaných příslušníkům Policie ČR, stanovila, že služební cestou se rozumí doba, která počíná nástupem policisty 440 na cestu za účelem plnění služebních povinností v jiném místě, než je jeho pravidelné pracoviště, a končí návratem policisty z této cesty [$ 2 písm. b)], po- dle $ 3 citované vyhlášky služební funk- cionář, který vysílá policistu na služební cestu, určí policistovi dobu a místo ná- stupu služební cesty, dobu a místo ukon- čení služební cesty, místo plnění služeb- ních povinností, způsob dopravy na služební cestě, popřípadě další podrob- nosti. V posuzované věci ze správních spisů plyne, že příslušný služební funk- cionář stanovil dobu služby i služební cestu identicky, tedy určil, že doba služby a služební cesta počíná 7. 5. 2000 v Brně v 7.00 hodin a skončí předáním služeb- ního vozidla řediteli Okresního ředitel- ství Policie ČR v Břeclavi v místě jeho bydliště v B. Služebními povinnostmi, které měl stěžovatel plnit, byla účast na oslavách v P. v Rakousku, a rovněž řízení služebního vozidla na trase B. - B. a B. - B;; podle $ 28 odst. 1 písm. a) zákona o slu- žebním poměru je policista povinen plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy; plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu rozkazy a po- kyny služebních funkcionářů a nadříze- ných, s nimiž byl řádně seznámen. Pro úče- ly odpovědnosti za škodu definoval tehdejší výnos publikovaný pod č. 374/1992 Sb. jako výkon služby činnost vyplývající ze slu- žebního poměru, jinou činnost vykoná- vanou na rozkaz služebního funkcionáře a činnost, která je předmětem služební cesty ($ 67 odst. 1). Z uvedených právních předpisů ply- ne, že služební funkcionář byl oprávněn určit dobu služby tak, že byla identická se služební cestou - obecně je samozřej- mě možné, že služební cesta je delší (anebo naopak kratší) než doba služby, služební povinnosti může policista plnit (tedy konat službu) v rámci základní do- by služby anebo nad základní dobu služ- by v týdnu (tzv. přesčas). Jak uvedeno vý- še, stěžovatel zpochybňuje ukončení služební cesty a doby služby; z tehdy platného předpisu (citovaná vyhláška a zákon o služebním poměru) plyne, že služební cesta končí návratem policisty z této cesty (místo a čas určuje služební funkcionář), v projednávané věci tak měla skončit i doba služby. Služební ces- ta tedy nekončí jakýmkoli excesem ani přerušením, jež mělo například.svůj pů- vod v dohodě s nadřízeným služebním funkcionářem (v projednávané věci byla služební cesta nepochybně přerušena poté, co se stěžovatel dostavil na své pra- videlné pracoviště v B. a setrval tam za účelem „vyhledávání materiálů souví- sejících s jeho magisterskou zkouškou“, neboť se jednalo o jinou Činnost než čin- nost při výkonu služebních povinností nebo v přímé souvislosti s nimi). Výkon služebních povinností na služební cestě může být přerušen z rozličných důvodů (mimo jiné například pro osobní překáž- ky), neznamená to však, že tím služební cesta nebo služební doba končí. Služeb- ní cesta končí návratem policisty z této cesty. Obecně je možno zdůraznit, že ur- čitý právní stav, pokud tak nestanoví vý- slovně právní úprava, nekončí tím, že je přerušen (srov. úpravy sistace, přeruše- ní příčinné souvislosti, exces). Stěžova- tel na rozkaz svého nadřízeného plnil služební povinnosti v podobě účasti na oslavách v P. v Rakousku a poté řízením motorového vozidla na trase B. - B.; k ukončení plnění těchto služebních po- vinností v důsledku dopravní nehody však mohlo dojít až po skončení šetření na místě dopravní nehody, nehodou au- tomaticky neskončila ani služební cesta, ani služební doba. Služební funkcionář ukončil služební cestu a služební dobu stěžovateli po 21.00 hod. dne 7. 5. 2000, po návratu stěžovatele na místo doprav- ní nehody ze zdravotnického zařízení, kde mu byla odebrána krev na zkoušku přítomnosti alkoholu. Nařízení MV. ČR 4. 36/1999 zakazuje policistovi požívání alkoholických nápo- jů v objektech a na pracovištích policie, ve výkonu služby a před nástupem do služby. Policista je povinen podrobit se před nástupem služby a ve výkonu služ- by na výzvu vyšetření ke zjištění, zda ne- ní ovlivněn alkoholickým nápojem (čl. 3 odst. 1 a 2). Předpisy o služebním pomě- ru užívají výraz „výkon služby“ (mimo již výše podanou definici v $ 67 výnosu č. 374/1992 Sb. pro účely odpovědnosti za škodu) v širokém významu. Nejvyšší správní soud zde chápe výkon služby v rozsahu této definice $ 67 citovaného výnosu (tedy musí se jednat o činnost vyplývající ze služebního poměru, čin- nost vykonávanou na rozkaz služebního funkcionáře anebo činnost, která byla předmětem služební cesty), nelze při- tom odhlédnout ani od úkonů bezpro- středně s výkonem služby souvisejících. V projednávané věci bylo výkonem služ- by jednak účastnit se oslav v P., jednak ří- dit služební automobil na vymezených trasách a ve vymezené době, a to až do skončení vyšetřování dopravní nehody na místě, kde se tato nehoda stala. Z výše citovaných předpisů plyne, že stěžovatel požil alkohol ve výkonu služ- by nepochybně; stalo se tak již při výko- nu služby v P.: čtyři osoby nezávisle na sobě potvrzují, že jim tuto skutečnost sdělil sám stěžovatel, a to pplk. R., pplk. S., MUDr. B. a J. P. z TV N. - na tom nemů- že nic změnit ani stěžovatelovo posléze učiněné tvrzení v podání vysvětlení dne 18. 5. 2000, že v průběhu celého dne žádný alkohol nepil, jde evidentně o tvr- zení nevěrohodné; ve prospěch stěžova- 441 849 tele v tomto ohledu nebylo možno užít ani vyjádření ostatních účastníků služeb- ní cesty, neboť ani jeden z nich netvrdí, že by stěžovatel v průběhu oslav nic ne- pil, pouze uvedli, že na oslavě se podáva- lo pivo a víno, a že neviděli, že by stěžo- vatel požíval alkohol (kpt. H. - č. I 40 správního spisu, npor. H. - č. L. 41, npor. S. - č. I. 43). Poněvadž doba služby byla stěžovateli ukončena až po 21.00 hodině dne 7. 5. 2000, požil další alkohol nesporně v této době služby, učinili tak mezi 19.45 - 20.00 hodin, jak tvrdí. Uči- nil tak na místě dopravní nehody, „na posilněnou ze zdravotních důvodů“, již 55 minut poté, co se nehoda se smrtelným následkem udála, poté, co byl opakovaně vyzýván k dechové zkoušce na alkohol, při vědomí, že jak vyšetřující policisté, tak je- ho nadřízení mají pochybnosti o tom, že alkohol nepožil již dříve a údajná prvá de- chová zkouška je neprokazatelná. Pro závěr, zda stěžovatel porušil slu- žební povinnost stanovenou citovaným nařízením, proto bylo určující, zda požil alkohol ve výkonu služby, což bylo pro- kázáno (k požití alkoholu došlo toho dne dokonce dvakrát), přičemž rozho- dující bylo, zda tak učinil ve výkonu služ- by, navíc tak učinil ve služební době. Právní závěr učiněný v této otázce kraj- ským soudem shledává proto Nejvyšší správní soud přiléhavým. Z hlediska širších souvislostí posuzo- vané věci, zejména srovnávacího pohledu požadavků kladených na služební poměr policisty a soukromoprávní pracovní po- měr, poukazuje Nejvyšší správní soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu šp. zn. 21 Cdo 1755/2002 (publ. Sb. NS 2003, 10:457), jenž vyslovil, že pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne, že zaměst- nanec bude svěřené služební vozidlo po skončení pracovní doby ukládat ve svém 442 bydlišti, je i odvoz vozidla do bydliště za- městnance v přímé souvislosti s plně- ním pracovních úkolů; svěřené vozidlo se stává z pohledu ustanovení $ 135 odst. 3 písm. d) zákoníku práce (zakazu- jící požívat alkoholické nápoje na praco- vištích) pracovištěm zaměstnance. Ani z hlediska tohoto srovnávacího pohledu se nejeví výklad krajského soudu a žalo- vané, který zde stvrzuje i Nejvyšší správ- ní soud, nepřiměřeně přísným. K námitce vztahující se k výkladu teh- dy platné a účinné vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních ko- munikacích, lze uvést: ustanovení $ 38 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky uklá- dalo řidiči, který měl účast na dopravní nehodě, povinnost zdržet se požití alko- holu po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou ne- bo během jízdy požil alkoholický nápoj. Představa stěžovatele, že bude zcela na subjektivním posouzení řidiče, který měl účast na nehodě, do kdy se má zdr- žet požívání alkoholu na místě dopravní nehody se smrtelným následkem, je myl- ná. Tato povinnost mohla pominout až v okamžiku, kdy by bylo zcela najisto po- staveno, že požití alkoholu před jízdou nebo během jízdy je vyřešeno (vylouče- no); to ovšem nemohlo nastat v důsledku úkonu prvého policisty, který se dostavil na místo dopravní nehody a údajnou pr- vou dechovou zkoušku nemohl nijak prokázat, zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že již za 25 minut po nehodě (v cca 19.15 hodin) byl policistou k tomu příslušným šetřícím tuto dopravní neho- du vyzván k dechové zkoušce, kterou opakovaně odmítl; nemohl mít tedy za to, že zjištění, zda požil před jízdou alko- hol, bylo relevantně učiněno a ukonče- no, přesto alkohol podle svého tvrzení požil, a to po těchto dalších výzvách svých nadřízených, okolo 19.45 hod. Právní názor krajského soudu v rozsud- ku předestřený, že totiž stěžovatel cito- vané ustanovení porušil, považuje Nej- vyšší správní soud za zcela správný. Stěžovatel byl podle názoru Nejvyšší- ho správního soudu povinen vyhovět vý- zvám svých nadřízených i policistů šetří- cích dopravní nehodu i poté, co byla údajně provedena prvá dechová zkouška na alkohol ihned po: dopravní nehodě prvým policistou, který se na místo ne- hody dostavil. Jednak zde opravdu není ustanovení právních předpisů, které by účastníku dopravní nehody výslovně za- ručovalo, že bude provedena pouze jed- na dechová zkouška; taková zkouška mů- že být ovlivněna způsobem, jakým byla provedena (správní spisy svědčí o tom, že stěžovatel se snažil i dechovou zkouš- ku, kterou podstoupil nakonec po řadě výzev po 20.00 hodině, ovlivnit způso- bem „foukání“), nelze odhlédnout od charakteru dopravní nehody (následek smrti chodkyně), tedy stěžovateli při je- ho postavení muselo být zřejmé, že zde bude příslušnost určitých útvarů Policie ČR takovou nehodu šetřit na místě, jed- nak byl pro posuzovanou věc zcela urču- - jící fakt, že účastníkem nehody byl vyso- ký funkcionář Policie České republiky, vůči němuž měli svá řádná oprávnění je- ho nadřízení (povinnost plnit rozkazy nadřízených je jedna ze základních po- vinností příslušníka Policie České re- publiky). Za situace, kdy údajná prvá de- chová: zkouška nebyla nijak doložena, policista šetřící dopravní nehodu pojal podezření na požití alkoholu stěžovate- lem před jízdou, stěžovatel utíkal ze slu- žebního vozidla, v němž byl vyzýván k dechové zkoušce, tuto zkoušku opako- vaně odmítal, a to i na výzvu svých nadří- zených, na místě různě lamentoval ve vztahu k ohrožení jeho služebního po- měru, neoznámil nikomu, že na místě nehody požíval v podstatě těsně před druhou dechovou zkouškou alkohol při- vezený manželkou, ačkoliv jako odbor- ník věděl, že by tento fakt měl značný vliv na šetření alkoholu v jeho organis- mu, nelze toto chování hodnotit jinak než jako nečestné, nestatečné a neukáz- něné, a to i s přihlédnutím k psychické- mu rozrušení jako následku dopravní nehody, které jistě mohlo být značné. 850 Stavební řízení: obecné technické požadavky na výstavbu — pojem „pohoda bydlení“ x k $ 8 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na vý- stavbu I. „Pohodou bydlení“ ve smyslu $ 8 odst. 1 in fine vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosfé- ra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvali- tou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a pra- chu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá in- a 443 tenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně exis- tující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. II. Správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých subjek- tivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těch- to subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a je- jich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.
Vítězslav K. proti Policii České republiky o propuštění ze služebního poměru,
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu