Při přezkoumání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění přísluší soudu přezkoumávat i rozhodné skutečnosti, na nichž bylo založeno podmiňující závazné stanovisko k posouzení podmínek § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky. Pokud příslušné podklady pro závazné stanovisko nejsou
součástí správního spisu žalovaného, musí si je soud vyžádat od správního orgánu,
který závazné stanovisko vydal.
Při přezkoumání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění přísluší soudu přezkoumávat i rozhodné skutečnosti, na nichž bylo založeno podmiňující závazné stanovisko k posouzení podmínek § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky. Pokud příslušné podklady pro závazné stanovisko nejsou
součástí správního spisu žalovaného, musí si je soud vyžádat od správního orgánu,
který závazné stanovisko vydal.
Rozhodnutím Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hl . m . Prahy,
Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (správní orgán
I . stupně) ze dne 11 . 10 . 2014 bylo žalobkyni
uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst . 1
písm . b) bodu 1 a 9 a § 119 odst . 1 písm . c)
bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců . Žalobkyně naplnila skutkovou podstatu § 119 odst . 1
písm . b) bodu 1 a 9 tím, že se při kontrole
prokázala pozměněnými doklady Bulharské
republiky a Českou republiku neopustila
poté, co jí bylo dne 2 . 10 . 2007 uloženo správní vyhoštění, přičemž opětovně pobývala na
území České republiky od 15 . 10 . 2009 do
27 . 5 . 2014 bez víza a bez cestovního dokladu,
zásah „odmítnutí vydat mi kopie úředních
záznamů o úkonech na mě provedených“ .
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že
krajský soud označil ohledně úředních záznamů za nezákonný zásah jiné jednání, než
které vymezila žalobkyně v souladu s § 84
odst . 3 písm . a) s . ř . s .
a opakovaně tak porušovala právní předpisy .
Ustanovení § 119 odst . 1 písm . c) bodu 1 a 2
žalobkyně naplnila tím, že na území České
republiky pobývala nejméně od srpna roku
1999 do 27 . 5 . 2014 bez cestovního dokladu
a po pozbytí postavení žadatele o mezinárodní ochranu pobývala na území České republiky od 15 . 10 . 2009 do 27 . 5 . 2014 bez víza .
Doba, po kterou nesmí žalobkyně vstoupit
na území členských států Evropské unie, byla
stanovena v délce čtyř let .
Proti rozhodnutí I . stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím
ze dne 28 . 1 . 2015 zamítla . Žalovaná v odůvodnění uvedla, že není žádných pochyb
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
zbytí postavení žadatele o mezinárodní ochranu pobývala na území České republiky od 15 . 10 . 2009 do 27 . 5 . 2014 bez víza .
Doba, po kterou nesmí žalobkyně vstoupit
na území členských států Evropské unie, byla
stanovena v délce čtyř let .
Proti rozhodnutí I . stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím
ze dne 28 . 1 . 2015 zamítla . Žalovaná v odůvodnění uvedla, že není žádných pochyb
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
o tom, že došlo k naplnění skutkové podstaty § 119 odst . 1 písm . b) bodu 1 a 9 a § 119
odst . 1 písm . c) bodu 1 a 2 zákona o pobytu
cizinců . K námitce žalobkyně proti obsahu
závazných stanovisek k možnosti vycestování žalovaná uvedla, že dne 19 . 12 . 2014 vydal
ministr vnitra závazné stanovisko, kterým
potvrdil původní závazná stanoviska ze dne
7 . 7 . 2014 a ze dne 6 . 10 . 2014 a konstatoval,
že vycestování je možné . Správní orgán, který rozhoduje v navazujícím správním řízení,
je ze zákona obsahem závazného stanoviska
vázán a nedisponuje oprávněním jakýmkoliv
způsobem toto stanovisko interpretovat anebo jej obsahově měnit . K námitce nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného
života žalovaná uvedla, že dcera žalobkyně
taktéž nedisponuje žádným pobytovým statusem v České republice . Jak žalobkyně, tak její
dcera pobývají v České republice neoprávněně . Během správního řízení nebyla prokázána taková integrace dcery, která by bránila
jejímu vycestování na Ukrajinu . Vycestování
bude zásahem do rodinného a soukromého
života žalobkyně a rodinného a soukromého
života její dcery, ale ne zásahem nepřiměřeným . K námitce žalobkyně, že je rozhodnutí o správním vyhoštění nadbytečné, neboť
bude potrestána soudem, jelikož je s ní vedeno trestní řízení před Obvodním soudem pro
Prahu 7, žalovaná konstatovala, že rozhodnutí o správním vyhoštění není trestem, ale
opatřením .
Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, v níž
namítala nepřiměřenost zásahu do svého rodinného a soukromého života a do rodinného a soukromého života své dcery . Žalobkyně napadla taktéž závazná stanoviska ze dne
7 . 7 . 2014 a ze dne 6 . 10 . 2014, protože vycestování na Ukrajinu za současné bezpečnostní
a politické situace není v souladu se zásadou
nenavracení . Žalovaná si měla při přezkumu
závazného stanoviska obstarat podrobnější
zprávy o zemi původu .
Městský soud žalobu rozhodnutím ze dne
9 . 4 . 2015, čj . 2 A 13/2015-30, zamítl . V odůvodnění napadeného rozsudku nejprve zrekapituloval všechny zjištěné skutečnosti .
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
e
7 . 7 . 2014 a ze dne 6 . 10 . 2014, protože vycestování na Ukrajinu za současné bezpečnostní
a politické situace není v souladu se zásadou
nenavracení . Žalovaná si měla při přezkumu
závazného stanoviska obstarat podrobnější
zprávy o zemi původu .
Městský soud žalobu rozhodnutím ze dne
9 . 4 . 2015, čj . 2 A 13/2015-30, zamítl . V odůvodnění napadeného rozsudku nejprve zrekapituloval všechny zjištěné skutečnosti .
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
Poté uvedl, že nesdílí názor žalobkyně, že
rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah
do jejího rodinného a soukromého života a do rodinného a soukromého života její
dcery . Pokud se od doby vydání rozhodnutí
správním orgánem I . stupně změnila situace
potud, že k ní přicestovala a žije ve společné
domácnosti její matka, která předtím žila na
Ukrajině, doba soužití žalobkyně s matkou,
která navíc pobývá na území České republiky pouze na základě pobytového oprávnění,
není tak dlouhá, aby správní vyhoštění žalobkyně mohlo podstatným způsobem zasáhnout do jejich vztahů . Navíc je žalobkyně
osobou zletilou, která je schopna se o sebe
sama starat a na soužití se svojí matkou není
ani natolik závislá . Žalobkyně nenahlásila policii ztrátu dokladu a od roku 1999 pobývala na území České republiky bez cestovního
dokladu . Zároveň poté, co jí v roce 2000 vypršelo povolení k dlouhodobému pobytu na
území České republiky, neučinila žádný krok
k tomu, aby si dlouhodobý pobyt prodloužila .
Nepovolený pobyt žalobkyně byl přerušován
pouze dobou řízení o jejích žádostech o udělení mezinárodní ochrany . Z rodného listu
dcery žalobkyně pak bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že se žalobkyně před orgány
České republiky vykazovala pozměněným
průkazem a snažila se tímto svým jednáním
zakrýt svoji identitu, aby vůči ní z důvodu
jejího neoprávněného pobytu na území České republiky správní orgány nezasahovaly .
Žalobkyně se zcela úmyslně vyhýbala své povinnosti opustit území České republiky na
základě rozhodnutí o správním vyhoštění ze
dne 2 . 10 . 2007 . Podstatnou dobu svého pobytu na území České republiky žalobkyně pobývala neoprávněně v rozporu se zákonem
o pobytu cizinců, kdy tento svůj neoprávněný pobyt řešila neúspěšnými žádostmi o udělení azylu . I když žalobkyně pobývá na území
České republiky od doby svého příjezdu dne
12 . 2 . 1997, podstatnou dobu svého pobytu na
území České republiky pobývá neoprávněně,
z toho prakticky 15 let bez platného cestovního dokladu . Není možné zohledňovat pouze délku pobytu žalobkyně na území České
republiky, ale je nutno tuto délku poměřit
s délkou neoprávněného pobytu a snahou ža-
kdy tento svůj neoprávněný pobyt řešila neúspěšnými žádostmi o udělení azylu . I když žalobkyně pobývá na území
České republiky od doby svého příjezdu dne
12 . 2 . 1997, podstatnou dobu svého pobytu na
území České republiky pobývá neoprávněně,
z toho prakticky 15 let bez platného cestovního dokladu . Není možné zohledňovat pouze délku pobytu žalobkyně na území České
republiky, ale je nutno tuto délku poměřit
s délkou neoprávněného pobytu a snahou ža-
lobkyně zmást správní a policejní orgány prokazováním se cizí identitou . Žalobkyně nemá
zásadní sociální a kulturní vazby na Českou
republiku, do veřejného dění se nezapojuje,
a to, že rozumí českému jazyku, ještě neznamená její plnou integraci do společnosti na
území České republiky, neboť znalost českého jazyka je pouze předpokladem pro integraci, nikoliv integrací samotnou . Předtím
než v roce 1997 žalobkyně Ukrajinu opustila,
žila v Zakarpatské oblasti ve městě Rachov,
a proto není nikterak v rozporu s § 120a zákona o pobytu cizinců, pokud v případě možnosti vycestování žalobkyně do vlasti byla
tato možnost pro vycestování posuzována
dle jejího posledního bydliště na Ukrajině .
S ohledem na jednání žalobkyně nelze považovat rozhodnutí o správním vyhoštění za
zjevně nepřiměřené .
K další žalobní námitce městský soud
uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění
není trestem, nemá sankční povahu a je toliko správním rozhodnutím, které obsahuje vyjádření zájmu státu na tom, aby se jím
dotčený cizinec na území státu nezdržoval .
Nesdílí ani námitku žalobkyně týkající se
závazného stanoviska ministra vnitra ze dne
19 . 12 . 2014 . Trvalé bydliště žalobkyně, kde
žijí i její příbuzní, není v současné době střety ukrajinských vládních vojsk a povstalců, ze
strany separatistů, nikterak zasaženo, a proto
neexistují žádné důvody a překážky, které by
vycestování žalobkyně do místa jejího posledního trvalého pobytu na Ukrajině dle § 179
zákona o pobytu cizinců znemožňovaly .
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně
(stěžovatelka) kasační stížnost . Podle stěžovatelky správní orgány i městský soud pochybily v závěru, že rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky nepředstavuje nepřiměřený
zásah do rodinného a soukromého života
stěžovatelky a její dcery . Navíc nezjistily skutkový stav způsobem nezbytným pro náležité posouzení přiměřenosti zásahu . Správní
orgány i městský soud vycházely primárně
z protokolu o vyjádření ze dne 28 . 5 . 2014 .
Šlo o vyjádření, které stěžovatelka poskytla
po noci strávené v policejní cele, ve strachu
o nezletilou dceru po incidentu domácího
hoštění stěžovatelky nepředstavuje nepřiměřený
zásah do rodinného a soukromého života
stěžovatelky a její dcery . Navíc nezjistily skutkový stav způsobem nezbytným pro náležité posouzení přiměřenosti zásahu . Správní
orgány i městský soud vycházely primárně
z protokolu o vyjádření ze dne 28 . 5 . 2014 .
Šlo o vyjádření, které stěžovatelka poskytla
po noci strávené v policejní cele, ve strachu
o nezletilou dceru po incidentu domácího
násilí . Správní orgány ani městský soud nezohlednily skutečnost, že se k nim přestěhovala
matka stěžovatelky a že v České republice žijí
tři ze čtyř sester stěžovatelky . Na Ukrajině stěžovatelka a její dcera nemají žádné vazby, žijí
tam pouze strýcové, jeden v Rachově v Zakarpatské oblasti a druhý v Oděse, ani s jedním
ze strýců není stěžovatelka v kontaktu . Stěžovatelka žije v České republice nepřetržitě po
dobu 18 let, na Ukrajině není registrovaná,
nemá tam trvalé bydliště . Proto nesouhlasila s názorem správního orgánu a městského
soudu, jež možnost jejího vycestování posuzovaly „vzhledem k místu jejího trvalého
bydliště“ v Rachově v Zakarpatské oblasti .
Dcera stěžovatelky se v České republice již
narodila, na Ukrajině nikdy ani nebyla .
Správní orgány a následně i městský soud
dezinterpretovaly vyjádření sestry, která byla
v řízení vyslechnuta jako svědek . Z tohoto
vyjádření zcela jistě neplyne, že by stěžovatelka vlastnila dům ve městě Rachov . Stěžovatelka na Ukrajině nevlastní žádný majetek .
V případě provedení vyhoštění by s dcerou
neměly kde bydlet . Správní orgán a městský
soud naopak ve svých rozhodnutích uvádějí,
že stěžovatelka s dcerou by v případě návratu
na Ukrajinu měly zázemí rodinného domu .
Stěžovatelka je svobodná matka a tento faktor měl být vzat v potaz . Závěry o vlastnictví
domu na území Ukrajiny by správní orgán
i městský soud měly podložit relevantními
důkazy . S vlastnictvím nemovitosti se pojí
i institut tzv . publicity a je možné dohledat,
komu daná nemovitost patří .
Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem, že nemá zásadní sociální a kulturní
vazby na území České republiky . Odkázala
na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze
dne 5 . 3 . 2014, čj . 3 As 120/2013-30, a ze dne
16 . 4 . 2015, čj . 5 Azs 6/2015-31 . Správní orgán
ani městský soud nepřiznaly znalosti českého
jazyka v jejich případě žádný význam . Městský soud se ani náznakem nezabýval obsahem pojmu „sociální a kulturní zapojení do
společenského a veřejného života“, přičemž
pod tímto vágním konstatováním si lze představit prakticky jakoukoliv činnost, při které
dochází k interakci mezi lidmi . Stěžovatelka
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
120/2013-30, a ze dne
16 . 4 . 2015, čj . 5 Azs 6/2015-31 . Správní orgán
ani městský soud nepřiznaly znalosti českého
jazyka v jejich případě žádný význam . Městský soud se ani náznakem nezabýval obsahem pojmu „sociální a kulturní zapojení do
společenského a veřejného života“, přičemž
pod tímto vágním konstatováním si lze představit prakticky jakoukoliv činnost, při které
dochází k interakci mezi lidmi . Stěžovatelka
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
neví, z jakých informací při posouzení onoho zapojení do společenského a veřejného
života městský soud vycházel, neboť si žádné
podklady ohledně její socializace neobstaral .
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem, že se
na území nenachází žádná osoba, která by její
případné správní vyhoštění pociťovala jako
nepřiměřený zásah do svých práv a svobod .
Na území České republiky se nachází jak její
sestry, tak její matka . Stěžovatelka dále poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28 . 11 . 2008, čj . 5 Azs 46/2008-71,
a naznačila, že již nutnost vycestování a odloučení od zbytku rodiny je v jejich případě
nepřiměřeným zásahem do rodinného či
soukromého života .
Stěžovatelka dále namítala neposouzení
všech faktorů, které v obdobných případech
vyžaduje judikatura Evropského soudu pro
lidská práva, například v rozsudku ze dne
22 . 4 . 2004, Radovanovic proti Rakousku,
stížnost č . 42703/98, ze dne 2 . 8 . 2001, Boultif proti Švýcarsku, stížnost č . 54273/00, Reports 2001-IX, a v rozsudku velkého senátu
ze dne 18 . 10 . 2006, Üner proti Nizozemsku,
stížnost č . 46410/99, Reports 2006-XII . Stěžovatelka měla za to, že správní orgány ani
městský soud nevzaly v potaz veškeré výše
uvedené faktory, zejména nejlepší zájem
nezletilého dítěte a závažnost problémů, se
kterými by se v případě návratu do země původu setkalo . Dále vůbec nepoměřily závažnost jednání stěžovatelky k zásahu do jejího
rodinného a soukromého života a do rodinného a soukromého života její dcery v případě vyhoštění . Dcera stěžovatelky se na území
České republiky narodila a jiné prostředí než
české nezná . V České republice bude od září
navštěvovat mateřskou školu . Správní orgány
nevzaly v potaz, kde by dcera se stěžovatelkou
bydlela, jestli by měla materiální zabezpečení,
a nepřihlédly ani k informacím o domácím
násilí ze strany otce dcery vůči stěžovatelce,
jež by v případě jejich návratu mohlo mít vliv
na fyzický a duševní vývoj nezletilé . Dcera se
nachází ve stadiu velmi podstatném pro vývoj
a má zájem na klidném a nerušeném vývoji
a dětství bez nutnosti měnit prostředí, na které je zvyklá a kde má rodinné příslušníky a ka-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
stěžovatelkou
bydlela, jestli by měla materiální zabezpečení,
a nepřihlédly ani k informacím o domácím
násilí ze strany otce dcery vůči stěžovatelce,
jež by v případě jejich návratu mohlo mít vliv
na fyzický a duševní vývoj nezletilé . Dcera se
nachází ve stadiu velmi podstatném pro vývoj
a má zájem na klidném a nerušeném vývoji
a dětství bez nutnosti měnit prostředí, na které je zvyklá a kde má rodinné příslušníky a ka-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
marády . Městský soud se měl držet i názoru,
který vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22 . 1 . 2015, čj . 1 Azs 140/2014-42 .
Celé řízení vytváří zásadní psychický tlak na
nezletilou dceru stěžovatelky, jejíž ochrana
by měla být stěžejní . Tento závěr podporuje
i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze
dne 18 . 3 . 2015, čj . 1 Azs 174/2014-41 . V souvislosti s jejich rodinným životem je namístě posoudit i vztah mezi stěžovatelkou a její
dcerou a dále mezi nezletilou dcerou a její
babičkou a tetami, které žijí na území České
republiky . K tomu stěžovatelka odkázala na
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28 . 2 . 2014, čj . 2 As 69/2013-35 .
Závazná stanoviska ze dne 7 . 7 . 2014 a ze
dne 6 . 10 . 2014 trpěla zmatečností, neboť
uváděla neúplné či nesprávné informace
(např . že stěžovatelka má tři dcery) . Závazná
stanoviska neobsahují konkrétní navázání na
oblast, do které by stěžovatelka s dcerou měly
po svém vyhoštění vycestovat . Závazné stanovisko k možnosti vycestování je předčasné,
jelikož v jejím případě probíhá řízení o mezinárodní ochraně, ve kterém se posuzuje,
jestli stěžovatelce v případě návratu do země
původu nehrozí skutečné nebezpečí vážné
újmy . Stěžovatelka měla za to, že žalovaná
si měla při přezkumu závazného stanoviska
obstarat podrobnější zprávy o zemi původu, odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6 . 1 . 2015, čj . 8 Azs
110/2014-53 . Správní orgány i městský soud
nevycházely z aktuálních a relevantních
zpráv o zemi původu a tyto nebyly dohledatelné . Závazné stanovisko je v rozporu s realitou v zemi původu .
Stěžovatelka měla dále za to, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeným opatřením
vzhledem k jejímu předchozímu jednání,
rodinným a osobním poměrům, stupni integrace a vztahům navázaným na území . Trestní řízení je podle ní dostatečně represivní
reakcí státu a řízení o správním vyhoštění
je za těchto okolností nadbytečné . Důsledky
správního vyhoštění jsou v podstatě stejné
jako důsledky trestu vyhoštění . Trestní soud
vzhledem k rodinným poměrům stěžovatelky
nepřistoupil k uložení trestu vyhoštění z dů-
měřeným opatřením
vzhledem k jejímu předchozímu jednání,
rodinným a osobním poměrům, stupni integrace a vztahům navázaným na území . Trestní řízení je podle ní dostatečně represivní
reakcí státu a řízení o správním vyhoštění
je za těchto okolností nadbytečné . Důsledky
správního vyhoštění jsou v podstatě stejné
jako důsledky trestu vyhoštění . Trestní soud
vzhledem k rodinným poměrům stěžovatelky
nepřistoupil k uložení trestu vyhoštění z dů-
vodů uvedených v § 80 trestního zákoníku .
Je proto zarážející, že správní orgány a městský soud dospěly k opačnému závěru . Stěžovatelka byla toho názoru, že v jejím případě
existují okolnosti, které převažují nad narušením veřejného pořádku, neboť protiprávní
jednání nebylo povahy úmyslně poškozující
jiné osoby a směřovalo toliko k tomu, aby
mohla zůstat na území České republiky, kde
měla vytvořené silné vazby a narodila se zde
její dcera . Správní orgány ani městský soud
neposuzovaly zejména délku pobytu na území a stupeň integrace . Stěžovatelka odkázala
na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 26 . 7 . 2011, čj . 3 As
4/2010-151, č . 2420/2011 Sb . NSS, a na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj . 3 As 120/2013-30, a měla za to, že její
jednání spočívající v neoprávněném pobytu
nelze považovat za skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti .
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Praze a věc mu vrátil
k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci
Nejvyšším správním soudem
(…)
III.A Nepřiměřenost zásahu
do rodinného života stěžovatelky
a její dcery, neposouzení nejlepšího
zájmu dcery stěžovatelky a zásahu
vyhoštění do jejích práv
Podle § 119a odst . 2 zákona o pobytu cizinců nelze rozhodnutí o správním vyhoštění
podle § 119 vydat, jestliže by jeho důsledkem
byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo
rodinného života cizince . Při posuzování
přiměřenosti dopadů rozhodnutí vydaných
podle zákona o pobytu cizinců správní orgán
podle § 174a citovaného zákona „zohlední
zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince
na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu
a pevnost rodinných vztahů, ekonomické
poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke
státu jeho posledního trvalého bydliště“ .
zákona o pobytu cizinců správní orgán
podle § 174a citovaného zákona „zohlední
zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince
na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu
a pevnost rodinných vztahů, ekonomické
poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke
státu jeho posledního trvalého bydliště“ .
Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že v případech, kdy se
řeší otázka nuceného vycestování cizince
a možné porušení práva na respektování rodinného a soukromého života, je nezbytné
vycházet především z judikatury Evropského
soudu pro lidská práva vztahující se ke článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č . 209/1992 Sb .) . Evropský
soud pro lidská práva ve své judikatuře při
výkladu pojmu „nepřiměřeného zásahu do
soukromého nebo rodinného života“ zohledňuje zejména: (1) rozsah, v jakém by byl rodinný nebo soukromý život narušen, (2) délku pobytu cizince ve smluvním státě, který
hodlá cizince vyhostit, (3) rozsah sociálních
a kulturních vazeb na tento stát, (4) existenci nepřekonatelné překážky k rodinnému či
soukromému životu v zemi původu, např . nemožnost rodinného příslušníka následovat
cizince do země jeho původu, (5) „imigrační historii“ cizince, tedy porušení pravidel
cizineckého práva v minulosti, (6) povahu
a závažnost porušení veřejného pořádku či
trestného činu spáchaného cizincem a další
faktory (viz např . citovaný rozsudek velkého
senátu Evropského soudu pro lidská práva
Üner proti Nizozemsku, body 57–58, a rozsudky ze dne 31 . 1 . 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, stížnost
č . 50435/99, Reports 2006-I, bod 39, či ze
dne 28 . 6 . 2011, Nunez proti Norsku, stížnost
č . 55597/09, bod 70, k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5 . 3 .
2013, čj . 8 As 118/2012-45, ze dne 30 . 7 . 2013,
čj . 1 As 50/2013-48, a ze dne 3 . 7 . 2013, čj . 1
As 17/2013-50) .
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
26 . 2 . 2014, čj . 8 As 109/2013-34, konstatoval,
že „[r]ozhodnutí o správním vyhoštění musí
sledovat zásadu proporcionality, která spočívá v požadavku, aby intenzita zásahu do
práv cizince byla přiměřená významu veřejného zájmu, k jehož ochraně má zásah,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
5 . 3 .
2013, čj . 8 As 118/2012-45, ze dne 30 . 7 . 2013,
čj . 1 As 50/2013-48, a ze dne 3 . 7 . 2013, čj . 1
As 17/2013-50) .
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
26 . 2 . 2014, čj . 8 As 109/2013-34, konstatoval,
že „[r]ozhodnutí o správním vyhoštění musí
sledovat zásadu proporcionality, která spočívá v požadavku, aby intenzita zásahu do
práv cizince byla přiměřená významu veřejného zájmu, k jehož ochraně má zásah,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
reprezentovaný rozhodnutím o správním
vyhoštění, sloužit. Ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců obsahuje výčet kritérií,
které je nutno vážit při rozhodování o možnosti správního vyhoštění cizince. Správní
orgán musí vedle jednotlivých aspektů obsažených v § 174a zákona o pobytu cizinců
zohlednit i další obdobná kritéria, budou-li
v konkrétním řízení zjištěna. Správní orgán
nemusí všech jedenáct kritérií v rozhodnutí
výslovně vyjmenovávat. Je však třeba trvat
na požadavku, aby z rozhodnutí bylo zřejmé, že ve vztahu k nim činil skutková zjištění a posuzoval je.“ Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgány nejsou povinny při
posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí
o správním vyhoštění v odůvodnění správních rozhodnutí vyjmenovat veškerá kritéria
obsažená v § 174a zákona o pobytu cizinců,
přiměřenost dopadů rozhodnutí je však nezbytné posoudit komplexně, na základě informací zjištěných v konkrétní věci .
V rámci prvního okruhu kasačních námitek stěžovatelka uvedla několik dílčích námitek, ke kterým Nejvyšší správní soud uvádí
následující . Stěžovatelka byla dne 10 . 10 . 2014
seznámena se správním spisem a byla jí dána
možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí . Pokud nyní tvrdí, že vyjádření ze dne
28 . 5 . 2014 poskytla po noci strávené v policejní cele, lze jen konstatovat, že v rámci správního řízení měla možnost se znovu vyjádřit ke
všem shromážděným podkladům . V žalobě
a kasační stížnosti uvedla, že na území Ukrajiny
nemá trvalé bydliště, nemůže však vytýkat žalované, že možnost vycestování posuzovala ve
vztahu k adrese jejího trvalého bydliště, neboť
v průběhu celého správního řízení včetně odvolání stěžovatelka nezpochybnila tento údaj,
pouze tvrdila, že v místě jejího posledního trvalého pobytu již nemá žádné zázemí . Nadto
je logické, že posouzení proběhlo ve vztahu
k poslednímu bydlišti stěžovatelky v zemi původu, neboť je to oblast, která je stěžovatelce
známa . Pokud stěžovatelka namítá dezinterpretaci vyjádření její sestry, Nejvyšší správní
soud k tomu uvádí, že sama stěžovatelka do
protokolu o vyjádření účastníka řízení ze dne
28 . 5 . 2014 uvedla, že spolu s maminkou má
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
nemá žádné zázemí . Nadto
je logické, že posouzení proběhlo ve vztahu
k poslednímu bydlišti stěžovatelky v zemi původu, neboť je to oblast, která je stěžovatelce
známa . Pokud stěžovatelka namítá dezinterpretaci vyjádření její sestry, Nejvyšší správní
soud k tomu uvádí, že sama stěžovatelka do
protokolu o vyjádření účastníka řízení ze dne
28 . 5 . 2014 uvedla, že spolu s maminkou má
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
na Ukrajině dům . Stěžovatelka sice v odvolání
a v žalobě konstantně tvrdila, že na Ukrajině žádný majetek nevlastní, městský soud však v souladu s tím v odůvodnění netvrdil, že by tento dům
stěžovatelka vlastnila . Tuto otázku městský soud
posoudil tak, že stěžovatelka žádnou překážku
vycestování do vlasti neuváděla a nic jí nebrání
v obnově života v místě svého posledního pobytu . Se stěžovatelkou nelze souhlasit v tom, že
by nebylo vzato v potaz, že je svobodná matka,
městský soud na s . 11 napadeného rozsudku
uvádí, že stěžovatelka je schopna se sama o sebe
starat, přičemž toto tvrzení je v souladu s obsahem správního spisu, mimo jiné např . v souladu
s vyjádřením svědka, sestry stěžovatelky . Městský soud posuzoval to, že stěžovatelka má znalost českého jazyka, jedná se však pouze o jedno
z kritérií posuzovaných v kontextu individuální
situace cizince . Městský soud neměl povinnost
definovat, co znamená pojem sociální a kulturní zapojení do společenského a veřejného života . Pokud stěžovatelka ve vyjádření účastníka řízení uvedla, že se nezapojuje do veřejného dění,
nemá vazby k České republice a není jí známa
překážka vycestování, přičemž chce vycestovat
za sestrou do Rakouska, nelze žalované a městskému soudu vytknout závěr o neexistenci zásadních sociálních a kulturních vazeb na území
České republiky .
Stěžovatelka na jedné straně tvrdí, že žalovaná měla přihlédnout k informacím o domácím násilí ze strany otce dcery vůči její
matce, na druhé straně uvádí, že otec žije se
svojí původní rodinou . Žalovaná sice provedla úvahu, že na Ukrajině žije otec dcery, a nedojde tedy k rozdělení rodiny, stěžovatelka
však až v žalobě uvedla, že otec o dceru nejeví zájem . Městský soud na žalobu adekvátně zareagoval, když poukázal na to, že tento
muž ani není zapsán jako otec v rodném listě
a není potřeba posuzovat možnost žít s ním
na Ukrajině .
Nejvyšší správní soud však shledal, že
kasační stížnost je zčásti důvodná, a to co se
týče námitky nezkoumání nejlepšího zájmu
nezletilého dítěte a dopad vyhoštění do jeho
života . Tuto námitku stěžovatelka uvedla již
v žalobě a městský soud se jí nezabýval . Je
zřejmé, že správní vyhoštění matky je v nyní
reagoval, když poukázal na to, že tento
muž ani není zapsán jako otec v rodném listě
a není potřeba posuzovat možnost žít s ním
na Ukrajině .
Nejvyšší správní soud však shledal, že
kasační stížnost je zčásti důvodná, a to co se
týče námitky nezkoumání nejlepšího zájmu
nezletilého dítěte a dopad vyhoštění do jeho
života . Tuto námitku stěžovatelka uvedla již
v žalobě a městský soud se jí nezabýval . Je
zřejmé, že správní vyhoštění matky je v nyní
posuzovaném případě nezbytně spojeno
s tím, že její dcera ji bude muset na Ukrajinu
následovat . Podle článku 3 Úmluvy o právech
dítěte (č . 104/1991 Sb .) by primárním hlediskem při jakékoli činnosti orgánů veřejné
moci týkající se dětí měl být nejlepší zájem
dítěte, jak vyplývá i z rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne
6 . 7 . 2010, Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, stížnost č . 41615/07, Reports 2010, bodu
135 . Judikatura Evropského soudu pro lidská
práva potvrzuje nutnost respektovat zájem
dítěte při posuzování nezbytnosti a přiměřenosti zásahu do jeho rodinného života (viz
např . rozsudek velkého senátu Evropského
soudu pro lidská práva ze dne 13 . 7 . 2000,
Elsholz proti Německu, stížnost č . 25735/94,
Reports 2000-VIII) . Pokud městský soud tuto
námitku nevypořádal, nemohl ani adekvátně
posoudit přiměřenost zásahu správního vyhoštění do rodinného a soukromého života
stěžovatelky . V této části je proto napadený
rozsudek nepřezkoumatelný .
III.B Závazné stanovisko
Ministerstva vnitra
Druhý okruh kasačních námitek se týkal
závazného stanoviska Ministerstva vnitra . Podle § 120a odst . 1 zákona o pobytu cizinců:
„Policie v rámci rozhodování o správním
vyhoštění podle § 119 a § 120 je povinna si
vyžádat závazné stanovisko ministerstva,
zda vycestování cizince je možné (§ 179);
to neplatí, rozhoduje-li policie o správním
vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že
jeho vycestování je možné.“
Závazné stanovisko ze dne 6 . 10 . 2014
skutečně obsahuje informaci, že v Zakarpatské oblasti na Ukrajině má stěžovatelka tři
děti . Tento nedostatek však napravilo závazné stanovisko ze dne 19 . 12 . 2014, v němž se
již správně uvádí, že v Zakarpatské oblasti žijí
příbuzní stěžovatelky . Další nesprávné informace stěžovatelka nekonkretizovala . Závazná
stanoviska konkretizují oblast, do které by
mohla stěžovatelka s dcerou vycestovat, a to
město Rachov v Zakarpatské oblasti . Logicky vycházejí z adresy posledního trvalého
pobytu stěžovatelky na Ukrajině . K námitce
i
děti . Tento nedostatek však napravilo závazné stanovisko ze dne 19 . 12 . 2014, v němž se
již správně uvádí, že v Zakarpatské oblasti žijí
příbuzní stěžovatelky . Další nesprávné informace stěžovatelka nekonkretizovala . Závazná
stanoviska konkretizují oblast, do které by
mohla stěžovatelka s dcerou vycestovat, a to
město Rachov v Zakarpatské oblasti . Logicky vycházejí z adresy posledního trvalého
pobytu stěžovatelky na Ukrajině . K námitce
předčasnosti závazného stanoviska Nejvyšší
správní soud uvádí, že řízení o správním vyhoštění a řízení o mezinárodní ochraně jsou
samostatná řízení zakončená samostatnými
rozhodnutími, jež jsou samostatně přezkoumatelná . Probíhající řízení o mezinárodní
ochraně nezbavuje správní orgán v řízení
o správním vyhoštění povinnosti vyžádat si
ve smyslu § 120a zákona o pobytu cizinců
závazné stanovisko . Správní orgán nemůže
v řízení o uložení správního vyhoštění rezignovat na řádné zjištění skutkového stavu
s tím, že obdobné otázky budou řešeny v řízení o mezinárodní ochraně, ale musí posoudit
podmínky, které mu ukládá § 120a ve spojení
s § 179 zákona o pobytu cizinců . Rozhodnutí o správním vyhoštění musí obstát samo
o sobě . K tomuto závěru dospěl Nejvyšší
správní soud v citovaném rozsudku čj . 8 Azs
110/2014-53 . V citovaném rozhodnutí dále
dospěl k právnímu závěru, že soud musí mít
možnost ověřit obsah, relevanci a věrohodnost informací o zemi původu, na nichž je
založeno závazné stanovisko k posouzení
podmínek § 179 zákona o pobytu cizinců,
vydané v rámci řízení o uložení správního
vyhoštění. Tyto informace proto musí být
součástí správního spisu.
Stěžovatelka nyní namítá, že správní orgány i městský soud nevycházely z aktuálních
a relevantních zpráv o zemi původu a tyto
nebyly dohledatelné . Závazné stanovisko je
podle ní v rozporu s realitou v zemi původu .
Je potřebné zdůraznit, že výše citované rozhodnutí se týkalo specifické situace, kdy závěr závazného stanoviska byl zjevně nesprávný a v rozporu se skutečnostmi ve správním
spisu . Závazné stanovisko se v daném případě vyjadřovalo k jiným skutečnostem, než
jaké uváděla stěžovatelka . V nyní posuzované
věci vycházelo závazné stanovisko z konkrétně označených dokumentů, které však nebyly součástí správního spisu . Stěžovatelka
v žalobě odkázala na citovaný rozsudek čj . 8
Azs 110/2014-53 a žádala o přehodnocení
závazného stanoviska, respektive doplnění
relevantních zpráv o zemi původu a náležité
zjištění skutkového stavu . Uvedla přitom, že
zprávy o zemi původu nebyly dohledatelné .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
vatelka . V nyní posuzované
věci vycházelo závazné stanovisko z konkrétně označených dokumentů, které však nebyly součástí správního spisu . Stěžovatelka
v žalobě odkázala na citovaný rozsudek čj . 8
Azs 110/2014-53 a žádala o přehodnocení
závazného stanoviska, respektive doplnění
relevantních zpráv o zemi původu a náležité
zjištění skutkového stavu . Uvedla přitom, že
zprávy o zemi původu nebyly dohledatelné .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
Stejné námitky zopakovala i v kasační stížnosti . Městský soud k tomu pouze uvedl, že
„[n]esdílí ani námitku [stěžovatelky], pokud
se týká Závazného stanoviska Ministra vnitra ČR ze dne 19. 12. 2014, po přezkoumání
Závazných stanovisek vydaných Ministerstvem vnitra ČR, Odbor azylové a migrační
politiky, ze dne 7. 7. a 6. 10. 2014 dle § 120a
zákona o pobytu cizinců, tak, že posoudil možnost vycestování [stěžovatelky] na
Ukrajinu do posledního místa jejího pobytu
v Zakarpatské oblasti (město Rachov), došel
k závěru, že trvalé bydliště [stěžovatelky],
kde žijí i její příbuzní, není v současné době
střety ukrajinských vládních vojsk a povstalců, ze strany separatistů, nikterak zasaženo,
a z toho důvodu neexistují žádné důvody
a překážky, které by vycestování [stěžovatelky] do místa jejího posledního trvalého
pobytu na Ukrajině dle § 179 zákona o pobytu cizinců znemožňovaly. Neobstojí tedy
námitka [stěžovatelky] vztahující se k Závaznému stanovisku Ministerstva vnitra ČR
o možnosti jejího vycestování dle § 120a zákona o pobytu cizinců.“
Pokud žalobní námitka směřovala do
obsahu závazného stanoviska a městský
soud potřeboval posoudit jeho zákonnost,
měl si, podle názoru Nejvyššího správního
soudu, podklady pro závazné stanovisko,
pokud tyto nebyly součástí správního spisu, vyžádat od správního orgánu, aby mohl
ověřit obsah, relevanci a věrohodnost informací o zemi původu, na nichž bylo závazné
stanovisko založeno . Vzhledem k tomu, že
stěžovatelka v žalobě současně namítala nemožnost dohledat tyto podklady, bylo nezbytné se s celou touto námitkou (správní
orgány i městský soud nevycházely z aktuálních a relevantních zpráv o zemi původu
a tyto nebyly dohledatelné) přezkoumatelným způsobem vypořádat . Městský soud si
tyto podklady nevyžádal a neučinil žádnou
úvahu ve vztahu k této žalobní námitce .
Z jeho odůvodnění tak vůbec nevyplývá,
proč považoval tuto žalobní námitku stěžovatelky za lichou . I v této části je proto na padený rozsudek nepřezkoumatelný .
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
III.C Námitka rozporu
s principem proporcionality
z aktuálních a relevantních zpráv o zemi původu
a tyto nebyly dohledatelné) přezkoumatelným způsobem vypořádat . Městský soud si
tyto podklady nevyžádal a neučinil žádnou
úvahu ve vztahu k této žalobní námitce .
Z jeho odůvodnění tak vůbec nevyplývá,
proč považoval tuto žalobní námitku stěžovatelky za lichou . I v této části je proto na padený rozsudek nepřezkoumatelný .
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
III.C Námitka rozporu
s principem proporcionality
K třetímu okruhu námitek Nejvyšší správní soud předně uvádí, že dcera stěžovatelky
se narodila v roce 2011, tedy v době, kdy stěžovatelka na základě správního vyhoštění ze
dne 2 . 10 . 2007 pobývala po skončení druhého řízení o mezinárodní ochraně na území
České republiky nelegálně . Stěžovatelka tedy
zakládala rodinu s vědomím, že na území pobývá nelegálně, navíc si v roce 2009 obstarala
pozměněné doklady . Nejvyšší správní soud se
proto neztotožňuje se stěžovatelkou v tom, že
protiprávní jednání směřovalo toliko k tomu,
aby mohla zůstat na území České republiky,
kde měla vytvořené silné vazby a narodila
se zde její dcera, neboť k tomuto jednání docházelo z její strany již v době, kdy na území
České republiky měla pouze jednu sestru .
Stěžovatelka uvedla, že trestní soud vzhledem
k rodinným poměrům stěžovatelky nepřistoupil k uložení trestu vyhoštění z důvodů
uvedených v § 80 trestního zákoníku z roku
2009, přičemž důsledky správního vyhoštění jsou v podstatě stejné jako důsledky trestu
vyhoštění . Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelka byla rozsudkem Obvodního soudu
v Praze ze dne 19 . 11 . 2014, čj . 24 T 91/2014-
-122, uznána vinnou tím, že spáchala přečin
padělání a pozměnění veřejné listiny podle
§ 348 odst . 1 věty první trestního zákoníku
z roku 2009, a byla odsouzena k trestu odnětí
svobody na jeden rok s podmíněným odkladem v trvání dvou let . Z rozsudku, který je ve
smyslu § 129 odst . 2 trestního řádu vyhotoven
bez odůvodnění, nelze dovodit, proč obvodní
soud neuložil trest vyhoštění, proto je tvrzení
stěžovatelky, že to bylo s ohledem na rodinné
poměry, pouhou spekulací . Nadto, na rozdíl
od trestu vyhoštění, který je trestněprávní
sankcí, je správní vyhoštění správním rozhodnutím, které vyjadřuje zájem státu na tom, aby
se jím dotčený cizinec na území České republiky nezdržoval . Každé z těchto rozhodnutí má
zcela odlišný charakter, a proto nelze souhlasit
se stěžovatelkou, že trestní řízení je dostatečně represivní reakcí státu a řízení o správním
vyhoštění je za těchto okolností nadbytečné
(srovnej také rozsudek Nejvyššího správního
díl
od trestu vyhoštění, který je trestněprávní
sankcí, je správní vyhoštění správním rozhodnutím, které vyjadřuje zájem státu na tom, aby
se jím dotčený cizinec na území České republiky nezdržoval . Každé z těchto rozhodnutí má
zcela odlišný charakter, a proto nelze souhlasit
se stěžovatelkou, že trestní řízení je dostatečně represivní reakcí státu a řízení o správním
vyhoštění je za těchto okolností nadbytečné
(srovnej také rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14 . 7 . 2005, čj . 5 Azs 94/2005-52,
č . 1164/2007 Sb . NSS) . Nejvyšší správní soud
má za to, že žalovaná i městský soud posuzovaly kritéria délky pobytu na území a stupeň
integrace . Pokud stěžovatelka tvrdí, že jednání spočívající v neoprávněném pobytu nelze
považovat za skutečné, aktuální a dostatečně
závažné ohrožení některého ze základních
zájmů společnosti, k tomu Nejvyšší správní
soud uvádí, že se citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj . 3
As 4/2010-151 zabývalo výkladem pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ v kontextu § 119 odst . 2 písm . b) zákona o pobytu
cizinců, jenž se týká správního vyhoštění
občana Evropské unie nebo jeho rodinného
příslušníka . Pokud stěžovatelka naznačila, že
samotný nelegální vstup nebo pobyt není závažným ohrožením některého ze základních
zájmů společnosti a že v jejím případě existují
okolnosti, které převažují nad narušením veřejného pořádku, jedná se o námitku, která
se vztahuje k otázce posouzení přiměřenosti
zásahu do rodinného a soukromého života, viz
část III .A . Vzhledem k tomu, že městský soud
bude znovu muset posoudit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života, bude
se muset znovu zabývat i poměřováním zájmu
státu na zabránění neoprávněného pobytu cizinců na straně jedné a právem na soukromý
a rodinný život cizince na straně druhé, tedy
proporcionalitou zásahu . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016
Mariya K . proti Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, o uložení správního vy- tato prodleva nebyla žalobkyni dostatečně
odůvodněna . Opět je nutno zdůraznit, že žalobkyně ani jednu z těchto námitek v žalobě
neuplatnila, cítila se být poškozena tím, že
zápis nebyl vyhotoven okamžitě . Nenamítala ani nedostatečné poučení ze strany policie . V petitu žaloby označila za nezákonný hoštění, o kasační stížnosti žalobkyně .