Pokud je žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn za účelem spolehlivého zjištění
nebo ověření jeho totožnosti [§ 46a odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu],
zajištění je možné pouze po dobu, kdy toto zjišťování nebo ověřování probíhá, a délka zajištění musí být stanovena s ohledem na účel zajištění. Z rozhodnutí musí být
zřejmé, zda správní orgán činí nějaké kroky pro naplnění tohoto účelu zajištění.
Pokud je žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn za účelem spolehlivého zjištění
nebo ověření jeho totožnosti [§ 46a odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu],
zajištění je možné pouze po dobu, kdy toto zjišťování nebo ověřování probíhá, a délka zajištění musí být stanovena s ohledem na účel zajištění. Z rozhodnutí musí být
zřejmé, zda správní orgán činí nějaké kroky pro naplnění tohoto účelu zajištění.
Prejudikatura: č . 787/2006 Sb . NSS .
o kasační stížnosti žalobce .
Žalobce podal dne 1 . 3 . 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany . Na území České
republiky se žalobce nacházel bez cestovního
dokladu či jiného dokladu totožnosti . Cestovní doklad podle svého vyjádření ztratil v roce
2010 v Maroku . Z Ghany vycestoval v únoru
2010 přes Burkinu Faso, Mali, Alžírsko a Maroko do Španělska, kde strávil rok, a v prosinci 2011 odcestoval do Francie, kde zůstal
další čtyři roky . V prosinci 2015 odcestoval
do Německa a dne 27 . 2 . 2016 přicestoval na
území České republiky . Dne 4 . 3 . 2016 žalobce podepsal čestné prohlášení o totožnosti .
Dne 30 . 3 . 2016 žalovaný rozhodl podle § 46a
odst . 1 písm . a) zákona o azylu o zajištění žalobce za účelem spolehlivého zjištění nebo
ověření jeho totožnosti . Podle § 46a odst . 5
zákona o azylu byla doba zajištění stanovena
do 21 . 6 . 2016, tedy na 110 dnů .
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu, ve které
namítal, že totožnost osvědčil čestným prohlášením, a žalovaný to v odůvodnění vůbec
nezohlednil . Žalovaný odůvodnil napadené
rozhodnutí pouze tím, že žalobce správnímu
orgánu nepředložil žádný doklad prokazující
jeho totožnost, a tudíž nemohla být spolehlivě
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 12/2016
rozhodné, zda vodnímu dílu byl již udělen
kolaudační souhlas, ale důležitá je faktická
existence vodního díla, ke které se váže její
údržba .
zjištěna nebo ověřena jeho totožnost . Dotčené ustanovení zákona o azylu však umožňuje
zajištění žadatele pouze v případě, že správní
orgán provádí úkony, které vedou ke zjištění
nebo ověření totožnosti žadatele o udělení
mezinárodní ochrany a je k tomu nutné omezení svobody žadatele . Napadené rozhodnutí
je dále nepřezkoumatelné ve vztahu k posouzení možnosti uložení zvláštního opatření .
Z odůvodnění správního orgánu ve vztahu
k nedostatečnosti uložení zvláštního opatření vyplývá, že žalovaný se rozhodl omezit
žalobce za účelem zajištění jeho účasti na řízení . Tímto popisuje žalovaný důvody, které
mohou vést k zajištění žadatele, nikoliv však
podle § 46a odst . 1 písm . a) zákona o azylu,
ale podle § 46a odst . 1 písm . f) téhož zákona . Žalobce také rozporoval stanovení doby
zajištění v délce 110 dnů, neboť žalovaný měl
stanovit délku trvání zajištění s ohledem na
předpokládanou délku úkonů, které mají
vést ke zjištění a ověření totožnosti . Žalovaný
však vycházel při určení doby trvání zajištění
ze zcela odlišných důvodů zajištění, než které
uvedl ve výroku . Rozhodnutí žalovaného je
podle žalobce vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné .
46a odst . 1 písm . f) téhož zákona . Žalobce také rozporoval stanovení doby
zajištění v délce 110 dnů, neboť žalovaný měl
stanovit délku trvání zajištění s ohledem na
předpokládanou délku úkonů, které mají
vést ke zjištění a ověření totožnosti . Žalovaný
však vycházel při určení doby trvání zajištění
ze zcela odlišných důvodů zajištění, než které
uvedl ve výroku . Rozhodnutí žalovaného je
podle žalobce vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné .
Krajský soud rozsudkem ze dne 18 . 5 . 2016,
čj . 41 Az 6/2016-22, žalobu zamítl . V odůvodnění krajský soud uvedl, že v daném případě
je nesporné, že žalobce nedisponuje žádným
věrohodným dokladem, kterým by byla bez jakýchkoliv pochybností spolehlivě prokázána
jeho totožnost . Krajský soud se následně vyjádřil k ústavní konformitě dotčeného ustanovení zákona o azylu . Konstatoval, že v případě
§ 46a odst . 1 písm . a) zákona o azylu jde o zajišťovací institut, který umožňuje pro případ,
že by skutečná identita žadatele o udělení mezinárodní ochrany, která vyjde šetřením najevo, neodpovídala tomu, co o sobě žadatel tvrdí, či je o něm jinak známo správnímu orgánu,
adekvátně reagovat . Krajský soud dospěl k závěru, že právní úprava je ústavně konformní
a žalovanému není důvodu vytýkat, že ji aplikoval . Dále uvedl, že pokud nebyla spolehlivě
zjištěna totožnost žadatele, žalobce není chráněnou osobou, které by nebylo možno uložit
povinnost setrvat v přijímacím středisku . Byly
tedy splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí .
Proti rozsudku krajského soudu podal
žalobce (stěžovatel) kasační stížnost . Krajský
soud podle stěžovatele pochybil, když neshledal rozhodnutí nezákonným z důvodu nesprávné aplikace § 46a odst . 1 písm . a) a § 46a
odst . 5 zákona o azylu v souvislosti s § 3, § 50
odst . 3 a § 68 odst . 3 správního řádu, kteréžto
kladou na správní orgán požadavek zjistit stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti
v rozsahu nezbytném vzhledem ke konkrétním okolnostem případu dle § 2 odst . 4 správního řádu . Krajský soud se zároveň nevypořádal se všemi žalobními body, což způsobuje
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku .
Stěžovatel uvedl, že krajský soud nereagoval
na námitky, že žalovaný již neprovádí žádné
úkony za účelem zjištění totožnosti stěžovatele . Nevypořádal se s námitkami ve vztahu
k odůvodnění neuložení zvláštního opatření
žalobci místo zajištění a nevypořádal se s námitkou směřující do stanovení délky trvání
zajištění .
Stěžovatel měl dále za to, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku, zda žalovaný pochybil, když stěžovatele zajistil
uvedl, že krajský soud nereagoval
na námitky, že žalovaný již neprovádí žádné
úkony za účelem zjištění totožnosti stěžovatele . Nevypořádal se s námitkami ve vztahu
k odůvodnění neuložení zvláštního opatření
žalobci místo zajištění a nevypořádal se s námitkou směřující do stanovení délky trvání
zajištění .
Stěžovatel měl dále za to, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku, zda žalovaný pochybil, když stěžovatele zajistil
podle § 46a odst . 1 písm . a) zákona o azylu
pouze z toho důvodu, že stěžovatel nepředložil správnímu orgánu žádný doklad, který
by potvrzoval jeho totožnost . Stěžovatel měl
zároveň za to, že již v řízení před krajským
soudem byly důvody pro zrušení rozhodnutí
správního orgánu . Stěžovatel osvědčil totožnost čestným prohlášením a dále uvedl, že
svůj cestovní pas ztratil v Maroku v roce 2010
a žádný jiný doklad nemá k dispozici . Odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 4 . 4 . 2012, čj . 7 Azs 7/2012-39, ze kterého
plyne, že správní orgán je povinen zabývat se
též čestným prohlášením o totožnosti . Stěžovatel dále poukázal na body 14 a 25 Doporučení Úřadu Vysokého komisaře k zajišťování
cizinců . Správní orgán nezdůvodnil, z jakých
důvodů neshledává osvědčení totožnosti čestným prohlášením za dostatečné . Dále stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25 . 2 . 2016, čj . 5 Azs 8/2016-32,
z něhož vyplývá, že žadatele o mezinárodní
ochranu dle čl . 8 odst . 3 písm . a) směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU,
kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (dále jen „nová
přijímací směrnice“), je možné zajistit pouze
v případě nutnosti spolehlivě zjistit nebo ověřit jeho totožnost a jen po dobu, kdy toto zjišťování nebo ověřování probíhá . Z rozhodnutí
není zřejmé, zda takové ověřování a zjišťování
probíhá, a zároveň nelze zjistit, zda byla splněna podmínka, že jej není možné konat bez
omezení stěžovatele na svobodě . Stěžovatel
měl za to, že v jeho případě již nebyla splněna
ani podmínka legitimního účelu, neboť vyvinul veškeré úsilí k prokázání svých tvrzení
a jeho identitu nelze již více zjistit . V případě
stěžovatele je důvodné se domnívat, že k zabezpečení jeho účasti v řízení ve věci mezinárodní ochrany bylo dostatečné uložení
zvláštního opatření, a to s ohledem na jeho
chování, kdy se sám dostavil do přijímacího
střediska a požádal o mezinárodní ochranu .
Správní orgán neodůvodnil, proč neshledal
zvláštní opatření dostačujícím . Stěžovatel
svým chováním nezavdal žádnou příčinu, která by ospravedlňovala postup správního orgánu dle § 46a odst . 1 písm . a) zákona o azylu .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
ízení ve věci mezinárodní ochrany bylo dostatečné uložení
zvláštního opatření, a to s ohledem na jeho
chování, kdy se sám dostavil do přijímacího
střediska a požádal o mezinárodní ochranu .
Správní orgán neodůvodnil, proč neshledal
zvláštní opatření dostačujícím . Stěžovatel
svým chováním nezavdal žádnou příčinu, která by ospravedlňovala postup správního orgánu dle § 46a odst . 1 písm . a) zákona o azylu .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
Stěžovatel dále uvedl, že k jeho námitkám
ohledně absence zdůvodnění postupu správního orgánu krajský soud uvedl, že postup byl
ústavně konformní, neboť v situaci, kdy není
spolehlivě zjištěna totožnost, zákon umožňuje osobu zajistit . Takto postavený výklad nelze podle stěžovatele přijmout, neboť § 46a
odst . 1 písm . a) zákona o azylu uvádí možnost
zajištění osoby jako krajní . Ke zvážení použití
mírnějších prostředků se krajský soud nevyjádřil vůbec a v této části je podle stěžovatele
rozhodnutí nepřezkoumatelné . Další pochybení spatřoval stěžovatel v délce zajištění na
110 dní . Žalovaný měl stanovit délku zajištění
s ohledem na délku trvání úkonů, které mají
vést ke zjištění a ověření totožnosti žalobce .
Žalovaný však stanovil dobu trvání zajištění
za tím účelem, aby omezil svobodu žalobce
po dobu celého řízení ve věci mezinárodní
ochrany, přestože zákon takovýto důvod zajištění bez dalšího neumožňuje .
Postup žalovaného nemá podle stěžovatele oporu v zákoně a skutečnost, že vycházel
ze zcela odlišných důvodů zajištění, než které
uvedl ve výroku svého rozhodnutí, zakládá
vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost
jeho rozhodnutí . Reakce krajského soudu je
nepřípadná, když se omezil na konstatování,
že zákonem stanovená maximální doba zajištění je přiměřeně dlouhá, a tedy ústavně konformní . Námitka stěžovatele nicméně směřovala ke konkrétnímu případu žadatele, neboť
není zřejmé, proč byla stanovena téměř celá
zákonná doba . Zajištění a stanovení doby zajištění od sebe nelze oddělovat, odůvodnění
soudu je proto i v této části dle stěžovatele
nepřezkoumatelné .
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že má v řízení o mezinárodní
ochraně povinnost zjistit stav věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti, přičemž pro
účely tohoto řízení je nezbytné spolehlivé
zjištění totožnosti a státní příslušnosti žadatele o mezinárodní ochranu . Vzhledem
k tomu, že v současné fázi řízení nemohla být
spolehlivě zjištěna nebo ověřena totožnost
stěžovatele, neboť ten nepředložil žádný doklad potvrzující jeho totožnost a s výjimkou
čestného prohlášení ani neposkytl žádné jiné
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 12/2016
it stav věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti, přičemž pro
účely tohoto řízení je nezbytné spolehlivé
zjištění totožnosti a státní příslušnosti žadatele o mezinárodní ochranu . Vzhledem
k tomu, že v současné fázi řízení nemohla být
spolehlivě zjištěna nebo ověřena totožnost
stěžovatele, neboť ten nepředložil žádný doklad potvrzující jeho totožnost a s výjimkou
čestného prohlášení ani neposkytl žádné jiné
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 12/2016
indicie, které by byly schopny podpořit tvrzení o totožnosti jmenovaného, žalovaný nepovažoval v případě stěžovatele za dostatečné
uložení zvláštního opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu . Stěžovatel k tomu znovu připomenul migrační historii stěžovatele . Popsané
dlouhodobé jednání stěžovatele je dle názoru
správního orgánu zcela v protikladu s požadavkem kladeným na podání důvěryhodného
vysvětlení neexistujících dokladů . K námitce
maximální doby zajištění žalovaný uvedl, že
trvá na tom, že jeho závěr stran stanovení
doby trvání zajištění byl dostatečným způsobem odůvodněn, v odůvodnění rozhodnutí
jsou uvedeny zcela konkrétní a specifické
okolnosti případu žalobce, které svědčí pro
závěr, že se žalovaný od maximální doby určené zákonem o azylu neodchýlil . V dalším
vyjádření k doplnění kasační stížnosti žalovaný stručně uvedl, že uložením zvláštního
opatření dle § 47 zákona o azylu se zabýval
a dospěl k závěru, že v případě stěžovatele
nelze účinně uplatnit zvláštní opatření .
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Brně a rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
(…) Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozsudek krajského soudu
není nepřezkoumatelný, a dospěl k závěru, že
napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro
nedostatek důvodů [§ 103 odst . 1 písm . d)
s . ř . s .] . Z odůvodnění napadeného rozsudku
vyplývá, že krajský soud se vůbec nezabýval
žalobními námitkami stěžovatele: 1 . že totožnost osvědčil čestným prohlášením a z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný
prováděl úkony, které vedou ke zjištění nebo
ověření totožnosti žadatele, 2 . že napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve vztahu
k posouzení možnosti uložení zvláštního
opatření a 3 . že žalovaný pochybil při stanovení doby zajištění .
Krajský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku pouze dovodil, že dotčené ustanovení je ústavně konformní, poukázal na
význam zjištění totožnosti v řízení o udělení
mezinárodní ochrany a konstatoval, že § 46a
prováděl úkony, které vedou ke zjištění nebo
ověření totožnosti žadatele, 2 . že napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve vztahu
k posouzení možnosti uložení zvláštního
opatření a 3 . že žalovaný pochybil při stanovení doby zajištění .
Krajský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku pouze dovodil, že dotčené ustanovení je ústavně konformní, poukázal na
význam zjištění totožnosti v řízení o udělení
mezinárodní ochrany a konstatoval, že § 46a
odst . 1 písm . a) zákona o azylu umožňuje rea-
govat na případy, kdy skutečná identita žadatele neodpovídá tomu, co o sobě žadatel
tvrdí, nebo co je známo správnímu orgánu .
Pokud nebyla spolehlivě zjištěna jeho totožnost, stěžovatel není chráněnou osobou, které by nebylo možno uložit povinnost setrvat
v přijímacím středisku . Nevyjádřil se tedy
k výše rekapitulovaným žalobním námitkám .
Už z tohoto důvodu je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů
(srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18 . 10 . 2005, čj . 1 Afs 135/2004-73,
č . 787/2006 Sb . NSS) . (…)
V případě dotčeného ustanovení se jedná
o transpozici čl . 8 odst . 3 písm . a) nové přijímací směrnice, podle kterého žadatel může
být zajištěn za účelem zjištění nebo ověření jeho totožnosti nebo státní příslušnosti .
Z článku 9 odst . 3 nové přijímací směrnice
dále plyne, že žadatel musí být zajištěn pouze po co nejkratší dobu a pokud přetrvávají
důvody stanovené v čl . 8 odst . 3 . V důvodové
zprávě k novele zákona o azylu se uvádí: „Cílem § 46a je na jednu stranu minimalizovat
nutnost omezení osobní svobody těch žadatelů, u nichž může být přistoupeno k tzv.
alternativě k zajištění, a na druhou stranu
zajistit zdárné, úplné, rychlé a nestranné
řízení ve věci mezinárodní ochrany […] Důvody zajištění jsou navrženy v souladu s přijímací směrnicí. Důvody zajištění za účelem
spolehlivého zjištění totožnosti žadatele,
nebo pokud se žadatel o udělení mezinárodní ochrany prokazuje padělanými nebo
pozměněnými doklady totožnosti, se přejímají z dosavadní úpravy pouze s menšími
úpravami. Dochází ke zpřesnění písmene b)
tak, aby bylo jasné, že zajištění podle písmene b) není sankcí, ale je nutné pro spolehlivé
zjištění totožnosti a státní příslušnosti podle
čl. 8 odst. 3 písm. a) přijímací směrnice.“ (srov .
Poslanecká sněmovna Parlamentu, Důvodová
zpráva k zákonu č . 314/2015 Sb ., tisk č . 463/0)
Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že považuje pro účely řízení
o mezinárodní ochraně za nezbytné spolehlivé zjištění totožnosti stěžovatele . Správní
orgán má v řízení o mezinárodní ochraně
ísmene b) není sankcí, ale je nutné pro spolehlivé
zjištění totožnosti a státní příslušnosti podle
čl. 8 odst. 3 písm. a) přijímací směrnice.“ (srov .
Poslanecká sněmovna Parlamentu, Důvodová
zpráva k zákonu č . 314/2015 Sb ., tisk č . 463/0)
Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že považuje pro účely řízení
o mezinárodní ochraně za nezbytné spolehlivé zjištění totožnosti stěžovatele . Správní
orgán má v řízení o mezinárodní ochraně
povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti . Z tohoto hlediska je podle žalovaného spolehlivé zjištění totožnosti
a dále i státní příslušnosti žadatele o mezinárodní ochranu naprosto klíčové a pro účely řízení jako takového nezbytné . Uložení
zvláštního opatření by podle žalovaného nebylo dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o mezinárodní ochranu v řízení ve věci
mezinárodní ochrany . Proto je nutné vést
s ním řízení ve věci mezinárodní ochrany za
současného omezení jeho osobní svobody .
Vzhledem k tomu, že v současné fázi řízení
nemohla být spolehlivě zjištěna nebo ověřena totožnost výše jmenovaného žadatele,
neboť ten nepředložil žádný doklad potvrzující jeho totožnost, a současně nelze účinně
uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona
o azylu, shledal správní orgán naplnění podmínek pro zajištění dle § 46a odst . 1 písm . a)
zákona o azylu . Žalovaný dále posuzoval stanovenou délku zajištění ve vztahu k předpokládané době ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany .
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že
žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl
důvody, které mohou vést k závěru, že byly
naplněny podmínky pro zajištění podle § 46a
odst . 1 písm . a) zákona o azylu . Z tohoto ustanovení plyne, že účelem zajištění musí být
spolehlivé zjištění nebo ověření jeho totožnosti . Z odůvodnění napadeného rozhodnutí
však neplyne, zda žalovaný bude dále činit
nějaké úkony vedoucí k zjištění nebo ověření
totožnosti stěžovatele . Žalovaný se nezabýval
čestným prohlášením o totožnosti stěžovatele, pouze konstatoval, že pro účely řízení
o mezinárodní ochraně je nezbytné spolehlivé zjištění totožnosti .
Nejvyšší správní soud se v rozsudku čj . 7 Azs
7/2012-39, vztahujícím se k předchozí právní
úpravě, zabýval povinností setrvat v přijímacím středisku z důvodu, že nebyla spolehlivě
zjištěna totožnost žadatele . Nejvyšší správní
soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že
správní orgán je povinen zabývat se například
též čestným prohlášením o totožnosti a ověřenou kopií stránky cestovního pasu, je-li z ní
možno zjistit totožnost žadatele .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
Aminu S . (Ghana) proti Ministerstvu vnitra o zajištění žadatele o mezinárodní ochranu, zajistit bez ohledu na soukromoprávní poměry vodního díla a jeho okolí potřebnou údržbu a provoz tohoto díla, zejména z důvodu
bezpečného a řádného fungování . Není tedy č . 103/2013 Sb . a č . 314/2015 Sb .