6 Azs 224/2023- 23 - text
6 Azs 224/2023 - 24 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: O. L., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2023, č. j. CPR 14255
3/ČJ
2023
930310
V238, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023, č. j. 20 A 12/2023 19
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne 10. 3. 2023, č. j. KRPA 89664 11/ČJ 20023 000022 UA, uložilo žalobci správní vyhoštění, neboť pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn [§ 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů]. Dále stanovilo dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, v délce dvou let s tím, že vycestování žalobce na Ukrajinu není možné z důvodu ozbrojeného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, a doba vycestování tedy bude stanovena, až pominou důvody znemožňující vycestování. Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení změnila (upřesnila) část výroku prvostupňového rozhodnutí, co do obsahu prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítal, že rozsudek se pouze formalisticky vypořádal s žalobními námitkami nepřiměřenosti uloženého správního vyhoštění vzhledem k epidemii onemocnění COVID 19 v letech 2020 až 2021 a taktéž vzhledem k válce na Ukrajině v letech 2022 až 2023. Napadený rozsudek tak dle stěžovatele pomíjí jádro žalobních bodů, jímž byla nepřiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života jakožto důsledku uloženého správního vyhoštění. Stěžovatel poukázal na to, že „nemusela být nutně splněna podmínka přiměřenosti“ tohoto zásahu, nicméně městský soud k tomu pouze nedostatečně uvedl, že opatření stanovená během první vlny koronavirové epidemie (březen až červen 2020), znemožňující cizincům vycestovat, skončila ještě před příjezdem stěžovatele do České republiky. Na podzim roku 2020 přitom byla dle stěžovatele na Ukrajině špatná situace druhé vlny koronavirové epidemie a ukrajinské orgány odmítaly vpustit do země některé cizince. Vycestování tak bylo dle stěžovatele obtížnější než za běžných okolností. Začátek války pak obtížnou situaci ještě více prohloubil. Správní orgán měl dle stěžovatele rovněž zohlednit, že se na policii dostavil dobrovolně a spolupracoval.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti toliko odkázala na spisový materiál a stručně uvedla, že při svém rozhodování nepochybila a souhlasí se závěry napadeného rozsudku. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31).
[7] Stran přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií stěžovatel v kasační stížnosti nic netvrdil. Uplatněné kasační námitky neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku městského soudu rovněž neshledal pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Na výsledku řízení nemůže nic změnit ani stěžovatelův poukaz na to, že se na policii dostavil dobrovolně a spolupracoval.
[8] Namítl li stěžovatel v kasační stížnosti, že se městský soud dostatečně nevypořádal s jeho žalobními námitkami stran nepřiměřenosti dopadů uloženého správního vyhoštění do soukromého a rodinného života (a tedy namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku), postačuje stručně odkázat na bod 25 odůvodnění napadeného rozsudku, kde se městský soud s přiměřeností dopadů správního vyhoštění do stěžovatelova soukromého a rodinného života zabýval (konkrétně v této souvislosti uvedl, že stěžovatel nemá na území žádné blízké osoby, ani nemá žádné vazby k České republice). Z odůvodnění je tedy v souladu s dosavadní judikaturou patrné, jak městský soud na námitky směřující proti nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí reagoval a jak posoudil, a napadený rozsudek není v tomto ohledu nepřezkoumatelný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, č. 244/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52).
[9] Námitku týkající se komplikací způsobených koronavirovou epidemií pak stěžovatel v žalobě nevznesl ve vztahu k dopadům do svého soukromého a rodinného života, jak nyní tvrdí v kasační stížnosti, nýbrž toliko v obecné rovině. Městský soud ani této námitce nepřisvědčil, a sice z důvodů dostatečně a přezkoumatelně popsaných v bodě 23 odůvodnění rozsudku. Závěry žalované i městského soudu, že stěžovateli nebránila ve vycestování žádná tehdy aktuální protiepidemická opatření, a tedy vycestovat mohl, považuje Nejvyšší správní soud za dostatečné. Stěžovatel nemůže úspěšně argumentovat pouhou obtížnější situací při cestování v období epidemie koronaviru (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 Azs 43/2020 27, bod 32). Stěžovatel navíc nejen nedoložil, ale ani netvrdil, že by po poměrně dlouhou dobu jeho neoprávněného pobytu na území České republiky nebylo právně nebo fakticky možné vycestovat z území České republiky na Ukrajinu. Navíc není zřejmé, jak konkrétně měla epidemie koronaviru (probíhající v několika vlnách) ovlivnit stěžovatelovu možnost vycestovat do země původu, když rozhodování žalované o správním vyhoštění probíhalo až po skončení epidemie. K argumentaci nevpuštěním státních příslušníků třetích zemí na Ukrajinu, kterou stěžovatel nově uplatnil až v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud poukazuje na její nepřípadnost, neboť stěžovatel je státním příslušníkem Ukrajiny, nikoli cizincem ze třetí země.
[10] Rovněž v případě námitky válečného konfliktu je nutno konstatovat, že stěžovatel ji v žalobě nevznesl ve vztahu k dopadům do soukromého a rodinného života, jak tvrdil v kasační stížnosti, nýbrž opět pouze v obecné rovině. Městský soud tuto námitku dostatečně a přezkoumatelně vypořádal v bodě 24 odůvodnění rozsudku tak, že na probíhající válečný konflikt žalovaná reagovala tím, že stěžovateli nestanovila lhůtu k vycestování, neboť se na něj vztahují důvody znemožňující okamžité vycestování. Také tato otázka již byla předmětem posuzování ze strany Nejvyššího správního soudu, který dospěl k závěru, že probíhající válečný konflikt na Ukrajině nebrání samotnému uložení správního vyhoštění státnímu příslušníku Ukrajiny, jsou li pro správní vyhoštění splněny zákonné podmínky (rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023 35, bod 19).
[11] Námitky uplatněné stěžovatelem tedy řeší dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, od které soud neshledal důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci. IV. Závěr a náklady řízení
[12] Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021 28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. dubna 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu