6 Azs 271/2022- 32 - text
6 Azs 271/2022 - 33
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: S. D., zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2022, č. j. OAM
35/ZA
ZA11
ZA16
2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2022, č. j. 30 Az 5/2022
22,
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla žalobcem tvrzená obava ze zabití jeho strýcem, kterému žalobce unesl dceru, neboť strýc nesouhlasil s jejich sňatkem. Další uváděný důvod spočíval v nemožnosti žalobce nalézt jako Kurd v Turecku práci. V rámci pohovoru (viz protokol ze dne 19. 1. 2022) žalobce uvedl, že po konfliktu se strýcem a jeho rodinou opustil bydliště a přestěhoval se s rodiči i sourozenci do Izmiru. Domníval se, že by mu turecká policie nepomohla. K nemožnosti nalézt zaměstnání žalobce uvedl, že je v Turecku získá pouze ten, kdo poskytne úplatek, anebo má známé. Žádné problémy s orgány Turecké republiky žalobce nikdy neměl, nebyl ani politicky aktivní.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že v Turecku dochází k útisku Kurdů, kteří jsou vnímání jako lidé nižší kategorie. Poukázal na usnesení Evropského parlamentu o zprávě Evropské komise o Turecku za rok 2021, které se zabývá situací kurdské menšiny na jihovýchodě Turecka, kde donucovací orgány podnikají opatření proti předním aktérům občanské společnosti a politickým oponentům. Evropský parlament vyzval k mírovému urovnání kurdské otázky, k ukončení útlaku etnických a náboženských menšin, umožnění užívání kurdštiny jako mateřského jazyka ve vzdělávání a ve veřejném životě. Parlament dále konstatoval znepokojení nad kroky namířenými proti straně HDP (hájící práva Kurdů) a nad zadržováním jejích činovníků a trestními procesy s nimi. Z tohoto dokumentu stěžovatel dovozuje nerovné postavení Kurdů v Turecku a domnívá se, že žalovaný byl povinen zjišťovat, zda jeho případný požadavek na poskytnutí ochrany tureckými orgány před hrozbou ze strany strýce vznesený v zemi původu mohl být úspěšný. Žalovaný tak dle stěžovatele nezjistil skutkový stav dostatečně a v souladu se zásadou materiální pravdy.
[4] Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnout kasační stížnost pro nepřijatelnost. Dle žalovaného kasační stížnost neobsahuje žádnou námitku směřující proti závěrům napadeného rozsudku, pouze opakuje stěžovatelovy názory, s nimiž se žalovaný i krajský soud dostatečně vypořádali. Stěžovatel (ve shodně s žalobou) toliko uvádí problémy, kterým v Turecku čelí někteří politicky exponovaní Kurdové, avšak zcela pomíjí skutečnost, že stěžovatel není politicky aktivní a činnou osobou, jak sám uvedl, natož vedoucím představitelem strany HDP, s níž pouze sympatizuje.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[5] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021
23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021
31).
[7] Stran přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií stěžovatel v kasační stížnosti nic netvrdil. Uplatněné kasační námitky neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu rovněž prima facie neshledal žádná pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Námitky uplatněné stěžovatelem jednak téměř nereflektují závěry krajského soudu k obdobně formulovaným žalobním námitkám, nadto k nim existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž krajský soud správně vycházel.
[8] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval otázkou postavení kurdské menšiny v Turecku. Ačkoli dlouhodobě uznává, že Kurdové v Turecku čelí významným nesnázím, nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 nebo hrozby vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Azylově relevantní mohou být typicky až opodstatněné obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (k problémům politicky aktivních Kurdů viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020
35, a ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019
57; k politicky neaktivním Kurdům viz usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022
34, ze dne 18. 1. 2023, č. j. 10 Azs 246/2022
37, ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022
35, nebo ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 Azs 180/2022
36).
[9] V posuzované věci se stěžovatel domáhal mezinárodní ochrany z důvodu údajně hrozící vážné újmy ze strany strýce jako jejího původce (ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu). Hrozby vyplývající z jednání ze strany soukromých osob ovšem mohou být relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud k nim přistoupí též nečinnost státních či jiných orgánů, resp. neschopnost nebo neochota takových orgánů poskytnout žadateli adekvátní ochranu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. 4 Azs 38/2003
36, ze dne 22. 12. 2005 č. j. 6 Azs 479/2004
41, nebo ze dne 31. 10. 2008 č. j. 5 Azs 50/2008
62). Krajský soud v této souvislosti správně poukázal na skutečnost, že stěžovatel se vůbec nepokoušel problém hrozeb ze strany svého strýce s tureckou policií řešit, a tedy nebylo zjištěno, že by nemohl využít ochrany svého domovského státu. Nemožnost domoci se ochrany v zemi původu pak nevyplývá ani ze stěžovatelových odkazů na nejrůznější dokumenty citované v žalobě a v kasační stížnosti. Přisvědčit lze rovněž závěru krajského soudu, že se žalovaný postavením kurdské menšiny v Turecku zabýval dostatečně. Jak v této souvislosti žalovaný poukázal také ve vyjádření ke kasační stížnosti, argumentace stěžovatele se týkala politicky exponovaných Kurdů v Turecku a jejich pronásledování, nikoli Kurdů politicky zcela neaktivních, mezi něž patří i stěžovatel.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003
48). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004
44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004
69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004
81, nebo ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004
94), stejně jako ekonomické důvody (stěžovatelem tvrzená nemožnost nalézt v Turecku práci) a s tím související těžké životní podmínky (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003
65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003
43, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003
54) podle setrvalé judikatury Nevyššího správního soudu nemohou být relevantním důvodem udělení mezinárodní ochrany.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021
28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2023
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu